1 VSOL 1368/2016-A-14
KSBR 40 INS 16845/2016 1 VSOL 1368/2016-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužníka Gemite EU s.r.o.-v likvidaci, se sídlem Hodonín, Velkomoravská 378/1, PSČ 695 01, identifikační číslo osoby: 260 98 253, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 40 INS 16845/2016, o insolvenčním návrhu dlužníka, k odvolání dlužníka ze dne 17.10.2016 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. října 2016, č.j. KSBR 40 INS 16845/2016-A-9,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. října 2016, č.j. KSBR 40 INS 16845/2016-A-9, se p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně podle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), zastavil insolvenční řízení ve věci dlužníka.

V důvodech uvedl, že řízení zahájeném 19.7.2016 se dlužník domáhal zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Usnesením ze dne 1.9.2016, (A-6) soud uložil dlužníku, aby ve lhůtě 5 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil na účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Současně byl dlužník poučen o možnosti zastavení řízení v případě nezaplacení zálohy ve stanovené lhůtě a o možnosti podání opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí. Usnesení o povinnosti zaplatit zálohu nabylo právní moci 22.9.2016. Dle sdělení účtárny soudu ze dne 3.10.2016, záloha ke dni 30.9.2016 nebyla isir.justi ce.cz dlužníkem zaplacena. Jelikož složení zálohy je v daném případě potřebné, neboť ze seznamu majetku dlužníka nevyplývá, že by dlužník měl dostatečnou výši pohotových finančních prostředků, které je třeba zajistit na úhradu nákladů insolvenčního řízení a dlužník v požadované lhůtě zálohu nezaplatil, proto soud prvního stupně insolvenční řízení zatavil.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž namítl, že již z obsahu návrhu vyplývá, že nedisponuje žádným majetkem, ani žádnou hotovostí, kterou by mohl pokrýt požadovanou zálohu. Navrhl zrušení napadeného usnesení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání přecházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat odvolací jednání (§ 94 odst. 1 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Pokud jde o dosavadní průběh předmětného insolvenčního řízení, odvolací soud v zájmu stručnosti zcela odkazuje na argumentaci a odůvodnění napadeného usnesení soudu prvního stupně.

S ohledem na pravomocné usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo dlužníku uloženo zálohu zaplatit, v rámci tohoto odvolacího řízení, jehož předmětem je projednání odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu nezaplacení zálohy, již nelze přezkoumávat podmínky pro uložení povinnosti zaplatit zálohu.

Nicméně ze shora citovaného ustanovení § 108 odst. 3 IZ vyplývá, že insolvenční zákon ponechává na vůli insolvenčního soudu, zda z důvodu nezaplacení zálohy řízení zastaví nebo zda přikročí k jejímu vymáhání. Vzhledem k tomu, že usnesení o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je v právní moci, je z hlediska věcné správnosti nyní napadeného rozhodnutí významné pouze to, že dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení uloženou mu pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu nezaplatil, a to ani v rámci tohoto odvolacího řízení, a dále to, že dlužník byl v usnesení o povinnosti zaplatit zálohu ve smyslu ustanovení § 108 odst. 3 IZ poučen o možnosti zastavení řízení pro nezaplacení zálohy. Jsou-li splněny tyto předpoklady, insolvenční soud má právo insolvenční řízení zastavit, přičemž mu nelze důvodně vytýkat, že nepřikročil k druhé možnosti, a to k vymáhání nezaplacené zálohy v rámci výkonu rozhodnutí, když je věcí insolvenčního soudu, kterou variantu v případě nezaplacení zálohy zvolí. Nutno zdůraznit, že vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel. V případě dlužníka je totiž za trvání konkursu podle § 267 IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty buď zcela vyloučeno, či je umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví, což ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Dále Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27.9.2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013 (1 VSOL 20/2013, KSOL 10 INS 21861/2012), které je dostupné na internetových stránkách www.nsoud.cz, k výkladu ustanovení § 108 odst. 3 IZ formuloval závěr, že neuhradí-li insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím dle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud řízení zastaví, ledaže by se ukázalo, že trvat na uhrazení této zálohy je nadbytečné nebo tu jsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí.

Odvolací soud proto opětovně prověřoval, zda by bylo možno v tomto insolvenčním řízení pokračovat i bez uhrazení zálohy ve výši 50.000 Kč a dospěl k závěru, že nikoliv. I nadále dle obsahu spisu totiž platí závěr, že dlužník nemá ve svém majetku žádné pohotové finanční prostředky (což v odvolání potvrdil), které v případě rozhodnutí o jeho úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek jsou potřebné především pro počáteční činnost insolvenčního správce a současně jsou zárukou úhrady odměny insolvenčního správce ve výši nejméně 45.000 Kč (ať již ze zpeněžení a z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek, či jen z počtu jím přezkoumaných přihlášek, pokud by k žádnému zpeněžení nedošlo-viz § 1, § 2a vyhlášky č. 313/20017 ve znění účinném od 1.1.2014), jak to vyložil navrhovateli (dlužníku) soud prvního stupně již v usnesení ze dne 1.9.2016 (A-6), kterým mu povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uložil.

Nutno proto uzavřít, že důvody, dle nichž je záloha pro další řízení ve výši 50.000 Kč potřebná nepominuly a v dané věci zde rovněž nejsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. Jinými slovy bez uhrazení zálohy v plné výši 50.000 Kč nelze v tomto insolvenčním řízení pokračovat.

Z uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Vzhledem k tomu, že dlužník je právnickou osobou v likvidaci, která dle tvrzení v insolvenčního návrhu přerušila svou podnikatelskou činnost již v roce 2011 a nemá žádné zaměstnance, odvolací soud v závěru pro úplnost dodává, že smyslem a účelem insolvenčního řízení není likvidace a výmaz nefunkční a případně nemajetné společnosti (bez ohledu na příčiny tohoto stavu), nýbrž řešení jejího úpadku některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 IZ). Proto ani případná otázka, jakým způsobem bude řešena situace zadluženého a nemajetného dlužníka z pohledu práva obchodní společnosti je pro rozhodování v insolvenčním řízení nevýznamná. V tomto směru, je možno odkázat na důvodovou zprávu k poslední novele insolvenčního zákona, v níž zákonodárce k ustanovení § 144 IZ vyložil, že nový zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (zák. č. 304/2013-účinný od 1.1.2014) přenáší úpravu obsaženou dosud v ustanovení § 144 IZ, na půdu rejstříkových soudů; proto již není zapotřebí řešit danou problematiku v insolvenčním řízení zaváděním nesystémového institutu zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku (pozn. viz § 93 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, § 82 zák. č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob).

K tomu lze dále uvést, že jestliže by se v předmětné věci v dalším řízení, tj. po rozhodnutí o úpadku dlužníka ukázalo, že nebude možno dohledat a zpeněžit majetek dlužníka v potřebném rozsahu (tj. alespoň na úhradu všech nákladů insolvenčního řízení), pak by při nezaplacení zálohy (kterou je možno požadovat pouze do rozhodnutí o úpadku) veškeré náklady tohoto insolvenčního řízení (včetně odměny správce) nesl stát (což je nežádoucí) a nadto by věřitelé dlužníka nebyli uspokojeni ani poměrně; tím by ovšem celé insolvenční řízení ve věci dlužníka ztratilo svůj smysl.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 21. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu