1 VSOL 1392/2016-A-14
KSOL 16 INS 10447/2016 1 VSOL 1392/2016-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužníků 1) Pavla anonymizovano , anonymizovano , 2) Emilie anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Troubelice 289, PSČ 783 83, o insolvenčním návrhu dlužníků spojeném se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, k odvolání obou dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 5.10.2016, č.j. KSOL 16 INS 10447/2016-A-9

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 5.10.2016, č.j. KSOL 16 INS 10447/2016-A-9 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkům podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužníci nejsou ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) IZ osobami oprávněnými podat návrh isir.justi ce.cz na povolení oddlužení, neboť v návrhu uvedli závazky z podnikání, ovšem netvrdili žádné skutečnosti, na základě kterých by soud mohl uzavřít, že jejich dluhy z podnikání nebrání řešení jejich úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením.

Proti tomuto rozhodnutí podali oba dlužníci včas odvolání, ve kterém soudu vytýkali, že rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, neboť nepřihlédl k obsahu příloh, které dlužníci připojili ke svým předchozím insolvenčním návrhům. V této souvislosti uvedli, že první návrh podali dne 10.9.2015, druhý návrh podali 26.11.2015 a třetí návrh podali 11.3.2016. Pak již následoval tento aktuální čtvrtý insolvenční návrh, ve kterém žádali o přiložení příloh z minulých návrhů. V těchto přílohách je možno dohledat, že oslovili všechny věřitele z podnikání, kteří dlužníkům zaslali své vyjádření. Věřitel ČSSZ-dala standardní vyjádření, že ponechávají rozhodnutí na soudu a další věřitelé (finanční úřad, ČSOB, PROFI CREDIT, Provident a Česká průmyslová zdravotní pojišťovna) s oddlužením souhlasili. K odvolání připojili kopie těchto vyjádření a navrhovali, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužníci se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 3.5.2016 domáhali rozhodnutím o svém úpadku a navrhovali, aby byl řešen společným oddlužením manželů formou plnění splátkového kalendáře. Návrh podali na předepsaném formuláři a v kolonce 7 mimo jiné uvedli, že v minulosti vykonávali podnikatelskou činnost a na předchozí podnikání je vázána pouze část jejich závazků, která je v návrhu označena. Současně uvedli, že návrh podávají opakovaně. Jednotlivé závazky uvedli v kolonce 17 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) a v kolonce 19 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné). K návrhu mimo jiné připojili seznam závazků, ve kterém uvedli, že mají závazek z podnikání vůči Provident Financial s.r.o., IČ: 25621351, ČSOB, a.s., PROFI CREDIT Czech, a.s., Okresní správě sociálního zabezpečení, České průmyslové zdravotní pojišťovně ČR a Okresní správě sociálního zabezpečení Olomouc. Současně žádali, aby si soud k tomuto jejich návrhu připojil přílohy týkajících se jejich příjmů a závazků z předchozích insolvenčních řízení vedených po sp. zn. KSOL 16 INS 22821/2015, KSOL 16 INS 29527/2015 a KSOL 16 INS 5879/2016. Na výzvu soudu dlužníci doručili nové seznamy, včetně seznamu závazků, který je obsahově totožný s původním seznamem, pouze navíc obsahuje prohlášení o správnosti, úplnosti a je dlužníky řádně podepsán. Věřitel ČR-Česká správa sociálního zabezpečení insolvenčnímu soudu doručil sdělení ze dne 13.5.2016, ve kterém vyčíslil dluh vůči oběma věřitelům s tím, že penále ze záloh 2014 a případně doplatek na pojistném za rok 2014 nemohli být dosud vypočteny z důvodu neplnění povinností dlužníků jako plátců pojistného podat Přehled o příjmech a výdajích za rok 2014, ačkoliv lhůta pro jeho podání uplynula, a dlužníci tak dosud neumožnili věřiteli vyčíslit celou pohledávku v aktuální výši. V tomto okamžiku, kdy nejsou známy komplexní informace rozhodné pro posouzení žádosti dlužníků a kdy dlužníci věřiteli dosud neumožnili vyčíslit celou pohledávku v aktuální výši z důvodu neplnění svých povinností plátce, nemůže věřitel ani sdělit závazné stanovisko. Nicméně, pokud by dlužníci aktivně přistoupili k plnění svých zákonných povinností a umožnili věřiteli vyčíslit skutečnou výši evidovaných pohledávek, nevzniknou-li nové okolnosti, na jejichž základě by musel věřitel vyslovit nesouhlas s oddlužením, a shledá-li soud podmínky pro rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku oddlužením, mohl by věřitel rozhodnutí soudu respektovat. Věřitel ČR-ČSSZ deklaruje, že není standardem vyslovovat souhlas s oddlužením podnikatele, když každý případ je posuzován individuálně dle kompletních podkladů. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 108 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 389 odst. 1 písm. b) IZ dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

Podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle ustanovení § 403 IZ má-li insolvenční správce za to, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, upozorní na ně před rozhodnutím schůze věřitelů o způsobu oddlužení a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 3 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku (odstavec 1). Věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání (odstavec 2).

Odvolací soud konstatuje, že s účinností od 1.1.2014 je pro posouzení otázky, zda závazky z podnikání vůči nezajištěným věřitelům brání řešení dlužníkova úpadku oddlužení významný souhlas věřitele s oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ, který musí být výslovný (pokud se věřitel k této otázce vyjadřuje), což v posuzované věci schází, neboť věřitel ČR-Česká správa sociálního zabezpečení insolvenčnímu soudu sdělil, že v tomto okamžiku, kdy nejsou známy komplexní informace rozhodné pro posouzení žádosti dlužníků a kdy dlužníci věřiteli dosud neumožnili vyčíslit celou pohledávku v aktuální výši z důvodu neplnění svých povinností plátce, nemůže věřitel ani sdělit závazné stanovisko k řešení jejich úpadku oddlužením.

Je proto mimo jakoukoliv pochybnost, že dlužníci nejsou osobami oprávněnými podat návrh na povolení oddlužení, neboť mají dluhy z podnikání, které brání řešení jejich úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 písm. b/, odst. 2 písm. a/ IZ), když nemají výslovný souhlas věřitele ČR-Česká správa sociálního zabezpečení s řešením jejich úpadku oddlužením, což je bez dalšího důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ a rozhodnutí o způsobu řešení jejich úpadku konkursem podle ustanovení § 396 IZ, a nikoliv důvodem pro postup podle ustanovení § 397 IZ (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.9.2015, č.j. KSBR 29 INS 15846/2015-A-11, 1 VSOL 918/2015, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS pod číslem 49/2016, ve kterém je formulován a odůvodněn závěr, že má-li dlužník dluh z podnikání, je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst.2 insolvenčního zákona vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením. Jestliže dlužník, který má dluh z podnikání, v návrhu na povolení oddlužení ani na k výzvě soudu netvrdí skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 insolvenčního zákona vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku oddlužením, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne; totéž platí, má-li důvod, pro který dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, spočívat v tom, že s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde (§ 389 odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona), a dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvede, že takový souhlas nemá, nebo vyjde-li před rozhodnutím o návrhu na povolení oddlužení v řízení najevo, že věřitel, o jehož pohledávku jde, s oddlužením nesouhlasí. Postup podle ustanovení § 397 odst. 1, věty druhé insolvenčního zákona je v těchto případech vyloučen.

Od shora citovaného rozhodnutí, které je čerstvě publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS pod číslem 49/2016, nemá odvolací důvod se odchylovat. Od publikace tohoto rozhodnutí se očekává sjednocení dosud nejednotné praxe vrchních soudů.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že dlužník, který má dluh z podnikání, je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 insolvenčního zákona vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením. Tuto povinnost nelze splnit odkazem na souhlasy věřitelů s oddlužením, které byly dlužníkovi dány v předchozích insolvenčních řízeních.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka bude postačovat k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužníci jsou v úpadku a s ohledem na shora uvedené je zřejmé, že jejich úpadek bude nutno řešit konkursem. Složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou s prověřováním stavu jejich majetku, se soupisem majetkové podstaty, a případně též s oceňováním a zpeněžováním majetku, jakož i nákladů na odměnu a další hotové výdaje insolvenčního správce, je v daném případě nezbytné, neboť k této své činnosti bude správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které ovšem dlužníci v majetkové podstatě nemají. Proto je nutné prostředky na úhradu těchto nákladů zajistit uložením povinnosti zaplatit zálohu.

Podle ustanovení § 38 odst. IZ insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumávaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle ustanovení § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb., pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce součet odměny určené podle odstavce 2 a odstavce 3. Pro účely výpočtu odměny podle věty první zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům i částku připadající na odměnu insolvenčního správce (odstavec 1). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi zajištěné věřitele činí 9 % z částky od 0 do 1 mil. Kč (odstavec 2). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele činí 25 % z částky od 0 do 500 tis. Kč (odstavec 3). Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna správce nejméně 45.000 Kč (odstavec 5).

Podle § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů ve znění účinném od 1.1.2014, tj. ve znění novely provedené vyhláškou č. 398/2013 Sb., pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000 Kč, nejvýše však 1.000.000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000 Kč.

Uložení zálohy ve výši 50.000 Kč považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle shora citované vyhlášky činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH (nyní 21 %), přičemž záloha neslouží jen na krytí odměny, ale též hotových výdajů insolvenčního správce, které mu vznikají bezprostředně po rozhodnutí o úpadku.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 16.listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu