1 VSOL 1277/2016-A-24
KSBR 37 INS 8336/2016 1 VSOL 1277/2016-A-24

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Masarykovo náměstí 510/6, 789 01 Zábřeh, adresa pro doručování: 789 71 Němčičky 153, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31.8.2016, č.j. KSBR 37 INS 8336/2016-A-19,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31.8.2016, č.j. KSBR 37 INS 8336/2016-A-19, se p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) zastavil insolvenční řízení ve věci dlužníka s odůvodněním, že usnesením č.j. KSBR 37 INS 8336/2016-A-10 ze dne 26.5.2016, ve znění potvrzujícího usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 1 VSOL 873/2016-A-15 (pozn. ze dne 22.7.2016), byl dlužník vyzván ve stanovené lhůtě od právní moci uvedeného usnesení zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Dlužník však v dané lhůtě zálohu nezaplatil, přestože byl poučen o následcích (zastavení řízení) pro případ, že záloha zaplacena nebude. isir.justi ce.cz

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž uvedl, že je zaměstnán v ZD Němčičky, má pravidelnou mzdu, ze které mu je srážena částka, která je deponována. Ke dni podání odvolání je deponována částka 25.627 Kč. V případě prohlášení konkurzu pro dluhy z podnikání, tato částka uhradí náklady insolvenčního řízení a není nutné insolvenční řízení zastavovat. Po ukončení podnikání nastoupil jako zaměstnanec, kdy mu z platu zůstává jen nezabavitelné minimum. Je zřejmé, že z nezabavitelného minima není schopen našetřit částku ve výši 50.000 Kč. Tyto finanční prostředky je možné využít z deponovaných peněz u zaměstnavatele. Dlužník musí z nezabavitelného minima hradit výživné na dceru ve výši 2.000 Kč a z 6.000 Kč se mu žije velmi špatně, natož aby něco našetřil. Rozhodnutí považuje za diskriminační, kdy jako bývalý podnikatel nemá šanci se z dluhů dostat, přestože peníze jsou na konkurs u zaměstnavatele.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání přecházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 1 písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Pokud jde o dosavadní průběh předmětného insolvenčního řízení, které bylo zahájeno k návrhu dlužníka, jímž se domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením a kdy soud prvního stupně, včetně odvolacího soudu dospěli k závěru, že dlužník není osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení (§ 389 odst. 2 písm. a/ IZ) a že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem a z tohoto důvodu bylo dlužníku uloženo zaplatit pro další insolvenční řízení zálohu na jeho náklady, odvolací soud v zájmu stručnosti zcela odkazuje na argumentaci a odůvodnění svého usnesení ze dne 22.7.2016, č.j. 1 VSOL 873/2016-A-15, které nabylo právní moci 22.7.2016. Přitom dlužník byl již soudem prvního stupně v jeho usnesení ze dne 26.5.2016 č.d. A-10 řádně poučen o následcích v případě, pokud zálohu ve stanovené lhůtě nezaplatí.

Proto v rámci tohoto odvolacího řízení, jehož předmětem je projednání odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu nezaplacení zálohy, již nelze přezkoumávat podmínky pro uložení povinnosti zaplatit zálohu.

Nicméně ze shora citovaného ustanovení § 108 odst. 3 IZ vyplývá, že insolvenční zákon ponechává na vůli insolvenčního soudu, zda z důvodu nezaplacení zálohy řízení zastaví nebo zda přikročí k jejímu vymáhání. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27.9.2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013 (1 VSOL 20/2013, KSOL 10 INS 21861/2012), které je dostupné na internetových stránkách www.nsoud.cz, k výkladu ustanovení § 108 odst. 3 IZ formuloval závěr, že neuhradí-li insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím dle ust. § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud řízení zastaví, ledaže by se ukázalo, že trvat na uhrazení této zálohy je nadbytečné nebo tu jsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí.

Odvolací soud proto opětovně prověřoval, zda bylo možno v tomto insolvenčním řízení pokračovat i bez uhrazení zálohy a dospěl k závěru, že nikoliv, neboť i nadále platí, že dlužník nemá ve svém majetku dostatek pohotových finančních prostředků (deponovaná částka 25.627 Kč není dostačující), které by v případě rozhodnutí o jeho úpadku byly potřebné především pro počáteční činnost insolvenčního správce, jak to konečně vyložil navrhovateli odvolací soud v usnesení, kterým potvrdil usnesení soudu prvního stupně o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Nutno proto uzavřít, že důvody, dle nichž je záloha pro další řízení potřebná, nepominuly a v dané věci zde rovněž nejsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. Jinými slovy bez uhrazení zálohy nelze v tomto insolvenčním řízení pokračovat, neboť nelze po insolvenčním správci spravedlivě požadovat, aby tyto, byť počáteční náklady, nesl ze svých prostředků. Proto každý navrhovatel (včetně dlužníka), musí počítat s tím, že za podmínek uvedených v ustanovení § 108 odst. 1 IZ, bude k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení vyzván (resp., že mu tato povinnost bude insolvenčním soudem uložena), a pokud záloha zaplacena nebude, že insolvenční soud z tohoto důvodu řízení zastaví. Což je i projednávaný případ.

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla

vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 14.listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu