1 VSOL 1362/2016-A-18
KSBR 30 INS 18613/2016 1 VSOL 1362/2016-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Otrokovice, Mánesova 1095, PSČ 765 02, o insolvenčním návrhu věřitele Karla anonymizovano , anonymizovano , bytem Zlín, Hořejší 5626, PSČ 760 01 a o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání věřitele Karla anonymizovano proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.9.2016, č.j. KSBR 30 INS 18613/2016-A-12

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.9.2016, č.j. KSBR 30 INS 18613/2016-A-12 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil navrhujícímu věřiteli Karlu Evjákovi podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění se soud prvního stupně omezil pouze na citaci isir.justi ce.cz zákonného ustanovení § 108 odst. 1, 2 IZ a bez odůvodnění potřeby zálohy v tomto konkrétním řízení konstatoval, že minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí 45.000 Kč a že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu. V případě, že by bylo po rozhodnutí o úpadku dlužníka zjištěno, že dlužník disponuje dostatečným množstvím finančních prostředků pro krytí prvotních nákladů insolvenčního řízení, může být složená záloha na náklady insolvenčního řízení věřiteli vrácena jako pohledávka za majetkovou podstatou.

Proti tomuto rozhodnutí podal navrhující věřitel Karel Evják včas odvolání, ve kterém namítal, že dlužník si podal návrh na povolení oddlužení, které mu nebylo zamítnuto ani odmítnuto, přičemž v případě řešení úpadku oddlužením je záloha nadbytečná. Dále namítal, že dlužník má nemovitost, která je zajištěna ve prospěch Hypoteční banky, a.s., IČ: 13584324 v hodnotě minimálně 600.000 Kč, takže z výtěžku se pokryje odměna insolvenčního správce ve výši 9 %, tj. 54.000Kč. Navrhoval, aby soud prvního stupně odvoláním napadené rozhodnutí zrušil autoremedurou.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ).

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že věřitel Karel Evják se insolvenčním návrhem ze dne 10.8.2016, doručeným soudu téhož dne, domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka Petra anonymizovano (aniž navrhoval způsob jeho řešení). V návrhu uvedl, že má vůči věřiteli splatnou pohledávku ze směnky vystavené dne 15.6.2015, splatné 28.12.2015 a zajišťující jeho pohledávku vůči dlužníkovi z titulu smlouvy o peněžité zápůjčce finanční hotovosti ze dne 15.6.2015 na částku 50.000 Kč. Dále uvedl, že dlužník má splatný závazek vůči dalšímu věřiteli Hypoteční banka, a.s., IČ: 13584324. Usnesením ze dne 22.8.2016, č.j. KSBR 30 INS 613/2016-A-5, které bylo dlužníkovi doručeno dne 26.8.2016, byl dlužník vyzván, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení předložil písemné vyjádření k insolvenčnímu návrhu, předložil soudu seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů a seznam svých zaměstnanců. Současně byl poučen, že dlužník, který má za to, že splňuje podmínky pro řešení svého úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 a násl. IZ, může podat do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu na předepsaném formuláři, jenž je k dispozici na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti, návrh na povolení oddlužení. Později podaný návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne. Na tuto výzvu soudu reagoval dlužník sdělením, že má více věřitelů a podání navrhovatele je po právu. Následně dne 23.9.2016 podal na předepsaném formuláři insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že má dva závazky vůči dvěma nezajištěným věřitelům v celkové hodnotě 57.377,48 Kč a jeden závazek vůči zajištěnému věřiteli v celkové hodnotě 1.304.695,34 Kč. Dále uvedl, že momentálně je nezaměstnaný a v minulých třech letech studoval, takže veškerý příjem, který získával, byl čistě z formy brigád, které vykonával při studiu. V kolonce 15 (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) uvedl, že není a v kolonce 16 (majetek, který je předmětem zajišťovacích práv) uvedl SJM nemovitost bytového domu-bytová jednotka 1433/14, St. parcela 2336/3, v k.ú. 617270 Bzenec, LV 5673, zastavěná plocha a nádvoří v pořizovací ceně 800.000 Kč, na které vázne smluvní zástavní právo . Současně předložil požadované seznamy, které podepsal a opatřil prohlášením o správnosti a úplnosti. Na tomto základě soud prvního stupně bez dalšího rozhodl odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 108 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka bude postačovat k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Ze shora citovaného ustanovení § 108 odst.1 IZ vyplývá, že povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení, a z ustanovení § 397 odst.1 IZ vyplývá, že nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení (§ 394 IZ) ani k jeho odmítnutí (§390 odst.3 IZ) nebo zamítnutí (§ 395 odst.1,2 IZ), insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí.

Soud prvního stupně při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního soudu zcela pominul, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem o povolení oddlužení, takže v odůvodnění schází předběžný závěr insolvenčního soudu o tom, jak bude o návrhu na povolení rozhodnuto (že mu nebude vyhověno, a proto úpadek dlužníka bude muset být řešen konkursem).

Soud prvního stupně též pominul, že je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (§108 odst. 2 IZ). Takže z odůvodnění není zřejmé, proč byla povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložena pouze navrhujícímu věřiteli.

Se shora uvedeného vyplývá, že odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné, a proto odvolací soud rozhodnutí podle ustanovení § 219a o.s.ř zrušil a podle ustanovení § 221 odst.1, písm.a) o.s.ř. věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 16.listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu