1 VSOL 169/2013-A-20
KSBR 30 INS 1368/2013 1 VSOL 169/2013-A-20

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Ing. Jana anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo: 12165689, bytem Brno, Olomoucká 39, PSČ 618 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o jeho odvolání ze dne 12. února 2013 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.1.2013, č.j. KSBR 30 INS 1368/2013-A-4

t a k t o: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.1.2013, č.j. KSBR 30 INS 1368/2013-A-4, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 103 odst. odst. 2, a § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) odmítl insolvenční návrh dlužníka doručený soudu 18.1.2013 s odůvodněním, že dlužník v návrhu uvedl pouze to, že není schopen dále plnit své závazky, neboť má více věřitelů, závazky neplní po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a není schopen uvedené závazky plnit. Tím se dostal do situace, kdy je předlužen. Proto žádal, aby insolvenční soud vydal rozhodnutí o jeho úpadku a na jeho majetek prohlásil konkurs. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že takto podaný insolvenční návrh je neprojednatelný, neboť je neurčitý a nesrozumitelný, jelikož v něm nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka. Dlužníkův návrh je velmi kusý, pouze v něm cituje zákonnou definici úpadku, ale konkrétní skutečnosti, které by o existenci jeho úpadku svědčily, neuvedl. Především zde chybí tvrzení o splatnosti jeho závazků, o jejich výši, dlužník neuvádí jednotlivé věřitele ani jejich počet. Rovněž své předlužení dlužník dostatečně neodůvodňuje. Dále soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 22/2009 (veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu) z něhož plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku, nebo mu úpadek hrozí, případně, že dlužník je insolventní, nebo že je v platební neschopnosti, anebo že je předlužen, není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona uvedením okolností, které úpadek osvědčují . S ohledem na to, jak dále uvedl soud prvního stupně, že insolvenční zákon neumožňuje vyzvat navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu a pro uvedený nedostatek nelze pokračovat v řízení, proto soud insolvenční návrh dlužníka ve smyslu ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž namítal, že s rozhodnutím soudu prvního stupně nesouhlasí a odkázal na ust. § 103 IZ. Především soudu prvního stupně vytkl, že porušil zákon, neboť nebyla dodržena zákonem stanovená lhůta, jeho návrh byl podán 18.11.2013, soud o něm rozhodl 30.1.2013, tedy až 12 dnů (nikoliv 7) po podání návrhu. Dále se dovolával komentovaného vydání insolvenčního zákona (Nakladatelství C. H. Beck rok 2008, str. 330) v němž je uvedeno, že insolvenční řízení je vázáno mimo jiné zásadami rychlosti a hospodárnosti Pokud insolvenční soud neshledá podaný návrh na insolvenci vyhovující, zejména neobsahuje-li veškeré náležitosti, nejsou-li předloženy požadované přílohy, odpovídající požadavkům insolvenčního zákona, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu . Není zde dle dlužníka uvedeno, že soud může určit, ale jednoznačně, že určí. Odvolatel je proto přesvědčen, že jím podaný insolvenční návrh je důvodný, a proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se jeho insolvenční návrh neodmítá.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Co se týče skutkových zjištění z obsahu insolvenčního návrhu dlužníka odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí zcela odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení. Soud prvního stupně v něm obsah dlužníkova návrhu prakticky doslovně citoval a dlužníku bylo přiléhavě vyloženo, v čem spočívají vady tohoto insolvenčního návrhu. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že takto podaný insolvenční návrh není projednatelný. Dlužník v něm pouze obecně uvádí, že je v úpadku (z důvodu předlužení), avšak žádné konkrétní a rozhodující skutečnosti v něm nepopsal. Z tohoto důvodu nelze vůbec zjistit zda a kolik má dlužník věřitelů, své věřitele, včetně jejich adres v něm vůbec neoznačil, neuvedl jaký konkrétní závazek vůči tomu kterému věřiteli má, v jaké výši, zda dlužník má nějaký majetek, jaká je jeho skladba, případně že nemá žádný majetek apod. Na základě takto dlužníkem podaného insolvenčního návrhu lze sice insolvenční řízení zahájit, avšak nelze v něm pro shora uvedené vady pokračovat, neboť brání soudu posoudit, zda dlužník skutečně je v úpadku ve smyslu ust. § 3 IZ, a to ať již z důvodu předlužení (zda jeho závazky převyšují jeho majetek) či z důvodu insolvence. Pokud dlužník ke svému návrhu předložil seznam nemovitostí , pak jednak nemovitosti v něm nejsou řádně označeny (číslem popisným, parcelním číslem, není zde uveden list vlastnictví apod.) a dále dlužník tento seznam nepodepsal a nepřipojil ke svému podpisu prohlášení, že jde o seznam správný a úplný.(§ 104 odst. 4 IZ). Z tohoto hlediska je proto nepřípadná odvolací námitka dlužníka, že jeho insolvenční návrh je důvodný.

Jelikož ustanovení § 128 odst. 1 IZ vylučuje, aby insolvenční soud vyzýval navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu, postupoval soud prvního stupně zcela správně, pokud takto vadný insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Je proto nedůvodná námitka dlužníka, že měl být vyzván k odstranění vad návrhu. Pouze v případě, pokud nejsou, a to jinak k projednatelnému insolvenčnímu návrhu (především dlužníka), přiloženy zákonem požadované přílohy (seznamy majetku, závazků, zaměstnanců-§ 104 IZ) nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu (o tyto přílohy). To ovšem není případ odvolatele, který předložil soudu neprojednatelný insolvenční návrh, proto vyzývat jej k doložení řádných zákonem vyžadovaných seznamů a listin ve smyslu ust. § 104 IZ bylo nadbytečné.

Pokud odvolatel namítal, že soud prvního stupně porušil zákon-lhůtu danou mu v ust. § 128 odst. 1 IZ, pak je třeba uvést, že tato lhůta je lhůtou pořádkovou. Rovněž v tomto směru je možno odvolatele odkázat na soudem prvního stupně vzpomínané usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.5.2010, č.j. KSPL 27 INS 1784/2009 29 NSČR 22/2009-A-21 (zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, ve svazku 2, ročník 2011 na str. 241, publikované pod pořadovým číslem 26/2011).

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 28. února 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu