1 VSOL 1493/2016-A-11
KSBR 27 INS 21953/2016 1 VSOL 1493/2016-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužníka PRO-STŘECHY, s.r.o., identifikační číslo osoby: 028 80 903, se sídlem Vyškov, Nádražní 2/1, PSČ 682 01, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS 21953/2016, o insolvenčním návrhu věřitele Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem Vyškov, Na Vyhlídce 613/24, PSČ 682 01, k odvolání věřitele Romana anonymizovano ze dne 15. listopadu 2016 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.10.2016, č.j. KSBR 27 INS 21953/2016-A-6,

t a k t o:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.10.2016, č.j. KSBR 27 INS 21953/2016-A-6, se p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 103 odst. 1, odst. 2, § 3 odst. 1, odst. 2 a § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) odmítl insolvenční návrh věřitele Romana anonymizovano (doručený soudu 22.9.2016), kterým se jmenovaný domáhal zjištění úpadku dlužníka s tím, že má za dlužníkem pohledávky plynoucí z pracovního poměru v celkové výši 242.092 Kč, a to z titulu mzdy za měsíce březen 2016 až červenec 2016. Dále navrhovatel jako další věřitele dlužníka označil MITEK INDUSTRIES, spol. s r.o., Dopravní firma Petr Krejzl, JAF HOLZ spol. s r.o., aniž však uvedl výši jejich pohledávek a data jejich splatnosti. Soud proto dospěl k závěru, že takto podaný insolvenční návrh je vadný pro jeho neurčitost, isir.justi ce.cz neboť v něm není dostatek údajů pro posouzení, zda dlužník je či není v úpadku (§ 3 IZ).

Proti tomuto usnesení podal věřitel Roman Skácel včasné odvolání, v němž opětovně popsal své splatné pohledávky za dlužníkem v celkové výši 182.416 Kč (po částečné úhradě Úřadem práce ČR) a to z titulu mzdových nároků za březen 2016 ve výši 20.168 Kč (splatný 30.4.2016), za duben 2016 ve výši 10.995 Kč (splatný 31.5.2016) za květen 2016 ve výši 8.414 Kč (splatný 30.6.2016, za červenec 2016 ve výši 24.051 Kč (splatný 31.8.2016) a pohledávku z titulu peněžitého vyrovnání ve výši průměrného výdělku po dobu 6 měsíců v celkové výši 118.758 Kč dle čl. IX. pracovní smlouvy, která je částečně splatná (ve výši 19.798 Kč dne 30.9.2016, ve výši 19.798 Kč dne 30.10.2016 a ve výši 79.192 není dosud splatná) a namítal, že u dalších věřitelů, které ve svém insolvenčním návrhu označil, neměl v době jeho podání dostatek informací ohledně splatnosti jejich pohledávek. Teprve dodatečně zjistil, že věřitel Petr Krejzl (dopravní firma), má za dlužníkem pohledávku ve výši 9.892 Kč, splatnou dle faktury č. 60627 dne 14.7.2016 a věřitel JAF HOLZ spol. s r.o. má za dlužníkem pohledávku ve výši 60.000 Kč, splatnou dle faktury č. 31519486 dne 8.1.2016. Z uvedeného dle odvolatele vyplývá, že dlužník má nejméně 3 věřitele se splatnými pohledávkami ve výši celkem 252.308 Kč. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání odvolatele není důvodné.

Jak správně poukázal již soud prvního stupně náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ustanovení § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě obecných náležitostí podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník. Dále v něm musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce (v § 3 odst. 1 písm. c/ IZ) ustanovení § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelnou domněnku, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Předpokladem úspěchu věřitele, jenž se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka je tedy především řádný insolvenční návrh, v němž uvede všechny potřebné rozhodující skutečnosti jednak o své splatné pohledávce za dlužníkem, včetně právního důvodu, výše a data splatnosti a dále rozhodující okolnosti, které osvědčují úpadek dlužníka (viz § 3). Teprve v případě je-li insolvenční návrh bez vad a věřitel svoji aktivní legitimaci prokáže, může insolvenční soud tvrzený úpadek dlužníka zjišťovat (§ 136 odst. 1 IZ).

V přezkoumávané věci se ze spisu soudu prvního podává, že navrhovatel v insolvenčním návrhu ke svým pohledávkám za dlužníkem z titulu mzdových nároků, uvedl sice dostatek tvrzení z nichž lze dovodit, že se jedná o pohledávky postupně splatné od března 2016-října 2016, a tedy ke svým pohledávkám uvedl dostatek tvrzení, z nichž lze dovodit (pokud se tato tvrzení ukáží být pravdivými), že se jedná o pohledávky nehrazené dlužníkem déle jak 30 dnů po splatnosti, které dlužník neplní v převážné výši déle než 3 měsíce, avšak stejný závěr z dalších tvrzení v jeho návrhu nelze učinit ve vztahu k dalším třem věřitelům, které navrhovatel sice v návrhu řádně označil, avšak k pohledávkám těchto věřitelů neuvedl ničeho, tj. ani jejich právní důvod, výši či data jejich splatnosti.

S ohledem na důsledky účinků zahájení insolvenčního řízení (§ 109, 111 IZ) a to nejen do poměrů dlužníka, ale i věřitelů, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že tvrzení navrhovatele o pohledávkách dalších věřitelů bylo v jeho návrhu nekonkrétní a tudíž nedostačující (jedná se o návrh vadný). V tomto směru nutno odkázat na závěry formulové v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2011, č.j. MSPH 88 INS 14537/2010 29 NSČR 14/2011-A-20, jež bylo zveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod publikačním číslem R 44/2012, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že: Věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada .

Stejné závěry formuloval Nejvyšší soud ČR též ve svém usnesení ze dne 21.12.2011 KSUL 77 INS 6209/201129 NSČR 45/2011-A-20, jež je dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu.

Jelikož v daném případě byl insolvenční návrh věřitele Romana anonymizovano ze shora uvedeného hlediska návrhem vadným a ustanovení § 128 odst. 1 IZ (které v napadeném usnesení citoval již soud prvního stupně) insolvenčnímu soudu ukládá rozhodnout o takovém návrhu ve lhůtě do 7 dnů od jeho podání a současně mu zapovídá vyzývat navrhovatele k odstranění vad dle ustanovení § 43 o.s.ř., pak postupoval soud prvního stupně zcela správně, když takto vadný insolvenční návrh bez dalšího odmítl.

Pokud odvolatel doplnil údaje k identifikaci splatných pohledávek dalších věřitelů, včetně jejich výše, až v rámci svého odvolání, pak k tomuto doplnění již nemohl odvolací soud přihlédnout. Rozhodovací praxe insolvenčních soudů se ustálila v závěru, že vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, a že k odstranění vad insolvenčního návrhu provedeném až v odvolacím řízení se nepřihlíží. Viz závěry formulované v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, které bylo zveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod publikačním číslem R 11/2009.

K tomu nutno dále uvést, že ustanovení § 89 odst. 1 IZ stanoví, že není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení jsou účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

Ustanovení § 142 IZ dále stanoví, že jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu jsou a) odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady nebo pro zjevnou bezdůvodnost, b) zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu, c) zamítnutí insolvenčního návrhu.

Ustanovení § 146 odst. 1 IZ stanoví, že účinností rozhodnutí podle § 142 (pozn., tj. okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku) zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření. Odůvodňují-li to okolnosti případu, může insolvenční soud určit, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření zaniknou až právní mocí rozhodnutí (pozn., což není projednávaný případ). Podle odstavce 2 tohoto ustanovení dále platí, že v řízení o odvolání proti rozhodnutí podle § 142 se nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně.

V přezkoumávaném případě napadené usnesení soudu prvního stupně, kterým byl důvodně odmítnut insolvenční návrhu odvolatele pro jeho vady (§ 142 písm. a/ IZ), bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 27.10.2016 v 7.40 hod. Tímto dnem zanikly účinky spojené se zahájením tohoto insolvenčního řízení. Závěr odvolacího soudu, že nebylo možno přihlédnout k tvrzením odvolatele ohledně výše a splatnosti pohledávek dalších označených věřitelů, jímž teprve svůj insolvenční návrh po vydání (a zveřejnění) napadeného usnesení doplnil, má pak oporu v citovaném ustanovení § 146 odst. 2 IZ.

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ustanovení § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Přitom přihlédl k tomu, že odvolatel nebyl se svým odvoláním úspěšný, nicméně dlužníku žádné náklady tohoto odvolacího řízení dle obsahu spisu nevznikly.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; navrhovateli a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 6. prosince 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu