1 VSOL 162/2012-A-13
KSBR 32 INS 145/2012 1 VSOL 162/2012-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Daniela anonymizovano , anonymizovano , bytem Nové Město na Moravě, Křičkova 1011, PSČ 592 31, o insolvenčním návrhu dlužníka, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.1.2012, č. j. KSBR 32 INS 145/2012-A-8 takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.1.2012, č. j. KSBR 32 INS 145/2012-A-8 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ust. § 108 odst. 1, 2 z. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužník nesplňuje stanovené podmínky pro povolení oddlužení, a to ani v případě spojení insolvenčního řízení dlužníka s insolvenčním řízením jeho manželky (jak je navrhováno), neboť z návrhu a předložených listin vyplývá, že mají společné závazky vůči nezajištěným věřitelům ve výši celkem 741.022,-Kč, vyživovací povinnosti vůči čtyřem osobám, dlužník má příjem ze závislé činnosti ve výši 12.000,-Kč, jeho manželka pobírá měsíčně sociální dávky ve výši 3.200,-Kč a příspěvek na bydlení ve výši 4.628,-Kč. K dalšímu jejich příjmu ve výši 4.800,-Kč měsíčně ze smlouvy o důchodu nelze přihlížet pro neurčitost této smlouvy. Se zřetelem ke všem okolnostem lze tedy důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek. Lze proto očekávat zamítnutí návrhu na oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ a současně řešení úpadku dlužníka konkursem dle ust. § 396 odst. 1 IZ, pro jehož účely nutno složit požadovanou zálohu.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém soudu prvního stupně vytýkal, že nepřihlédl k plnění na základě smlouvy o důchodu, aniž řádně zdůvodnil, v čemž její neurčitost spatřuje. Opakovaně se dovolával spojení svého insolvenčního řízení s řízením své manželky Kateřiny Suché a navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212 a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 26.12.2011, doručeným soudu dne 4.1.2012, a to ve spojení s jeho doplňkem doručeným soudu 10.1.2012, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením formou splátkového kalendáře, a aby jeho insolvenční návrh byl spojen ke společnému řízení s návrhem jeho manželky Kateřiny Suché, která podává insolvenční návrh současně s dlužníkem. V návrhu uvedl, že má s manželkou společné závazky vůči 11 nezajištěným věřitelům ve výši celkem 741.022,-Kč vůči 11, vyživovací povinnost vůči manželce a třem dětem, příjem ze závislé činnosti ve výši 12.000,-Kč měsíčně a jeho manželka sociální dávky ve výši 3.200,-Kč měsíčně a příspěvek na bydlení ve výši 4.628,-Kč měsíčně. Ze smlouvy o důchodu má společně s manželkou zajištěn příjem 4.800,-Kč měsíčně. Tuto smlouvu soud prvního stupně posoudil jako neurčitou a na tomto základě rozhodl odvoláním napadeným rozhodnutím.

Z obsahu insolvenčního spisu Krajského soudu v Brně sp.zn. KSBR 32 INS 146/2012 vyplývá, že dlužnice Kateřina Suchá (manželka dlužníka Daniela anonymizovano ) rovněž podala insolvenční návrh, kterým se domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením formou splátkového kalendáře, a aby její insolvenční návrh byl spojen ke společnému řízení s návrhem jejího manžela Daniela anonymizovano , který podává insolvenční návrh současně s dlužnicí. V návrhu uvedla, že má s manželem společné závazky vůči 11 nezajištěným věřitelům ve výši celkem 741.022,-Kč, vyživovací povinnost vůči manželovi a třem dětem, pobírá měsíčně sociální dávky ve výši 3.200,-Kč a příspěvek na bydlení ve výši 4.628,-Kč, a její manžel má příjem ze závislé činnosti ve výši 12.000,-Kč měsíčně . Ze smlouvy o důchodu má společně s manželem zajištěn příjem 4.800,-Kč měsíčně.

Tuto smlouvu soud prvního stupně posoudil jako neurčitou a usnesením ze dne 23.1.2012, č.j. KSBR 32 INS 146/2012-A-8 uložil dlužnici, aby ve lhůtě do pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, o kterém dosud nebylo rozhodnuto.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z předložené smlouvy o důchodu uzavřené dne 28.12.2012 dle § 842 občanského zákoníku vyplývá, že byla uzavřena na straně jedné mezi Danielem Suchým a Kateřinou Suchou jako dlužníky a na straně druhé Vierou Suchou jako poskytovatelem, přičemž smlouvou se poskytovatel zavazuje dlužníkovi platit peněžitý důchod pravidelně každý měsíc částkou 4.800,-Kč na účet insolvenčního správce s tím, že uvedená částka bude sloužit výhradně k úhradě splátek na základě pravomocně schváleného oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem. Ve smlouvě byl dohodnut také nárůst poskytované částky, dojde-li ke zvýšení indexu cen.

Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně konstatuje, že dlužníkem předložená smlouva o důchodu ze dne 28.12.2012 na částku 4.800,-Kč měsíčně splňuje náležitosti dle ust. § 842 ObčZ. Pokud jde o vymezení počátku výplaty důchodu nemusí se jednat o pevné datum, ale může se jednat o skutečnost, o které se neví kdy nastane. Tomuto požadavku podle názoru odvolacího soudu odpovídá pravomocně schválené oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem, což lze také považovat za vymezení počátku výplaty důchodu. Přesto však k této smlouvě nelze přihlédnout, neboť veškeré splátky nezajištěným věřitelům by byly placeny pouze z poskytovaného důchodu. Z příjmu dlužníka ani jeho manželky, nelze, a to ani v případě spojení jejich insolvenčních řízení, srážet na splátky nezajištěným věřitelům ničeho, a jak výše konstatováno, veškeré splátky by byly placeny pouze z poskytovaného důchodu. Oba manželé mají vyživovací povinnost ke třem dětem a společné dluhy ve výši 741.022,-Kč, takže v případě dlužníka i jeho manželky činí u každého z nich nesrazitelná měsíční částka 11.683,-Kč, což u manželky dlužníka převyšuje její měsíční příjem a u dlužníka připadá v úvahu měsíční splátka pouze ve výši 210,-Kč, což by nepokrylo ani odměnu a paušalizované hotové výdaje insolvenčního správce ve výši 900,-Kč měsíčně (není-li správce plátcem DPH), případně ve výši 1.080,-Kč měsíčně (pokud správce je plátcem DPH).

Insolvenční zákon připouští, aby se na plnění oddlužení vedle dlužníka podílely i osoby odlišné od dlužníka, což vyplývá nejen z ust. § 412 odst. 1 písm. b) IZ (které ostatně počítá spíše s nahodilými příjmy), ale i z ust. § 392 odst. 3 věty první IZ, dle kterého osoby ochotné se zavázat jako spoludlužníci nebo ručitelé návrh na povolení oddlužení musí spolupodepsat. Hlavní aktivitu v oddlužení musí ovšem vyvíjet sám dlužník. Povinnosti dlužníka po dobu schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je zejména vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost, případně o získání příjmů usilovat (§ 412 odst. 1 písm. c) IZ). Celé insolvenční řízení je založeno na tom, že k vypořádání dlužníka s věřiteli bude použito majetku dlužníka (srov. též vymezení rozsahu majetkové podstaty v ust. § 206 IZ). Institut oddlužení představuje pro dlužníka dobrodiní, kdy za splnění určitých podmínek mu bude prominuta část jeho závazků (§ 414 IZ). Lze proto od dlužníka důvodně vyžadovat, aby k tomuto cíli vyvinul maximální možné úsilí a dosáhl jej zejména vlastní aktivitou. Jiný přístup by byl v rozporu s jednou ze základních zásad insolvenčního řízení, která spočívá v tom, že žádný z účastníků nesmí být nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn (§ 5 písm. a) IZ). Příjem na základě smlouvy o důchodu by tedy měl toliko doplňovat plnění oddlužení z vlastního příjmu dlužníka (případně též jeho manželky), což v posuzované věci splněno není, a proto nepřipadá v úvahu ani povolení společného oddlužení manželů. Soud prvního stupně zcela správně dovodil, že v případě pokračování insolvenčního řízení bude návrh na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ zamítnut pro nedostatečné plnění dlužníka vůči nezajištěným věřitelům a současně dle ust. § 396 odst. 1 IZ rozhodnuto o způsobu řešení úpadku konkursem.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Odměna insolvenčního správce činí při řešení úpadku konkursem (dle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.) nejméně částku 45.000,-Kč a je nutné počítat i s tím, že správci vzniknou další hotové výdaje. Lze proto uzavřít, že 50.000,-Kč představuje zcela přiměřenou výši zálohy na náklady insolvenčního řízení.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 26. dubna 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu