1 VSOL 1324/2015-B-23
KSBR 27 INS 13091/2015 1 VSOL 1324/2015-B-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníků a) Miroslava anonymizovano , anonymizovano , IČ: 49131532, bytem Kratochvilka 62, PSČ 664 91, k doručení Ivančice, Mřenková 660/20, PSČ 664 91, b) Lucie anonymizovano , anonymizovano , IČ: 87329212, Ivančice, Mřenková 660/20, PSČ 664 91, o způsobu řešení úpadku, k odvolání obou dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.11.2015, č.j. KSBR 27 INS 13091/2015-B-18

tak to :

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.11.2015, č.j. KSBR 27 INS 13091/2015-B-18 se p o t v r z u j e.

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení § 405 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), o neschválení oddlužení dlužníků a) Miroslava anonymizovano a b) Lucie anonymizovano (výrok I.), podle ustanovení § 405 odst. 2 IZ prohlásil na majetek obou dlužníků konkurs (výrok II. a III.). V odůvodnění uvedl, že v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ, neboť se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení sledovali dlužníci nepoctivý záměr, když v návrhu uvedli pouze necelou polovinu svých věřitelů, výši svých závazků uvedli o 2 mil. Kč nižší a neuvedli pravdu o závazcích z podnikání, když většinu z nich zamlčeli. Současně soud přihlédl k stanovisku věřitele Pavla Klapetky, vůči němuž mají dlužníci závazek z podnikání, který s řešením jejich úpadku oddlužením nesouhlasí.

Proti tomuto rozhodnutí podali oba dlužníci včas odvolání, ve kterém namítali, že pohledávku věřitele Pavla Klapetky neuznávají, což bylo též důvodem pro neuvedení tohoto závazku v insolvenčním návrhu a v seznamu závazků. I kdyby tento závazek v seznamu závazků uvedli, byla by míra předpokládaného uspokojení závazků nezajištěných věřitelů v době rozhodování o povolení oddlužení vyšší než 30 %. Současně se dovolávali zprávy insolvenčního správce, z níž vyplývá, že řešení jejich úpadku oddlužením by bylo pro věřitele výhodnější. Navrhovali, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil, věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, popřípadě sám rozhodl o schválení oddlužení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že dlužníci se návrhem ze dne 19.5.2015, doručeným soudu dne 20.5.2015, domáhali rozhodnutí o svém úpadku a navrhovali, aby byl řešen společným oddlužením manželů formou plnění splátkového kalendáře. Návrh podali na předepsaném formuláři a v kolonce 07 uvedli, že mají celkem 10 závazků ve výši 1.809.873 Kč vůči 9 věřitelům, z toho nezajištěné závazky jsou ve výši 1.059.873 Kč. Tyto závazky pak uvedli v kolonkách 17, 18 a 19 návrhu, jakož i v připojeném seznamu závazků. Závazek vůči Pavlu Klapetkovi, IČ: 63301857, který přihlásil do insolvenčního řízení dlužníků pohledávku z podnikání ve výši celkem 110.578, 83 Kč, dlužníci v návrhu ani v předloženém seznamu závazků neuvedli. Usnesením ze dne 1.6.2015, č.j. KSBR 27 INS 13091/2015-A-8 byl zjištěn úpadek dlužníků, povoleno oddlužení, ustanoven insolvenční správce, vyzváni věřitelé, aby přihlásili své pohledávky a nařízeno přezkumné jednání a první schůze věřitelů. Ještě před schůzí věřitelů sdělil soudu přihlášený věřitel Pavel Klapetek, a to v písemném podání ze dne 1.9.2015, že má vůči dlužníkům pohledávku z podnikání a nesouhlasí s řešením jejich úpadku oddlužením. Současně upozornil, že dlužníci mají závazky z podnikání vůči dalším věřitelům, které ovšem v návrhu neuvedli (Quart Construct s.r.o., Zdenka Procházková, T-Mobile Czech Republic a.s.). U přezkumného jednání dne 6.11.2015 dlužníci popřeli pohledávky č. 1, 2, 16, 17, 21, 22, 26 a 27. Přítomný Insolvenční správce dlužníků přednesl zprávu o činnosti, ve které uvedl, že dlužníci mají závazky v celkové výši 3.879.800,64 Kč, z toho nezajištěné závazky ve výši 2.992.342,70 Kč. Současně sdělil, že mají závazky z podnikání v celkové výši 787.265,75 Kč, a to vůči věřitelům Zdenka Procházková (přihláška P2), České průmyslové zdravotní pojišťovně (přihláška P20), STAVOMONTÁŽE EDS Brno, s.r.o. (přihláška P22) a České správě sociálního zabezpečení (přihláška P24). Přezkumného jednání se nezúčastnil žádný věřitel a soud konstatoval, že věřitelé nevyužili práva hlasovat mimo schůzi věřitelů korespondenčně písemným hlasovacím lístkem, ani nevyužili práva rozhodovat a hlasovat na schůzi věřitelů. O způsobu oddlužení proto rozhodne dle ustanovení § 402 odst. 5 IZ insolvenční soud. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Odvolací soud-ve světle níže citované judikatury Nejvyššího soudu-přezkoumal závěr soud prvního stupně o nepoctivosti záměru dlužníků při podání návrhu na povolení oddlužení, vycházející ze zjištění, že v insolvenčním návrhu, jakož i seznamu závazků neuvedli všechny své věřitele, zcela zamlčeli závazky z podnikání , přičemž celkový počet nezajištěných závazků podhodnotili téměř o 2 mil.Kč

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 29. září 2010, sen. zn. 29 NSČR 6/2008, uveřejněném pod číslem 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, že pro řešení otázky, zda důvody obsažené v § 395 insolvenčního zákona mají být uplatněny při posouzení přípustnosti oddlužení (pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení) nebo (až) při posouzení jeho věcné opodstatněnosti (pro neschválení oddlužení), není určující časové hledisko, tedy to,

že (jak se podává z dikce § 405 odst. 1 insolvenčního zákona) skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, vyšly najevo (až) v průběhu insolvenčního řízení (po povolení oddlužení). Podstatná je naopak kvalita posouzení zákonných kritérií v jednotlivých fázích oddlužení, tedy to, zda je v možnostech insolvenčního soudu příslušné skutečnosti prověřit (jejich existenci zjistit nebo vyloučit) v jednotlivých fázích oddlužení.

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále k otázce, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, uvedl následující: Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případ vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Jinak řečeno, nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení se nevyčerpává jednáními popsanými v § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, když k úsudku ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít např. o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka a podobně.

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 17.6.2013, sen. zn. 29 NSČR 47/2013, uveřejněném pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále uvedl, že v tom, že dlužník v seznamu závazků zamlčel některé své věřitele a že v seznamu svého majetku neoznačil část svého majetku, spatřuje Nejvyšší soud vzorový příklad toho, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr.

Promítnuto na poměry projednávané věci je nutno přisvědčit soudu prvního stupně, že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně usuzovat na nepoctivý záměr dlužníků ve smyslu níže citovaného ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ. Podle ustanovení § 395 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 405 IZ Insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2). Rozhodnutí, jímž oddlužení neschválí, doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze dlužník (odstavec 3).

V průběhu insolvenčního řízení tedy vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst.1, písm. a), b) IZ, a proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že ve fázi po povolení oddlužení, může věřitel, vůči němuž má dlužník závazek z podnikání, vyjádřit svůj nesouhlas s oddlužením pouze na schůzi věřitelů postupem dle ustanovení § 403 odst. 2 IZ, k čemuž v posuzované věci nedošlo, protože žádný věřitel se na schůzi nedostavil, takže nastala fikce souhlasu dle ustanovení § 403 odst. 2 poslední věta IZ. Jinak řečeno, k nesouhlasu věřitele Pavla Klapečky, který soudu sdělil v podání ze dne 1.9.2015, které bylo soudu doručeno až po povolení oddlužení (1.6.2015), již nelze přihlížet.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 9.února 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu