1 VSOL 1381/2016-B-44
KSBR 24 INS 33360/2013 1 VSOL 1381/2016-B-44

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužníků a) Milana anonymizovano , nar. 8.6.1959, bytem Pivín 128, PSČ 798 24, b) Taťány anonymizovano , anonymizovano , bytem Prostějov, Anglická 8, PSČ 796 04, o osvobození dlužnice b) od placení pohledávek věřitelů, k odvolání této dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.10.2016, č.j. KSBR 24 INS 33360/2013-B-39

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl žádost dlužnice b) Taťány anonymizovano o osvobození od placení pohledávek věřitelů ze dne 30.9.2016. V odůvodnění uvedl, že dlužnici nelze přiznat osvobození podle ustanovení § 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), kterého se tímto návrhem domáhá, neboť nesplnila všechny povinnosti, které jí byly uloženy usnesením o schválení oddlužení, když nezajištění isir.justi ce.cz věřitelé na úhradu svých pohledávek neobdrželi ničeho, přičemž návrh podle ustanovení § 415 IZ dlužnice nepodala.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice včas odvolání, ve kterém potvrdila, že z výtěžku zpeněžení byl uhrazen závazek zajištěnému věřiteli, odměna insolvenční správkyni a dluh jejího bývalého manžela na výživném pro děti, a proto nezbylo na další věřitele. Dále pouze uváděla, že zapříčinila svoji vinou neúhradu dluhu u SFRB Olomouc z titulu půjčky, kterou si brala na opravu domu v Pivíně.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014.

Z obsahu insolvenčního spisu sp.zn. KSBR 24 INS 33362/2013 vyplývá, že dlužnice Taťána anonymizovano se insolvenčním návrhem ze dne 22.10.2013, doručeným soudu dne 22.11.2013, domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením zpeněžením majetkové podstaty. Usnesením ze dne 28.11.2013, č.j. KSBR 24 INS 33362/2013-A-4 bylo ke společnému řízení spojeno insolvenční řízení vedené insolvenčním soudem pod sp.zn. KSBR 24 INS 33360/2013 ve věci dlužníka Milana anonymizovano , nar. 8.6.1959 (manžela dlužnice) a insolvenční řízení vedené insolvenčním soudem pod sp.zn. KSBR 24 INS 33362/2013 ve věci dlužnice Taťány anonymizovano , anonymizovano . Z obsahu insolvenčního rejstříku vyplývá, že obě věci byly po spojení fakticky vedeny pod sp.zn. KSBR 24 INS 33360/2013. Usnesením ze dne 18.2.2014, č.j. KSBR 24 INS 33360/2013-A-8, KSBR 24 INS 33362/2013-A-7 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a) Milana anonymizovano a dlužnice b) Taťány anonymizovano , povoleno oddlužení a insolvenční správkyní ustanovena JUDr. Miroslava Ohlídalová. Usnesením ze dne 30.4.2014, č.j. KSBR 24 INS 33360/2013-B-5, KSBR 24 INS 33362/2013-B-1 bylo schváleno oddlužení dlužníků zpeněžením majetkové podstaty. Usnesením ze dne 10.3.2016, č.j. KSBR 34 INS 33360/2013-B-32, KSBR 24 INS 33362/2013-B byla schválena konečná zpráva a vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenční správkyně. Z této konečné zprávy vyplývá, že výtěžek zpeněžení činil 750.000 Kč, ovšem po odečtení nákladů, odměny a hotových výdajů insolvenčního správce a dále pohledávky, kterou dlužnice b) uplatnila z titulu dlužného výživného na nezletilé děti (uplatněna ve výši 182.500 Kč a uspokojena ve výši 175.225,53 Kč) nezbylo již na úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů ničeho. Pokud by dlužnice neuplatnila pohledávku z titulu výživného, byli by nezajištění věřitelé uspokojeni ve výši 38,30 %. Usnesením ze dne 2.5.2016, č.j. KSBR 24 INS 33360/2013-B-36, KSBR 24 INS 33362/2013-B-4 vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení dlužníků a) Milana anonymizovano , nar. 8.6.1959 a b) Taťány anonymizovano , anonymizovano a JUDr. Miroslavu Ohlídalovou zprostil funkce insolvenční správkyně. Návrhem ze dne 29.10.2016, doručeným soudu dne 30.9.2016, dlužnice b) Taťána anonymizovano žádala soud o vydání usnesení, na základě kterého bude podle § 414 IZ osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, i pohledávek věřitelů, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ať tak mohli a měli učinit. Dále v návrhu pouze uvedla, že důvodem návrhu dlužníka je skutečnost, že splnil veškeré povinnosti, které mu byly uloženy soudem, resp. zákonem a oddlužení tak splnil. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí o splnění oddlužení. Na tomto základě soud prvního stupně bez poučení a slyšení dlužnice rozhodl odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 414 IZ jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka (odstavec 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odstavec 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odstavec 3). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (odstavec 4).

Podle ustanovení § 415 IZ je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud po slyšení dlužníka a insolvenčního správce přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 3 platí obdobně.

Odvolací soud s ohledem na shora citovaná ustanovení § 414 a § 415 IZ konstatuje, že podmínkou pro přiznání osvobození dlužníka od placení pohledávek ve smyslu ustanovení § 414 IZ je především samotný návrh dlužníka, aby mu osvobození bylo přiznáno, nicméně postup dle tohoto ustanovení je též předurčen i mírou uspokojení pohledávek zahrnutých do oddlužení. Jestliže dlužník splní všechny podmínky podle schváleného oddlužení, přitom je nutno zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ mezi ně patří i to, že nezajištěným věřitelům se dostane minimálně 30 % uspokojení pohledávek zahrnutých do oddlužení, pak soudu nic nebrání, aby vydal rozhodnutí o osvobození dlužníka v rozsahu tímto ustanovením vymezeným.

Je-li však, jako v nyní projednávané věci, hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, resp. nezajištění věřitelé neobdrželi vůbec nic, pak musí dlužník, jakož i insolvenční soud dodržet postup daný ustanovením § 415 IZ. Podmínkou pro rozhodnutí dle tohoto ustanovení je především návrh dlužníka (podmínka první), jehož obsah je předurčen zákonnými předpoklady, za nichž soud může dlužníku osvobození od placení pohledávek přiznat. Jinými slovy řečeno, jde o zvláštní návrh dlužníka (který není automaticky a bez dalšího zahrnut v návrhu dle ustanovení § 414 odst. 1IZ), v němž musí dlužník tvrdit objektivní skutečnosti, které nezavinil a v jejichž důsledku nebylo dosaženo požadované hodnoty plnění a současně musí k tomu označit důkazy (podmínka druhá). Dále musí dlužník v tomto návrh tvrdit a prokázat, že částka, která by byla určena k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v konkursu, by nebyla vyšší než hodnota plnění získaného nezajištěnými věřiteli podle splněného oddlužení (podmínka třetí). Jinak řečeno, k předpokladům, za nichž insolvenční soud dlužníka i tak osvobodí od placení zbytku jeho dluhů a které musí být splněny kumulativně, patří dle ustanovení § 415 IZ: 1) návrh dlužníka, 2) prokázání toho, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které dlužník nezavinil, 3) prokázání toho, že částka, kterou věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem.

K tomu, aby dlužník mohl splnit povinnost tvrzení a důkazní v uvedeném rozsahu, soud dlužníku poskytne potřebné poučení. Jinak ovšem je zcela na dlužníku, zda prokáže skutečnosti rozhodné pro osvobození podle § 415 IZ. Z úřední povinnosti zde soud žádná šetření neprovádí. Vydání rozhodnutí ve věci dlužníkova návrhu podle § 415 IZ musí vždy předcházet slyšení dlužníka a insolvenčního správce (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.11.2015, čj. KSOS 34 INS 23408/2011, 1 VSOL 640/2015-B-26 nebo též usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.9.2016, č.j. KSPA 56 INS 8498/2010, 4 VSPH 823/2016-B-61).

Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že dlužnice podala návrh na osvobození od placení pohledávek podle ustanovení § 414 IZ. Z návrhu vyplývá, že dlužnice měla (nesprávně) za to, že splnila své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, když soud usnesením ze dne 2.5.2016, č.j. KSBR 24 INS 33360/2013-B-36, KSBR 24 INS 33362/2013-B-4 vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníků a) Milana anonymizovano , nar. 8.6.1959 a b) Taťány anonymizovano , anonymizovano a JUDr. Miroslavu Ohlídalovou zprostil funkce insolvenční správkyně.

Vzhledem k tomu, že dlužnice nesplnila své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, když míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů byla nižší než 30%, resp. byla nulová, nebylo možno vyhovět jejímu návrhu na osvobození od placení pohledávek podle § 414 IZ, ovšem za této situace měl soud prvního stupně dlužnici tuto skutečnost předestřít a poučit ji o náležitostech návrhu podle § 415 IZ (tzn. o nezbytnosti doplnění rozhodných tvrzení a označení a doložení důkazů k prokázání toho, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinila, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby její úpadek byl řešen konkursem, resp. že dlužnice nezavinila nulovou míru uspokojení nezajištěných věřitelů, a že i kdyby byl její úpadek řešen konkursem, nedošlo by k vyšší míře uspokojení nezajištěných věřitelů. O takto doplněném návrhu měl rozhodnout až po slyšení dlužnice a správkyně.

Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně postupoval překvapivě, neboť dlužnici nedal dostatečnou možnost odvrátit pro ni nepříznivý výsledek insolvenčního řízení. Odvoláním napadené rozhodnutí je proto nutno považovat za předčasné, protože trpí z důvodu nesprávného procesního postupu soudu prvního stupně zmatečnostní vadou podle § 229 odst. 3 o.s.ř., v jejímž v důsledku byla účastníkům řízení odňata možnost jednat před soudem. Tímto procesním postupem zatížil soud prvního stupně insolvenční řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž dlužnici poučí o náležitostech návrhu na osvobození od placení pohledávek podle § 415 IZ a o takto doplněném návrhu dlužnice (bude-li podán) rozhodne až po slyšení dlužnice a insolvenční správkyně.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že pokud by dlužnice podá návrh na osvobození podle ustanovení § 415 IZ, byť je míra uspokojení nezajištěných věřitelů nulová, nebylo by to bez dalšího důvodem pro zamítnutí návrhu na osvobození od placení pohledávek podle ustanovení § 415 IZ pro rozpor se základním účelem vymezeným v ustanovení § 1 IZ. Naopak by bylo v rozporu s ustanovením § 415 IZ, kdyby osvobození nebylo přiznáno, byť by dlužnice prokázala, že požadované hodnoty plnění (hodnoty vyšší než nulové) nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinila, a zároveň, že i pokud by její úpadek byl řešen konkursem, nedostalo by se věřitelům vyšší míry uspokojení než nula (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.11.2016,sp.zn. KSOS 31 INS 22335/2012, 1 VSOL 1326/2016)

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenční správkyni se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 29.listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu