1 VSOL 1457/2016-A-11
KSBR 47 INS 23384/2016 1 VSOL 1457/2016-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužníka Petra Přichystala, narozeného 3.11.1981, bytem Fryšták, 6. května 278, PSČ 763 16, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 47 INS 23384/2016, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužníka ze dne 18. října 2016 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. října 2016, č.j. KSBR 47 INS 23384/2016-A-5,

t a k t o:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 128 odst. 1, s odkazem na ustanovení § 103 odst. 2, § 3 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), odmítl insolvenční návrh dlužníka, který spojil s návrhem na povolení oddlužení s odůvodněním, že insolvenční návrh dlužníka je vadný, neboť neobsahuje podstatné náležitosti, zejména vylíčení okolností osvědčující úpadek dlužníka. V dané věci dlužník insolvenční návrh nepodal samostatným podáním, nýbrž s využitím formuláře na povolení oddlužení. Pro vylíčení skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek je určena kolonka 07 formuláře, kterou však dlužník vyplnil nedostačujícím způsobem, především zde alespoň u dvou svých závazků vůči dvěma různým věřitelům neuvedl jejich splatnost. Rovněž v kolonkách 17 až 20 isir.justi ce.cz formuláře konkrétní údaje o splatnosti minimálně dvou dlužníkových závazků vůči dvěma různým věřitelům absentují. Tvrzení dlužníka, že má dva peněžité závazky u dvou věřitelů po splatnosti déle než 30 dnů, které není s ohledem na své příjmy schopen hradit, je pouze obecným konstatováním bez jakékoliv vypovídací hodnoty, jelikož insolvenční soud nezná datum splatnosti jednotlivých závazků. Je tedy zřejmé, že insolvenční návrh dlužníka postrádá jednu ze základních náležitostí insolvenčního návrhu požadovanou zákonem. Tyto potřebné údaje nebylo možno zjistit ani z povinného seznamu závazků (§ 104 odst. 1, odst. 3 IZ), neboť jej dlužník ke svému návrhu nepředložil. Z těchto důvodů soud postupoval dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž namítal, že s postupem soudu prvního stupně nesouhlasí, neboť ke svému návrhu předložil všechny potřebné dokumenty, a již neví, co by měl dále dodat. Tvrdil, že předložil i seznam závazků, v němž uvedl jejich výši a poslední splátky. Domnívá se, že jeho insolvenční návrh je srozumitelný a úplný a že byly připojeny všechny požadované přílohy. Proto nechápe, proč soud prvního stupně brání dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 103 odst. 3 věta druhá IZ, insolvenční navrhovatel je povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu.

Podle ustanovení § 104 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek (odst. 1). V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí (odst. 2). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké, nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků, stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč (odst. 3). Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1 obdobně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (odst. 4).

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Dále odvolací soud považuje za potřebné uvést, že dlužník, který tvrdí, že je v úpadku (ať již z důvodu insolvence dle § 3 odst. 1, odst. 2 IZ či z důvodu předlužení dle § 3 odst. 3 IZ), případně tvrdí, že mu úpadek hrozí (§ 3 odst. 4 IZ) a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na povolení oddlužení spolu s insolvenčním návrhem. Návrh na povolení oddlužení lze podle

§ 391 odst. 3 IZ podat pouze na předepsaném formuláři, který však umožňuje, aby jej dlužník využil i k podání insolvenčního návrhu, viz bod 07 formuláře, v němž je třeba uvést popis všech rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek či hrozící úpadek). Jde tedy obsahově o návrhy dva-jednak samotný insolvenční návrh dle ustanovení § 103 IZ a dále návrh na povolení oddlužení dle ustanovení § 391 IZ. Jestliže dlužník hodlá řešit svůj úpadek oddlužením, musí proto ke svému insolvenčnímu návrhu předložit nejen všechny potřebné seznamy a listiny ve smyslu ustanovení § 104 IZ, ale též další doklady k návrhu na povolení oddlužení , jak je vyžaduje ustanovení § 392 IZ.

Podmínkou projednání návrhu na povolení oddlužení je ovšem řádný insolvenční návrh (řádné vyplnění bodu 07), z nějž bude možno dovodit, že dlužník je v úpadku (§ 3 IZ).

V přezkoumávaném případě se ze spisu soudu prvního stupně podává, že předmětné insolvenční řízení bylo zahájeno 12.10.2016 insolvenčním návrhem dlužníka, který spojil s návrhem na povolení oddlužení a k jeho podání využil předepsaný formulář (viz vysvětleno shora). Nicméně v bodu 07, v němž měl popsat skutečnosti osvědčující jeho úpadek sice popsal z jakého důvodu není schopen hradit své splatné závazky, dále že je neplatí déle jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti, má dva věřitele a dva vykonatelné nezajištěné závazky v celkovém objemu 622.611 Kč, které se navyšují o příslušenství a v další části formuláře určené pro návrh na oddlužení tyto věřitel (Stavební spořitelnu České spořitelny, a.s. a JUSTRINON MANAGEMENT s.r.o., včetně exekutorských řadů a spisových značek 024 EX 861/16-27, 139 EX 09826/16-616) specifikoval, včetně výše závazků, avšak ani z těchto údajů nelze zjistit, kdy se závazky dlužníka staly splatnými. Ke svému návrhu dlužník (zvlášť-stejně jak to učinil u seznamu majetku) svůj seznam závazků vůbec nepředložil. Proto data splatnosti jeho závazků nebylo možno zjistit ani z této listiny. Nelze proto z tohoto návrhu zjistit, zda závazky dlužníka jsou po splatnosti déle jak 30 dnů a že dlužník tyto závazky nehradí déle jak 3 měsíce (jedna z domněnek platební neschopnosti), ani to, že by dlužník zastavil platby podstatné části svých závazků, avšak ani to, že uspokojení jejích věřitelů nelze dosáhnout ani výkonem rozhodnutí či exekucí.

Jelikož insolvenční návrh dlužníka je i dle závěrů odvolacího soudu vadný, neboť neobsahuje dostatek rozhodujících skutečností potřebných k posouzení, zda dlužník je skutečně v úpadku a ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenčnímu soudu neumožňuje postup dle ustanovení § 43 o.s.ř. a vyzývat dlužníky k odstranění vad jejich insolvenčního návrhu, proto byl správný postup soudu prvního stupně, když v dané věci insolvenční návrh dlužníka bez dalšího odmítl, aniž se mohl zabývat jeho návrhem na povolení oddlužení. Lze jen doplnit, že pokud dlužník ke svému návrhu předložil i další listiny, kterými hodlal svůj úpadek doložit, pak tyto nejsou součástí insolvenčního návrhu; jimi se soud zabývá, až po té, kdy má k dispozici řádný, tedy projednatelný insolvenční návrh, což není případ dlužníka.

Z uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 25. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu