1 VSOL 139/2017-A-161
KSBR 28 INS 27047/2015 1 VSOL 139/2017-A-161

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužníka SYNTEROSEN s.r.o., IČO: 24769436, se sídlem Brno- město, Mečová 358/8, PSČ 602 00, zastoupeného Vítem Zaorálkem, obecným zmocněncem, bytem Praha 7, Holešovice, Jankovcova 1344/59, PSČ 170 00, o insolvenčním návrhu navrhovatelů: a) RALT COMPANY s.r.o., IČO: 02138816, se sídlem Dobřejovice, Lipová 181, PSČ 251 01, b) Glory Daze Associated S.A., reg.č. 584444, se sídlem 33 Porter Road, P.O.Box 3169 PMB 103, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, zastoupeného Mgr. Karlem Somolem, advokátem vykonávajícím advokacii jako společník společnosti Čalfa, Bartošík a partneři s.r.o., IČO: 28221770, se sídlem Praha 1, Nové Město, Karlovo nám. 671/24, PSČ 110 00, c) CHARLHOLD WHITE LIMITED, reg. č. HE 266092, se sídlem Faneromenis 107, 3rd floor, Flat/Office 301, P.C. 6031, Larnaca, Kyperská republika, zastoupeného Mgr. Václavem Špačkem, advokátem se sídlem Náchod, Na Václaváku 158, PSČ 547 01, d) LEVAPLECK LTD, reg. č. 9212937, THE APEX, Sherrifs Orchard 0, Coventry, CV1 3PP, Spojené Království Velké Británie a Severního Irska, adresa pro doručování P. O. BOX 1309, Jindřišská 909/14, 110 00 Praha 1, v řízení, zastoupeného Mgr. Michalem Müllerem, advokátem vykonávajícím advokacii jako společník společnosti MÜLLER & SKALICKÝ advokátní kancelář s.r.o., IČO: 06292925, se sídlem Praha 2, Vinohrady, Krkonošská 1512/11, PSČ 120 00, do něhož vstoupilo Krajské státní zastupitelství v Brně, se sídlem Brno, Mozartova 3, PSČ 602 00, o zjištění úpadku dlužníka, určení způsobu řešení úpadku a isir.justi ce.cz ustanovení Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., IČO: 29414873, se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, insolvenčním správcem, k odvolání dlužníka, insolvenčního navrhovatele a) a insolvenčního navrhovatele d) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.6.2016, č.j. KSBR 28 INS 27047/2015-A-89

takto:

I. Odvolání insolvenčního navrhovatele a) RALT COMPANY s.r.o. proti výrokům I., II. a XV. usnesení soudu prvního stupně se odmítá.

II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I., II., III. a XV. potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 136 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) zjistil úpadek dlužníka (výrok I.), se kterým spojil rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka podle ustanovení § 148 odst. 1 IZ (výrok II.), podle ustanovení § 27 odst. 2 ustanovil insolvenčním správcem dlužníka Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., IČO 29144873 (výrok III.), věřitele vyzval, aby ve lhůtě do dvou měsíců od okamžiku zveřejnění tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku přihlásili své pohledávky a aby insolvenčnímu správci sdělili, jaké zajišťovací práva uplatní na věcech dlužníků, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách (výrok IV. a V.), svolal přezkumné jednání a první schůzi věřitelů (výrok VII. a VIII.) a zamítl návrh věřitele LEVAPLECK LTD., reg. č. 9212937 na povolení reorganizace dlužníka ze dne 2.6.2016 (výrok XV.). Dlužník v seznamu závazků (který sice soud nepovažoval za řádný, ale vycházel z něho) uvedl splatné závazky vůči devíti věřitelům ve výši celkem 297.762.858,85 Kč, v seznamu majetku uvedl nemovitosti, jejichž hodnota je 27.300.000 Kč (podle expertních posudků předložených dlužníkem), a zůstatek na účtu 39,99 Kč. V seznamu zaměstnanců uvedl, že žádné nemá. Insolvenční soud má z provedeného dokazování za osvědčené, že dlužník má splatnou pohledávku vůči insolvenčnímu navrhovateli b) Glory Daze Associated S.A., reg.č. 584444, společnosti FORTE s.r.o., Finančnímu úřadu pro Ústecký kraj a nesplatné pohledávky vůči dalším věřitelům, a to vůči insolvenčnímu navrhovateli a) RALT COMPANY s.r.o., věřiteli Crius Capital SE, IČ: 36862070, věřiteli INTUM Company s.r.o. a věřiteli LEVAPLECK LTD, se kterými se dohodl na odložení splatnosti. Pohledávku insolvenčního navrhovatele b) považuje za osvědčenou ve výši 139.433.302,17 Kč, přičemž je nade vší pochybnost prokázáno, že dlužníkovi byly částky 20.000.000Kč a 85.500.000 Kč skutečně zaslány a MSD by mělo za dlužníkem pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení, pohledávku navrhovatele a) má za osvědčenou ve výši 50.000 Kč, pohledávku navrhovatele c) ve výši 34.449.327,57 Kč, pohledávku vůči správci daně ve výši 9.999 Kč, pohledávku vůči navrhovateli d) ve výši 159.783.139,43 Kč, pohledávku vůči věřiteli Crius Capital SE ve výši 50.000 Kč a věřiteli INTUM Company s.r.o. ve výši 12.400 Kč, celkem tak má soud za prokázanou existenci závazků dlužníka v minimální výši 333.665.957,31 Kč. Nezapočítával přitom dlužníkem zpochybňované a předběžným správcem nedoložené pohledávky věřitelů Vrchovina-zemědělské obchodní, a.s., ve výši 25.345.000 Kč a WOLF MOST s.r.o. ve výši 20.000.000 Kč. Insolvenčním správcem byl nemovitý majetek dlužníka oceněn na 860.188 Kč a z této částky soud vycházel. Ohledně majetku dlužníka má tedy soud za prokázané, že dlužník je vlastníkem nemovitostí v hodnotě 860.188 Kč a bankovního účtu se zůstatkem 39,90 Kč. Pro další závěry soudu o úpadku dlužníka ve formě předlužení je podstatné, že při použití kterékoliv z předložených ocenění (insolvenčním správcem, dlužníkem nebo navrhovatelem b/) se hodnota majetku dlužníka ani zdaleka nepřibližuje výši jeho závazků. Dlužník je tak v úpadku v podobě předlužení, jakož i ve stavu platební neschopnosti, když navíc dlužník ani nepředložil řádné seznamy, takže platí domněnka platební neschopnosti podle ustanovení § 3 odst. 2, písm. d) IZ. Dále uvedl, že u dlužníka je vyloučeno řešení úpadku oddlužením, jakož i řešení úpadku reorganizací, a proto s odkazem na závěry formulované v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.1.2011, sp.zn. 29 NSČR 30/2010, které je uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod R96/2011, spojil rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, a to již před konáním schůze věřitelů. K nepřípustnosti reorganizace uvedl, že dlužník nejpozději do rozhodnutí o úpadku nepředložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán splňující požadavky vyjmenované v ust. § 316 odst. 5 IZ, a ani nepožádal před rozhodnutím o úpadku o prodloužení lhůty k jeho předložení, takže reorganizace by musela být přípustná podle ust. § 316 odst. 4 IZ, což není. Dlužník totiž sám v seznamu zaměstnanců uvedl, že nemá žádné zaměstnance, a ani netvrdil, že za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl jeho celkový roční úhrn čistého obratu alespoň částku 50.000.000 Kč. Návrh na povolení reorganizace ze dne 2.6.2016 podaný věřitelem č.3 LEVAPLECK LTD byl proto zamítnut jednak z důvodu, že reorganizace není přípustná pro nesplnění podmínek podle ustanovení § 316 odst. 4 IZ, ale též podle ustanovení § 326 odst. 1 písm. a) IZ, neboť lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že je jím sledován nepoctivý záměr. V této souvislosti uvedl, že navrhovatel není osobou, která je v dobré víře, že jsou a nebo že budou splněny všechny podmínky pro schválení reorganizačního plánu (§ 317 odst. 2 IZ). K ustanovení společnosti Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. insolvenčním správcem uvedl, že insolvenční správce byl určen postupem podle ustanovení § 25 a 27 IZ, když tato společnost byla ustanovena též předběžným insolvenčním správcem a odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil.

Proti tomuto rozhodnutí podal včas odvolání dlužník, insolvenční navrhovatel a) RALT COMPANY s.r.o. a insolvenční navrhovatel d) LEVAPLECK LTD.

Dlužník podal odvolání výslovně proti výrokům I., II., III. a XV. V odvolání namítal, že věci rozhodoval nezákonný soudce, řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V této souvislosti namítal, že Mgr. Jana Kozáka nelze považovat za zákonného soudce, neboť mu insolvenční návrh nebyl přidělen v souladu s účinným rozvrhem práce Krajského soudu v Brně, když věc neměla být řešena formou tzv. koncernové insolvence. V řízení tak došlo k závažnému porušení procesních pravidel, když buď byl správně určen zákonný soudce (tj. věc má rozhodovat Mgr. Jan Kozák), avšak v tomto případě měl být ustanoven insolvenčním správcem totožný insolvenční správce, který již řeší věc koncernové společnosti CRN, s.r.o., či insolvenční správce řádně jmenovaný dle pořadníku (nikoliv arbitrárně zvolený soudem); případně naopak věc dlužníka vůbec neměla být řešena postupem tzv. koncernové insolvence pro spojení se společností CRN, s.r.o., avšak v tomto případě věc vůbec neměla být přidělena soudci Mgr. Janu Kozákovi s odůvodněním, že dlužníkova insolvence je koncernovou insolvencí se společností CRN, s.r.o. V této souvislosti odkázal na insolvenční věc dlužníka Griner Energy a.s., kde soud konstatoval, že přestože je dlužník rovněž členem koncernu C.M.B., není v jeho věci zákonným soudcem Mgr. Jan Kozák. Společnost SIDIA, akciová společnost, která byla Městským soudem v Praze ustanovena insolvenčním správcem (společnosti CRN s.r.o., IČO: 26975394-koncern C.M.B.), v minulosti sice tvořila s dlužníkem koncern, ovšem k okamžiku zahájení insolvenčního řízení s dlužníkem již toto dřívější koncernové propojení neexistovalo. Ve vztahu k rozhodnutí o úpadku dlužník namítal, že skutkový závěr nalézacího soudu o jeho předluženosti je nesprávný a je založen na výsledcích nedostatečného dokazování, neboť nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem z oboru ekonomie za účelem ocenění hodnoty závodu dlužníka včetně jeho budoucích výnosů. Jediným údajným věřitelem dlužníka se splatnou pohledávkou většího rozsahu je insolvenční navrhovatel b), jehož pohledávku však dlužník dlouhodobě sporuje, zatímco s ostatními věřiteli, které uvedl v seznamu, se dohodl na odložení splatnosti, takže nelze mluvit o tzv. mnohosti věřitelů. Dále soudu prvního stupně vytýkal, že neměl rozhodovat o prohlášení konkursu současně s vydáním rozhodnutí o úpadku, neboť mělo být nejprve rozhodnuto o návrhu věřitele LEVAPLECK LTD na povolení reorganizace a teprve až po právní moci tohoto rozhodnutí mohlo být rozhodnuto o prohlášení konkursu. Uvedl, že návrh na povolení reorganizace dlužník nepodal, protože je přesvědčen, že se nenachází v úpadku, ovšem výrok XVI., o zamítnutí věřitelského návrhu na povolení reorganizace, napadá odvoláním, neboť ho považuje za zcela neodůvodněný. V odvolání dále podrobně odůvodňoval námitku nedostatku aktivní legitimace věřitele b) a spornost jeho pohledávky. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V odvolání proti ustanovení Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. insolvenčním správcem nenamítal, že nesplňuje podmínky pro ustanovení (resp. nesplnění podmínek pro ustanovení zřejmě spatřoval v tom, že se nejedná o koncernovou insolvenci), nebo že není nepodjatý. V doplnění odvolání na výzvu odvolacího soudu sdělil, že jeho roční úhrn čistého obratu za rok 2014 nedosáhl částky 50.000.000 Kč.

Insolvenční navrhovatel a) podal odvolání výslovně proti výrokům proti výrokům I., II., III. a XV. V odvolání uvedl, že sice podal na dlužníka insolvenční návrh spolu s návrhem na prohlášení konkursu, ale nyní po téměř roce trvajícím řízení má za to, že postavení dlužníka a jeho dluhová situace se změnila, neboť oba hlavní věřitelé dlužníka deklarovali ochotu jednat s dlužníkem o všestranně přijatelném kompromisu a v důsledku jednání s dlužníkem došlo u řady dalších pohledávek k odložení jejich splatnosti. Případnou insolvenci dlužníka by bylo možné řešit reorganizací, která se v tomto případě jeví jako vhodnější a pro věřitele dlužníka potencionálně výhodnější. Soudu prvního stupně vytýkal, že mu nebylo umožněno se k podanému návrhu na reorganizaci vyjádřit, návrh věřitele LEVAPLECK LTD na reorganizaci nebyl soudem řádně projednán, když byl zamítnut s pouhým konstatováním, že lze usuzovat na nepoctivý záměr věřitele . Jedná se o spekulace, které soud prvního stupně dovozuje pouze z jakési zmatečnosti v jeho postupu. V situaci, kdy i největší věřitelé (LEVAPLECK LTD a Glory Daze Associated S.A.) v minulosti jasně deklarovali svůj zájem na vyřešení situace dlužníka kompromisně při zachování chodu jeho podniku, by neměl soud suplovat jejich vůli a autoritativně znemožňovat věřitelům vyjadřování jejich pravé vůle při hlasování o reorganizačním plánu, který byl zřejmě pro dlužníka věřiteli připraven. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Insolvenční navrhovatel d) LEVAPLECK LTD podal odvolání výslovně proti výrokům II. a XV. Soudu prvního stupně vytýkal, že neměl rozhodovat o prohlášení konkursu současně s vydáním rozhodnutí o úpadku, neboť mělo být nejprve rozhodnuto o jeho návrhu na povolení reorganizace, a teprve až po právní moci tohoto rozhodnutí mohlo být rozhodnuto o prohlášení konkursu. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že dlužník není osobou, u které by zákon vylučoval řešení úpadku reorganizací, neboť dlužník je vlastníkem několika nemovitostí s ohledem na předmět podnikání dlužníka (pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor), takže je zřejmé, že obchodní závod dlužníka měl a má potenciál generovat nejen obrat postačující pro přípustnost reorganizace, ale také příjem umožňující úhradu alespoň značné části dlužníkových závazků. Pokud věřitel v reorganizačním návrhu uvedl, že dlužník kvantitativní podmínku obratu splňuje, měl jej soud k prokázání tohoto tvrzení vyzvat. Současně brojil též proti závěru soudu o poctivém záměru při podání návrhu na reorganizaci. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Insolvenční navrhovatel b) Glory Daze Associated S.A. a Vrchní státní zastupitelství v Olomouci ve svých vyjádřeních k podaným odvoláním navrhovali, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Odvolací soud se především zabýval subjektivním oprávněním odvolatelů a přípustností odvolání ve vztahu k jednotlivým odvoláními napadeným výrokům a konstatuje, že proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě návrhu věřitele se podle ustanovení § 141 odst.1 IZ může odvolat pouze dlužník, a proto odvolání insolvenčního navrhovatele a) proti výroku I. je nepřípustné, neboť je podané někým, kdo k odvolání není oprávněn. Rovněž proti výrokům II. a XV. je odvolání insolvenčního navrhovatele a) nepřípustné, neboť právo odvolání přísluší jen tomu účastníku, jemuž byla rozhodnutím soudu způsobena v jeho právech určitá, byť i nepatrná, újma (jde o tzv. subjektivní přípustnost odvolání) odvolání proto nemůže podat mimo jiné ten účastník, jemuž bylo rozhodnutím soudu prvního stupně zcela vyhověno. Insolvenční navrhovatel a) se totiž domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka a navrhoval, aby byl řešen konkursem, takže jeho návrhu bylo vyhověno.

Odvolací soud proto odvolání navrhovatele a) proti výrokům I., II. a XV. odmítl podle § 218 písm. b) o. s. ř. jako podané někým, kdo k odvolání není oprávněn, takže za přípustné považuje pouze jeho odvoláním proti výroku III.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a po jednání ve věci dospěl k závěru, že odvolání dlužníka a insolvenčního navrhovatele d) je v celém rozsahu nedůvodné a odvolaní insolvenčního navrhovatele a), které je přípustné pouze proti výroku III., je rovněž nedůvodné.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 30.9.2017.

S účinností od 1.7.2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném do 30.6.2017 (dále jen IZ).

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno na návrh insolvenčního navrhovatele a) RALT COMPANY s.r.o., IČO: 02138816 ze dne 28.10.2015, doručeného soudu dne 29.10.2015. Přihláškou č. P1 doručenou soudu dne 2.11.2015 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku ve výši 50.000 Kč splatnou 6.9.2015. V návrhu mimo jiné uvedl, že dlužník je členem koncernu C.M.B., který podléhá společnému obchodnímu vedení, když společnosti mají společný statutární orgán i společného vlastníka. Součástí koncernu C.M.B. je rovněž společnost CRN s.r.o., IČO: 26975394, s níž je vedeno u Krajského soudu v Brně insolvenční řízení pod sp.zn. KSBR 28 INS 25210/2013. Vzhledem k úzkému propojení společností v koncernu a s ohledem na účel insolvenčního řízení, pak navrhovatel považuje za nutné, aby byl úpadkový stav dlužníka řešen formou tzv. koncernové insolvence ve smyslu ustanovení § 25 odst. 4 insolvenčního zákona. Podáním doručeným soudu dne 12.11.2015 přistoupil do řízení insolvenční navrhovatel b) Glory Daze Associated S.A., který přihláškou doručenou soudu dne 10.11.2015 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku č. P2 ve výši 139.433.302,17 Kč (po doplnění ve výši 168.855.947,23Kč), podáním doručeným soudu dne 2.6.2016 přistoupil do řízení insolvenční navrhovatel c) CHARLHOLD WHITE LIMITED, reg. č. HE 266092, který přihláškou doručenou soudu dne 1.6.2016 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku č. P4 ve výši 34.449.327,57 Kč. Insolvenční navrhovatel c) LEVAPLECK LTD přistoupil do řízení podáním ze dne 2.6.2016, který přihláškou č. P3 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku ve výši 1.689.885 Kč, kterou následně nahradil přihláškou pohledávky č. P11 doručenou soudu 9.8.2016 ve výši 9.184.614,56 Kč a dne 2.6.2016 soudu doručil návrh na povolení reorganizace dlužníka, ve kterém uvedl, že návrh podává v souladu s ustanovením § 317 odst. 2 IZ v dobré víře, že jsou nebo budou splněny všechny podmínky pro schválení reorganizačního plánu, neboť má za to, že dlužník splňuje kvantitativní podmínky pro řešení úpadku formou reorganizace uvedené v ustanovení § 316 odst. 4 IZ, když předpokládá, že obrat dlužníka za předcházející účetní období přesáhl částku 50 mil. Kč. Věřitel proto navrhuje provedení reorganizace v souladu s ustanovením § 319 odst. 1, písm. c) IZ ve spojení s ustanovením § 341 odst. 1 IZ kombinací těchto opatření: a) restrukturalizací pohledávek věřitelů, spočívající v prominutí části dluhů dlužníka včetně jejich příslušenství nebo v odkladu jejich splatnosti, kdy v této části již dlužník a jeho věřitelé podnikli první kroky k realizaci; b) prodejem celé majetkové podstaty nebo její části anebo prodejem dlužníkova podniku, c) vydáním části dlužníkových aktiv věřitelům nebo převodem těchto aktiv na nově založenou právnickou osobu, ve kterém mají věřitelé majetkovou účast; d) zajištěním financování provozu dlužníkova podniku nebo jeho části. Podáním ze dne

30.11.2015 vstoupilo do insolvenčního řízení Krajské státní zastupitelství v Brně. K rozhodnutí o insolvenčních návrzích (navrhovatele a/, b/, c/ a d/) nařídil soud jednání na den 9.6.2016 při kterém dlužník předložil Souhlasné prohlášení o odložení splatnosti pohledávky s věřitelem č. 1 RALT COMPANY s.r.o. ze dne 3.12.2015 a věřitelem č. 2 Crius Capital SE. ze dne 4.12.2015 a Prohlášení o společném záměru ze dne 3.6.2016 a Souhlasné prohlášení ze dne 8.6.2016 mezi C.M.B. COMERCIAL LTD a věřitelem LEVAPLECK LTD obsahující dohodu o odložení splatnosti závazků dlužníka vůči věřiteli LEVAPLECK LTD. Rovněž věřitel INTUM Company s.r.o. již podáním ze dne 6.5.2016, doručeným soudu téhož dne sdělil, že se s dlužníkem dohodl na odložení splatnosti jeho pohledávky. Insolvenční správce ve zprávě o hospodářské situaci dlužníka a dosavadní činností předběžného insolvenčního správce ze dne 2.6.2016 sdělil, že celkové závazky dlužníka činí 344.687.456,60Kč, přičemž pohledávky v částce 112.586.079,95Kč jsou zajištěné majetkem dlužníka a zbývající pohledávky ve výši 232.101.376,65 Kč jsou nezajištěné. Ke zprávě připojil soupis majetkové podstaty, s tím, že nemovitosti ocenil na 860.188Kč. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ustanovení § 131 IZ skutečnosti, na jejichž základě insolvenční soud rozhoduje, musí být v rámci projednání insolvenčního návrhu osvědčeny.

Podle ustanovení § 136 odst. 1 IZ insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ustanovení § 148 odst. 1 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

Podle ustanovení § 141 odst. 1 IZ proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Podle ustanovení § 141 odst. 2 IZ je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení.

Ze shora citovaného ustanovení § 141 odst. 2 IZ vyplývá, že dlužník v rámci odvolacího řízení proti rozhodnutí o úpadku již může namítat pouze to, že se objektivně ve stavu úpadku nenachází. Odvolací soud v průběhu odvolacího řízení tedy na základě odvolání dlužníka tvrdícího, že úpadek nebyl osvědčen, nebo namítajícího překážky bránící v rozhodnutí o úpadku, posuzuje skutkový stav ke dni vydání rozhodnutí insolvenčního soudu jako soudu prvního stupně z pohledu osvědčení úpadku. V důsledku toho odvolací soud může provést zjišťování na základě skutečností existujících v okamžiku rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci úpadku dlužníka a potvrdit správnost vydaného rozhodnutí o úpadku dlužníka i za situace, že insolvenční soud prvního stupně nesprávně posoudil pohledávku insolvenčního navrhovatele. Došlo-li ke skutečnostem, jež nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, v odvolacím řízení se k nim nepřihlíží, skutkový stav se tedy posuzuje zásadně k okamžiku rozhodování insolvenčního soudu, jako soudu prvního stupně, jenž posuzoval daný stav ve vztahu k úpadku dlužníka. V rámci odvolacího řízení tak již dlužník nemůže namítat absenci aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele k podání insolvenčního návrhu. Pokud odvolací soud dojde k závěru, že pohledávka věřitele podávajícího insolvenční návrh není osvědčena či je osvědčena, avšak není splatná, není to důvodem pro zrušení nebo změnu rozhodnutí o úpadku za předpokladu, že úpadek dlužníka jinak osvědčen v odvolacím řízení byl (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.10.2010, sp. zn. KSÚL 69 INS 2347/2008, 29 NSČR 24/2009, dostupné na www.nsoud.cz).

Odvolací soud se především zabýval námitkou, že Mgr. Jan Kozák není zákonným soudcem k rozhodnutí a projednání této věci, neboť mu insolvenční věc dlužníka nebyla přidělena v souladu s tehdy účinným rozvrhem práce Krajského soudu v Brně.

V této souvislosti provedl odvolací soud důkaz vyjádřením Mgr. Martina Hejdy, pověřeného zastupováním místopředsedy Krajského soudu v Brně ze dne 29.9.2016, které je zveřejněno v insolvenčním rejstříku ve věci dlužníka AGROPROREAL s.r.o., IČO: 28739175, sp. zn KSBR 28 INS 26999/2015, z něhož zjistil, že Mgr. Jan Kozák je i v posuzované věci zákonným soudcem, neboť mu byla věc přidělena k projednání a rozhodnutí v souladu s platným rozvrhem práce Krajského soudu v Brně ve znění od 1.10.2015, který stanoví, že návrhy na zahájení insolvenčního řízení, které se týkají subjektů v koncernu, budou projednány a rozhodnuty u jednoho soudního oddělení podle přílohy č.4 rozvrhu práce. Tyto věci budou projednány a rozhodnuty v oddělení, které v jedné z dotčených věcí jako první vydalo vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení (článek 2.2.3.). V příloze č. 4 je pak uvedeno také soudní oddělení 28 INS soudce Mgr. Jana Kozáka. Projednával-li soudce Mgr. Jan Kozák insolvenční věc dlužníka CRN s.r.o. (sp. zn. KSBR 28 INS 25210/2013), pak měl dle rozvrhu práce projednat a rozhodnout všechny později zahájené insolvenční věci dlužníků tvořících s touto společností koncern, tedy i insolvenční řízení dlužníka, které bylo zahájeno návrhem doručeným soudu dne 29.10.2015, stejně jako insolvenční řízení dlužníka AGROPROREAL s.r.o., IČO: 28739175 vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn KSBR 28 INS KSBR 28 INS 26999/2015. Stejně jako u tohoto dlužníka AGROPROREAL s.r.o., byla rovněž u dlužníka SYNTEROSEN s.r.o. v době zahájení insolvenčního řízení jediným jednatelem společnost C.M.B. Management, s.r.o., IČ: 02476053, kterou při výkonu funkce zastupoval Jan anonymizovano , anonymizovano , bytem Tuchoměřice, Hlavní 25, PSČ 252 67, prokuristou byl Vít anonymizovano , nar. 18.5.1968, bytem Praha 7, Holešovice, Jankovcova 1344/59, PSČ 170 00 a jediným společníkem dlužníka společnost C.M.B. Agroindustry LTD, reg. č. 8860293. Ve věci dlužníka AGROPROREAL s.r.o., IČO: 28739175 bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13.1.2017, č.j. KSBR 28 INS KSBR 28 INS 26999/2015, 1 VSOL 50/2016, ve kterém odvolací soud formuloval a podrobně odůvodnil závěr, že soudce Mgr. Jan Kozák je ve věci dlužníka AGROPROREAL s.r.o. zákonným soudcem. Se závěry vyslovenými v tomto rozhodnutí se odvolací soud ztotožňuje a nemá důvod na nich v poměrech projednávané věci nic měnit, a proto na toto rozhodnutí, které je dostupné v insolvenčním rejstříku, pro stručnost odkazuje.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud považuje námitku dlužníka, že ve věci rozhodoval nezákonný soudce za nedůvodnou.

Dále odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování čtením následujících listin: -z přihlášky pohledávky č. P1 věřitele č. 1 RALT COMPANY s.r.o. zjistil, že byla soudu doručena dne 2.11.2015 s tím, že její splatnost nastala 6.9.2015; -ze souhlasného prohlášení o odložení splatnosti pohledávky ze dne 3.12.2015 zjistil, že účastníci (dlužník a společnost RALT COMPANY s.r.o.) uzavřeli dne 5.6.2015 smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí zápůjčky společnosti dlužníka ve výši 50.000 Kč. Společnost RALT COMPANY s.r.o. v současné době eviduje za společností dlužníka neuhrazenou pohledávku z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce ve výši 50.000 Kč, která byla splatná dne 6.9.2015. Společnost RALT COMPANY s.r.o. s ohledem na probíhající jednání s koncernem, do kterého náleží také společnost dlužníka, odkládá splatnost své pohledávky, a to tak, že tato bude splatná v den následující po doručení písemné či elektronické výzvy k úhradě. Společnost RALT COMPANY s.r.o. prohlašuje, že výzvu k úhradě pohledávky neučiní dříve, než 1.11.2016; -z přihlášky pohledávky č. P2 věřitele Glory Daze Associated S.A. zjistil, že byla soudu doručena dne 10.11.2015 (doplněna 4.8.2016) s tím, že byla přihlášena dílčí pohledávka č. 1 ve výši 32.424.991,66 Kč a dílčí pohledávka č. 2 ve výši 136.430.955,57 Kč, celkem 168.855.947,23 Kč s tím, že původně byla přihlášena pohledávka ve výši 139.433.302,17 Kč;

-z přihlášky pohledávky č. P3 věřitele č. 3 LEVAPLECK LTD zjistil, že byla soudu doručena dne 1.6.2016 s tím, že byla přihlášena pohledávka ve výši 1.689.885 Kč splatná 20.9.2015. Usnesením ze dne 13.4.2017, č.j. KSBR 28 INS 27047/2015-P3-4, soud vzal na vědomí zpětvzetí této přihlášky; -z přihlášky pohledávky č. P11 věřitele č. 3 LEVAPLECK LTD zjistil, že byla doručena soudu dne 5.8.2016 s tím, že byla přihlášena pohledávka v celkové výši 10.029.556,56 Kč, splatná 16.6.2016; -z prohlášení o společném záměru ze dne 13.8.2015 a souhlasného prohlášení ze dne 8.6.2016 mezi CMB Commercial LTD a věřitelem LEVAPLECK LTD zjistil, že obsahem těchto listin je mimo jiné též dohoda o odložení splatnosti pohledávek věřitele LEVAPLECK LTD vůči všem dlužníkům uvedeným v příloze č. 1, tedy i dlužníkovi; -z přihlášky pohledávky č. P4 věřitele č. 4 CHARLHOLD WHITE LIMITED zjistil, že byla soudu doručena dne 1.6.2016, byla přihlášena pohledávka v celkové výši 34.449.327,57 Kč, splatná 15.11.2013; -z přihlášky pohledávky č. P5 věřitele č. 5 Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 1, zjistil, že byla soudu doručena dne 27.7.2016 a přihlášena byla pohledávka ve výši 2.227 Kč, splatná 1.6.2015, a pohledávka ve výši 2.569 Kč, splatná 31.5.2016, která byla přihlášena jako vykonatelná na základě výkazu nedoplatků; -z přihlášky pohledávky č. P6 věřitele č. 6 Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno 1, zjistil, že byla soudu doručena dne 3.8.2016 a byla přihlášena pohledávka ve výši 1.203 Kč, která není dosud splatná; -z přihlášky pohledávky P9 věřitele č. 8 Crius Capital SE zjistil, že byla soudu doručena dne 9.8.2016 a byla přihlášena pohledávka ve výši 50.000 Kč splatná 16.6.2016; -ze souhlasného prohlášení o odložení splatnosti pohledávky ze dne 4.12.2015 zjistil, že účastníci (dlužník a společnost Crius Capital SE) uzavřeli smlouvu o půjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků společnosti dlužníka ve výši 50.000 Kč. Společnost dlužníka k dnešnímu dni neuhradila na půjčenou částku společnosti Crius Capital SE ničeho, proto tato společnost v současné době eviduje za společností dlužníka neuhrazenou pohledávku z titulu uzavřené smlouvy o půjčce ve výši 50.000 Kč, která byla splatná dne 5.9.2015. Společnost Crius Capital SE tímto s ohledem na probíhající jednání s koncernem, do kterého náleží také společnost dlužníka, odkládá splatnost pohledávky, a to tak, že tato bude splatná den následující po doručení písemné či elektronické výzvy k úhradě. Společnost Crius Capital SE prohlašuje, že výzvu k úhradě pohledávky neučiní dříve než 1.11.2016; -z přihlášky pohledávky č. P10 věřitele č. 10 INTUM Company s.r.o. zjistil, že byla soudu doručena dne 8.8.2016 a přihlášena byla pohledávka ve výši 12.400 Kč, splatná 16.6.2016; -z vyjádření věřitele INTUM Company s.r.o., IČ: 03830624, ze dne 6.5.2016 zjistil, že tento věřitel v současné době eviduje za dlužníkem pohledávku ve výši 12.400 Kč, která ovšem dosud není splatná. Splatnost této pohledávky nastala 15.10.2015, nicméně věřitel se v mezidobí s dlužníkem, s ohledem na

dlouhodobost jejich obchodních vztahů, dohodl na odložení splatnosti této pohledávky, a to tak, že nově splatnost této pohledávky nastane až dne 30.6.2016; -ze seznamu přihlášených pohledávek zjistil, že u přezkumného jednání byla zjištěna pouze pohledávka věřitele č. 2 Glory Daze Associated S.A. v přihlášené výši 168.855.947,23 Kč, věřitele č. 4 CHARLHOLD WHITE LIMITED ve výši 34.925.612,97 Kč, Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ve výši 4.796 Kč a Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj ve výši 603 Kč, celkem byly uznány pohledávky ve výši 203.786.959,20 Kč; -ze soupisu majetkové podstaty ze dne 31.5.2016 zjistil, že v majetkové podstatě jsou sepsány nemovitosti, které jsou insolvenčním správcem oceněny na 860.188 Kč. V aktualizovaném seznamu majetku insolvenční správce uvedl pohledávky dlužníka vůči Vrchovině-zemědělské obchodní, a.s., ve výši 29.200.000 Kč; -v seznamu majetku dlužník uvedl, že je vlastníkem nemovitostí v seznamu uvedených, přičemž do soupisu uvedl spisové značky soudních řízení, ve kterých je podána žaloba na určení neexistence zástavního práva, a dále uvedl, že je vlastníkem bankovního účtu se zůstatkem 39,99 Kč; -v seznamu závazků zjistil, že dlužník v něm uvedl závazek vůči Glory Daze Associated S.A. ve výši 20.000.000 Kč splatný 31.7.2013, dále závazky ve výši 85.800.000 Kč, 12.500.000 Kč, 61.911.403 Kč, 47.500.000 Kč a 25 mil. Kč , které jsou splatné 1.11.2013, ale dlužník je popírá, dále závazek vůči Crius Capital SE ve výši 50.000 Kč splatný 16.6.2016, Finančnímu úřadu pro Hlavní město Prahu ve výši 2.669 Kč splatný 25.4.2014, Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj ve výši 2.227 Kč splatný 1.6.2015, Finančnímu úřadu pro Ústecký kraj ve výši 8.516 Kč splatný 1.6.2015, FORTE s.r.o. ve výši 2.945 Kč splatný 31.1.2014, INTUM Company s.r.o. ve výši 12.400 Kč splatný 16.6.2016, LEVAPLECK LTD ve výši 10.029.556,55 Kč splatný 16.6.2016, RALT COMPANY s.r.o. ve výši 50.000 Kč splatný 16.6.2016, a WOLF MOST s.r.o. ve výši 20.000.000 Kč, který je dosud nesplatný; -ze seznamu zaměstnanců zjistil, že dlužník v něm uvedl, že nemá žádné zaměstnance. -z úplného výpisu z obchodního rejstříku dlužníka SYNTEROSEN s.r.o. zjistil, že jeho jediným společníkem je společnost C.M.B. Agroindustry LTD, reg. č. 8860293 a statutárním orgánem je C.M.B. Management s.r.o., IČ: 02476053, kterého při výkonu funkce zastupuje Jan anonymizovano a prokura je udělena Vítu Zaorálkovi.

Odvolací soud konstatuje, že skutkový stav k okamžiku rozhodování soudu prvního stupně byl takový, že do insolvenčního řízení dlužníka byl přihlášen věřitel č. 1 RALT COMPANY s.r.o. (insolvenční navrhovatel a/), který se s dlužníkem následně dohodl na odkladu splatnosti své pohledávky, věřitel č. 2 Glory Daze Associated S.A. (insolvenční navrhovatel b/), věřitel č.4 c) CHARLHOLD WHITE LIMITED (insolvenční navrhovatel c/) a věřitel č. 3 LEVAPLECK LTD ((insolvenční navrhovatel d/). Z vyjádření správce daně FÚ pro Ústecký kraj a věřitele INTUM Company s.r.o., jakož i ze souhlasného prohlášení o odložení splatnosti s věřitelem Crius Capital SE a věřitelem LEVAPLECK LTD bylo osvědčeno, že pohledávky dlužníka vůči těmto věřitelům ke dni rozhodnutí o úpadku existovaly. Pohledávku věřitele č. 2 Glory Daze Associated S.A. (insolvenční navrhovatel b/), považoval soud prvního stupně pro účely rozhodnutí o úpadku dlužníka za osvědčenou, což se ve světle výsledků přezkumného jednání ukázalo správným, neboť tato pohledávka v přihlášené výši 168.855.947,23 Kč nebyla popřena insolvenčním správcem a ani žádným věřitelem, takže je ji nutno ve smyslu ustanovení § 201 odst. 1 písm. a) IZ považovat za zjištěnou. Za této situace by bylo nadbytečné zabývat se námitkami dlužníka a přezkoumávat závěr soudu prvního stupně, že pohledávka tohoto věřitele č. 2-insolvenčního navrhovatele je osvědčena a že je dána jeho aktivní legitimace.

Pro úplnost odvolací soud konstatuje, že závěr insolvenčního soudu o tom, že navrhovatel b) osvědčil, že je právním nástupcem původního věřitele MSD, je správný. K argumentaci dlužníka o neexistenci aktivní legitimace navrhovatele b) k podání insolvenčního návrhu, kterou zpochybňoval tvrzením o neplatnosti smlouvy o postoupení uzavřené mezi Mgr. Ing. Ivo Halou, insolvenčním správcem MSD a AB-CREDIT a. s. dne 19.3.2015 a smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi AB-CREDIT a. s. a navrhovatelem b) dne 5.5.2015, odvolací soud uvádí, že podstatné je to, že dlužník nerozporoval závěr insolvenčního soudu o prokázání doručení oznámení postupitele dlužníkovi (oznámení ze dne 10.4.2015 doručeno dlužníkovi dne 15.4.2015 a oznámení ze dne 13.11.2015 doručeno dlužníkovi dne 20.11.2015). Judikaturní praxe soudů podpořená rozhodnutími Nejvyššího soudu se ustálila na závěru, že dlužník je povinen splnit dluh postupníkovi, i kdyby měl pochybnosti o tom, zda k postoupení pohledávky opravdu došlo. Dlužník nemůže důvodně odmítat splnění dluhu odpovídajícího postoupené pohledávce jen proto, že považuje smlouvu o postoupení pohledávky za neurčitý nebo nesrozumitelný úkon nebo z jiných obdobných důvodů, ledaže by spočívaly v okolnostech uvedených v § 525 občanského zákoníku (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 5427/2007 ze dne 11.2.2010). Na základě oznámení postupitele dlužníkovi je dlužník povinen plnit postupníkovi i tehdy, jestliže k postoupení pohledávky vůbec nedošlo nebo smlouva o postoupení byla neplatná (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3341/2010 ze dne 14.6.2011). K tomu lze poznamenat, že ve vztahu mezi postupníkem a dlužníkem nemůže být otázka platnosti postoupení významná, neboť dlužník nemá možnost posoudit, zda ve skutečnosti k postoupení došlo a zda je smlouva o postoupení pohledávky platná. Právní skutečností, na kterou právo váže změnu osoby oprávněné přijmout plnění, je oznámení postupitele dlužníkovi. Není podstatné, zda ve skutečnosti k cessi platně či vůbec došlo. V poměrech přezkoumávané věci lze tedy uzavřít, že oznámení o postoupení pohledávky jako notifikační úkon vyvolalo zamýšlené právní důsledky, které se týkají osoby oprávněné přijmout plnění ze strany dlužníka. Proto dlužníkovy námitky o neplatnosti postupních smluv nejsou významné.

Judikatura obou vrchních soudů se sjednotila v názoru, že konstatování úpadku dlužníka ve formě předlužení se podmínka mnohosti jeho věřitelů neodvozuje pouze od jeho závazků již splatných, ale rozhodné tu je to, zda souhrn dlužníkových závazků (splatných i nesplatných) převyšuje reálnou hodnotu jeho majetku (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28.6.2013, č.j. MSPH 99 INS 31624/2012, 3 VSPH 64/2013-A-11 nebo též usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24.4.2012, č.j. KSBR 32 INS 24219/2011, 3 VSOL 263/2012-A-11). O předlužení ve smyslu ustanovení § 3 odst. 3 IZ jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků (splatných i nesplatných) převyšuje hodnotu jeho majetku. Se zřetelem ke všem okolnostem nelze důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo provozu podniku pokračovat, neboť nemá žádné zaměstnance, vlastní nemovitý majetek v hodnotě 29.841.708 Kč, na účtu má částku 127.641,79Kč. Je tedy zřejmé, že souhrn jeho závazků existujících ke dni rozhodnutí o úpadku převyšuje hodnotu jeho majetku, který je sice tvořen i pohledávkami, ovšem jejich dobytnost je diskutabilní.

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 26.2.2015, sp.zn. 29 NSČR 8/2013, které je dostupné na webových stránkách www.nsoud.cz, konstatoval, že pro účely závěru, že dlužník nebyl v úpadku v době vydání rozhodnutí o úpadku ani později, přihlíží insolvenční soud i k těm pohledávkám (v posuzovaném období existujícím), které věřitelé neuplatnili v insolvenčním řízení (např. proto, že zmeškali lhůtu určenou k přihlášení pohledávky, nebo proto, že jejich pohledávku uhradila jiná osoba).

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že pro účely osvědčení mnohosti věřitelů nutno přihlédnout i k těm pohledávkám, které ke dni rozhodování o úpadku nepochybně existovaly, a to k pohledávkám, které dlužník uvedl do seznamu svých závazků s tím, že je nepopírá, tj. k pohledávkám věřitelů RALT COMPANY s.r.o., Crius Capital, SE, INTUM Company s.r.o. a LEVAPLECK LTD., s nimiž dlužník uzavřel dohody o odložení splatnosti, byť byly pohledávky těchto věřitelů u přezkumného jednání následně popřeny insolvenčním správcem. Z doplněného dokazování vyplývá, že nepochybně existovaly též další splatné závazky dlužníka např. vůči Finančnímu úřadu pro hl. město Praha a Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, jakož i proti insolvenčnímu navrhovatel b) a c).

Odvolací námitka dlužníka, že jeho úpadek nebyl osvědčen, neboť jediným údajným věřitelem dlužníka se splatnou pohledávkou většího rozsahu je insolvenční navrhovatel b), jehož pohledávku však dlužník dlouhodobě sporuje, zatímco s ostatními věřiteli, které uvedl v seznamu, se dohodl na odložení splatnosti, takže nelze mluvit o tzv. mnohosti věřitelů, je nedůvodná.

Nedůvodná je rovněž námitka, že skutkový závěr nalézacího soudu o předluženosti dlužníka je nesprávný a je založen na výsledcích nedostatečného dokazování, neboť nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem z oboru ekonomie za účelem ocenění hodnoty závodu dlužníka včetně jeho budoucích výnosů. Tento důkaz nebylo třeba provádět, neboť z předloženého seznamu majetku dlužníka bylo zjištěno, že dlužník vlastní nemovitý majetek, který si oceňuje na 27.300.000Kč, na účtu má zůstatek k ve výši 39,99 Kč, takže závazky dlužníka převyšují hodnotu jeho majetku, a z předloženého seznamu zaměstnanců bylo zjištěno, že dlužník nemá žádné zaměstnance, což ve své zprávě potvrdil též insolvenční správce.

Pokud dlužník v odvolání namítal, že soud prvního stupně nemohl spojit rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o prohlášení konkursu, neboť nebylo pravomocně rozhodnuto o návrhu na povolení reorganizace podaném věřitelem LEVAPLECK LTD, odkazuje odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.1.2011, sp.zn. KSBR 27 INS 3089/2009, 29 NSČR 30/2010, které je uveřejněno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod publikačním číslem 96/2011. Zde je formulován a odůvodněn závěr, že je-li dlužník podnikatelem, u kterého reorganizace podle insolvenčního zákona není vyloučena dle § 316 odst. 3 IZ, avšak dlužník nesplňuje některý z požadavků formulovaných pro přípustnost reorganizace v ust. § 316 odst. 4 IZ, je reorganizace přípustná podmíněně, za předpokladu, že dlužník ve spojení s včas podaným návrhem na povolení reorganizace předloží ve lhůtě určené v § 316 odst. 5 IZ reorganizační plán, který je přijatý způsobem popsaným v témže ustanovení. Jestliže však lhůta určená k předložení reorganizačního plánu dlužníkem v § 316 odst. 5 IZ marně uplyne ještě před konáním první schůze věřitelů, stává se reorganizace dlužníka definitivně nepřípustnou a insolvenčnímu soudu nic nebrání v tom, aby i před konáním schůze věřitelů prohlásil konkurs na majetek dlužníka.

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že u dlužníka sice není vyloučena reorganizace podle ust. § 316 odst. 3 IZ, avšak dlužník nesplňuje ani jeden z požadavků formulovaných pro přípustnost reorganizace v ustanovení § 316 odst. 4 IZ, a protože lhůta určená k předložení reorganizačního plánu dlužníkem dle ustanovení § 316 odst. 5 IZ marně uplynula ještě před konáním první schůze věřitelů a o její prodloužení podle ustanovení § 316 odst. 6 IZ si nepožádal, stává se reorganizace dlužníka definitivně nepřípustnou a insolvenčnímu soudu nic nebránilo v tom, aby i před konáním schůze věřitelů prohlásil konkurs na majetek dlužníka, neboť bylo zjištěno, že dlužník je osoba, u které je již definitivně vyloučeno řešení úpadku reorganizací.

Na podporu závěru, že v posuzované věci nebylo třeba nejprve rozhodnout o zamítnutí návrhu věřitele na povolení reorganizace a teprve po právní moci rozhodnout o prohlášení konkursu, odkazuje odvolací soud na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.4.2009, č.j. KSBR 38 INS 1442/2008, 2 VSOL 53/2009-B-32, ve kterém je formulován a odůvodněn závěr, že insolvenční zákon výslovně neupravuje postup pro případ, kdy je sice podán návrh na povolení reorganizace, avšak tato je nepřípustná. Odvolací soud je na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že v případě nepřípustnosti reorganizace je nutno u dlužníků (podnikatelů) rozhodnout o způsobu řešení jejich úpadku konkursem, aniž by se současně návrh na povolení reorganizace zamítal. Rozhodnutí o návrhu na povolení reorganizace je obsaženo již v rozhodnutí o řešení úpadku konkursem. Postup soudu prvního stupně, který nejprve návrh na povolení reorganizace pro nepřípustnost zamítl a teprve následně rozhodl o prohlášení konkursu, proto správný nebyl. Rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení reorganizace bylo nadbytečné.

Odvolací soud uzavírá, že v posuzované věci bylo důvodné spojit rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o prohlášení konkursu podle ustanovení § 148 odst. 1 IZ, neboť u dlužníka sice není vyloučena reorganizace podle ustanovení § 316 odst. 3 IZ, avšak dlužník nesplňuje ani jeden z požadavků formulovaných pro přípustnost reorganizace v ustanovení § 316 odst. 4 IZ, přičemž dlužník nejpozději do rozhodnutí o úpadku nepředložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý dle požadavků stanovených v ustanovení 316 odst. 5 IZ, a ani v souladu s ustanovením § 316 odst. 6 IZ nepožádal o prodloužení lhůty k jeho předložení, takže lhůta určená k předložení reorganizačního plánu dlužníkem marně uplynula a reorganizace dlužníka se tak stala definitivně nepřípustnou.

Za situace, kdy odvolací soud ze shora rozvedených důvodů považuje reorganizaci za nepřípustnou, bylo by nadbytečné zabývat se existencí dalšího důvodu (nepoctivým záměrem navrhujícího věřitele LEVAPLECK LTD), který vedl soud prvního stupně k zamítnutí jeho návrhu na povolení reorganizace.

Pro úplnost odvolací soud konstatuje, že ustanovení § 318 insolvenčního zákona se týká pouze dlužníků, kteří jsou podnikateli, u kterých je reorganizace podle insolvenčního zákona-objektivně vzato-přípustná (nejde o žádný z případů uvedených v ustanovení § 316 odst. 3 insolvenčního zákona a dlužník současně splňuje některý z požadavků formulovaných pro přípustnost reorganizace v ustanovení § 316 odst. 4 insolvenčního zákona). Jinak řečeno, toto ustanovení se vztahuje pouze na dlužníky, kteří splňují ekonomické předpoklady pro povolení reorganizace podle ustanovení § 316 odst. 4 IZ.

K odvolání dlužníka a insolvenčního navrhovatele a), d) proti výroku III., o ustanovení společnosti Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., IČO: 29144873 insolvenčním správcem dlužníka, odvolací soud konstatuje, že opatřením předsedy Krajského soudu v Brně ze dne 13.1.2016 byla podle ustanovení § 25 odst. 4 a 27 IZ určena předběžným insolvenčním správcem společnost Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., IČO: 29144873 a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15.2.2016, č.j. KSBR 28 INS 27047/2015-A-39, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2016, č.j. KSBR 28 INS 27047/2015, 1 VSOL 495/2016-A-81, byla tato společnost ustanovena novým předběžným správcem dlužníka.

Nejvyšší soud ČR v již usnesení ze dne 22. prosince 2016, sp. zn. KSOS 22 INS 8097/2014, 29 NSČR 130/2014, dostupném na www.nsoud.cz a v insolvenčním rejstříku, formuloval a odůvodnil závěr, že rozhodnutí, jímž soud prvního stupně (insolvenční soud) ustanovil do funkce insolvenčního správcem dlužníka osobu určenou opatřením předsedy insolvenčního soudu mimo stanovené pořadí (§ 25 odst. 2 a 5 insolvenčního zákona), nelze účinně zpochybnit argumentem, že opatření je nezákonné, jelikož pro takový postup nebyly splněny zákonem požadované podmínky (§ 25 odst. 5 insolvenčního zákona). Nejde o způsobilý odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 26 věty druhé insolvenčního zákona, když případný nesprávný postup předsedy insolvenčního soudu při vydání opatření nečiní z takto ustanoveného insolvenčního správce osobu, u které je (proto) důvod pochybovat o její nepodjatosti pro její poměr k věci nebo k osobám účastníků ani osobu, která nesplňuje podmínky pro ustanovení. V odvolacím (dovolacím) řízení pojmově nelze přezkoumávat podkladové opatření předsedy insolvenčního soudu vydané podle § 25 odst. 5 insolvenčního zákona, neboť jde o úkon hybridní povahy na pomezí státní správy a rozhodovací činnosti soudu, který nemá povahu rozhodnutí (srov. shodně odstavec 15. nálezu Ústavního soudu ze dne 6. září 2016, sp. zn. IV. ÚS 3141/15, dostupného na webových stránkách Ústavního soudu). Zde též Nejvyšší soud ČR shrnul, že rozhodnutí, jímž soud prvního stupně (insolvenční soud) ustanovil do funkce insolvenčního správce dlužníka osobu určenou opatřením předsedy insolvenčního soudu mimo stanovené pořadí (§ 25 odst. 2 a 5 insolvenčního zákona), nelze účinně zpochybnit argumentem, že opatření je nezákonné, jelikož pro takový postup nebyly splněny zákonem požadované podmínky (§ 25 odst. 5 insolvenčního zákona). Nejde o způsobilý odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 26 věty druhé insolvenčního zákona, když případný nesprávný postup předsedy insolvenčního soudu při vydání opatření nečiní z takto ustanoveného insolvenčního správce osobu, u které je (proto) důvod pochybovat o její nepodjatosti pro její poměr k věci nebo k osobám účastníků ani osobu, která nesplňuje podmínky pro ustanovení.

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že dlužník ani insolvenční navrhovatel a) v odvolání proti výroku III., o ustanovení společnosti Administrace insolvencí CITY TOWER v.o.s. insolvenčním správcem dlužníka, nepoužili způsobilé odvolací důvody vyjmenované v níže citovaném ustanovení § 26 IZ, neboť nenamítali, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý, přičemž opatření předsedy soudu o určení osoby správce podle níže citovaného ustanovení § 25 odst. 4 IZ v tomto řízení přezkoumávat nelze. Podle níže citovaného ustanovení § 27 odst. 2 IZ nestanoví-li insolvenční soud o osobě insolvenčního správce jinak v rozhodnutí o úpadku, což v posuzované věci nestanovil, stává se předběžný správce po tomto rozhodnutí insolvenčním správcem s plnou působností.

Podle ustanovení § 25 odst. 4 IZ nebrání-li tomu jiné okolnosti, určí předseda insolvenčního soudu insolvenčním správcem dlužníků, kteří tvoří koncern, stejnou osobu (odstavec 4).

Podle ustanovení § 27 IZ insolvenční soud ustanoví insolvenčního správce nejpozději v rozhodnutí o úpadku. Za podmínek stanovených tímto zákonem může insolvenční soud ustanovit před rozhodnutím o úpadku předběžného insolvenčního správce (dále jen "předběžný správce"); toto rozhodnutí se zveřejní stejným způsobem jako rozhodnutí o úpadku (odstavec 1). Předběžný správce vykonává před rozhodnutím o úpadku činnosti stanovené v tomto zákoně a uložené mu insolvenčním soudem a má práva a povinnosti, které mu tento soud vymezí. Tato práva a povinnosti nemůže insolvenční soud vymezit v širším rozsahu, než v jakém náleží insolvenčnímu správci po rozhodnutí o úpadku. Nestanoví-li insolvenční soud o osobě insolvenčního správce jinak v rozhodnutí o úpadku, stává se předběžný správce po tomto rozhodnutí insolvenčním správcem s plnou působností (odstavec 2). Ustanovení o insolvenčním správci platí přiměřeně i pro předběžného správce (odstavec 3).

Podle ustanovení § 26 IZ proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích. I., II., III., . a XV. jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti výroku II. tohoto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, insolvenčním navrhovatelům a věřitelskému orgánu se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 29. listopadu 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu