1 VSOL 129/2013-A-18
KSOS 8 INS 30769/2012 1 VSOL 129/2013-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Stone Finance s.r.o., identifikační číslo: 246 96 099, se sídlem Ostrava, Mariánské Hory, V Zátiší 810/1, PSČ 709 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o jeho odvolání ze dne 24. ledna 2013 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. ledna 2013, č.j. KSOS 8 INS 30769/2012-A-6,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. ledna 2013, č.j. KSOS 8 INS 30769/2012-A-6, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě s poukazem na ust. § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužníku, aby ve stanovené lhůtě zaplatil na označený účet soudu nebo v hotovosti na pokladně soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000 Kč.

Podle odůvodnění dlužník ve svém insolvenčním návrhu, doručeném soudu 30.11.2012, uvedl, že má více věřitelů a jeho peněžité závazky jsou více než 30 dnů po splatnosti a dlužník není schopen je hradit, disponuje majetkem, který je tvořen pohledávkami v celkové výši 1.333.648,18 Kč, jež jsou dle dlužníka dobytné, na účtu dlužníka je zůstatek ke dni podání návrhu 10.549,28 Kč a na pokladně má hotovost 53.812 Kč. Dále dlužník předložil seznam majetku, seznam zaměstnanců, ze kterého vyplývá, že společnost má 6 zaměstnanců. Vzhledem ke skutečnosti, že soud v této počáteční fázi řízení nemá dostatek informací o reálné zpeněžitelnosti majetku vykazovaného dlužníkem (pohledávky), považuje za nezbytné uložit mu, jako insolvenčnímu navrhovateli, zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Jelikož dle ust. § 111 odst. 1 poslední věta IZ je dlužník oprávněn plnit peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem, kdy v souladu s ust. § 111 odst. 2 IZ se omezení podle odstavce 1 nevztahuje mimo jiné na úkony nutné k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, nepřihlížel soud ke stavu peněžních prostředků na účtu dlužníka ani na pokladně, jelikož se jedná jen o částky ve výši 64.361,28 Kč. Zaplacení zálohy umožní při prohlášení konkursu zajištění prostředků, ke krytí nákladů insolvenčního řízení, zejména se jedná o náklady insolvenčního správce související se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužníka. Účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce od zjištění úpadku a překlenout nedostatek finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu. S přihlédnutím ke zvýšeným nákladům spojených s přípravou zpeněžení majetkové podstaty soud uložil jejich zaplacení dlužníkovi ve výši 35.000 Kč a to vzhledem ke skutečnosti, že pouze minimální výše odměny insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí 45.000 Kč. V průběhu konkursního řízení lze pak důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených. Za tyto náklady lze považovat cestovné, poštovné, telekomunikační poplatky, které se hradí nejvýše do 5 % odměny insolvenčního správce, což při odměně 45.000 Kč činí 2.250 Kč, dále náklady spojené se soupisem majetkové podstaty, které se hradí v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů (§ 7 vyhlášky č. 313/2007 Sb.). Úhradu odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce není možné přenášet na stát, neboť v případě, že nepostačí k jejich uspokojení výtěžek zpeněžení ani záloha na náklady řízení řízeni, hradí je stát a to nejvýše 50.000 Kč na odměnu a nejvýše 50.000 Kč na náhradu hotových výdajů (§ 38 odst. 2 IZ, ve spojení s § 8 vyhlášky č. 313/2007 Sb.).

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž především namítal, že výše zálohy se mu jeví jako neúměrná, vzhledem k výši jeho dobytných pohledávek, které má v rozsahu 1.425.405,18 Kč. Dále namítal, že soud mu může uložit zaplatit zálohu v případě, že prostředky na náklady insolvenčního řízení nejsou z jmění dlužníka dobytné a v neposlední řadě namítl, že zájem na provedení insolvenčního řízení zde má přednost.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Předně odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh dlužníka je projednatelný. Dlužník v něm uvedl, že je insolventní a také předlužen, má závazky vůči více věřitelům v rozsahu cca 12,5 milionů Kč, které jsou po splatnosti déle než 30 dnů, zastavil platby, závazky nehradí po dobu delší než 3 měsíce, v majetku tvrdí, že má pouze dobytné pohledávky v rozsahu cca 1.490.268, na účtech má finanční prostředky 11.052 Kč, v pokladně má hotovost 53.812 Kč, jiný majetek dlužník neuvedl. Ze seznamu závazků vyplývá, že závazky dlužníka se staly postupně splatnými od roku 2011-2012. Dle seznamu zaměstnanců má dlužník 2 zaměstnance (k 29.11.2012), oba v pracovní neschopnosti. Na základě dlužníkem doložených výpisů z účtů byly doloženy finanční prostředky v rozsahu cca 380 Kč.

Vzhledem k tomu, že v této fázi řízení nelze spekulovat nad tím, zda dlužníkem udávané pohledávky ve výši 1.490.268 Kč jsou skutečně v celém rozsahu dobytné a nelze vyloučit ani to, že dlužník v rámci obvyklého hospodaření finanční prostředky, které měl ke dni podání návrhu v pokladně v rozsahu 53.812 Kč a na účtech v rozsahu cca 11.000 Kč alespoň částečně nespotřeboval a zejména proto, že dlužník v rámci odvolacích námitek považuje stanovenou zálohu za nepřiměřeně vysokou, aniž by tvrdil, že má jím původně udávané finanční prostředky jak na účtech, tak v pokladně stále k dispozici, proto dospěl odvolací soud k závěru, že pro další řízení a to pro počáteční činnost insolvenčního správce (a také jako záruka na úhradu odměny správce) je soudem prvního stupně stanovená záloha ve výši 35.000 Kč přiměřená, ale i potřebná.

Proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 21. března 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu