1 VSOL 1308/2015-A-12
KSBR 37 INS 24759/2015 1 VSOL 1308/2015-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Hany Lausekerové, nar. 20.8.1971, bytem Brno, Husova 165/5, PSČ 602 00, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.10.2015, č.j. KSBR 37 INS 24759/2015-A-7

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.10.2015, č.j. KSBR 37 INS 24759/2015-A-7 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že jsou zde důvody pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ, neboť se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek. Dlužnice má závazky ve výši 620.000 Kč a čistý měsíční příjem ve výši 10.230 Kč. Současně pobírá dávky pomoci v hmotné nouzi-příspěvek na živobytí ve výši 1.909 Kč, doplatek na bydlení ve výši 6.913 Kč a přídavky na děti ve výši 1.220 Kč. Pokud by soud při výpočtu zabavitelné částky vycházel z nejvyšší měsíční mzdy 12.216 Kč, obdrželi by nezajištění věřitelé tak pouze cca 9 % svých pohledávek, přičemž souhlas věřitelů s nižším plněním nebyl dlužnicí předložen.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice včas odvolání, ve kterém namítala, že ze svých příjmů není schopna jednorázově zaplatit požadovanou zálohu ve výši 50.000 Kč, nicméně je schopna ze svých příjmů za dobu pěti let uhradit více jak 30 % pohledávek svých nezajištěných věřitelů, neboť má příjem ve výši cca 12.000 Kč, pobírá příspěvek na živobytí ve výši 1.700 Kč, doplatek na bydlení ve výši 6.700 Kč, příspěvky na děti ve výši cca 1.200 Kč a navíc jí bude finančně vypomáhat její otec.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a po jednání ve věci a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 7 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem ze dne 1.10.2015, doručeným soudu dne 2.10.2015, domáhala rozhodnutí o úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. Návrh podala na předepsaném formuláři a v kolonce 07 popsala 16 závazků ve výši celkem 620.000 Kč. V kolonce 10 uvedla, že její měsíční příjem představuje částku ve výši cca 11.700 Kč, pobírá dávky hmotné nouze-příspěvek na živobytí ve výši 1.700 Kč, doplatek na bydlení ve výši 6.700 Kč a příspěvky na dvě děti ve výši 1.220 Kč. Vyživovací povinnost má k dvěma dětem, na které jejich otec a její bývalý manžel nepřispívá. Kolonky 15 a 16 (majetek, který není/je předmětem zajišťovacích práv) zůstaly nevyplněny. Z předloženého seznamu majetku vyplývá, že dlužnice nemá žádný majetek. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 398 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odstavec 1). Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu (odstavec 2). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění konkursu (odstavec 3).

Podle ustanovení §393 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li pře výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti.

Podle ustanovení § 395 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odstavec 1).

Podle ustanovení § 396 IZ v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ustanovení § 207 IZ nestanoví-li tento zákon jinak, do majetkové podstaty nepatří majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí; věci sloužící k podnikání dlužníka však z majetkové podstaty vyloučeny nejsou (odstavec 1). Příjmy dlužníka náleží do majetkové podstaty ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (odstavec 2).

Otázkou, které příjmy lze postihnout výkonem rozhodnutí se Nejvyšší soud zabýval ve svém rozhodnutí ze dne 10.4.2014 sp.zn. 21 Cdo 3774/2013, které je publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 76/2014 a zde uvedl, že taxativní výčet druhů příjmů, které nejsou mzdou a které mohou být postiženy výkonem rozhodnutí (exekucí) srážkami ze mzdy, zavedla novela občanského soudního řádu provedená zák. č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce, v ustanovení § 299 odst. 1 o. s. ř. (k tomu srov. důvodovou zprávu k tomuto zákonu). Jimi jsou plat, odměna z dohody o pracovní

činnosti, odměna za pracovní nebo služební pohotovost, odměna členů zastupitelstva územních samosprávných celků, dávky státní sociální podpory, které nejsou vyplaceny jednorázově, a dále příjmy, které povinnému nahrazují odměnu za práci nebo jsou poskytovány vedle ní, jimiž jsou a) náhrada mzdy nebo platu, b) nemocenské, c) peněžitá pomoc v mateřství, d) důchody, e) stipendia, f) podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci, g) odstupné, popřípadě obdobná plnění poskytnutá v souvislosti se skončením zaměstnání, h) peněžitá plnění věrnostní nebo stabilizační povahy poskytnutá v souvislosti se zaměstnáním, a i) úrazový příplatek, úrazové vyrovnání a úrazová renta. Ustanovení § 299 odst. 1 o. s. ř. tedy dopadá na všechny příjmy, které mají svou povahou pracovněprávní charakter nebo které nahrazují mzdu jako odměnu za práci anebo jsou poskytovány vedle ní. Dále se v tomto rozhodnutí zabýval otázkou, jaký je vztah mezi ustanovením § 299 odst. 1 o. s. ř. a ustanovením § 312 o. s. ř., která upravují výkon rozhodnutí (exekuci) přikázáním peněžité pohledávky a v této souvislosti uvedl o tom, že výkon rozhodnutí (exekuce) srážkami ze mzdy je svojí povahou zvláštním druhem exekuce přikázáním pohledávky, kterou se postihuje nárok na mzdu, vznikající povinnému z pracovního nebo obdobného poměru, není žádných pochyb. Jestliže ustanovení § 299 odst. 1 o. s. ř.-jak bylo shora uvedeno-dopadá na všechny příjmy (pohledávky), které mají svou povahou pracovněprávní charakter nebo které nahrazují mzdu jako odměnu za práci anebo jsou poskytovány vedle ní, lze z toho dovodit, že toto ustanovení je ve vztahu speciality k ustanovení § 312 o. s. ř., které upravuje výkon rozhodnutí (exekuci) přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného (než pohledávky z účtu u peněžního ústavu nebo nároku uvedeného v § 299 o. s. ř.). Z toho vyplývá, že z příjmů (pohledávek), jež mají vztah k výkonu práce nebo které nahrazují mzdu jako odměnu za práci anebo jsou poskytovány vedle ní, lze výkonem rozhodnutí (exekucí) postihnout právě a jen ty příjmy (pohledávky), které jsou uvedeny v taxativním výčtu, jenž stanoví ustanovení § 299 odst. 1 o. s. ř.

Podle ustanovení § 317 odst. 2 o.s.ř. výkonu rozhodnutí nepodléhají peněžité dávky sociální péče, dávky pomoci v hmotné nouzi, z dávek státní sociální podpory příspěvek na bydlení a jednorázově vyplacené dávky státní sociální podpory a pěstounské péče.

Ze shora citovaného ustanovení § 207 IZ vyplývá, že do majetkové podstaty nepatří majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí, takže zde nepatří ani příspěvek na živobytí a ani doplatek na bydlení přiznaný podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, jak vyplývá z ustanovení § 317 odst. 2 o.s.ř.

Příspěvky (přídavky) na děti přiznané podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře by podléhaly výkonu rozhodnutí dle § 72a odst. 2 tohoto zákona v případě, kdy povinným by bylo dítě nikoliv dlužnice jako jeho rodič.

Podle ustanovení § 392 odst.3 IZ jsou-li zde osoby ochotné poskytnout dlužníkovi za účelem splnění oddlužení dar nebo mu po dobu trvání oddlužení platit pravidelné peněžní dávky, připojí dlužník k návrhu na povolení oddlužení i písemnou darovací smlouvu nebo smlouvu o důchodu; podpisy těchto osob na smlouvách musí být úředně ověřeny.

Dlužnice sice v odvolání tvrdí, že jí s plněním oddlužení bude pomáhat její otec, ale písemnou darovací smlouvu nebo smlouvu o důchodu nepředložila.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že dlužnice nesplňuje stanovené podmínky pro povolení oddlužení, neboť pro účely oddlužení formou splátkového kalendáře lze počítat pouze s příjmem dlužnice ve výši cca12.000 Kč měsíčně, přičemž za pět let by dlužnice zaplatila nezajištěným věřitelům, vůči kterým má závazky ve výši celkem 620.000 Kč pouze 8,90 % (pokud by insolvenční správce nebyl plátcem DPH), případně 7,07 % (pokud by insolvenční správce byl plátcem DPH).

Pro úplnost odvolací soud konstatuje, že dlužnice nesplňuje ani podmínky pro povolení oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, neboť jak vyplývá z insolvenčního návrhu a seznamu majetku, dlužnice žádný majetek nevlastní.

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 29.9.2010, sp. zn. 29 NSČR 6/2008, které je publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 61/2011, formuloval a odůvodnil závěr, že pokud dlužník nenabízí svým nezajištěným věřitelům, kteří nesouhlasili s nižším plněním (alespoň 30 % jejich pohledávek), pak je to ve smyslu § 395 odst. 1, písm. b) IZ důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. V dalším rozhodnutí ze dne 28.2.2013, sp. zn. 29 NSČR 12/2013, které je publikováno Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 77/2013 formuloval a odůvodnil závěr, že lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou, přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Totéž platí při oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužnice je v úpadku a s ohledem na shora uvedené je zřejmé, že její úpadek bude nutno řešit konkursem. Uložení zálohy je důvodné, neboť dlužnice nedisponuje pohotovými finančními prostředky a po insolvenčním správci nelze spravedlivě požadovat, aby tyto náklady nesl ze svého. Je zde tedy důvodná obava, že při neuložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, bude nutné hradit veškeré náklady insolvenčního řízení z prostředků státu.

Dále se odvolací soud z pohledu níže citovaných ustanovení zabýval otázkou výše uložené zálohy.

Podle ustanovení § 38 odst. IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumávaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle ustanovení § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb., pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce součet odměny určené podle odstavce 2 a odstavce 3. Pro účely výpočtu odměny podle věty první zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům i částku připadající na odměnu insolvenčního správce (odstavec 1). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi zajištěné věřitele činí 9 % z částky od 0 do 1 mil. Kč (odstavec 2). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele činí 25 % z částky od 0 do 500 tis. Kč (odstavec 3). Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna správce nejméně 45.000 Kč (odstavec 5).

Podle § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000 Kč, nejvýše však 1.000.000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000 Kč.

Uložení zálohy ve výší 50.000 Kč proto považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle shora citované vyhlášky činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH (nyní 21%), přičemž záloha na náklady insolvenčního řízení neplní pouze funkci zálohy na odměnu insolvenčního správce, ale slouží ke krytí všech nákladů insolvenčního řízení.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 14.ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu