1 VSOL 169/2015-B-29
KSBR 27 INS 30016/2012 1 VSOL 169/2015-B-29

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužnice Žanety anonymizovano , anonymizovano , bytem Mikulov, Náměstí 158/1, PSČ 692 01, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30016/2012, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli a o záloze na odměnu insolvenčního správce, k odvolání věřitele č. 1 Komerční banky, a.s., identifikační číslo: 453 17 054, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 969/33, PSČ 114 07 ze dne 21.1.2015 a věřitele č. 7 DYJE, stavebního bytového družstva, identifikační číslo: 000 48 631, se sídlem Břeclav, U Tržiště 814/2. PSČ 690 01. zastoupeného JUDr. Jaroslavou Trojákovou, advokátkou, se sídlem Břeclav, U Tržiště 2, PSČ 690 01, ze dne 28.1.2015, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.12.2014, č.j. KSBR 27 INS 30016/2012-B-20,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.12.2014, č.j. KSBR 27 INS 30016/2012-B-20, se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 298, § 167 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), dále s poukazem na ust. § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a náhradách jejich nutných výdajů (dále jen Vyhláška ) vyslovil souhlas insolvenčnímu správci s vydáním výtěžku zpeněžení ve výši 619 457 Kč zajištěnému věřiteli Komerční bance, a. s.

V důvodech uvedl, že podáním doručeným soudu 19.9.2014 požádal insolvenční správce Burián & Penka, insolvence, v.o.s., o souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení věřiteli Komerční bance, a.s. v uvedené výši s tím, že byly zpeněženy nemovitosti zapsané na LV č. 2317 a č. 2268 pro obec Břeclav a katastrální území Charvátská Nová Ves v celkové výši 700 000 Kč. Výdaje spojené se zpeněžením činí celkem částku 4.840 Kč, výdaje spojené se správou majetku nevznikly. Odměna insolvenčního správce pak činí 75.703 Kč včetně DPH, po odečtení výdajů a odměny insolvenčního správce činí částka určená k vydání zajištěnému věřiteli 619.457 Kč. Tento návrh správce byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku dne 24.9.2014. Žádný z věřitelů, ani dlužnice v zákonné lhůtě 7 dnů proti němu nepodali námitky. Ze seznamu přihlášených pohledávek insolvenční soud zjistil, že na přezkumném jednání, které se konalo dne 11.6.2013, byla přihlášená pohledávka zajištěného věřitele Komerční banky, a. s., zjištěna, celkem ve výši 1.799.900,23 Kč s právem na uspokojení ze zajištění ve výši 1.795.380,03 Kč. Insolvenční soud po přezkoumání návrhu insolvenčního správce shledal, že je věcně správný, a proto postupoval podle ustanovení § 298 odst. 1 IZ a vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení, neboť neshledal důvody, pro které by neměl souhlas vyslovit.

Proti tomuto usnesení podali svá včasná odvolání věřitelé Komerční banka, a.s. a DYJE, stavební bytové družstvo.

Věřitel Komerční banka, a.s. namítal, že soud prvního stupně vycházel z návrhu správce, který nebyl odvolateli, co by zajištěnému věřiteli, k odsouhlasení předložen. Úpadek dlužnice byl zjištěn dne 20.3.2013, ve stejný den bylo rozhodnuto i způsobu řešení úpadku, proto měl soud vycházet z právní úpravy účinné do 31.12.2013, podle níž základ pro výpočet odměny insolvenčního správce činí pouze částku určenou k vydání zajištěnému věřiteli a nikoliv částku získanou zpeněžením po odpočtu nákladů spojených se zpeněžením a správou, neboť teprve novelou Vyhlášky účinnou od 1.1.2014 byla do § 1 odst. 1 doplněna druhá věta, že pro účely výpočtu odměny podle věty první zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům i částku připadající na odměnu insolvenčního správce . Odkázal přitom na obdobný případ, který řešil Krajský soud v Praze v usnesení ze dne 11.8.2014, č.j. KSPH 40 INS 14469/2013-B-16 a Vrchní soud v Praze v rozhodnutí č.j. 1 VSPH 404/2010-B-40 (KSUL 45 INS 2152/2009), dále č.j. 2 VSPH 1613/2012-B-47 (KSPA 56 INS 2720/2010). Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že vysloví souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení ve výši 626.891,51 Kč.

Věřitel DYJE, stavební bytové družstvo ve svém odvolání namítal, že je správcem domu, v němž se zpeněžený byt nachází a platí ze svého veškeré náklady související se správou a údržbou bytu, jakož i společných částí domu. Již přípisem ze dne 25.4.2014 uplatnil u správce nárok na uspokojení pohledávek, které považuje za pohledávky za podstatou a to zaplacení nákladů spojených se správou předmětu zajištění v celkové výši 42.213 Kč. Uvedenou pohledávku uplatnil i u insolvenčního soudu. Správce se k této žádosti nevyjádřil. Následně správce požádal o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení a v ní uvedl, že žádné náklady spojené se správou předmětu zajištění nevznikly. Odvolatel přípisem ze dne 29.9.2014 (zveřejněno v insolvenčním rejstříku 2.10.2014) podal námitky proti návrhu správce na vydání výtěžku zajištěnému věřiteli, kde opět uvedenou pohledávku uplatnil a domáhal se uspokojení těchto nákladů, neboť je vynaložil na udržování a zachování majetkové podstaty. Soud se však těmito námitkami nezabýval, naopak uvedl, že námitky podány nebyly. I když je skutečností, že odvolatel své podání ze dne 29.9.2014 výslovně jako námitky proti návrhu správce na vydání výtěžku zpeněžení neoznačil, avšak z jeho obsahu to bylo zřejmé, přičemž žádal soud o přezkum postupu správce. Po vydání tohoto výtěžku zpeněžení totiž již nebudou v majetkové podstatě finanční prostředky na uspokojení tohoto nároku věřitele. Insolvenční správce sdělením ze dne 20.10.2014 (zveřejněným téhož dne) sice oznámil, že prostředky získané zpeněžením tohoto majetku nemohou být použity na úhradu pohledávky odvolatele za majetkovou podstatou, nicméně s tím odvolatel nesouhlasí. Soud k projednání těchto námitek nenařídil jednání, v rozporu s ust. § 298 odst. 3 IZ, a odvolatel tak byl zkrácen na jeho právu na uspokojení pohledávky za majetkovou podstatou. Navrhl zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ke svému odvolání věřitel předložil podání datované 25.4.2015, adresované správci, kterým uplatnil svou pohledávku za majetkovou podstatou.

Insolvenční správce v písemném vyjádření k odvolání věřitele Komerční banky, a.s. setrval na svém návrhu (včetně propočtu) na vydání výtěžku zpeněžení ze dne 9.9.2014.

Především odvolací soud konstatuje, že předmětné insolvenční řízení ve věci dlužnice bylo zahájeno 29.11.2012. S účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Na danou věc je proto nutno aplikovat zák. č. 182/2006 Sb., ve znění účinném od 1.1.2014.

Podle ust. § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (ust. § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je nutno zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že usnesením ze dne 20.3.2013 (č.d. A-11) soud prvního stupně rozhodl o úpadku dlužnice a toto rozhodnutí spojil s prohlášením konkursu na její majetek a ustanovil insolvenčního správce. Podáním ze dne 9.9.2014 insolvenční správce požádal soud, aby vyslovil souhlas s vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli Komerční bance, a.s. ve výši 619.457 Kč, když současně podrobně rozvedl důvody tohoto návrhu včetně výše částky, která by měla být tomuto zajištěnému věřiteli vyplacena ve smyslu ust. § 298 IZ. Návrh správce byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn 24.9.2014. Podáním ze dne 29.9.2014 (soudu doručeno 1.10.2014) věřitel DYJE, stavební bytové družstvo, uplatil pohledávku za podstatou, kterou zdůvodnil tím, že již přípisem z 25.4.2014 žádal správce o zaplacení nákladů souvisejících se správou této majetkové podstaty v částce 42.213 Kč, tuto pohledávku za podstatou uplatnil i u insolvenčního soudu. Správce se k této žádosti nevyjádřil. Poukázal rovněž na to, že v insolvenčním rejstříku byla zveřejněna 25.9.2014 žádost správce o udělení souhlasu k vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, v níž správce uvádí, že zde neexistují žádné náklady spojené se správou této majetkové podstaty, aniž se však s uplatněnou pohledávkou věřitele za majetkovou podstatou vypořádal, přestože jde o náklady spojené s udržováním a zachováním majetkové podstaty. Žádal proto insolvenční soud, v rámci jeho dohledové činnosti, aby stanovisko správce ohledně posouzení tohoto nároku přezkoumal a uložil správci tuto pohledávku za podstatou věřiteli uhradit. Správce se k tomuto podání vyjádřil přípisem ze dne 20.10.2014. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ust. § 41 odst. 2 o.s.ř., každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.

Podle ust. § 298 IZ, zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna. Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví (odst. 3). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 4). Zajištěnému věřiteli, který dosud nesplnil povinnost podle § 157 odst. 1, se vydá výtěžek zpeněžení po odečtení částky připadající na splnění této povinnosti (odst. 5). Pro zpeněžení podle § 293 se odstavec 2 použije jen tehdy, jestliže zajištěný věřitel dosud nesplnil povinnost podle § 230 odst. 3. (odst. 6). Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání.

Odvolací soud dospěl k závěru, že podání věřitele č. 7 DYJE, stavební bytové družstvo ze dne 29.9.2014 (č.d. B-18), které reagovalo na návrh správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, bylo nutno posoudit, jako námitky dle ust. § 298 odst. 3 IZ, neboť dle jeho obsahu v něm věřitel brojil proti návrhu správce na vydání, správcem navrhovaného výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli Komerční bance, a.s. a nesouhlasil se stanoviskem správce, že žádné náklady spojené se správou zpeněženého majetku nevznikly. Současné žádal insolvenční soud o přezkoumání správnosti tohoto postupu správce. Dlužno podotknout, že z hlediska ust. § 298 odst. 3 IZ se jednalo o námitku včasnou, podanou poslední den lhůty.

Jestliže soud prvního stupně toto podání uvedeného věřitele jako námitku proti návrhu správce na vydání výtěžku zpeněžení neposoudil, k jejímu projednání nenařídil jednání a ve svém rozhodnutí se s touto námitkou nevypořádal, pak se jednalo o postup nesprávný, který neodpovídá shora citovanému ustanovení. Jde proto o vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být sjednána náprava.

Proto se odvolací soud s ostatními odvolacími námitkami obou odvolatelů nemohl v tomto svém rozhodnutí zabývat a napadené usnesení soudu prvního stupně dle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení se bude soud prvního stupně uvedenou námitkou zabývat, k jejímu projednání nařídí jednání a o návrhu správce opětovně rozhodne.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo

má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, oběma odvolatelům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení tohoto usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 24. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu