1 VSOL 1278/2015-A-9
KSBR 40 INS 25831/2015 1 VSOL 1278/2015-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Hodějice 41, Slavkov u Brna, PSČ 784 01, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.10.2015, č.j. KSBR 40 INS 25831/2015-A-4

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.10.2015, č.j. KSBR 40 INS 25831/2015-A-4 se m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužnice se neodmítá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl podle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), insolvenční návrh dlužnice s odůvodněním, že neobsahuje všechny zákonem požadované náležitosti, neboť neobsahuje údaj o splatnosti jednotlivých závazků. K listinám připojeným k insolvenčnímu návrhu nelze přihlédnout, ledaže by se jednalo o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu, na který dlužník v insolvenčním návrhu odkázal, což se však v posuzované věci nestalo.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, které blíže neodůvodnila.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že dlužnice se návrhem ze dne 17.8.2015, doručeným soudu 16.10.2015, domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. Návrh podala na předepsaném formuláři v kolonce 07, mimo jiné uvedla, že má vůči pěti věřitelům pět závazků ve výši 374.484 Kč. Tyto závazky s označením věřitelů a uvedením jejich výše pak uvedla v kolonce 17 a 19 návrhu. V kolonce 21 (seznam příloh) uvedla, že připojuje též seznam závazků. V předloženém seznamu závazků dlužnice řádně specifikovala jednotlivé věřitele a uvedla též splatnost u všech jednotlivých závazků. K tomuto seznamu závazků, který má všechny náležitosti dle ust. § 104 odst. 1 písm. b), odst. 3, 4 IZ, soud prvního stupně nepřihlédl, neboť zřejmě postrádal odkaz v návrhu, a rozhodl odvoláním napadeným rozhodnutím.)

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný, anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle ust. § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost).

Podle ust. § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplní-li povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh musí mít náležitosti dle ust. § 103 a 104 IZ, návrh na povolení oddlužení náležitosti dle ust. § 391 IZ, a že podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu. K náležitostem insolvenčního návrhu srov. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod poř. č. 88/2010).

Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužnice nepostrádá uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují její úpadek, tedy úpadek tak, jak je definován v ust. § 3 odst. 1, 2 IZ, neboť dlužnice v návrhu (kolonka 21) odkázala na seznam závazků, který připojila k návrhu, a v něm specifikovala všechny své věřitele a u všech závazků uvedla též splatnost.

Soud prvního stupně sice správně konstatoval, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na jakýkoliv listinný důkaz (např. usnesení o nařízení exekuce), který připojil k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (srov. např. usnesení NS ČR ze dne 26.2.2009, sp. zn. 29 NSČR 7/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod pořadovým č. 91/2009), ale opomněl, že u insolvenčního návrhu dlužníka, je-li odkazováno na seznam závazků jako povinnou přílohu dlužnického návrhu dle ustanovení § 104 odst.1 IZ s náležitostmi dle ustanovení § 104 odst. 3,4 IZ, se odkaz připouští. V posuzované věci dlužnice na tuto povinnou přílohu k insolvenčnímu návrhu odkázala v kolonce 21 návrhu, k návrhu seznam připojila a splatnost všech jednotlivých závazků v seznamu uvedla, takže její insolvenční návrh je projednatelný.

S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že se insolvenční návrh dlužnice neodmítá.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 15.prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu