1 VSOL 138/2012-B-35
KSBR 37 INS 1063/2011 1 VSOL 138/2012-B-35

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Luďka anonymizovano , anonymizovano , bytem Slušovice, Družstevní 435, PSČ 763 15, zastoupeného JUDr. Bronislavou Orbesovou, advokátkou se sídlem Zlín, Štefánikova 5462, PSČ 760 01, o návrhu dlužníka na změnu rozhodnutí o schválení oddlužení, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.2.2012, č.j. KSBR 37 INS 1063/2011-B-28,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.2.2012, č.j. KSBR 37 INS 1063/2011-B-28 se zrušuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně nepřihlédl k žádosti dlužníka ze dne 20.1.2012 o stanovení jiné výše měsíčních splátek s odůvodněním, že o to dlužník v souladu s ust. § 398 odst. 4, věta první IZ nepožádal v návrhu na povolení oddlužení, a proto k opožděné žádosti soud dle ust. § 398 odst. 4, poslední věta IZ již přihlédnout nemůže.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém soudu prvního stupně vytýkal, že ho o možnosti požádat o snížení splátek nepoučil. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že jeho žádosti vyhoví.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že soud prvního stupně nebyl k projednání a rozhodnutí podání dlužníka ze dne 20.1.2012 funkčně příslušný a řízení nemělo pro nedostatek podmínek řízení proběhnout.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 8.12.2010, doručeným soudu dne 24.1.2011, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením formou splátkového kalendáře. Lze přisvědčit soudu prvního stupně v tom, že v návrhu na povolení oddlužení dlužník v souladu s ust. § 394 odst. 4, věta první IZ o stanovení jiné výše měsíčních splátek nepožádal, ovšem nelze přehlédnout, že návrh byl podán ještě na původním formuláři, zatímco nový formulář obsahující kolonku 15 byl zveřejněn na stránkách insolvenčního rejstříku až dne 1.4.2011. Náležitosti formuláře jsou upraveny v § 23 vyhl. č. 311/2007 a toto ustanovení bylo novelizováno až vyhláškou č. 70/2011 Sb., účinnou od 31.3.2011. Teprve touto novelou bylo reagováno na novelu ustanovení § 398 IZ účinnou od 20.7.2009, která dlužníkům umožnila žádat v insolvenčním návrhu o stanovení jiné výše měsíčních splátek. Soud prvního stupně k této skutečnosti nepřihlédl, dlužníka o možnosti požádat o nižší splátky nepoučil a usnesením ze dne 31.5.2011, č.j. KSBR 37 INS 1063/2011-B-22 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (výrok II.) a dlužníkovi uložil, aby po dobu pěti let platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenční správkyně vždy ke každému 20. dni měsíce z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, po odečtení zálohy na odměnu a zálohy na náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně včetně DPH (výrok II.). Na toto rozhodnutí reagoval dlužník podáním ze dne 20.1.2012, doručeným soudu dne 27.1.2012, které označil jako návrh na stanovení jiné výše měsíčních splátek v oddlužení. V návrhu mimo jiné uvedl, že na formuláři návrhu na povolení oddlužení neměl možnost žádat o jinou možnost měsíčních splátek a nebyl doposud ani jinak poučen o lhůtě, kdy může tento návrh podat. Soud prvního stupně o tomto návrhu rozhodl odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ust. § 391 odst. 2 IZ, ve znění účinném od 20.7.2009, dlužník, který navrhne oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle ust. § 394 odst. 4 IZ, ve znění účinném od 20.7.2009, dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Podle ust. § 406 odst. 4 IZ, rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Odvolací soud na rozdíl o soudu prvního stupně posoudil podání dlužníka ze dne 20.1.2012, doručené soude dne 27.1.2012 v souladu s ust. § 41 odst. 2 o.s.ř. podle jeho obsahu, a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání proti shora citovanému usnesení o schválení oddlužení, přestože tak nebylo označeno. Insolvenční soud tedy o podání ze dne 20.1.2012 nebyl příslušný rozhodnout, neboť k rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutím krajského soudu je dle ust. § 10 odst. 2 o.s.ř. funkčně příslušný vrchní soud (s určitými výjimkami upravenými zejména v ust. § 208, § 210a o.s.ř. a § 95 IZ, kdy o odvolání rozhoduje soud prvního stupně). Z uvedeného vyplývá, že řízení nemělo proběhnout pro nedostatek podmínek řízení (§ 103 o.s.ř.).

Pro úplnost odvolací soud dodává, že podání dlužníka ze dne 20.1.2012, které odvolací soud považuje za odvolání, je odvoláním přípustným, neboť insolvenční soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře a rozhodl o výši splátek, aniž předtím dlužníka poučil o možnosti podat návrh na snížení splátek dle ust. § 398 odst. 4 IZ. Stejný závěr o následcích absence poučení o možnosti podat návrh na povolení nižších splátek formuloval a odůvodnil Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 17.12.2010, č.j. MPSH 60 INS 6105/2010, 3 VSPH 1061/2010-B-24. Odvolání je též nutné považovat za včasné, neboť dlužníkovi ještě nebylo ani řádně doručeno. Pošta zásilku vrátila, a proto ji soud měl znovu doručit vyhláškou (zveřejněním v rejstříku) dle ust. § 80 odst. 1 IZ, takže lhůta k podání odvolání dle ust. § 204 odst. 1 o.s.ř. dlužníkovi ještě nezačala ani běžet.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 219 odst. 1, písm. a) o.s.ř. zrušil, neboť nemělo být pro nedostatek podmínek řízení vůbec vydáno.

Teprve až toto rozhodnutí odvolacího soudu nabude právní moci, bude možno zabývat se podáním dlužníka ze dne 20.1.2012 jako odvoláním proti shora citovanému usnesení o schválení oddlužení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 14. března 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu