1 VSOL 1345/2015-A-12
KSOS 31 INS 19713/2015 1 VSOL 1345/2015-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Olomouc, Komenského 913/29, PSČ 779 00, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.10.2015, č.j. KSOS 31 INS 19713/2015-A-5

tak to :

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.10.2015, č.j. KSOS 31 INS 19713/2015-A-5 se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl podle ustanovení § 128 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), insolvenční návrh dlužníka s odůvodněním, že ani na výzvu soudu nepředložil listiny dokládající jeho úpadek.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník včas odvolání, ve kterém namítal, že v žádosti o oddlužení řádně uvedl více než dva věřitele a u všech závazků je zřejmá doba prodlení více než 30 dnů po splatnosti, a že svá tvrzení řádně dle výzvy doplnil o listinné důkazy. S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobu k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, 212 a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c) IZ) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se návrhem doručeným soudu dne 30.7.2015, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužení formou plnění splátkového kalendáře. Návrh podal na předepsaném formuláři a v kolonce 06 mimo jiné uvedl, že má přislíbeno zaměstnání s měsíčním příjmem ve výši 16.200 Kč a v současné době má osm závazků, které podrobně popisuje v seznamu závazků. Z připojeného seznamu závazků vyplývá, že má osm závazků vůči osmi věřitelům, které v seznamu označil, ovšem právní důvod těchto závazků neuvedl. Listinné důkazy, které osvědčují jeho úpadek, tedy existenci závazků uvedených v seznamu k návrhu připojeny nebyly, a proto insolvenční soud usnesením ze dne 26.8.2015, č.j. KSOS 31 INS 19713/2015-A-3, které bylo dlužníkovi doručeno vložením do jeho domovní schránky dne 28.8.2015, dlužníka vyzval, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení doplnil svůj insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení tak, že: a) doloží listiny, které dokládají jeho úpadek nebo hrozící úpadek, tedy listiny prokazující existenci závazků vůči věřitelům (např. kopie smluv o úvěru, výzvy věřitelů apod.), b) výslovně uvede, zda je či není podnikatelem a zda (které) jeho závazky pocházejí z podnikatelské činnosti, c) doplní údaje o svých příjmech za roky 2012-2014 a tyto příjmy současně doloží příslušnými listinami (např. výplatní lístek, potvrzení o příjmech), d) doloží originál nebo úředně ověřenou kopii výpisu z rejstříku trestů ne starší než tři měsíce, e) doloží kopii pracovní smlouvy a případné dodatky k pracovní smlouvě uzavřené s aktuálním zaměstnavatelem. Současně byl poučen, že nebude-li návrh ve stanovené lhůtě řádně doplněn podle bodu a) tohoto usnesení, soud podle ustanovení § 128 odst. 2 insolvenčního zákona návrh na zahájení insolvenčního řízení odmítne. Na tuto výzvu dlužník nereagoval a listiny dokládající jeho úpadek nebo hrozící úpadek nedoložil. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím. Podle ustanovení § 103 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá (odstavec 2). Insolvenční navrhovatel je povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává (odstavec 3).

Podle § 104 IZ podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen seznam majetku ), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků ), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek (odstavec 1). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč (odstavec 3).

Podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh musí mít náležitosti dle ust. § 103 a 104 IZ, návrh na povolení oddlužení náležitosti dle ust. § 391 IZ, a že podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu. K náležitostem insolvenčního návrhu srov. např. rozhodnutí

NS ČR ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod poř. č. 88/2010). Ze shora citovaného ustanovení § 103 IZ vyplývá, že dlužník je povinen v insolvenčním návrhu uvést rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek, označit důkazy, kterých se dovolává, a tyto důkazy připojit. Tuto povinnost dlužník nesplnil ani přes výzvu soudu a poučení o sankci odmítnutí insolvenčního návrhu. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně postupoval správně, když insolvenční návrh, který nebyl ve stanovené lhůtě na výzvu soudu doplněn, podle ustanovení § 128 odst. 2, poslední věta IZ odmítl.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné v ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. Ze shora citovaného ustanovení § 103 IZ vyplývá, že dlužník je povinen v insolvenčním návrhu uvést rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek, označit důkazy, kterých se dovolává, tyto důkazy připojit. Tuto povinnost dlužník nesplnil ani přes výzvu soudu a poučení o sankci odmítnutí insolvenčního návrhu podle ustanovení 128 odst. 2 IZ.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 14.ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu