1 VSOL 1378/2016-A-15
KSBR 24 INS 19717/2016 1 VSOL 1378/2016-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenčním řízení dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Hulín, Sadová 976, PSČ 768 24, identifikační číslo osoby: 876 23 773, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 24 INS 19717/2016, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužníka ze dne 2.10.2016 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.9.2016, č.j. KSBR 24 INS 19717/2016-A-9,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.9.2016, č.j. KSBR 24 INS 19717/2016-A-9, se ve výroku 2. p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně zamítl žádost dlužníka o prodloužení lhůty ke splnění povinností stanovených v usnesení ze dne 29. srpna 2016, čj. KSBR 24 INS 19717/2016-A-7 (výrok 1.) a s poukazem na ustanovení § 108 a § 389 odst. 1, odst. 2 písm. a) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákona-dále jen též IZ ) uložil dlužníku, aby ve stanovení isir.justi ce.cz lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a to na označený účet soudu nebo v hotovosti v jeho pokladně (výrok 2.).

V důvodech uvedl, že dlužník se svým návrhem (doručeným 25.8.2016) domáhal rozhodnutí o svém úpadku jeho řešení oddlužením. Z návrhu a jeho příloh soud zjistil, že dlužník má vůči 27 věřitelům 28 závazků v celkové výši 1.631.119 Kč, v tom nezajištěné závazky ve výši 1.208.895 Kč a zajištěný závazek ve výši 422.224 Kč. Splatnost více jak poloviny závazků nastala v prvním pololetí roku 2016. Dlužník má nezajištěné závazky z podnikání vůči věřitelům ČR-Česká správa sociálního zabezpečení, Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Aktivafin s.r.o., Československá obchodní banka, a.s. a Profi Credit Czech, a.s. Dlužník vlastní obvyklé vybavení domácnosti, osobní automobil Renault 19 pořízený v roce 2006 v odhadované hodnotě dle dlužníka 3.000 Kč, zboží pořízené v období 2013 až 2015 v odhadované hodnotě dle dlužníka 80.000 Kč, zařízení obchodu pořízené v roce 2011 v odhadované hodnotě dle dlužníka 40.000 Kč a bytovou jednotku v Hulíně v odhadované hodnotě dle dlužníka 800.000 Kč. Dlužník nemá žádné zaměstnance. Na výzvu soudu dále sdělil, že se mu dosud nepodařilo získat souhlas věřitelů s tím, že jejich závazky budou podrobeny režimu oddlužení, a požádal o prodloužení lhůty ke splnění povinnosti do 12.10.2016. Soud posoudil dlužníkovu žádost o prodloužení lhůty a dospěl k závěru, že není důvodná, jelikož jednou ze zásad insolvenčního řízení je rychlost, což předpokládá, že dlužník předloží řádný a úplný návrh včetně příloh, nebo jej bude schopen ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy insolvenčního soudu opravit a doplnit. Výjimečně lze lhůtu k opravě a doplnění návrhu prodloužit, pokud dlužník není schopen ze závažných důvodů ve stanovené lhůtě výzvu splnit, mezi tyto důvody ovšem nepatří skutečnost, že teprve na základě výzvy soudu se dlužník obrátil na věřitele, vůči kterým má závazek vzniklý z podnikání, o získání jejich stanoviska ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ. Po zjištění, že insolvenční návrh splňuje náležitosti a jsou k němu připojeny zákonem vyžadované přílohy, soud nejprve posuzoval, zda je osvědčen úpadek dlužníka. S ohledem na skutečnost, že dlužník má více věřitelů, vůči nimž má závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a nejsou plněny po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, lze předběžně uzavřít, že dlužník je v úpadku. Na tomto základě se dále soud zabýval otázkou, zda je dlužník osobou oprávněnou domáhat se řešení svého úpadku oddlužením. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak v daném případě není, neboť souhlasy věřitelů, kteří mají vůči dlužníku pohledávky z podnikání, dlužník netvrdil. Je tedy zřejmé, že úpadek dlužníka nebude možno řešit oddlužením, nýbrž konkursem, proto pro další řízení bude nezbytné, aby dlužník zaplatil požadovanou zálohu na jeho náklady. V další části odůvodnění soud prvního stupně vyložil smysl a účel požadované zálohy, včetně její výše.

Proti tomuto usnesení, výslovně vůči povinnosti zaplatit zálohu, podal dlužník včasné odvolání. Namítal, že žádal soud o poskytnutí lhůty, což mu soud neumožnil a navíc jeho závazky z podnikání tvoří minimum. Podnikání ukončil a u současného zaměstnavatele Nestlé česko s.r.o. činí jeho příjem za srpen 2016 12.363 Kč. Jde o nástupní plat za první měsíc, očekává jeho navýšení, kromě toho má s otcem uzavřenu darovací smlouvu, dle které mu bude poskytován pro oddlužení dar 3.000 Kč měsíčně. Proto bude schopen v rámci oddlužení uhradit svým nezajištěným věřitelům minimálně 30% jejich pohledávek. Souhlas zajištěného věřitele Aktivafin s.r.o. sice dosud nemá, je však zřejmé, že tento věřitel bude svou pohledávku přihlašovat jako zajištěnou. Rovněž vzhledem ke skutečnosti, že se v budoucnu očekává (dle zpráv z tisku), že oddlužení bude umožněno širší zadlužené veřejnosti i v případě, že dlužník neuspokojí své věřitele minimálně v rozsahu 30% jejich pohledávek, navrhl, aby odvolací soud v napadené části usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Ke svému odvolání dlužník mimo jiné doložil vyjádření věřitelů, kteří mají vůči dlužníku pohledávky z podnikání, z nichž vyplývá, že:

-přípisem ze dne 26.9.2015 věřitel Aktivafin s.r.o. dlužníku sdělil, že jeho pohledávky z obou úvěrů (č. 074/2015/020-PA ze dne 15.4.2015 a č. 195/2015-001-PA ze dne 19.10.2015) jsou zajištěny zástavním právem , proto bude věřitel s největší pravděpodobností své pohledávky přihlašovat jako pohledávky zajištěné; není tedy příslušný zaujímat k případnému oddlužení dlužníka žádné stanovisko;

-přípisem ze dne 16.9.2016 věřitel Profi Credit Czech, a.s., ze dne 19.9.2016 věřitel Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR a ze dne 15.9.2016 věřitel Československá obchodní banka, a.s., dlužníku sdělili, že s řešením jeho úpadku oddlužením souhlasí;

-přípisem ze dne 22.9.2016 věřitel Česká správa sociálního zabezpečení dlužníku sdělil, že otázku formy řešení úpadku dlužníka ponechává na zvážení soudu a bude-li oddlužení povoleno, nebude za dodržení soudem stanovených podmínek proti průběhu insolvenčního řízení nijak aktivně vystupovat.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnými, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadené části, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Především odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že insolvenční návrh dlužníka, který spojil s návrhem na povolení oddlužení, a to formou splátkového kalendáře, je projednatelný a vyplývá z něj, že dlužník je v úpadku (§ 3 odst. 1 IZ), neboť v něm (včetně přiloženého seznamu závazků) tvrdí závazky vůči více věřitelům v celkové 1.631.119 Kč, z toho jeden závazek vůči věřiteli Aktivafin s.r.o. ve výši 422.224 Kč zajištěný majetkem dlužníka a nezajištěné závazky ve výši 1.208.895 Kč (z toho vůči věřiteli Aktivafin s.r.o. ve výši 202.979 Kč), postupně splatné v první polovině roku 2016. Z návrhu dlužníka i z přiložených listin dále vyplývá, že dlužník má nezajištěné závazky z podnikání vůči věřitelům ČR-České správě sociálního zabezpečení, Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Aktivafin s.r.o. (část), Československé obchodní bance, a.s. a Profi Credit Czech, a.s. Dle seznamu majetku dlužník kromě bytu č. 976/5 v bytovém domě na p.č. st. 2541 v kat. úz. Hulín, vlastní jen movité věci, nemá k dispozici žádnou finanční hotovost. Je dále skutečností, že dlužník v návrhu na povolení oddlužení netvrdil, že by věřitelé s pohledávkami z podnikání dlužníka s jeho oddlužením vyslovili souhlas. Byl proto správný závěr soudu prvního stupně, že dlužník neosvědčil, že je osobou oprávněnou domáhat se oddlužení a že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem.

Nicméně s ohledem na vyjádření shora vyjmenovaných věřitelů, která dlužník ke svému odvolání předložil, se touto otázkou musel odvolací soud opětovně zabývat a dospěl k závěru, že i přes kladná vyjádření věřitelů Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, Československé obchodní banky, a.s. a Profi Credit Czech, a.s., dlužník tuto podmínku nesplňuje.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ totiž platí, že dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Je třeba uvést, že i když s účinností od 1.1.2014 insolvenční zákon připouští, aby soud povolil oddlužení i fyzické osobě, která je podnikatelem (případně již nepodniká, avšak má /i/ závazky z podnikání), nicméně musí zde být splněny podmínky uvedené v ustanovení § 389 odst. 2 IZ. Tzn., že pokud dlužník fyzická osoba má závazky z podnikání, pak s jeho oddlužením musí výslovně souhlasit (každý) nezajištěný věřitel, o jehož pohledávku z podnikání dlužníka jde. Takového souhlasu není třeba pouze v případě (jak správně uvedl soud prvního stupně), jde-li sice o věřitele, který má pohledávku vůči dlužníku z podnikání, avšak jeho pohledávka je zajištěna (například zástavním právem na majetku dlužníka) nebo jde o pohledávku, která zůstala neuspokojena po skončení (předchozího) insolvenčního řízení, ve kterém soud zrušil konkurs pro nedostatek majetku nebo po splnění rozvrhového usnesení (§ 308 odst. 1 písm. c/ nebo d/ IZ). Ani jednu ze shora uvedených výjimek však dlužník nesplňuje.

Jednak proto, že shora uvedené vyjádření nezajištěného věřitele České správy sociálního zabezpečení (resp. Okresní správy sociálního zabezpečení v Kroměříži), vůči němuž má dlužník pohledávku z podnikání ve výši 18.899 Kč, za výslovný souhlas považovat nelze, neboť tento věřitel toliko uvedl, že řešení úpadku dlužníka ponechává na zvážení soudu.

Pokud jde o věřitele Aktivafin s.r.o., pak z listin přiložených dlužníkem k návrhu sice lze dovodit, že tento věřitel má pohledávku z úvěru č. 074/2015/020-PA (ve výši 422.224 Kč) zajištěnou zástavním právem k majetku dlužníka a to k bytové jednotce

č. 976/5, nacházející se v domě č.p. 974,975,976, včetně spoluvlastnického podílu dlužníka ke společným částem domu a k pozemku (LV č. 10799 a LV č. 107783), nicméně další pohledávku vyplývající z úvěrové smlouvy č. 195/2015/001-PA ve výši 202.979 Kč tento věřitel nemá zajištěnu zástavním právem k majetku dlužníka, nýbrž s největší pravděpodobností (s ohledem na dlužníkem doložený přípis tohoto věřitele ze dne 20.7.20016, adresovaný Miroslavu Peškovi /jako zástavci/ a dále obsah smlouvy o úvěru č. 195/2015/001-PA ze dne 19.10.2015) se jedná o pohledávku vůči dlužníku, která je ovšem zajištěna nemovitým majetkem ve vlastnictví třetí osoby (pozemek p.č. 2484/19, jejíž součástí je stavba-garáž, p.č. 2760/1-orná půda, p.č. 2760 /2, jejíž součástí je stavba bez čp/če-objekt k bydlení, vše zapsané na LV č. 1430), kterou je s největší pravděpodobností otec dlužníka a to Miroslav Pešek r.č. 510717/241 (jako zástavní dlužník). Proto pokud se věřitel Aktivafin s.r.o. v přípise ze dne 26.9.2016 k možnosti oddlužení dlužníka odmítl vyjádřit, pak ani toto vyjádření za výslovný souhlas považovat nelze.

Zůstává proto i nadále věcně správný závěr soudu prvního stupně, že dlužník neosvědčil, že je ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení a že tento jeho návrh bude nutno odmítnout a úpadek dlužníka, pokud na svém insolvenčním návrhu setrvá, bude nutno řešit konkursem. Proto je nezbytné, aby dlužník, který nemá ve svém majetku žádnou finanční hotovost, složil pro další řízení zálohu na jeho náklady, a to v maximální požadované výši 50.000 Kč.

Jak opět správně uvedl soud prvního stupně, záloha na náklady insolvenčního řízení je v případě řešení úpadku konkursem potřebná především pro počáteční činnost správce a je rovněž zárukou úhrady jeho odměny pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Nelze rovněž přehlédnout, že pokud správce po prohlášení konkursu zpeněžuje, pak jen jeho nejnižší odměna činí 45.000 Kč a je nepochybné že správci vzniknou další hotové výdaje (cestovné, poplatky apod.). Pokud správce v rámci konkursu nezjistí žádný zpeněžitelný majetek a tedy nic nezpeněží, pak mu ovšem zůstává nárok na odměnu z počtu jím přezkoumaných přihlášek pohledávek, nejméně opět ve výši 45.000 Kč (viz § 1, § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014).

Dále je třeba zdůraznit, že zálohu na náklady insolvenčního řízení může insolvenční soud požadovat jen do doby, než rozhodne o insolvenčním návrhu, tedy do rozhodnutí o úpadku, nikoliv v pozdější fázi insolvenčního řízení. Pokud by se tedy věřitelé s nezajištěnou pohledávkou pocházející z podnikání dlužníka vyjádřili až v pozdější fázi insolvenčního řízení, tj. na schůzi věřitelů (§ 403 IZ) tak, že s řešením jejich pohledávek v rámci oddlužení dlužníků nesouhlasí a insolvenční soud by musel z tohoto důvodu rozhodnout o řešení úpadku dlužníků konkursem, pak by již nemohl dlužníku uložit zaplacení zálohy, neboť mu to v pozdější fázi insolvenčního řízení zákon neumožňuje (§ 108 odst. 1 IZ). V takovém případě by správce jednak zůstal bez potřebných finančních prostředků, které jsou nutné po rozhodnutí o úpadku (je-li úpadek řešen konkursem) a v případě, že by nebyl zpeněžen žádný majetek, či majetek v potřebném rozsahu, náklady na odměnu a výdaje správce by hradil v celém rozsahu stát z rozpočtových prostředků.

S ohledem na všechna shora uvedená zjištění i argumentaci dospěl proto odvolací soud k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, proto je dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 23. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu