1 VSOL 1352/2016-A-14
KSOL 10 INS 16904/2016 1 VSOL 1352/2016-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužníka Františka anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby: 73309877, bytem Bukovany 55, 779 00 Bukovany, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 21. září 2016, č. j. KSOL 10 INS 16904/2016-A-9,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 21. září 2016, č. j. KSOL 10 INS 16904/2016-A-9, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), uložil dlužníku, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Rozhodnutí odůvodnil tím, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu 19.7.2016, se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. Dlužník v návrhu uvedl, že má 6 nezajištěných závazků u 6 věřitelů v celkové výši 324.858 Kč. Žádný ze závazků neoznačil jako závazek pocházející z podnikatelské činnosti. K návrhu připojil vyúčtování záloh na pojistné na důchodové pojištění za rok 2015 od Okresní správy sociálního zabezpečení Olomouc (dále OSSZ Olomouc) ze dne 24.2.2016, přitom dle živnostenského rejstříku vzniklo dlužníkovi živnostenské oprávnění dne 28.2.2004 s platností na dobu neurčitou. V seznamu majetku dlužník uvedl, že kromě mobilního telefonu a televizoru, nevlastní žádný movitý ani nemovitý majetek. K výzvě soudu dlužník uvedl, že jeho isir.justi ce.cz závazky č. 1 až č. 6 nepocházejí z podnikatelské činnosti a nebrání řešení jeho úpadku oddlužením. Podáním ze dne 23.8.2016 sdělil věřitel OSSZ Olomouc, že dlužník je od 1.5.2004 přihlášen jako OSVČ, VS 89659362 a věřitel za dlužníkem eviduje dluh v celkové výši 188.853 Kč, z toho 107.216 Kč činí pojistné a 81.637 Kč penále. Na dlužníka proto není možné pohlížet jako na osobu oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení a lze předpokládat, že v případě pokračování v insolvenčním řízení bude návrh na povolení oddlužení odmítnut a na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Proto soud dlužníku uložil zaplatit zálohu.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž uvedl, že v žádosti o oddlužení řádně uvedl více než 2 věřitele a u všech závazků je zřejmá doba prodlení více než 30 dnů po splatnosti. Není schopen uhradit zálohu na náklady řízení ve výši 50.000 Kč a žádá, aby jeho žádost o oddlužení byla posuzována dle insolvenčního řízení č.j. KSOS 34 INS 17212/2015 .

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že: -insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 19.7.2016, se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužník tvrdil 6 závazků v celkové výši 324.858 Kč, z nichž 3 jsou nezajištěných nevykonatelné a 3 jsou nezajištěné a vykonatelné. Všechny závazky jsou více než 30 dní po splatnosti; není schopen je hradit v plné výši, včas a řádně. Dále uvedl, že má jednu vyživovací povinnost ve výši 2.000 Kč měsíčně; v současné době je OSVČ s čistým měsíčním příjmem ve výši 12.500 Kč. Za dobu 60 měsíců je schopen svým věřitelům zaplatit částku ve výši 107.860 Kč, což je 33 % z hodnoty závazků. K návrhu připojil seznam závazků a věřitelů, seznam majetku, seznam zaměstnanců, přičemž žádný ze závazků nebyl označen jako závazek pocházející z podnikání. Z připojeného seznamu majetku vyplývá, že dlužník nemá žádný movitý ani nemovitý majetek, kromě mobilního telefonu a televizoru. -Usnesením ze dne 3.8.2016 (A-5) soud prvního stupně vyzval dlužníka, aby označil závazky pocházející z jeho podnikatelské činnosti a sdělil skutečnosti, ze kterých bude zřejmé, že závazky dlužníka (které vznikly v souvislosti s jeho podnikatelskou činností) nebrání řešení dlužníkova úpadku oddlužením. -Podáním doručeným soudu dne 12.8.2016 (A-6) dlužník sdělil, že jeho závazky č. 1 až č. 6 nepocházejí z podnikatelské činnosti a nebrání řešení jeho úpadku oddlužením . -K výzvě soudu sdělil věřitel OSSZ Olomouc, že dlužník je od 1.5.2004 přihlášen jako OSVČ a věřitel za tímto dlužníkem eviduje dluh v celkové výši 188.853 Kč, z toho 107.216 Kč činí pojistné a 81.637 Kč penále. Na tomto skutkovém základě vydal soud prvního stupně napadené rozhodnutí.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014), dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Předně odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh dlužníka je projednatelný a vyplývá z něj, že dlužník je v úpadku. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že přinejmenším závazek dlužníka vůči OSSZ Olomouc pochází z podnikatelské činnosti, jak vyplývá ze sdělení tohoto věřitele ze dne 23.8.2016. Dlužník v návrhu netvrdil, že disponuje souhlasem tohoto věřitele, aby byl jeho úpadek řešen oddlužením. Dokonce na výzvu soudu výslovně popřel, že by se jednalo o závazek z podnikání, což nasvědčuje nepoctivému záměru dlužníka při podání insolvenčního návrhu, kterým chtěl dosáhnout oddlužení v rozporu s ustanovením § 389 odst. 1 IZ.

V posuzované věci je mimo jakoukoliv pochybnost, že dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má dluhy z podnikání, které brání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 písm. b/, odst. 2 písm. a/ IZ), což je bez dalšího důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ a rozhodnutí o způsobu řešení jeho úpadku konkursem podle ustanovení § 396 IZ, a nikoliv důvodem pro postup podle ustanovení § 397 IZ (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 9. 2015, č.j. KSBR 29 INS 15846/2015-A-11, 1 VSOL 918/2015, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS pod číslem 49/2016, ve kterém je formulován a odůvodněn závěr, že má-li dlužník dluh z podnikání, je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 insolvenčního zákona vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením. Jestliže dlužník, který má dluh z podnikání, v návrhu na povolení oddlužení ani k výzvě soudu netvrdí skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku oddlužením, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne; totéž platí, má-li důvod, pro který dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, spočívat v tom, že s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde (§ 389 odst. 2 písm. a/ IZ), a dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvede, že takový souhlas nemá, nebo vyjde-li před rozhodnutím o návrhu na povolení oddlužení v řízení najevo, že věřitel, o jehož pohledávku jde, s oddlužením nesouhlasí. Postup podle ustanovení § 397 odst. 1, věty druhé IZ je v těchto případech vyloučen).

Od shora citovaného rozhodnutí, které je publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS pod číslem 49/2016, nemá odvolací soud důvod se odchylovat. Od publikace tohoto rozhodnutí se očekává sjednocení dosud nejednotné praxe vrchních soudů.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 108 odst. 2 věty první IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 38 odst. 1 IZ insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumávaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů ve znění účinném od 1.1.2014, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna správce nejméně 45.000 Kč.

Podle § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000 Kč.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka bude postačovat k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Záloha je rovněž zárukou, že bude uhrazena odměna insolvenčního správce, nikoliv z prostředků státu.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužník je v úpadku a s ohledem na shora uvedené je zřejmé, že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem. Složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou v souvislosti s prověřováním stavu majetku dlužníka, se soupisem majetkové podstaty, a případně též s oceňováním a zpeněžováním majetku, jakož i nákladů na odměnu a další hotové výdaje insolvenčního správce, je proto v daném případě nezbytné. Správce bude ke své činnosti nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které ovšem dlužník dle údajů uvedených v insolvenčním návrhu a v připojeném seznamu majetku v majetkové podstatě nemá. Proto je nutné prostředky na úhradu těchto nákladů zajistit uložením povinnosti zaplatit zálohu.

Uložení zálohy ve výši 50.000 Kč považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle shora citované vyhlášky činí při řešení úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH (nyní 21 %), přičemž záloha neslouží jen na krytí odměny, ale též hotových výdajů insolvenčního správce, které mu vznikají bezprostředně po rozhodnutí o úpadku.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 2. prosince 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu