1 VSOL 147/2012-A-11
KSBR 32 INS 24331/2011 1 VSOL 147/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní Zádvoří 201, Bořitov, PSČ 679 21, zastoupené JUDr. Milošem Macků, advokátem se sídlem Mahenova 13, Blansko, PSČ 678 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 32 INS 24331/2011-A-5 ze dne 9.1.2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 32 INS 24331/2011-A-5 ze dne 9.1.2012 se m ě n í tak, že insolvenční návrh se n e o d m í t á .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech svého rozhodnutí uvedl, že dlužnice se svým návrhem domáhala zjištění svého úpadku a jeho řešení formou oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužnicí podaný insolvenční návrh neobsahuje podstatné náležitosti podle insolvenčního zákona, neboť v něm nejsou úplně popsány rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek. Dlužnice v návrhu uvedla, že má 5 závazků u více věřitelů, jež označila pouze obecným způsobem (v rozporu s ust. § 103 odst. 1 insolvenčního zákona), z jejího návrhu vyplývá, že dlužnice má peněžité závazky vůči 3 věřitelům a je dále patrna výše jejích nezajištěných závazků, nejsou však popsány skutečnosti, které by svým obsahem osvědčovaly úpadek tak, jak je vymezen v ust. § 3 insolvenčního zákona. Návrh sice obsahuje vyjádření dlužnice k jednotlivým pohledávkám, výši a splatnost lze však jednoznačně určit pouze u jedné z nich. U dalších závazků dlužnice nelze bez dalšího uzavřít, kdy nastala jejich splatnost, konstatování dlužnice, že své pohledávky nehradí po dobu delší 3 měsíců je pouze obecným sdělením a citací zákona. Ani zákonem požadované přílohy insolvenčního návrhu neobsahují vylíčení rozhodných skutečností osvědčujících úpadek. Dlužnice v insolvenčním návrhu řádně neoznačila své věřitele, dostatečně určitě se nevyjádřila ke splatnosti jednotlivých závazků a neosvědčila svou objektivní neschopnost plnit své závazky. Na základě takto poskytnutých údajů nebylo možné jednoznačně posoudit reálnou situaci, ve které se dlužnice nachází. Soud proto její insolvenční návrh podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že její podaný insolvenční návrh splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a je z něj zřejmé, že se nachází v úpadku. Namítla, že k insolvenčnímu návrhu připojila všechny zákonem vyžadované přílohy, podala jej na zákonem předepsaném formuláři, který podepsala, její podpis a podpis jejího manžela byly úředně ověřeny. Poukázala na to, že jasně uvedla důvody, ze kterých jednoznačně vyplývá, že je v úpadku, má více věřitelů, když konkrétně uvedla, které závazky neplní a u kterých věřitelů tyto závazky má a jak dlouho požadované platby neplní. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s pokynem k vydání rozhodnutí o jejím insolvenčním návrhu.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže a) má více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 23.12.2011 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), ve kterém se domáhá zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Ve vztahu k rozhodujícím skutečnostem osvědčujícím její úpadek dlužnice uvedla, že v současné době má 5 závazků u více věřitelů, když již nyní má u všech věřitelů zpoždění s platbami a u všech neplatí déle než 3 měsíce. Je tedy v úpadku, a proto žádá soud o řešení její situace oddlužením, když není schopna dostát splátek u věřitelů z uzavřených smluv. Dále uvedla, že nehradí řádně splátky vůči věřiteli Česká spořitelna od srpna 2011, vůči věřiteli Home Credit od června 2011 a vůči věřiteli GE Money Bank od července 2011, k tomu ve vztahu k těmto věřitelům jednotlivě označila své nevykonatelné závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění, s uvedením důvodu a výše závazku s tím, že věřitel Home Credit ji vyzval k úhradě dluhu dne 26.10.2011 a dne 9.11.2011, jeho závazky již měla mít proto uhrazeny, dále věřitel GE Money Bank ji vyzval k úhradě dluhu nejpozději do 30.12.2011, což rovněž neučinila, a Česká spořitelna ji vyzvala k úhradě dluhu dne 2.12.2011.

Návrh na povolení oddlužení, který je podáván spolu s insolvenčním návrhem, je podáván na jediném (předepsaném) formuláři, byť jde obsahově o dva návrhy, pro které jsou zákonem předepsány samostatně obsahové náležitosti. Insolvenční návrh musí mít náležitosti podle ust. § 103 a 104 IZ, návrh na povolení oddlužení dle ust. § 391 IZ. Podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu, a proto insolvenční soud musí v takovém případě nejprve zkoumat, zda insolvenční návrh splňuje náležitosti stanovené v ust. § 103, případně § 104 IZ. Dlužník je dle ust. § 103 IZ zejména v insolvenčním návrhu povinen vylíčit rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek či hrozící úpadek. Dlužník, který je fyzickou osobou-nepodnikatelem, musí tvrdit konkrétní skutečnosti, ze kterých vyplývají znaky úpadku dle ust. § 3 odst. 1 IZ, tedy že má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. K náležitostem insolvenčního návrhu viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NS ČR 1/2008 ze dne 27.1.2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek

Nejvyššího soudu pod poř. č. 88/2010. Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, má za to, že v posuzované věci dlužnice podala insolvenční návrh (spojený s návrhem na povolení oddlužení), ve kterém popsala rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek, neboť uvedla, že má pět závazků u tří (více) věřitelů, přičemž jednotlivé závazky co do důvodu a výše v návrhu specifikovala, a dále uvedla, že všechny tyto závazky neplatí déle než 3 měsíce. Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že dlužnice má více věřitelů (nejméně dva), vůči kterým má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, je tedy v platební neschopnosti podle ust. § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) IZ. Lze sice přisvědčit soudu prvního stupně, že dlužnice své věřitele neoznačila řádně, když neuvedla plný název a sídlo právnické osoby (§ 7 odst. 1 IZ a § 79 odst. 1 o.s.ř.), avšak vzhledem k tomu, že z jejího insolvenčního návrhu vyplývá, že těmito věřiteli dlužnice jsou Česká spořitelna, a.s., Home Credit a.s. a GE Money Bank, a.s., nelze dospět k závěru, že by tato vada insolvenčního návrhu bránila řádnému pokračování v řízení ve smyslu ust. § 128 odst. 1 IZ, tedy způsobila neprojednatelnost insolvenčního návrhu dlužnice.

S ohledem na shora uvedené odvolací soud dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužnice je projednatelný, tedy nemá vady, které by odůvodňovaly jeho odmítnutí podle ust. § 128 odst. 1 IZ, a proto odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že insolvenční návrh se neodmítá.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 23. dubna 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu