1 VSOL 131/2014-A-31
KSBR 29 INS 23923/2013 1 VSOL 131/2014-A-31

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Lenky anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Purkyňova 2460/106, PSČ 612 00, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.11.2013, č.j. KSBR 29 INS 23923/2013-A-14, takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uložil dlužnici, aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice pravděpodobně nesplní jednu z podmínek pro povolení oddlužení dle ustanovení § 395 IZ, neboť není schopna uspokojit nezajištěné věřitele alespoň v rozsahu 30 % jejich pohledávek. Vyšel ze zjištění, že dlužnice je rozvedená, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, má zajištěné závazky ve výši 4.031.000 Kč, nezajištěné závazky ve výši 644.043,69 Kč, vlastní obvyklé vybavení domácnosti v hodnotě cca 10.000 Kč a nemovitosti v obvyklé ceně 4.200.000 Kč a uzavřel, že prodejem majetku dlužnice by byly uspokojeny pohledávky zajištěných věřitelů a odměna insolvenčního správce, která při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty činí nejméně 45.000 Kč (§ 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb.), nicméně nezajištěné závazky by z tohoto majetku pravděpodobně uspokojeny nebyly. Nezajištěné závazky by proto musely být uspokojeny formou plnění splátkového kalendáře, příjem dlužnice na základě dohody o pracovní činnosti ve výši 1.000 Kč za odpracované hodiny však k úhradě splátek nepostačuje. Za této situace bude návrh dlužnice na povolení oddlužení zamítnut (§ 395 IZ) a rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem (§ 396 IZ). Proto je nezbytné uložit dlužnici zálohu na náklady insolvenčního řízení k překlenutí prvotního nedostatku peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení a k umožnění výkonu činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. Výši zálohy odůvodnil minimální výší odměny insolvenčního správce při řešení úpadku dlužníka konkursem, která činí dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. 45.000 Kč bez DPH a bez hotových výdajů.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že záloha ve výši 50.000 Kč je pro ni likvidační, neboť tuto částku nemá k dispozici. V důsledku uložené zálohy by se dostala do situace, že by nemohla pokračovat v oddlužení, ačkoliv je schopna uhradit nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek. Má zajištěného kupce na nemovitost za částku 4.300.000 Kč, přičemž zpeněžením majetkové podstaty bude uspokojen zajištěný věřitel, náklady insolvence a další dluhy. Navíc má zajištěn příspěvek ve výši 4.000 Kč od rodičů, z něhož je schopna uhradit 30 % svých nezajištěných závazků včetně odměny insolvenčního správce. Vzhledem k věku dětí bude schopna zajistit si v dohledné době lépe placenou práci, čímž bude možno použít k rozdělení mezi nezajištěné věřitele dalšího příjmu. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se jí ukládá záloha na náklady insolvenčního řízení toliko v částce 5.000 Kč. K odvolání dlužnice připojila: -darovací smlouvu ze dne 2.12.2013, z níž se podává, že ji uzavřela dlužnice jako obdarovaná a Jitka Kovaříková jako dárce, podpisy na smlouvě jsou úředně ověřeny. Dárkyně se zavázala darovat dlužnici po dobu trvání oddlužení měsíčně částku 4.000 Kč, dlužnice dar přijala, -oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory Úřadu práce České republiky -Krajské pobočky v Brně, kontaktního pracoviště Brno-město, ze dne 14.4.2014, z něhož se podává, že dlužnice pobírá přídavek na nezletilé dítě a příspěvek na bydlení, -potvrzení Eleny Mackové ze dne 6.6.2014, v němž Elena Macková prohlásila, že od 1.10.2014 zaměstná dlužnici v hlavním pracovním poměru se mzdou 15.000 Kč hrubého nejméně na dobu jednoho roku s možností prodlužování pracovní smlouvy, -dohodu o provedení práce ze dne 31.12.2013, uzavřenou mezi dlužnicí jako zaměstnancem a společností LASKARA group s.r.o. jako zaměstnavatelem, z níž se podává, že dlužnice je zaměstnaná u tohoto zaměstnavatele od 1.1.2014 do 31.12.2014 jako prodavačka-brigádník, odhad práce činí 50 hodin za odměnu 1.000 Kč.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní

účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je v posuzované věci občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 28.8.2013 insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužnice domáhala rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě zpeněžení majetkové podstaty. Dlužnice uvedla, že je rozvedená, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, v současné době nepodniká a má uzavřenou dohodu o pracovní činnosti na pracovní pozici prodavačky. Je vlastnicí nemovitostí v obvyklé ceně 4.200.000 Kč, žádný jiný majetek vyšší hodnoty nevlastní. Má 19 věřitelů, většina závazků je déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti. V návrhu označila devět nezajištěných nevykonatelných závazků, dva zajištěné nevykonatelné závazky a osm nezajištěných vykonatelných závazků. Splatnost nejméně dvou závazků nastala v roce 2011. K návrhu připojila seznam závazků opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedla závazky v celkové výši 4.675.043,69 Kč, z toho zajištěné závazky ve výši 4.031.000 Kč, nezajištěné závazky ve výši 644.043,69 Kč a seznam majetku opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedla nemovitosti v odhadované ceně 4.200.000 Kč a obvyklé vybavení domácnosti v odhadované ceně cca 10.000 Kč. Dne 14.6.2013 předložila znalecký posudek znalkyně Ing. Jitky Kaláškové, se sídlem Brno, Ambrožova 304/17, č. 1990-53-2013, ze dne 24.5.2013, ohledně ceny nemovitostí dlužnice v obci a katastrálním území Kuřim, z něhož se podává, že obvyklá cena nemovitostí činí 4.200.000 Kč. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 108 odst. 2 IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle § 395 odst. 1, písm. b) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 398 odst. 1 IZ, oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře.

Z údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku, protože má nejméně 2 peněžité závazky vůči více věřitelům po dobu delší 30 dní po splatnosti a tyto závazky není schopna vzhledem ke svým příjmům plnit.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné hotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení -přitom nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení třeba přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení.

Nutno zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 395 IZ představuje esenciální podmínku oddlužení (spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru) požadavek minimálně 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Odvolací soud se shoduje se závěrem soudu prvního stupně, že z nemovitého majetku dlužnice, jehož obvyklá cena dle posudku znalce činí 4.200.000 Kč, budou uhrazeny toliko zajištěné závazky dlužnice ve výši 4.031.000 Kč a odměna správce a náklady spojené se správou a zpeněžením tohoto majetku (§ 298 odst. 2 IZ), nikoliv však již nezajištěné závazky dlužnice. Jen odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení tohoto majetku totiž činí (při uvažovaném výtěžku zpeněžení 4.200.000 Kč) dle § 1 odst. 2, § 3, písm. a) vyhl. č. 313/2007 Sb. částku 218.000 Kč. I kdyby odvolací soud vycházel z hodnoty nemovitostí tvrzené dlužnicí ve výši 4.300.000 Kč, nepostačovala by tato částka k úhradě nezajištěných závazků dlužnice. Nezajištěné závazky dlužnice je tudíž třeba uspokojit oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první insolvenčního zákona a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona, musí vycházet z výše splátek odpovídajících částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle ustanovení § 279 odst. 1 o. s. ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Dlužnice pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře doložila toliko příjem z darovací smlouvy ve výši 4.000 Kč měsíčně a příjem z dohody o pracovní činnosti ve výši 1.000 Kč měsíčně. Z tvrzeného příjmu dlužnice od 1.10. 2014 ve výši 15.000 Kč hrubého měsíčně vycházet nelze, neboť tento příjem dlužnice přes výzvu odvolacího soudu nedoložila pracovní smlouvou, nýbrž pouze příslibem zaměstnání, z něhož však vycházet nelze. Pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře nelze použít ani příjem dlužnice z příspěvku na bydlení a z přídavku na nezletilé dítě.

Při hodnocení schopnosti dlužnice zaplatit nezajištěným věřitelům 30% jejich pohledávek odvolací soud proto vycházel ze závěru, že dlužnice má dvě vyživovací povinnosti, má příjem z daru ve výši 4.000 Kč měsíčně a příjem z dohody o pracovní činnosti ve výši 1.000 Kč měsíčně a její nezajištěné závazky činí 644.043,69 Kč. Z tohoto příjmu dlužnice není schopna zaplatit svým nezajištěným věřitelům na úhradu jejich pohledávek alespoň 30 %, neboť po odečtení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, který je plátcem DPH, ve výši 1.089 Kč, by byla schopna za 5 let trvání oddlužení zaplatit nezajištěným věřitelům toliko 174.660 Kč, což činí 27,12 % jejich pohledávek. V případě, že by správce nebyl plátcem DPH, což není obvyklé, by za 5 let trvání oddlužení zaplatila nezajištěným věřitelům 186.000 Kč, což představuje 28,88% jejich pohledávek.

Za této situace soud prvního stupně správně uvedl, že dlužnice není schopna splatit za 5 let svým nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek. Nižší, než zákonem určené splátky, dlužnice nenavrhla.

Za tohoto stavu věci se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice. Požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je proto důvodný. Smyslem zálohy je totiž umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení do funkce s tím, že složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužnice.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci 26.srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu