1 VSOL 16/2015-A-19
KSBR 29 INS 23002/2014 1 VSOL 16/2015-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Jihlava, Zborná 7, PSČ 586 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.11.2014, č.j. KSBR 29 INS 23002/2014-A-9

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), uložil dlužnici, aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužnice má osm nezajištěných závazků vůči šesti věřitelům v celkové výši 1.328.479 Kč, nevlastní hodnotnější majetek, má vyživovací povinnost k jednomu nezletilému dítěti, pobírá dávky pomoci v hmotné nouzi a má příjem z důchodu ve výši 9.000 Kč měsíčně od zletilého syna Jakuba Kracla. Dlužnice však přes výzvu soudu zrealizovanou usnesením ze dne 2.9.2014, č.j. KSBR 29 INS 23002/2014-A-5, nedoložila, že plátce důchodu je schopen jí důchod poskytovat, přičemž se jedná o jediný příjem, z něhož má být po dobu trvání oddlužení plněn splátkový kalendář. Soud tudíž nemůže posoudit, zda lze očekávat plnění důchodu po dobu pěti let trvání oddlužení, a proto by musel návrh dlužnice na povolení oddlužení odmítnout a současně rozhodnout o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem (§ 396 IZ). Proto je třeba dlužnici uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť prostředky nelze zajistit jinak, protože dlužnice je nemajetná. Výši zálohy soud prvního stupně odůvodnil minimální výší odměny insolvenčního správce při řešení úpadku dlužníka konkursem, jež činí 45.000 Kč bez hotových výdajů (vyhláška č. 313/2007 Sb.).

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž uvedla, že je ve finanční tísni, její příjmy nestačí na pokrytí nezbytných životních potřeb, a proto není schopna zaplatit tak vysokou zálohu na náhradu nákladů insolvenčního řízení. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se jí ukládá záloha na náklady insolvenčního řízení v nižší částce.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 22.8.2014 insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužnice domáhá rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužnice uvedla, že je v úpadku, neboť má osm peněžitých závazků vůči pěti věřitelům, které není schopna splácet po dobu delší než tři měsíce. Všechny závazky jsou nezajištěné, splatnost nejméně dvou závazků nastala do roku 2013, celková výše závazků činí 1.328.479 Kč. Dlužnice pobírá dávky pomoci v hmotné nouzi, má vyživovací povinnost k jednomu dítěti, je nemajetná a má příjem ze smlouvy o důchodu ve výši 9.000 Kč. K návrhu připojila: -seznam majetku opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedla, že má hotovost ve výši 365 Kč, záporný zůstatek na bankovním účtu, nemá žádné pohledávky, nevlastní movitý majetek vyjma obvyklého vybavení domácnosti a nevlastní žádný nemovitý majetek, -seznam závazků opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedla osm nezajištěných závazků vůči šesti věřitelům v celkové výši 1.328.479 Kč, -smlouvu o důchodu ze dne 7.8.2014, uzavřenou mezi dlužnicí a Jakubem anonymizovano , anonymizovano , bytem Jihlava, Zborná 7, PSČ 586 01, jako poskytovatelem důchodu, s úředně ověřeným podpisem poskytovatele důchodu, z níž se podává, že poskytovatel důchodu se zavazuje dlužnici platit peněžitý důchod pravidelně každý měsíc ve výši 9.000 Kč na účet insolvenčního správce s tím, že částka bude sloužit výhradně k úhradě splátek

na základě pravomocně schváleného oddlužení dlužnice splátkovým kalendářem počínaje následujícím měsícem po pravomocném povolení oddlužení, -potvrzení o poskytnutí dávky pomoci v hmotné nouzi-příspěvku na živobytí, Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Jihlavě, kontaktní pracoviště Jihlava, ze dne 2.7.2014, č.j. 52140/2014/JIH, z něhož se podává, že dlužnice a společně posuzované osoby (mimo jiné Jakub Kracl, anonymizovano , bytem Jihlava, Zborná 7, PSČ 586 01) jsou ode dne 2.7.2014 příjemci příspěvku na živobytí č.j. 5678/2014/JIH, dávky pomoci v hmotné nouzi. Soud prvního stupně vyzval dlužnici usnesením ze dne 2.9.2014, č.j. KSBR 29 INS 23002/2014-A-5, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení usnesení doplnila návrh na povolení oddlužení mimo jiné tak, že doloží listiny, z nichž bude patrná majetková situace plátce důchodu Jakuba Kracla, aby insolvenční soud mohl posoudit, zda je plátce důchodu schopen důchod dlužnici poskytovat po celou dobu trvání oddlužení. Usnesení bylo dlužnici doručeno dne 19.9. 2014, dlužnice příjem plátce důchodu nedoložila. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 108 odst. 2 IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Z údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku, protože má nejméně 2 peněžité závazky vůči více věřitelům po dobu delší 30 dní po splatnosti a tyto závazky není schopna vzhledem ke svým příjmům plnit.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné hotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení-přitom nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení třeba přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení.

Nutno zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 395 IZ představuje esenciální podmínku oddlužení (spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru) požadavek minimálně 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první insolvenčního zákona a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona, musí vycházet z výše splátek odpovídajících částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle ustanovení § 279 odst. 1 o. s. ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Při hodnocení schopnosti dlužnice zaplatit nezajištěným věřitelům 30% jejich pohledávek odvolací soud vycházel shodně se soudem prvního stupně ze závěru, že dlužnice má jednu vyživovací povinnost, výše jejích nezajištěných závazků činí 1.328.479 Kč, dlužnice pobírá příspěvek na živobytí, který nepodléhá výkonu rozhodnutí a z něhož nelze pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře srážet ničeho. K příjmu dlužnice ze smlouvy o důchodu ze dne 7.8.2014 odvolací soud shodně se soudem prvního stupně nepřihlédl, neboť dlužnice přes výzvu soudu prvního stupně zrealizovanou usnesením ze dne 2.9.2014, č.j. KSBR 29 INS 23002/2014-A-5, nedoložila, že plátce důchodu je schopen jí po dobu pěti let trvání oddlužení důchod ve výši 9.000 Kč měsíčně platit. Nadto z potvrzení o poskytnutí dávky pomoci v hmotné nouzi-příspěvku na živobytí-Úřadu práce ČR, krajské pobočky Jihlava, kontaktního pracoviště Jihlava, ze dne 2.7.2014, vyplývá, že plátce důchodu Jakub Kracl je osobou společně posuzovanou s dlužnicí pro účely příspěvku na živobytí, z čehož je evidentní, že částku ve výši 9.000 Kč měsíčně pro účely plnění důchodu dlužnici nemůže mít k dispozici.

Lze tedy uzavřít, že dlužnice nedoložila, že je schopna splatit za 5 let svým nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek. Nižší než zákonem určené splátky dlužnice nenavrhla, přičemž způsob řešení jejího úpadku zpeněžením majetkové podstaty rovněž s ohledem na uváděný majetek nepřichází v úvahu.

Za tohoto stavu věci se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice. Požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je proto důvodný. Smyslem zálohy je totiž umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení do funkce s tím, že složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužnice.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Olomouc 27. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu