1 VSOL 1301/2015-A-10
KSOL 16 INS 28155/2015 1 VSOL 1301/2015-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka JKB-TRANS s.r.o., IČO 27826643, se sídlem Olomouc-Holice, Technologická 842/8, PSČ 779 00, zastoupeného JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem Olomouc, Wellnerova 1322/3C, PSČ 779 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 19. 11. 2015, č. j. KSOL 16 INS 28155/2015-A-5, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 19. 11. 2015, č. j. KSOL 16 INS 28155/2015-A-5 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že očekávaným způsobem řešení úpadku dlužníka bude konkurs a při tomto způsobu řešení úpadku činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH. Při úvaze o potřebě zálohy na náklady insolvenčního řízení vycházel soud z údajů uvedených v insolvenčním návrhu a jeho přílohách. Dlužník v seznamu majetku uvedl, že nevlastní žádné nemovitosti, movité věci, pohledávky, peníze na účtech ani v hotovosti a ani jiné penězi ocenitelné hodnoty. Dlužník tedy nemá žádné pohotové finanční prostředky, které by mohly být použity ke krytí nákladů insolvenčního řízení, tj. ke krytí nákladů insolvenčního správce, zejména nákladů souvisejících se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužníka, přezkoumání přihlášek věřitelů. Záloha tak pomůže překlenout nedostatek finančních prostředků do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatou. Osvobození od zaplacení soudem uložené zálohy není možné, neboť nejde o platbu soudního poplatku.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník včas odvolání, ve kterém především namítal, že nedisponuje finančními prostředky, které by mohl použít na úhradu zálohy, přičemž její uložení považuje za nedůvodné a navíc v maximální možné výši 50.000 Kč též nepřiměřené. K nedůvodnosti zálohy odkázal na obsah insolvenčního návrhu, z něhož je zřejmé, že dlužníkovi nelze vytýkat, že měl podat insolvenční návrh již dříve a nelze argumentovat ani nemožností přenášet náklady insolvenčního řízení na stát, když do vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, vtělil zákonodárce § 8, ze kterého jednoznačně vyplývá, za jakých podmínek je přípustné, aby náklady insolvence hradil stát a nejsou zde přitom uvedena žádná omezení, která by použití takového institutu bránila, například to, že navrhovatel nedisponuje takovým majetkem, aby z něho mohly být náklady insolvence v budoucnu uspokojeny. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil, případně změnil tak, že dlužníkovi uloží povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se návrhem ze dne 9. 11. 2015, doručeným soudu dne 11. 11. 2015, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen prohlášením konkursu na jeho majetek. V návrhu dlužník mimo jiné uvedl, že má závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti ve výši 644.632,29 Kč, prohlásil, že nevyvíjí podnikatelskou činnost a nelze proto očekávat výnos z podnikatelské činnosti, který by mohl být zahrnut do ocenění dlužníkova majetku, v pokladně ani na účtu nemá žádné finanční prostředky, nemá majetek, žádné pohledávky, tedy žádná aktiva. Současně odkázal na seznam majetku, z něhož podle dlužníka vyplývá, že jeho majetek nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 108 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2). Nejde-li o dlužníka, může osoba, která zálohu zaplatila na náklady insolvenčního řízení, uplatnit její náhradu v insolvenčním řízení jako pohledávku za majetkovou podstatou (odstavec 4).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a s ohledem na strukturu majetku je zde obava, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není najisto postaveno, zda má zpeněžitelný majetek, který bude postačovat k úhradě nákladů konkursu, resp. zda se ho podaří zpeněžit a za kolik. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

V posuzované věci sám dlužník tvrdí, že v majetkové podstatě nejsou prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení, takže je zde důvodná obava, že při neuložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, bude nutné hradit veškeré náklady insolvenčního řízení z prostředků státu. Pokud se odvolatel v této souvislosti dovolává níže citovaného ustanovení § 8 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, je třeba zdůraznit, že toto ustanovení řeší situace, kdy se dodatečně ukáže, že v majetkové podstatě nejsou prostředky, které se předpokládaly (např. když se nepodaří zpeněžit majetek nebo výtěžek není v očekávané výši). Je-li ovšem již před rozhodnutím o úpadku zřejmé, že v majetkové podstatě nejsou a ani nebudou prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení, nelze postupovat jinak, než uložit zálohu na krytí nákladů insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 8 vyhlášky č. 313/2007 Sb., nelze-li odměnu insolvenčního správce zcela nebo zčásti uhradit z majetkové podstaty nebo ze zálohy na náklady insolvenčního řízení, hradí ji stát v rozsahu, v jakém nemůže být uhrazena z těchto zdrojů, nejvýše však 50.000 Kč (odst. 1). Nelze-li náhradu hotových výdajů insolvenčního správce zcela nebo zčásti uhradit z majetkové podstaty nebo ze zálohy na náklady insolvenčního řízení, hradí ji stát v rozsahu, v jakém nemůže být uhrazena z těchto zdrojů, nejvýše však 50.000 Kč (odst. 2). V případě, kdy jsou odměna insolvenčního správce a jeho hotové výdaje hrazeny státem, vyplácí tyto částky insolvenční soud.

Dále se odvolací soud z pohledu níže citovaných ustanovení zabýval otázkou výše uložené zálohy.

Podle ustanovení § 38 odst. IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumávaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle ustanovení § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb., pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce součet odměny určené podle odstavce 2 a odstavce 3. Pro účely výpočtu odměny podle věty první zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům i částku připadající na odměnu insolvenčního správce (odstavec 1). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi zajištěné věřitele činí 9 % z částky od 0 do 1 mil. Kč (odstavec 2). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele činí 25 % z částky od 0 do 500 tis. Kč (odstavec 3). Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna správce nejméně 45.000 Kč (odstavec 5).

Podle § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000 Kč, nejvýše však 1.000.000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000 Kč.

Uložení zálohy ve výší 50.000 Kč proto považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle shora citované vyhlášky činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH (nyní 21%). V této souvislosti je nutné zdůraznit, že nelze vyloučit náklady na soupis majetku (byť dlužník tvrdí, že nic nemá), neboť bude povinností insolvenčního správce majetek dlužníka dohledávat a zabývat se případnými neúčinnými právními úkony dlužníka, přičemž nelze spravedlivě očekávat, že tyto náklady ponese insolvenční správce ze svého. Nelze proto přisvědčit odvolateli, který namítá, že není důvod k tomu, aby byla stanovena záloha na odměnu insolvenčního správce v maximální možné výši. Záloha na náklady insolvenčního řízení totiž neplní pouze funkci zálohy na odměnu insolvenčního správce, ale slouží ke krytí všech nákladů insolvenčního řízení.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 15.prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu