1 VSOL 167/2013-A-8
KSOL 10 INS 32265/2012 1 VSOL 167/2013-A-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem Olomouc, Horní náměstí 583, PSČ 779 00, adresa pro doručování písemností: Bohdíkov 41, PSČ 789 64, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 14.1.2013, č.j. KSOL 10 INS 32265/2012-A-3, takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční návrh neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka (§ 103 odst. 2 IZ), neboť z návrhu není zřejmé, kdy nastala splatnost jednotlivých závazků, neboť dlužník pouze obecně tvrdil, že není schopen závazky splácet po dobu delší tří měsíců, avšak neuvedl, jaká je konkrétní výše splátek jednotlivých závazků. Za této situace není ani osvědčené, že dlužník závazky není schopen plnit.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že k odvolání přikládá přehled jednotlivých závazků, z něhož je zřejmé, že závazky jsou po splatnosti po dobu delší než 30 dnů. K odvolání připojil dodatek insolvenčního návrhu, v němž popsal 20 závazků vůči 12 věřitelům, závazky označil jejich výší, výší měsíční splátky a datem poslední platby s údajem o tom, zda je závazek zesplatněn a zda je vymáhán.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně 20.12.2012 se dlužník domáhá zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužník uvedl, že má 10 peněžitých závazků, které není schopen splácet po dobu delší než tři měsíce, a proto je v úpadku. V bodu 18 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) dlužník popsal 21 závazků vůči 13 věřitelům, věřitele označil obchodní firmou (příp. názvem), bez bližší specifikace, závazky uvedl obecným důvodem jejich vzniku, případně číselným označením a jejich výší. Seznam závazků, majetku a zaměstnanců dlužník k návrhu nepřipojil.

Podle § 103 odst. 1 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nutno vyjít ze závěrů, které formuloval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sp.zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srovnej § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Nutno souhlasit se soudem prvního stupně v závěru o tom, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Z insolvenčního návrhu sice vyplývá mnohost věřitelů dlužníka, věřitele však dlužník neoznačil řádně v souladu s ustanovením § 103 odst. 1 IZ sídlem ani identifikačním číslem. Z insolvenčního návrhu sice vyplývá, že dlužník má více peněžitých závazků, v insolvenčním návrhu však zcela absentují tvrzení, z nichž by bylo možné učinit závěr, že závazky alespoň vůči dvěma věřitelům dlužníka jsou po splatnosti déle než 30 dnů, neboť dlužník v návrhu u žádného ze závazků neuvedl údaj o splatnosti (případně jiný údajů, z něhož lze na to, že pohledávky věřitelů jsou déle než 30 dnů po splatnosti, alespoň usuzovat). V insolvenčním návrhu rovněž chybí jakákoliv tvrzení o tom, že se dlužník nachází v platební neschopnosti, tj. že není schopen své peněžité závazky hradit, neboť pouze obecné tvrzení o tom, že dlužník není schopen již po dobu delší než tři měsíce splácet svoje závazky, požadavkům stanoveným v ustanovení § 103 odst. 2 IZ nevyhovuje.

Ke skutečnostem uvedeným k tvrzenému úpadku dlužníka až v rámci podaného odvolání již nelze v odvolacím řízení přihlédnout, protože rozhodovací praxe soudů je ustálena v závěru, že vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a že k odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. 1 VSPH 5/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2009).

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 14. března 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu