1 VSOL 1298/2015-A-14
KSOL 16 INS 20117/2015 1 VSOL1298/2015-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Žofie anonymizovano , anonymizovano , bytem Domašov u Šternberka 3, PSČ 785 01, o insolvenčním návrhu věřitele Hanácká pohledávková, s.r.o., IČO 26842912, se sídlem Šternberk, Žitná 470/8, PSČ 785 01, zastoupeného Mgr. Petrem Maršálkem, advokátem se sídlem Vsetín, Stará Cesta 676, PSČ 755 01, k odvolání tohoto insolvenčního navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 9. 11. 2015, č. j. KSOL 16 INS 20117/2015-A-9,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 9. 11. 2015, č. j. KSOL 16 INS 20117/2015-A-9 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil věřiteli Hanácká pohledávková, s.r.o., IČO 26842912 (dále jen insolvenční navrhovatel ) podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce od počátku insolvenčního řízení a překlenout nedostatek finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení 1 VSOL1298/2015-A-14 do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatou. Dále uvedl, že dlužnice se k insolvenčnímu návrhu věřitele na výzvu soudu nevyjádřila, seznam majetku nepředložila a návrh na povolení oddlužení nepodala, takže očekávaným způsobem řešení úpadku je prohlášení konkursu na její majetek, přičemž při tomto způsobu řešení činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč. Dále uvedl, že z insolvenčního návrhu, jakož i z výpisu z katastru nemovitostí sice vyplývá, že dlužnice je výlučnou vlastnicí nemovitostí, ovšem v této počáteční fázi řízení nemá soud dostatek informací o hodnotě nemovitostí a jejich reálné zpeněžitelnosti, přičemž existence žádného jiného dlužníkova majetku se z obsahu spisu nepodává.

Proti tomuto rozhodnutí podal insolvenční navrhovatel včas odvolání, ve kterém především namítal, že uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení není v posuzované věci nezbytně nutné, neboť dlužnice je vlastníkem nemovitostí, jejichž obvyklá cena je dle předloženého odborného posudku ve výši nejméně 700.000 Kč. Nemovitosti jsou sice zatíženy zástavním právem k zajištění dvou pohledávek ve výši celkem 82.077,52 Kč, ovšem i po připočtení rezervy pro příslušenství u každé pohledávky ve výši 50.000 Kč by byla předpokládaná výše zajištěných pohledávek 182.077,52 Kč, takže i po vyplacení výtěžku zajištěným věřitelům zůstává ještě k dispozici částka cca 500.000 Kč. Dlužnice navíc pobírá starobní důchod ve výši cca 11.000Kč. Vzhledem k tomu, že dlužnice je fyzická osoba nepodnikatel, nelze očekávat, že insolvenční správce bude nucen vyvíjet nějakou složitou činnost směřující ke zjišťování dalšího majetku či pohledávek dlužnice náležejících do její majetkové podstaty, takže nelze očekávat náklady v souvislosti s dohledáváním majetku. Majetek dlužnice tedy bude s vysokou pravděpodobností postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení a tyto tudíž nebude třeba hradit z prostředků státu. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil, případně změnil tak, že uloženou zálohu sníží.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona 1 VSOL1298/2015-A-14 o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční navrhovatel se návrhem ze dne 4. 8. 2015, doručeným soudu dne 5. 8. 2015, domáhal rozhodnutí o úpadku dlužnice Žofie anonymizovano a navrhoval, aby byl řešen prohlášením konkursu na její majetek. V návrhu mimo jiné uvedl, že má vůči dlužnici splatnou pohledávku z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. 4206168 v celkové výši 146.320,96 Kč, kterou nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 10. 2014 od Instrum Justitia Czech, s.r.o. s tím, že do tohoto insolvenčního řízení prozatím přihlašuje pouze pohledávku ve výši 30.000 Kč. Současně uvedl, že tato pohledávka byla přiznána platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 9. 2010, č. j. 60 C 1121/2010-3, který nabyl právní moci 11. 11. 2010. Pro zaplacení této pohledávky je vedeno exekuční řízení a exekučním příkazem ze dne 12. 10. 2011, č. j. 124 Ex-14360/2011-18, který nabyl právní moci 18. 10. 2011, bylo k zajištění této pohledávky zřízeno zástavní právo exekutorské. V návrhu dále označil dalšího věřitele společnost Bohemia Faktoring, s.r.o., IČO 27242617, se sídlem Praha 1, Malá Strana, Letenská 121/8, PSČ 118 00, který má vůči dlužnici pohledávku ve výši 7.762,69 Kč, splatnou nejpozději dne 30. 1. 2013. K návrhu připojil výpis z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc na LV č. 32, pro obec a katastrální území Domašov u Šternberka, z něhož vyplývá, že dlužnice je výlučnou vlastnicí nemovitostí, které jsou zatíženy zástavním právem exekutorským pro pohledávku ve výši 74.314,83 Kč s příslušenstvím pro Intrum Justitia Czech, s.r.o. ( tj. pro právního předchůdce insolvenčního navrhovatele) a exekuční příkaz k prodeji nemovitých věcí vydaný exekutorským úřadem Litoměřice-JUDr. Ondřejem Marešem ze dne 12. 10. 2011, č. j. 124 Ex-14367/2011-19 nabyl právní moci 18. 10. 2011. Dále jsou tyto nemovitosti zatíženy zástavním právem exekutorským pro pohledávku ve výši 7.762,69 Kč s příslušenstvím pro oprávněného Bohemia Faktoring, s.r.o. a exekuční příkaz k prodeji nemovitých věcí vydaný Exekutorským úřadem Šumperk-Mgr. Marcelem Kubisem ze dne 12. 3. 2013, č. j. 139 Ex-01732/2013-010 nabyl právní moci dne 14. 3. 2013. Další exekuční příkaz k prodeji těchto nemovitých věcí vydal Exekutorský úřad Brno-město-JUDr. Vít Novozámský dne 10. 2. 2011, č. j. 56 Ex 9878/2010-11. Usnesením ze den 3. 9. 2015, č. j. KSOL 16 INS 20117/2015- 1 VSOL1298/2015-A-14

A-5, které bylo dlužnici společně s insolvenčním návrhem doručeno dne 8. 9. 2015, byla dlužnice vyzvána, aby se ve lhůtě 15 kalendářních dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně vyjádřila k insolvenčnímu návrhu věřitele, aby v této lhůtě předložila seznam svého majetku, včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, seznam svých závazků s uvedením dlužníků a seznam zaměstnanců. Současně jí byla doručeno poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení. Na tuto výzvu dlužnice nereagovala. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 108 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2). Nejde-li o dlužníka, může osoba, která zálohu zaplatila na náklady insolvenčního řízení, uplatnit její náhradu v insolvenčním řízení jako pohledávku za majetkovou podstatou (odstavec 4).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a soudu není známa struktura dlužníkova majetku, takže není najisto postaveno, že po rozhodnutí o úpadku budou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda má zpeněžitelný majetek, který bude postačovat k úhradě nákladů konkursu, resp. zda se ho podaří zpeněžit a za kolik. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Totéž platí při oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty.

V této souvislosti odvolací soud zdůrazňuje, že ve fázi rozhodování o povinnosti složit zálohu na náklady insolvenčního řízení nelze zjišťovat majetkovou situaci dlužníka jinak, než výzvou dle ustanovení § 128 odst. 3 IZ, což soud prvního stupně učinil, přičemž nesplnění této povinnosti dlužníkem má za následek pouze vyvratitelnou právní domněnku, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky (§ 3 odst. 2, písm. d/ IZ). Odvolatel sice tvrdí, že dlužnice disponuje majetkem, 1 VSOL1298/2015-A-14 z jehož výtěžku bude možno uhradit předpokládanou odměnu, jakož i náklady insolvenčního správce, ovšem v této fázi řízení nelze s určitostí předpokládat, že se tento majetek vůbec podaří zpeněžit, když v rámci exekučního řízení se to v uplynulých téměř čtyřech letech nepodařilo, a už vůbec se nedá odhadnout výše případného výtěžku zpeněžení. S jistotou lze naopak konstatovat, že při pokusu o zpeněžení majetku dlužnice vzniknou náklady související s oceňováním a zpeněžováním majetku, přičemž nelze po insolvenčním správci spravedlivě požadovat, aby tyto náklady hradil ze svého. Totéž platí ohledně nákladů, které nepochybně bude muset insolvenční správce vynaložit při soupisu majetkové podstaty, resp. též na prověřování případných neúčinných jednání dlužnice. Jinak řečeno, obava, že při neuložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení bude nutné hradit veškeré náklady insolvenčního řízení z prostředků státu, je zde důvodná.

Dále se odvolací soud z pohledu níže citovaných ustanovení zabýval otázkou výše uložené zálohy.

Podle ustanovení § 38 odst. IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumávaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle ustanovení § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů ve znění účinném od 1.1.2014, tj. ve znění novely provedené vyhláškou č. 398/2013 Sb. (dále jen vyhláška ), pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce součet odměny určené podle odstavce 2 a odstavce 3. Pro účely výpočtu odměny podle věty první zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům i částku připadající na odměnu insolvenčního správce (odstavec 1). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi zajištěné věřitele činí 9 % z částky od 0 do 1 mil. Kč (odstavec 2). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele činí 25 % z částky od 0 do 500 tis. Kč (odstavec 3). Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna správce nejméně 45.000 Kč (odstavec 5).

Podle § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů ve znění účinném od 1.1.2014, tj. 1 VSOL1298/2015-A-14 ve znění novely provedené vyhláškou č. 398/2013 Sb. (dále jen vyhláška ), pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000 Kč, nejvýše však 1.000.000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000 Kč.

Uložení zálohy ve výší 50.000 Kč proto považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle shora citované vyhlášky činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH (nyní 21%), která ovšem může být při zpeněžování majetku ještě podstatně vyšší. V této souvislosti je nutné opakovaně zdůraznit, že lze očekávat náklady na soupis majetku, jeho ocenění, zpeněžení, přičemž nelze spravedlivě očekávat, že tyto náklady ponese insolvenční správce ze svého. Je též otázkou, zda se tento majetek vůbec podaří zpeněžit a za kolik. Pokud odvolatel dále namítá, že dlužnice pobírá důchod ve výši cca 11.000Kč měsíčně, lze pouze teoreticky uvažovat, že do majetkové podstaty bude část tohoto příjmu náležet, neboť soud nemá žádné informace o počtu vyživovaných osob, resp. o výši nesrazitelné částky. Nelze proto přisvědčit odvolateli, který namítá, že není důvod k tomu, aby byla stanovena záloha na odměnu insolvenčního správce v maximální možné výši. Záloha na náklady insolvenčního řízení totiž neplní pouze funkci zálohy na odměnu insolvenčního správce, ale slouží ke krytí všech nákladů insolvenčního řízení.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 15.prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r Jitka Jahodová předsedkyně senátu