1 VSOL 142/2012-A-15
KSBR 40 INS 21612/2011 1 VSOL 142/2012-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Ilony Přichystalové, nar. 8.10.1952, bytem Ivanovice na Hané, Nádražní 136/9, PSČ 683 23, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 40 INS 21612/2011-A-10 ze dne 30.1.2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 40 INS 21612/2011-A-10 ze dne 30.1.2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne právní moci usnesení zaplatila na účet soudu označený ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice se svým návrhem domáhá zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Celková výše jejích závazků činí 464.180,-Kč, její příjem představuje starobní důchod ve výši 9.328,-Kč a dlužnice navrhuje, aby mohla měsíčně splácet svým věřitelům 1.300,-Kč. Dlužnice by měla být ze svých příjmů schopna během pěti let uhradit svým nezajištěným věřitelům minimálně 30 % svých závazků a dále odměnu a náklady insolvenčního správce ve výši 64.800,-Kč (v případě, že insolvenční správce bude plátcem daně z přidané hodnoty), jinak ve výši 54.000,-Kč. Při splátce 1.300,-Kč by dlužnice na splátkách zaplatila 78.000,-Kč, po odečtení odměny insolvenčního správce ve výši 64.800,-Kč by dlužnice za 5 let uhradila 13.200,-Kč, což představuje 2,84 % závazků dlužnice. Dlužnice tedy nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení a jediným způsobem řešení úpadku je prohlášení konkursu na její majetek. Soud proto podle ust. § 108 insolvenčního zákona stanovil zálohu ke krytí nákladů insolvenčního řízení, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak, jak vyplývá ze seznamu majetku dlužnice a jejího měsíčního příjmu. Podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí odměna insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku konkursem (popřípadě nepatrným konkursem) nejméně 45.000,-Kč. V případě, že odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce nebude zcela uspokojena z majetkové podstaty dlužnice, uspokojí se právě ze složené zálohy.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že požadavek soudu na zaplacení zálohy je sice zákonný, avšak není schopna zálohu zaplatit. Poukázala na to, že je v těžké životní situaci a insolvenční řízení je pro ni jedinou možností, jak se dostat z dluhové pasti. Žádá proto o zmírnění tvrdosti zákona a navrhuje, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby záloha byla snížena na 10.000,-Kč a zbytek byl rozdělen na 60 splátek.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 2, 5 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2, věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 23.11.2011 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení

(na předepsaném formuláři). V návrhu uvedla, že má závazky vůči 4 věřitelům v celkové výši 464.180,-Kč, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopna splácet. Současně jednotlivé závazky vůči věřitelům specifikovala, včetně uvedení jejich výše a splatnosti (ke dni 15.5. 2011 a 15.9.2011). Dále uvedla, že její příjem představuje starobní důchod ve výši 9.320,-Kč měsíčně a nemá žádnou vyživovací povinnost. S ohledem na její náklady na bydlení a stravu ve výši 8.020,-Kč měsíčně jí zůstává na úhradu peněžitých závazků splátka ve výši 1.300,-Kč měsíčně. K návrhu dlužnice připojila seznam závazků a seznam majetku, ve kterém uvedla toliko movité věci představující obvyklé vybavení domácnosti.

Z údajů uvedených v insolvenčním návrhu vyplývá, že dlužnice je v úpadku, neboť má závazky vůči více věřitelům po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2, písm.b/ IZ). Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (hotové peníze nebo peníze na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře (což je v praxi převažující forma oddlužení a dlužnice právě ji navrhuje) nejsou náklady řízení hrazeny postupně v průběhu dlouhodobého procesu, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení nutno přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení.

S ohledem na to, že dlužnice v seznamu svého majetku označila pouze movité věci menší hodnoty je oddlužení zpeněžením majetkové hodnoty zjevně vyloučeno. Při posuzování přípustnosti oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud vycházel z předpokladu, že dlužnice by splácela měsíčně částku 1.300,-Kč (kterou dlužnice uvedla v návrhu), tj. nižší než zákonem určené měsíční splátky (§ 391 odst. 2 IZ). O stanovení jiné výše splátek se však rozhoduje až po povolení oddlužení ze podmínek uvedených v ust. § 398 odst. 4 IZ, přičemž soud není návrhem dlužníka vázán. Soud prvního stupně tedy měl při posuzování přípustnosti oddlužení plněním splátkového kalendáře vycházet ze zákonné výše splátek.

Ze svého příjmu ve výši 9.328,-Kč měsíčně by dlužnice dle předpisů upravujících výkon rozhodnutí a exekuci (zejména o.s.ř. a nařízení vlády č. 595/2006 Sb.) byla schopna splácet částku 2.324,-Kč měsíčně (nepostižitelná částka na dlužnici činí 5.842,-Kč, ze zbývajících 3.486,-Kč lze srážet dvě třetiny). Od této částky je však nutno odečíst odměnu a paušální náhradu hotových výdajů insolvenčního správce, které podle ust. § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhl. č. 313/2007

Sb. činí celkem 900,-Kč měsíčně, případně 1.080,-Kč měsíčně (pokud by správce byl plátcem DPH). Za 5 let trvání oddlužení by tedy dlužnice zaplatila 139.440,-Kč, po odečtení nároků insolvenčního správce by však částka určená k uspokojení nezajištěných věřitelů činila pouze 85.440,-Kč, případně 74.640,-Kč (pokud by správce byl plátcem DPH), což představuje pouze 18,41 %, případně 16,08 % výše závazků dlužnice. Závěr soudu prvního stupně, že věřitelé dlužnice by při oddlužení obdrželi plnění nižší než 30 % jejich pohledávek, a proto by byl návrh na povolení oddlužení zamítnut (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ), je proto správný, byť soud prvního stupně vycházel z jiné výše splátek. Jediným možným způsobem řešení úpadku dlužnice je tedy konkurs.

Soud prvního stupně též správně stanovil výši požadované zálohy. Podle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem 45.000,-Kč (bez DPH) a lze očekávat, že insolvenčnímu správci vzniknou i hotové výdaje.

Pokud dlužnice žádala o prominutí či snížení zálohy, případně o možnost jejího zaplacení ve splátkách, je nutno uvést, že prominutí nebo snížení zálohy na náklady insolvenčního řízení, případně její zaplacení ve splátkách insolvenční zákon neumožňuje. Nejde totiž o soudní poplatek, od kterého lze účastníka osvobodit (i zčásti) s ohledem na jeho poměry (§ 138 o.s.ř.).

Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, a proto je podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 1.6. 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu