1 VSOL 145/2012-A-13
KSOS 14 INS 418/2012 1 VSOL 145/2012-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Ing. Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem Hrádek 470, PSČ 739 97, o insolvenčním návrhu dlužníka, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3.2.2012, č. j. KSOS 14 INS 418/2012-A-7

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3.2.2012, č. j. KSOS 14 INS 418/2012-A-7 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ust. § 108 odst. 1, 2 z . č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě do 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužník navrhl oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, a to nemovitostí v hodnotě 4.646.500,-Kč, ale insolvenční soud dospěl k závěru, že oddlužení zpeněžením není možné, neboť po odečtení zajištěných závazků ve výši 6.610.182,-

Kč (za předpokladu, že se všichni zajištění věřitelé přihlásí jako věřitelé zajištění, což je na jejich zvážení) od hodnoty nemovitostí nezbude žádná částka, z níž by bylo možné uspokojit nezajištěného věřitele alespoň ve výši 30 %. Insolvenční soud zvažoval rovněž možnost řešení úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře a v této souvislosti zjistil, že ani při společném oddlužení manželů by manželé ze svého příjmu s ohledem na výši vyživovacích povinností a výši závazku nebyli schopni za 5 let zaplatit nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že kromě nemovitostí je dlužník vlastníkem osobního automobilu Octavia a dalších věcí uvedených ve formuláři pod kolonkou č. 12, pořadovými čísly 1 až 13, jejichž zpeněžením bude možno docílit alespoň částečně uspokojení věřitelů, přičemž očekávané zpeněžení nebude pouze nepatrné. Dále namítal, že lze stěží spekulovat o tom, že by se mohli zajištění věřitelé přihlásit jako nezajištění, neboť pokud by tak učinili, nic by jim to nepřineslo. Vzhledem ke všem okolnostem není jisté, zda se se svoji pohledávkou přihlásí do řízení nezajištěný věřitel, když tato pohledávka se nestala vůči dlužníkovi doposud splatnou a je možné, že tento věřitel se spokojí s plněním, které obdrží z konkursní podstaty firmy RUBUS INVEST, a.s., IČ: 25818937, která je přímým dlužníkem nezajištěného věřitele Raiffeisenbank a.s., IČ: 49240901. Není bez významu ani to, že přímým dlužníkem z titulu závazku vůči České spořitelně a.s., která má právní postavení zajištěného věřitele, je rovněž společnost RUBUS INVEST, a.s., jejíž konkurs doposud probíhá a rovněž tento věřitel má nárok na výtěžek poměrného uspokojení v tomto konkursním řízení, takže je možné, že povinnost dlužníka hradit pohledávku se o částku odpovídající výtěžku, který připadne na tohoto zajištěného věřitele sníží. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužníkovi povoluje oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, popř. aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212 a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 6.1.2012, doručeným soudu dne 9.1.2012, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen zpeněžením majetkové podstaty. Současně navrhoval, aby jeho insolvenční návrh byl spojen ke společnému řízení s insolvenčním návrhem, který podává současně jeho manželka Jitka anonymizovano , anonymizovano . Z insolvenčního návrhu a jeho povinných příloh vyplývá, že dlužník je vlastníkem nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Třinec, na LV č. 696, pro obec a katastrální území Hrádek, a to rodinného domu č. p. 470 na parcele St. 658, parcely St. 658-zastavěná plocha a nádvoří o výměře 157 m a parcely č. 876/4-orná půda o výměře 1.369 m. Tyto nemovitosti byly oceněny znaleckým posudkem ze dne 4.1.2012 na částku 4.646.500,-Kč. Na těchto nemovitostech vázne zástavní práva smluvní na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 31.8.2010 k zajištění pohledávky věřitele Kredit Finance, s.r.o. ze dne smlouvy o úvěru ve výši 1.519.000,-Kč a budoucí pohledávky až do celkové výše 100.000,-Kč, které vzniknou do 25.9.2015, dále zástavní práva zákonné na základě rozhodnutí správce daně ze dne 29.3.2011 pro věřitele Finanční úřad Ostrava 1 k zajištění daňové pohledávky ve výši 76.850.000,-Kč a zástavní práva exekutorské na základě exekučního příkazu ze dne 7.7.2011 k zajištění pohledávky věřitele České spořitelny a.s. ve výši 4.140.539,94 Kč. Dále je dlužník vlastníkem osobního automobilu Octavia registrační značky 2T31170, rok pořízení 2004, v pořizovaní ceně 650.000,-Kč, 10 ks kmenových akcií RUBUS INVEST, a.s., IČ: 25818937 na majitele, které si dlužník ocenil na 1.000.000,-Kč a běžného vybavení domácnosti. Z předloženého aktualizovaného seznamu závazků vyplývá, že má závazky v celkové výši 8.278.675,-Kč, a z toho zajištěné závazky ve výši 6.610.182,-Kč.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nebude možné, neboť nutno vyjít z předpokladu, že se přihlásí všichni věřitelé, tj. zajištění i nezajištění. Za této situace i s přihlédnutím k zůstatkové hodnotě osobního automobilu tovární značky Octavia (rok pořízení 2004) a hypotetické ceně 10 kmenových akcií RUBUS INVEST, a.s., IČ: 25818937 na majitele, nutno konstatovat, že po uspokojení zajištěných věřitelů z majetku dlužníka nezbude již žádná částka, z níž by bylo možné uspokojit alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů (§ 395 odst. 1, písm. b) IZ).

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Ze skutečností uvedených v insolvenčním návrhu vyplývá, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů a peněžité závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, když zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) IZ).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Podle ust. § 38 odst. 2 IZ by proto tyto náklady, tj. nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) musel hradit stát, čemuž má předejít právě institut zálohy. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ust. § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele . Při řešení úpadku konkursem činí odměna insolvenčního správce (dle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. nejméně částku 45.000,-Kč), přičemž je nutné počítat s tím, že správci vzniknou i hotové výdaje v řádu nejméně tisíců Kč. Lze proto uzavřít, že 50.000,-Kč představuje zcela přiměřenou výši zálohy na náklady insolvenčního řízení.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle ust.§ 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 13. března 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová Předsedkyně senátu