1 VSOL 1329/2016-A-14
KSBR 44 INS 19907/2016 1 VSOL 1329/2016-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužnice Pavly anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby: 75323117, bytem Edmunda Husserla 1640/8, 796 01 Prostějov, o uložení povinnosti uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. září 2016, č. j. KSBR 44 INS 19907/2016-A-4,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. září 2016, č. j. KSBR 44 INS 19907/2016-A-4, se p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í:

Soud prvního stupně uložil dlužnici dle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že podáním doručeným soudu dne 29.8.2016 se dlužnice domáhala vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení. Soud z návrhu zjistil, že dlužnice nesplňuje jednu z podmínek pro povolení oddlužení stanovenou § 389 odst. 1 a 2 IZ, neboť má závazek pocházející z podnikatelské činnosti. Z vyjádření České správy sociálního zabezpečení (dále ČSSZ), které dlužnice k návrhu připojila, nevyplývá, že by tento věřitel s řešením úpadku dlužnice výslovně souhlasil. Proto soud dospěl k závěru, že dlužnice neprokázala svou aktivní isir.justi ce.cz legitimaci k podání návrhu na povolení oddlužení a jediným možným způsobem řešení jejího úpadku je konkurs. Z předloženého seznamu majetku vyplývá, že dlužnice nedisponuje finančními prostředky, které by mohly být použity ke krytí prvotních nákladů insolvenčního řízení, tak aby mohl být umožněn výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, přičemž dlužnice vlastní pouze movité věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti. Insolvenční soud proto s ohledem na předpokládané náklady řízení stanovil zálohu k jejich krytí, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak, a to ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž nesouhlasila s vyměřenou zálohou na náklady insolvenčního řízení. Namítla, že ČSSZ sdělila, že k evidované pohledávce ve výši 165.593 Kč bude respektovat rozhodnutí soudu. Krajský soud proto nepostupuje podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ a ve svém odůvodnění odkazuje na dluhy z podnikání, které v současné době nebrání podat insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Navrhla, aby odvolací soud usnesení krajského soudu zrušil.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že: -insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 29.8.2016, se dlužnice domáhala rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužnice uvedla, že má celkem 11 nezajištěných závazků v celkové výši cca 817.544 Kč, z toho 30 % dosahuje výše cca 245.263 Kč. Po lhůtě splatnosti více jak 30 dnů má závazky vůči MONETA Money Bank, a.s., Vodafone Czech Republic a.s. a Home Credit, a.s. Od 3.8.2016 začala znovu podnikat jako OSVČ, dále pobírá odměnu pěstouna ve výši 12.000 Kč, přídavky na děti ve výši 1.220 Kč měsíčně a dávku PPÚhr ve výši 1.306 Kč. Má 3 vyživovací povinnosti. V kolonce 15. (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) označila automatickou pračku v pořizovací ceně 4.000 Kč, mobilní telefon v pořizovací ceně 1.000 Kč, barevnou televizi v pořizovací ceně 2.000 Kč, lednici v pořizovací ceně 4.000 Kč a běžné zařízení dětského pokoje, ložnice a obývacího pokoje. V kolonce 17. (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedla 4 závazky, mezi nimi závazek vůči ČSSZ ve výši 165.593 Kč. V kolonce 18. (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) uvedla 6 závazků. -Dlužnice k návrhu připojila vyjádření ČSSZ Olomouc ze dne 30.5.2016, která sdělila, že za dlužnicí eviduje pohledávky na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a penále z pojistného ve výši 165.593 Kč-vše z podnikání dlužnice. Jelikož věřiteli nejsou známy komplexní informace rozhodné pro posouzení žádosti dlužnice (tzn. např. majetkové poměry, míra uspokojení pohledávek věřitelů, obsah, resp. rozsah a způsob navrhovaného plnění oddlužení), nelze sdělit závazné stanovisko. Nicméně, nevzniknou-li nové okolnosti, na jejichž základě by musel věřitel vyslovit nesouhlas s oddlužením, a shledá-li soud podmínky pro rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku oddlužením, bude věřitel rozhodnutí soudu respektovat.

Na tomto skutkovém základě vydal soud prvního stupně napadené rozhodnutí.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014), dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Předně odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh dlužnice je projednatelný a vyplývá z něj, že dlužnice je v úpadku.

Rozhodovací praxe odvolacího soudu je jednotná v názoru, že souhlas věřitele s oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ, pokud se věřitel k této otázce vyjadřuje, musí být výslovný, což v dané věci schází, neboť shora uvedené vyjádření ČSSZ za výslovný souhlas považovat nelze.

V posuzované věci je proto mimo jakoukoliv pochybnost, že dlužnice není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má dluhy z podnikání, které brání řešení jejího úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 písm. b/, odst. 2 písm. a/ IZ), což je bez dalšího důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ a rozhodnutí o způsobu řešení jeho úpadku konkursem podle ustanovení § 396 IZ, a nikoliv důvodem pro postup podle ustanovení § 397 IZ (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 9. 2015, č.j. KSBR 29 INS 15846/2015-A-11, 1 VSOL 918/2015, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS pod číslem 49/2016, ve kterém je formulován a odůvodněn závěr, že má-li dlužník dluh z podnikání, je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením. Jestliže dlužník, který má dluh z podnikání, v návrhu na povolení oddlužení ani k výzvě soudu netvrdí skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku oddlužením, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne; totéž platí, má-li důvod, pro který dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, spočívat v tom, že s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde (§ 389 odst. 2 písm. a/ IZ), a dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvede, že takový souhlas nemá, nebo vyjde-li před rozhodnutím o návrhu na povolení oddlužení v řízení najevo, že věřitel, o jehož pohledávku jde, s oddlužením nesouhlasí. Postup podle ustanovení § 397 odst. 1, věty druhé IZ je v těchto případech vyloučen.

Od shora citovaného rozhodnutí, které je aktuálně publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod číslem 49/2016, nemá odvolací soud důvod se odchylovat a od publikace tohoto rozhodnutí se očekává sjednocení dosud nejednotné praxe vrchních soudů.

Odvolací soud proto uzavírá shodně se soudem prvního stupně, že úpadek dlužnice bude nutno řešit konkursem, proto je záloha na náklady tohoto insolvenčního řízení potřebná.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 108 odst. 2 věty první IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 38 odst. 1 IZ insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumávaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů ve znění účinném od 1.1.2014, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna správce nejméně 45.000 Kč.

Podle § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, nejméně opět 45.000 Kč.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka bude postačovat k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu a zejména ze seznamu majetku je zřejmé, že dlužnice nedisponuje žádným hodnotným majetkem ani žádnou finanční hotovostí. Proto je záloha, především pro počáteční činnost správce v daném případě potřebná.

Uložení zálohy ve výši 50.000 Kč považuje odvolací soud rovněž za důvodné, neboť podle shora citované vyhlášky činí při řešení úpadku dlužníka konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH (nyní 21 %), přičemž záloha neslouží jen na krytí odměny, ale též hotových výdajů insolvenčního správce, které mu vznikají bezprostředně po rozhodnutí o úpadku.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 11. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu