1 VSOL 1348/2015-B-43
KSOS 39 INS 874/2014 1 VSOL 1348/2015-B-43

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem Frýdek-Místek, Frýdek, Novodvorská 3050, PSČ 738 01, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli a o odměně insolvenčního správce, k odvolání tohoto zajištěného věřitele Komerční banka, a.s., IČ: 45317054, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33, č.p. 969, PSČ 114 07, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.10.2015, č.j. KSOS 39 INS 874/2014-B-31 takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.10.2015, č.j. KSOS 39 INS 874/2014-B-31 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ust. § 298 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) udělil insolvenčnímu správci souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení ve výši 549.727,61 Kč zajištěnému věřiteli č. 1 Komerční banka, a.s., IČ: 45317054 (dále jen zajištěný věřitel ) a insolvenčnímu správci uložil vyplatit tuto částku zajištěnému věřiteli do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok I.), dále insolvenčnímu správci uložil podat soudu písemnou zprávu o provedeném vydání výtěžku isir.justi ce.cz zajištěnému věřiteli do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (výrok II.) a povolil mu zálohu na odměnu ve výši 67.181,39 Kč (výrok III.). V odůvodnění uvedl, že zajištěný věřitel přihlásil do insolvenčního řízení zajištěnou pohledávku ve výši 1.201.729,85 Kč a majetek dlužníka, kterým byla tato pohledávka zajištěna, byl zpeněžen za částku 703.700 Kč. Náklady spojené se správou a zpeněžením předmětu zajištění určil soud ve výši celkem 86.791 Kč, přičemž z toho náklady spojené se zpeněžením činí 40.059 Kč a náklady spojené se správou 46.732 Kč. S odečtením nákladů spojených se zpeněžením ve výši 40.059 Kč, byť jsou vyšší než 5 % výtěžku zpeněžení, zajištěný věřitel souhlasil, ale s odečtením nákladů spojených se správou ve výši 46.732 Kč, tedy v rozsahu vyšším než 4 % výtěžku zpeněžení, nesouhlasil. Přesto soud určil náklady spojené se správou zpeněžení v požadované výši 46.732 Kč, když se ztotožnil se stanoviskem insolvenčního správce, že vedle nákladů ve výši 1.170 Kč na zpřístupnění bytové jednotky, poměrné části daně z nemovitosti za rok 2015 ve výši 1.281 Kč představují pohledávky za majetkovou podstatou i náklady společenství vlastníků jednotek ve výši 44.281Kč, když z podání společenství vlastníků jednotek ze dne 2.10.2015 (č.d. B-29) bylo zjištěno, že částka 44.281 Kč představuje vyúčtování předepsaných záloh na plnění spojené nebo související s užíváním bytové jednotky za období září 2014 do 4.6.2015, a to po započtení částečné úhrady dluhu dlužníkem. Čistý výtěžek zpeněžení majetku tedy činí 616.909 Kč (703.700-86.791). Odměna insolvenčního správce činí 55.521,81 Kč (9 % z částky 616.909) + 21 % DPH ve výši 11.659,58 Kč, tedy celkem 67.181,39 Kč včetně DPH.

Proti tomuto rozhodnutí podal zajištěný věřitel Komerční banka, a.s., IČ: 45317054 včas odvolání, ve kterém brojil proti výši nákladů spojených se správou, které soud odečetl bez souhlasu zajištěného věřitele v rozsahu vyšším než 4 % výtěžku zpeněžení, a tudíž v rozporu s ust. § 298 odst. 4 IZ. V této souvislosti namítal, že z podání Společenství vlastníků jednotek (dále jen SJV ) ze dne 2.10.2015 nelze dovodit, že náklady SVJ v částce 44.281 Kč představují vyúčtování předepsaných záloh na plnění spojená nebo související s užíváním bytové jednotky za období září 2014 do 4.6.2015 po zohlednění částečné úhrady ze strany dlužníka (ve výši 10.724 Kč). Z tohoto podání je naopak zřejmé, že se jedná o příspěvky na správu domu a pozemku a plnění spojená nebo související s užíváním bytové jednotky ve formě měsíčně předepsaných záloh za období od 07/2014 (od doručení pokynu k zpeněžení insolvenčnímu správci ze strany zajištěného věřitele) do 4.6.2015 (5.6.2015 došlo k realizaci prodeje předmětné bytové jednotky). Vyúčtování měsíčních záloh plnění spojených nebo souvisejících s užíváním bytové jednotky za období od 07/2014 do 12/2014 (tj. za rok 2014) bylo provedeno v roce 2015 s tím, že vznikl přeplatek ve výši 10.724 Kč, který je mylně považován za platbu poskytnutou dlužníkem. Naopak vyúčtování měsíčních záloh plnění spojených nebo souvisejících s užíváním bytové jednotky za období od 01/2015 do 4.6.2015 (tj. za rok 2015) dosud provedeno nebylo, přičemž zajištěný věřitel oprávněně a důvodně očekává, že i v tomto období vznikne přeplatek, který bude mít vliv na skutečnou výši nákladů spojených se správou. Do doby, než dojde k tomuto vyúčtování za rok 2015, nelze určit správnou výši nákladů spojených se správou, a proto navrhuje, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh zajištěného věřitele Komerční banky, a.s., IČ: 45317054, který současně přihlásil mimo jiné i pohledávku ve výši 1.201.729,85 Kč, zajištěnou zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka, které jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek, na LV č. 9735 pro katastrální území Frýdek, obec Frýdek-Místek, okres Frýdek-Místek, a to k bytové jednotce č. 3050/56, v budově č.p. 3050, obec Frýdek-Místek, katastrální území Frýdek, postavené na pozemku parc. č. 1831/266, spoluvlastnickému podílu ve výši 7867/423077 na společných částech budovy č.p. 3050, obec Frýdek-Místek, katastrální území Frýdek, postavené na pozemku parc. č. 1831/266 a spoluvlastnickému podílu ve výši 7867/423077 na pozemku parc. č. 1831/266, obec Frýdek-Místek, katastrální území Frýdek. Usnesením ze dne 10.3.2014, č.j. KSOS 39 INS 874/2014-A-11, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 10.3.2014 ve 14:33 hodin, byl mimo jiné zjištěn úpadek dlužníka Michala anonymizovano , na jeho majetek prohlášen konkurs, který bude řešen jako nepatrný a insolvenčním správcem ustanoven Mgr. Ivo Tichovský.

Zajištěný věřitel vydal dne 4.7.2014 pokyn ke zpeněžení zajištěného majetku prodejem mimo dražbu dle ust. § 293 a 289 IZ. Dne 1.7.2015 insolvenční správce doručil soudu kupní smlouvu ze dne 2.6.2015, a to včetně souhlasu zajištěného věřitele s kupní cenou ve výši 703.700 Kč (zveřejněno jako č. dokumentu B-27). Dne 24.9.2015 insolvenční správce doručil soudu sdělení, že zajištěný věřitel č. 1 Komerční banka, a.s. zatím odmítá udělit souhlas s návrhem na vydání výtěžku, a to z důvodu, že část nákladů na správu předmětu zajištění představují zálohy na služby spojené s užíváním zpeněžované jednotky za poměrnou část roku 2015 (1.1.-4.6.2015), které budou vyúčtovány teprve v roce 2016 až budou známy skutečné náklady ze strany dodavatelů služeb, a proto je nezbytné na toto vyúčtování vyčkat. Navrhovanou dohodu, že případný přeplatek z vyúčtování záloh za rok 2015 bude vyplacen přímo jemu, zajištěný věřitel neakceptoval. Z tohoto důvodu insolvenční správce požádal insolvenční soud, aby mu v rámci dohlédací činnosti sdělil jak ve věci dále postupovat (požadovaný pokyn soudu zveřejněn není). Současně soudu doručil návrh na vydání výtěžku zajištěnému věřiteli č. 1 s tím, že zpeněžením bylo získáno 703.700 Kč, náklady na správu činí 46.732 Kč a náklady na zpeněžení 40.059 Kč, tedy náklady celkem 86.791 Kč. Čistý výtěžek činí 616.909 Kč, od něhož je třeba odečíst odměnu pro insolvenčního správce včetně 21 % DPH ve výši celkem 67.181,39 Kč, takže navrhuje vydat zajištěnému věřiteli výtěžek ve výši 549.727,61 Kč (obě podání insolvenčního správce /dotaz na soud + návrh/ jsou zveřejněna jako č. dokumentu B-28). Dne 2.10.2015 byla soudu doručena žádost advokátky JUDr. Hany Skotnicové, která zastupuje SJV, o úhradu pohledávky za majetkovou podstatou ve výši 44.281 Kč s tím, že dlužník tuto částku dosud dluží na měsíčních předpisech za období od září 2014 do 4.6.2015, když od 1.9.2014 byla vlastníkům jednotek uložena povinnost hradit měsíční předpis příspěvku na správu domu a pozemku a výše záloh na plnění spojená nebo související s užíváním jednotky (služby) ve výši 5.028 Kč. Dne 10.5.2015 dlužník zaplatil částku 10.724 Kč, která byla započítána mimo jiné na částečnou úhradu dluhu za měsíc září 2015 (správně za 2014) ve výši 1.641 Kč. Za měsíc září 2014 proto dluží částku ve výši 3.387 Kč, za měsíc říjen 2014 až květen 2015 celkem 40.224 Kč a za měsíc červen 2015 od 1.6.2015 do 4.6.2015 částku ve výši 670 Kč (zveřejněno jako č. dokumentu B-29). Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 298 IZ zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odstavec 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odstavec 2). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odstavec 3). Zajištěnému věřiteli, který dosud nesplnil povinnost podle § 157 odst. 1, se vydá výtěžek zpeněžení po odečtení částky připadající na splnění této povinnosti (odstavec 4). Pro zpeněžení podle § 293 se odstavec 2 použije jen tehdy, jestliže zajištěný věřitel dosud nesplnil povinnost podle § 230 odst. 3 (odstavec 5).

Podle ustanovení § 230 IZ správou majetkové podstaty se rozumí zejména činnost, jakož i právní úkony a opatření z ní vyplývající, pokud směřuje k tomu, aby a/ nedocházelo ke znehodnocení majetkové podstaty, zejména aby nedošlo k odstranění, zničení, poškození nebo odcizení majetku, který do ní náleží, b/ majetek náležející do majetkové podstaty byl využíván v souladu se svým určením, pokud tomu nebrání jiné okolnosti, c/ se majetková podstata rozmnožila, lze-li takovou činnost rozumně očekávat se zřetelem ke stavu majetkové podstaty a obvyklým obchodním příležitostem, d/ byly vymoženy pohledávky dlužníka včetně plnění z neplatných a neúčinných právních úkonů (odstavec 1). Jde-li o správu věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími k řádné správě; je-li zajištěných věřitelů více, mohou tyto pokyny udělit insolvenčnímu správci pouze společně. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že nesměřují k řádné správě; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti (odstavec 2). Náklady spojené s provedením jeho pokynu podle odstavce 2 nese zajištěný věřitel ze svého (odstavec 3).

Podle ustanovení § 293 IZ jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, mohou tyto pokyny udělit insolvenčnímu správci pouze společně. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti.

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 30.7.2015 sp.zn. 29 NSČR 37/2013, který je dostupný na www.nsoud.cz, formuloval a odůvodnil závěr, že při rozhodování o vydání výtěžku zpeněžení zajištění dle § 298 IZ je významné nejen to, zda zajištěný věřitel udělil insolvenčnímu správci (ať již výslovný či konkludentní) souhlas s odečtením nákladů spojených se správou zpeněžené věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty podle ustanovení § 298 odst. 3 věty druhé insolvenčního zákona, ale i to, zda insolvenční správce při správě majetkové podstaty postupuje podle pokynů zajištěného věřitele. Současně konstatoval, že omezení v možnosti odečíst od výtěžku zpeněžení majetku, který zajišťuje pohledávku zajištěného věřitele, náklady na jeho správu v rozsahu vyšším než umožňuje ustanovení § 298 odst. 3 věty první insolvenčního zákona se (bez dalšího) uplatní především tam, kde insolvenční správce při správě této části majetkové podstaty postupuje sám o své vůli, aniž by vycházel z pokynů zajištěného věřitele či takové pokyny respektoval (k tomu srov. ustanovení § 230 odst. 2 insolvenčního zákona). Účelem posuzovaného ustanovení je chránit zajištěného věřitele před nehospodárnou správou majetku patřícího do majetkové podstaty (jež je předmětem zajištění). Rozhodně je nelze vykládat tak, že zajištěný věřitel udělí insolvenčnímu správci pokyn, jak má při správě majetku postupovat, a bez ohledu na to, jaké důsledky bude jeho respektování insolvenčním správcem mít (na výši nákladů spojených se správou majetku), současně bude trvat na tom, že náklady správy nesmí překročit zákonem stanovenou výši.

Promítnuto na poměry projednávané věci, byť se jedná o skutkově odlišnou situaci, odvolací soud konstatuje, že v odůvodněných případech lze i bez souhlasu zajištěného věřitele překročit zákonem stanovenou výši nákladů spojených se správou. Jinak řečeno, odečíst od výtěžku peněžení náklady spojené se správou ve větším rozsahu než 4 % výtěžku zpeněžení.

Proto se odvolací soud zabýval námitkou zajištěného věřitele, že do doby, než budou známy výsledky vyúčtování předepsaných příspěvků na správu domu a pozemku a výše záloh na plnění spojená nebo související s užíváním jednotky za rok 2015, nelze stanovit výši nákladů spojených se správou, a tudíž ani stanovit výši výtěžku zpeněžení určeného k vydání zajištěnému věřiteli.

Nutno přisvědčit odvolateli, že částka 44.281 Kč nepředstavuje pouze vyúčtování předepsaných záloh na plnění spojené nebo související s užíváním bytové jednotky za období září 2014 do 4.6.2015, ale kromě záloh představuje též měsíční předpis příspěvků na správu domu a pozemku za toto období. Rovněž požadavek zajištěného věřitele, aby náklady na správu byly vyčísleny až po vyúčtování roku 2015, lze považovat za důvodný a jeho očekávání, že vyúčtováním bude zjištěn přeplatek (stejně jako v předchozím roce 2014) lze považovat za reálný.

Soud prvního stupně, byť byl insolvenčním správcem informován o požadavku zajištěného věřitele vyčkat vyúčtování za rok 2015 a jeho výsledek zohlednit při určení výše nákladů na správu, přesto v odvoláním napadeném rozhodnutí neuvedl, proč nevyhověl tomuto požadavku zajištěného věřitele, který svůj souhlas s překročením zákonem stanovené výše nákladů na správu podmiňoval právě absencí vyúčtování za rok 2015. Z tohoto pohledu je rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Výklad podávaný soudní praxí je jednotný v názoru, že je-li rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, musí je odvolací soud zrušit, jinak zatíží řízení vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.7.2001, sp. zn. 20 Cdo 2492/1999, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č.40/2002, na které je odkazováno např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6.10.2010, sp. zn. 32 Cdo 2946/2009 nebo v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2014, sp. zn. 33 Cdo 1343/2014).

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst.1, písm. b) o.s.ř. zrušil a podle ustanovení § 221 odst.1, písm. a) o.s.ř. věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Bude na soudu prvního stupně, aby v dalším řízení buď zohlednil vyúčtování za rok 2015, kterého se zajištěný věřitel dovolává, nebo aby uvedl důvody, pro které nepovažuje požadované vyúčtování za potřebné.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 31.května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu