1 VSOL 1338/2016-A-32
KSBR 38 INS 30266/2015 1 VSOL 1338/2016-A-32

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužníka Christin CZ s.r.o., identifikační číslo osoby: 25594885, se sídlem Pekařská 400/7, Staré Brno, 602 00 Brno, zastoupeného Mgr. Radimem Strnadem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 8, PSČ 602 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1.7.2016, č.j. KSBR 38 INS 30266/2015-A-26,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1.7.2016, č. j. KSBR 38 INS 30266/2015-A-26, se p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) zastavil insolvenční řízení ve věci dlužníka s odůvodněním, že usnesením č.j. KSBR 38 INS 30266/2015-A-10 ze dne 18.1.2016, které nabylo právní moci dne 20.6.2016, byl dlužník vyzván, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci toho usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Dlužník však v dané lhůtě zálohu nezaplatil, přestože byl poučen o následcích (zastavení řízení) pro případ, že záloha zaplacena nebude. isir.justi ce.cz

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné blanketní odvolání, které neobsahuje žádné zdůvodnění.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, směřuje do rozhodnutí procesní povahy, o němž je možno rozhodnout na základě obsahu spisu, odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání přecházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 1 písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Pokud jde o dosavadní průběh předmětného insolvenčního řízení, z obsahu spisu se podává, že -bylo zahájeno návrhem dlužníka, jímž se domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení konkurzem, v němž tvrdil, že má celkem 65 věřitelů, vůči nimž má splatné dluhy v celkové výši cca 11.259.589,04 Kč. V jeho majetku jsou pohledávky ve výši 1.128.455,11 Kč a hmotný majetek včetně licencí, restauračního software, v pořizovací ceně 1.547.300 Kč v aktuální hodnotě 702.600 Kč. V seznamu závazků připojenému k návrhu dlužník uvedl závazky v celkové výši 10.612.973,68 Kč a závazky ze mzdových nároků svých zaměstnanců ve výši 436.456 Kč. K návrhu připojil seznam pohledávek a majetku, v němž tvrdil pohledávku za Stanislavou Šerfovou ve výši 606.353,11 Kč, hmotný majetek v pořizovací ceně 1.547.300 Kč v aktuální hodnotě 702.600 Kč. Netvrdil žádnou peněžní hotovost. -Soud prvního stupně uložil dlužníkovi usnesením ze dne 18.1.2016, č.j. KSBR 38 INS 30266/2015-A-10 zaplatit zálohu na náklady řízení ve výši 50.000 Kč a současně dlužníka poučil o možnosti zastavení insolvenčního řízení v případě nezaplacení stanovené zálohy. -Odvolací soud usnesením ze dne 25.5.2016 č.j. 1VSOL 472/2016-A-23 rozhodnutí o uložení zálohy potvrdil. Toto usnesení bylo právnímu zástupci dlužníka doručeno dne 20.6.2016, čímž nabylo právní moci. -Insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil. Na tomto skutkovém základě vydal soud prvního stupně napadené usnesení.

Ze shora citovaného ustanovení § 108 odst. 3 IZ vyplývá, že insolvenční zákon ponechává na vůli insolvenčního soudu, zda z důvodu nezaplacení zálohy řízení zastaví nebo zda přikročí k jejímu vymáhání. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27.9.2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013 (1 VSOL 20/2013, KSOL 10 INS 21861/2012), které je dostupné na internetových stránkách www.nsoud.cz, k výkladu ustanovení § 108 odst. 3 IZ formuloval závěr, že neuhradí-li insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím dle ust. § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud řízení zastaví, ledaže by se ukázalo, že trvat na uhrazení této zálohy je nadbytečné nebo tu jsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí.

Odvolací soud proto opětovně prověřoval, zda bylo možno v tomto insolvenčním řízení pokračovat i bez uhrazení zálohy a dospěl k závěru, že nikoliv, neboť i nadále platí, že dlužník nemá ve svém majetku žádné pohotové finanční prostředky, které by v případě rozhodnutí o jeho úpadku byly potřebné především pro počáteční činnost insolvenčního správce, jak to navrhovateli vyložil ve svém potvrzujícím rozhodnutí o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Nutno proto uzavřít, že důvody, dle nichž je záloha pro další řízení potřebná nepominuly a v dané věci zde rovněž nejsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. Jinými slovy bez uhrazení zálohy nelze v tomto insolvenčním řízení pokračovat, neboť nelze po insolvenčním správci spravedlivě požadovat, aby tyto, byť počáteční náklady, nesl ze svých prostředků. Proto každý navrhovatel (včetně dlužníka), musí počítat s tím, že za podmínek uvedených v ustanovení § 108 odst. 1 IZ, bude k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení vyzván (resp., že mu tato povinnost bude insolvenčním soudem uložena), a pokud záloha zaplacena nebude, že insolvenční soud z tohoto důvodu řízení zastaví. Což je i projednávaný případ.

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 14. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu