1 VSOL 134/2014-A-30
KSBR 38 INS 27871/2012 1 VSOL 134/2014-A-30

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Bc. Michaely anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Dubová 638/7, PSČ 637 00, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.1.2014, č.j. KSBR 38 INS 27871/2012-A-25

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.1.2014, č.j. KSBR 38 INS 27871/2012-A-25 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), insolvenční řízení zastavil. V odůvodnění uvedl, že usnesením ze dne 30.9.2013, č.j. KSBR 29 INS 13242/2013-A-10, které nabylo právní moci dne 19.10.2013, byl dlužník vyzván, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Současně byl poučen, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud insolvenční řízení zastavit. Vzhledem k tomu, že dlužník ve stanovené lhůtě zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil, postupoval insolvenční soud podle ust. § 108 odst. 3 IZ.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, ve kterém namítala, že v její majetkové situaci není momentálně schopna uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, přičemž je ale evidentní, že v jejím případě úpadkový stav skutečně nastal. Rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení považuje za necitlivé a domnívá se, že věcně existuje prostor pro alternativní řešení v rámci běžícího insolvenčního řízení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se návrhem ze dne 9.11.2012, doručeným soudu téhož dne, domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. Návrh podala na předepsaném formuláři, ve kterém uvedla, že má vůči více věřitelům závazky ve výši celkem 405.740, 49 Kč, které jsou po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Dále uvedla, že je svobodná, bezdětná a nemá žádnou vyživovací povinnost. V kolonce 10 návrhu uvedla, že je dosud bez zaměstnání s tím, že průběžně reaguje na různé nabídky pracovních příležitostí, ale prozatím bezúspěšně. V kolonce 16 (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) uvedla televizor v pořizovací ceně 12.193 Kč, chladničku Electrolux v pořizovací ceně 6.999 Kč a pračku v pořizovací ceně 7.899 Kč. Usnesením ze dne 18.7.2013, č.j. KSBR 38INS 27871/2012-A-13 byla dlužnice vyzvána, aby ve lhůtě 15ti dnů od doručení tohoto usnesení doplnila přílohy k insolvenčnímu návrhu tak, že předloží aktualizovaný seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků a dále předloží doklady o svých příjmech od počátku roku 2013 dosud. Na tuto výzvu reagovala dlužnice žádostí o prodloužení lhůty s odůvodněním, že existuje reálná možnost, že nastoupí do pracovního poměru a bude moci prokázat pravidelný příjem, což očekává v horizontu do konce měsíce září 2013. Insolvenční soud této její žádosti vyhověl a lhůtu pro splnění povinností stanovených v předchozí výzvě prodloužil do 30.9.2013. Dlužnice podáním ze dne 30.9.2013, doručeným soudu 1.10.2013, opakovaně žádala o prodloužení lhůty s tím, že uzavření zmíněného pracovního poměru přichází v úvahu až od 1.12.2013. Této žádosti soud prvního stupně již nevyhověl a usnesením ze dne 3.10.2013, č.j. KSBR 38 INS 27871/2012-A-17 dlužnici uložil podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 IZ, aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, neboť soud nemá podklady pro posouzení podmínek pro povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1,písm. b) IZ, a proto lze očekávat, že návrh na povolení oddlužení bude zamítnut a současně bude podle ust. § 396 IZ rozhodnuto o způsobu řešení jejího úpadku konkursem. Toto rozhodnutí bylo k odvolání dlužnice potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19.11.2013, č.j. 1 VSOL 1013/2013-A-22, které nabylo právní moci 5.12.2013. Z úředního záznamu účtárny Krajského soudu v Brně ze dne 3.1.2014 soud prvního stupně zjistil, že záloha na náklady insolvenčního řízení nebyla ke dni 2.1.2014 zaplacena, a proto rozhodl odvoláním napadeným rozhodnutím.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ). Níže citovaná ustanovení insolvenčního zákona nebyla touto novelou dotčena.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je v posuzované věci občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V přezkoumávané věci není pochyb o tom, že rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč nabylo právní moci, a proto v rámci tohoto odvolacího řízení, jehož předmětem je projednání odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu nezaplacení zálohy, již nelze přezkoumávat podmínky pro uložení povinnosti zaplatit zálohu. Insolvenční zákon ponechává na vůli insolvenčního soudu, zda z důvodu nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení toto řízení zastaví nebo přikročí k vymáhání zálohy. Toto rozhodnutí zákonodárce ponechal na úvaze insolvenčního soudu. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 27.9.2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013 (1 VSOL 20/2013, KSOL 10 INS 21861/2012), které je dostupné na internetových stránkách www.nsoud.cz, uvedl, že považuje za správný závěr odvolacího soudu, podle něhož nabude-li právní moci usnesení o uložení zálohy, nelze následně (při posuzování podmínek pro zastavení řízení pro nezaplacení zálohy) přezkoumávat důvodnost tohoto rozhodnutí. Je-li pravomocně rozhodnuto o uložení zálohy, vychází se v dalším průběhu řízení z toho, že záloha ve stanovené výši je potřebná ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak (§ 108 odst. 1, věta první IZ). S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že formulací ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona ( může zastavit ) zákonodárce ponechal insolvenčnímu soudu prostor k úvaze, zda v případě nezaplacení zálohy insolvenční řízení zastaví. Dále dovolací soud v tomto rozhodnutí k výkladu ustanovení § 108 odst. 3 IZ uzavřel, že neuhradí-li insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím dle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud řízení zastaví, ledaže by se ukázalo, že trvat na uhrazení zálohy je nadbytečné nebo tu jsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí.

Odvolací soud proto jen prověřil, zda v intencích shora citovaných judikatorních závěrů bylo možno v řízení pokračovat i bez uhrazení zálohy, a v této souvislosti konstatuje, že nikoliv, neboť trvat na uhrazení zálohy není v této věci nadbytečné a ani tu nejsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužnice nezbytné nebo obecně žádoucí. Jak již odvolací soud konstatoval ve svém předchozím rozhodnutí ze dne 19.11.2013, č.j. 1 VSOL 1013/2013-A-22, které nabylo právní moci 5.12.2013, lze očekávat, že vzniknou náklady na zpeněžování movitého majetku, a navíc nelze vyloučit, že insolvenční správce při své činnosti zjistí majetek dlužnice, případně majetek dalších osob, který by z hlediska institutů neúčinnosti, odporovatelnosti a neplatnosti právních úkonů dlužníka mohl též náležet do majetkové podstaty dlužníka (§ 205 a násl. IZ) a byl by též předmětem zpeněžování, což by si vyžádalo další náklady. V konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty, ve které tyto prostředky nejsou. V dalším pak odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění potřebnosti zálohy pro pokračování v insolvenčním řízení, které je ve shora citovaném rozhodnutí rovněž obsaženo.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 19. února 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu