1 VSOL 1344/2016-A-12
KSBR 47 INS 22109/2016 1 VSOL 1344/2016-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužníka Eduarda anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby: 499 41 968, bytem Kyjov, Sídliště Zahradní 1186/7, PSČ 697 01, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 47 INS 22109/2016, o insolvenčním návrhu dlužníka, k odvolání dlužníka ze dne 10.10.2016 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. září 2016, č.j. KSBR 47 INS 22109/2016-A-7,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. září 2016, č.j. KSBR 47 INS 22109/2016-A-7, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužníku, aby ve stanovené lhůtě zaplatil na označený účet soudu nebo v hotovosti v jeho pokladně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. isir.justi ce.cz

Podle odůvodnění byl dne 6.6.2016 soudu doručen insolvenční návrh dlužníka, kterým se domáhal rozhodnutí o jeho úpadku. Jelikož dle seznamu majetku dlužník nemá žádný disponibilní majetek, insolvenční soud s ohledem na výši předpokládaných nákladů insolvenčního řízení (zejména odměna správce ve výši 45.000 Kč bez DPH při řešení úpadku dlužníka konkursem a hotové výdaje správce) stanovil zálohu k jejich krytí, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Namítal, že nesouhlasí s uložením zálohy ve výši 50.000 Kč, neboť jednak je vlastníkem rekreační chaty, zapsané na LV č. 174, parc. č. 746 v kat. úz. Moravany u Kyjova, dále vlastní byt, zapsaný na LV č. 4122 v kat. úz. Nětčice u Kyjova, garáž, zapsanou na LV č. 4110 v kat. úz. Nětčice u Kyjova a pozemky zapsané na LV č. 2250 v kat. úz. Tvarožná Lhota, dále má ve vlastnictví movité věci, přičemž jím odhadnutá hodnota tohoto majetku činí celkem 2.214.340 Kč, a dále je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Má tedy za to, že záloha není potřebná a nadto není schopen v požadované výši zálohu zaplatit. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se mu záloha snižuje na částku 10.000 Kč.

Podle ustanovení § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání, dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že dlužník se svým insolvenčním návrhem, doručeným soudu 26.9.2016 domáhá zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. V návrhu uvedl, že od 15.9.1994 podnikal do 5.11.2015, celková výše jeho závazků vůči 7 věřitelům, které označil, činí nejméně 10.313.704 Kč, které jsou postupně splatné od 7.11.2013-18.6.2016, z toho 2 závazky jsou zajištěné zástavním právem a 4 závazky jsou vykonatelné. Dle seznamu majetku, v němž dlužník prohlásil, že jde o seznam správný a úplný, dlužník vlastní nemovitý a movitý majetek v udávané hodnotě 2.214.340 Kč (kterou v případě nemovitého majetku doložil znaleckými posudky vypracovanými pro exekuční řízení), dlužník rovněž eviduje dvě pohledávky, a to jednak vůči jeho dlužníku KAMION TRANSPORT s.r.o. (který je ovšem v konkursu v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 59 INS 5187/2015) a vůči Penzijní společnosti České pojišťovny, a.s.

Lze proto především uzavřít, že insolvenční návrh dlužníka je projednatelný a na základě údajů v něm uvedených nutno dovodit, že dlužník je v úpadku, neboť tvrdí své od roku 2013-2016 postupně splatné závazky vůči více věřitelům ve výši nejméně 10 mil. Kč, a dále též s ohledem na rozsah majetku dlužníka (jeho udávanou hodnotu), lze učinit závěr, že dlužník není schopen tyto své závazky hradit, neboť je nehradí déle jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti a je tedy v úpadku z důvodu platební neschopnosti (§ 3 odst. 1, odst. 2 písm. b/ IZ). Jelikož závazky dlužníka pochází převážně z jeho podnikání, je zde důvodný předpoklad, že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem; jak to konečně i samotný dlužník navrhuje.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Ze shora citovaného ustanovení vyplývá, že lze po insolvenčním navrhovateli, včetně dlužníka, zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení požadovat, pokud tyto prostředky, zejména pohotové finanční prostředky pro počáteční činnost insolvenčního správce, nelze zajistit jinak, což je i přezkoumávaný případ.

Dle návrhu i předloženého seznamu majetku, dlužník sice vlastní movitý a nemovitý a má dvě pohledávky za svými dlužníky, nicméně v jeho majetku nejsou žádné pohotové finanční prostředky.

Odvolací soud proto na základě těchto zjištění uzavírá, že i když dlužník tvrdí, že má dostatek majetku, který po jeho zpeněžení bude postačovat k úhradě nákladů tohoto insolvenčního řízení, pak především v rovině jeho vlastní argumentace nelze v této fázi řízení spekulovat nad tím, zda a především, kdy se jeho majetek podaří správci zpeněžit, případně v jakém rozsahu a s jakým výtěžkem a nelze rovněž odhadnout, zda a kdy se správci podaří vymoci a v jakém rozsahu pohledávky dlužníka. Je přitom třeba opět zdůraznit, že pohotové finanční prostředky jsou potřebné především pro počáteční činnost správce (poštovné, případně znalečné, inzerce, cestovné, administrativní náklady apod.) a složená záloha je rovněž zárukou úhrady odměny insolvenčího správce.

K tomu nutno dále uvést, že bude-li správce zpeněžovat, pak jen odměna správce ze zpeněžení bude činit dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000 Kč (k tomu DPH, je-li správce jejím plátcem) a zcela nepochybně správci vzniknou i hotové výdaje či náklady konkursu. Dále s účinností od 1.1.2014 má správce nárok, při řešení úpadku konkursem, na další odměnu a to z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele 1.000 Kč (§ 2a uvedené vyhlášky). V případě, že je způsobem řešení úpadku dlužníka konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení žádného majetku (nebyl získán žádný výtěžek), pak náleží správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, nejméně však opět 45.000 Kč, k tomu DPH, je-li správce jejím plátcem (opět § 2a vyhl. č. 313/2007 Sb., § 38 odst. 1, odst. 2 IZ v platném znění). Nelze rovněž přehlédnout, že dle ustanovení § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud uložit zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení pouze do rozhodnutí o úpadku. Pokud by se ovšem majetek dlužníka nepodařilo správci zpeněžit včas, pak by správce zůstal by bez finančních prostředků a především náklady na zpeněžení by musel hradit ze svých prostředků.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, je správné, a to včetně výše stanovené zálohy. Proto je odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 31. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu