1 VSOL 1273/2015-A-13
KSBR 31 INS 23752/2015 1 VSOL 1273/2015-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenčním řízení ve věci dlužnice Andrey Milošicové, narozené 24. ledna 1976, bytem v Brně, Milady Horákové 2031, PSČ 602 00, zastoupené zmocněnkyní JUDr. Janou Fialovou, bytem v Brně, Tábor 59, PSČ 612 00, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 23752/2015, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice ze dne 18.11.2015 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.11.2015, č.j. KSBR 31 INS 23752/2015-A-8,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.11.2015, č.j. KSBR 31 INS 23752/2015-A-8, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 395 odst. 1 písm. b), § 396 odst. 1 a § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužnici, aby ve stanovené lhůtě od právní moci tohoto usnesení zaplatila na označený účet soudu nebo v hotovosti v jeho pokladně, zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu 21.9.2015 se dlužnice domáhala rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z tohoto návrhu a listin předložených dlužnicí vyplývá, že výše nezajištěných závazků dlužnice činí celkem 392.015,00 Kč a s ohledem na hrubý příjem dlužnice ve výši 10.700 Kč, tj. čistý příjem ve výši 11.866 Kč, by v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužnice za 5 let z těchto svých příjmů zaplatila svým nezajištěným věřitelům pouze částku odpovídající 10,78% jejich pohledávek Dále bylo zjištěno, že dlužnice nevlastní majetek, který by umožňoval schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. To je důvod pro zamítnutí návrhu dlužnice na povolení oddlužení a řešení jejího úpadku konkursem; proto je pro další řízení záloha na jeho náklady potřebná. V další části odůvodnění soud prvního stupně zdůvodní smysl a účel zálohy, včetně její požadované výše.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, v němž namítala, že se domnívá, že podmínky oddlužení splňuje, neboť je schopna ze svých příjmů za dobu 5 let uhradit nezajištěným věřitelům nejméně 30% jejich pohledávek. Vychází z toho, že je schopna ze svých příjmů splácet 3.000 Kč, jedná se o podporu rodiny, uvážlivé hospodaření a lze u ní předpokládat nárůst mzdy, protože se zapracovává v novém chráněném zaměstnání a nárůst příjmů má přislíben. Kromě toho mimo mzdu pobírá příspěvek na bydlení, přídavky na děti, výživné, což je celkem měsíčně 7.000 Kč, společně se mzdou se jedná téměř 19.000 Kč, z nichž je schopna požadovanou částku pro oddlužení navýšit. Jak již v přechozích řízeních uvedla, má podporu rodiny, která chápe její zdravotní postižení, které vedlo k uzavírání neuvážených a lichvářských půjček. Sestra a matka se o těchto půjčkách dozvěděly pozdě, nyní jsou schopny zamezit tomu, aby se to neopakovalo. Formou dárcovství jsou ochotny svou pomoc realizovat. Navrhla, aby jejímu odvolání bylo vyhověno.

Podle ustanovení § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Předně odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh dlužnice, který spojila s návrhem na povolení oddlužení je projednatelný a vyplývá z něj, že dlužnice je v úpadku ve smyslu ustanovení § 3 IZ, neboť v něm uvádí nejméně 9 věřitelů, kteří mají vůči dlužnici pohledávky ve výši nejméně 392.015 Kč, které se staly postupně splatnými od roku 2011-2014. Dále dlužnice v návrhu uvedla, že má dvě nezaopatřené děti, starší syn (nar. 1995) studuje vysokou školu, mladší dcera (nar. 2004) navštěvuje základní školu; dlužnice je svobodná, na dceru její otec platí výživné 1.000 Kč měsíčně, na syna jeho otec nepřispívá. Ke svým příjmům dlužnice uvedla a doložila, že v roce 2014 činil její průměrný měsíční čistý příjem 7.148 Kč a k tomu daňový bonus činil celkem 26.808 Kč. Za leden a únor 2015 měla průměrný příjem z pracovního poměru 8.042 Kč čistého a k tomu daňový bonus celkem 4.868 Kč, v březnu 2015, kdy nastoupila do nového zaměstnání (Domov pro seniory Kociánka, příspěvková organizace v Brně) měla čistou mzdu 12.210 Kč, od dubna 2015 do srpna 2015 včetně, byla v pracovní neschopnosti (pobírala nemocenské dávky) a 31.8.2015 uzavřela novou pracovní smlouvu se zaměstnavatelem Masarykova universita, Správou kolejí a menz v Brně, kdy dle doloženého platového výměru činí její mzda 10.700 Kč hrubého. Jakou měla dlužnice čistou mzdu v měsíci září 2015 dlužnice dosud, a to ani ke svému odvolání, nedoložila. Ze seznamu majetku dále vyplývá, že dlužnice vlastní pouze vybavení domácnosti. Z dlužnicí doložených lékařských zpráv a rozhodnutí Městské správy sociálního zabezpečení Brno ze dne 20.7.2015 vyplývá, že dlužnice je osobou zdravotně znevýhodněnou dle § 67 odst. 3 zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

Dále ze spisu vyplývá, že usnesením ze dne 10.10.2015 (A-4) soud prvního stupně vyzval dlužnici, aby mj. doplnila svůj návrh na povolení oddlužení o popis okolností, z nichž lze usuzovat, je schopna uhradit svým věřitelům nejméně 30% jejich pohledávek s tím, že dle soudu prvního stupně tuto podmínku dle předložených listin nesplňuje. Na tuto výzvu dlužnice podáním ze dne 9.10.2015 sdělila, že je schopna hradit měsíčně 3.000 Kč, má novu práci a její plat bude navýšen. Starší syn studuje 2. rokem vysokou školu, nad rodinným rozpočtem a plněním plateb dohlíží její sestra. Na to vydal soud prvního stupně napadené usnesení.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ platí, že insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Ustanovení § 396 IZ stanoví, že jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Na základě všech shora uvedených zjištění a citovaných zákonných ustanovení dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že s ohledem na rozsah a hodnotu movitého majetku, dlužnice nesplňuje podmínky pro oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, neboť ze svého movitého majetku by neuhradila svým nezajištěným věřitelům prakticky ničeho, natož požadovaných 30 % jejich pohledávek.

Pokud jde o oddlužení plněním splátkového kalendáře, odvolací soud z doložených příjmů při svém propočtu vycházel z doloženého hrubého příjmu dlužnice ve výši 10.700 Kč a shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že spolu s daňovým bonusem by dlužnice měla čistý příjem 11.867 Kč. Pokud odvolací soud vychází z předpokladu, že dluhy dlužnice činí pouze 392.015 Kč, pak z tohoto příjmu by byla dlužnice schopna, po odpočtu nezabavitelných částek, pro oddlužení poskytnout pouze 1.792 Kč měsíčně, po odpočtu zálohy na odměnu a výdaje insolvenčního správce 900 Kč-1089 Kč měsíčně (podle toho, zda by ustanovený insolvenční správce byl či nebyl plátcem daně z přidané hodnoty a je nutno uvést, že převážná většina správců je plátcem této daně) by zůstalo pro oddlužení 703 Kč-892 Kč (opět podle toho zda by byl správce plátcem daně z přidané hodnoty či nikoliv). Za dobu 5 let by tak byla dlužnice schopna nezajištěným věřitelům v rámci splátkového kalendáře uhradit pouze 42.180 Kč-53.520 Kč, tj. 10,76-13,65%. Z uvedených propočtů je tedy zřejmé, že dlužnice není schopna uhradit ze svých aktuálních příjmů požadovaných nejméně 30% z tvrzené výše závazků 392.015 Kč (30% činí 117.603,60 Kč).

Odvolací soud na základě shora uvedeného uzavírá, že postup soudu prvního stupně byl správný, neboť dosavadní výsledky řízení nasvědčují tomu, že úpadek dlužnice nelze řešit oddlužením, nýbrž konkursem; proto je záloha na náklady dalšího insolvenčního řízení, a to v požadované výši, potřebná. Účel a smysl zálohy, včetně její potřebné výše dlužnici vyložil již soud prvního stupně, proto odvolací soud na tuto část odůvodnění v celém rozsahu odkazuje.

Ze všech uvedených důvodů odvolací soud postupoval dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Jen pro úplnost odvolací soud dodává, že k příjmům dlužnice z příspěvku na bydlení nelze přihlížet, neboť tyto příjmy nemohou být postiženy v rámci výkonu rozhodnutí ani použity při oddlužení. Stejně tak výživné, které pobírá na dceru, neboť se jedná o příjem nezletilé. Pokud dlužnice tvrdí, že má podporu širší rodiny, která je ochotna jí poskytovat dar, pak v tomto směru nic konkrétního nedoložila. Zde je ovšem nutno zdůraznit, že by muselo jít o finanční prostředky určené pro navýšení jejích splátek v rámci oddlužení, nikoliv o dar určený na chod její domácnosti.

Nad rámce shora uvedeného odvolací soud dále upozorňuje, že nepřehlédl, že dlužnice v návrhu i v seznamu závazků, kromě výše závazků v rozsahu 392.015 Kč uvádí, že jde o výši bez příslušenství (úroků, nákladů řízení apod.). Nelze tedy vyloučit ani to, že její závazky jsou daleko vyšší než výše zmíněná částka. Proto by si dlužnice měla u svých věřitelů skutečnou výši svých závazků nejprve prověřit. Dále dlužnice v návrhu i v seznamu závazků uvádí i další závazek vůči věřiteli Český inkasní kapitál, a.s. ve výši 506.911,54 Kč s tím, že původ tohoto závazku je neoprávněný a současně uvádí, že ohledně tohoto závazku je vedena exekuce. Proto je především v zájmu dlužnice, aby si potřebné informace u tohoto věřitele rovněž opatřila, včetně výše tohoto závazku. Pokud by se skutečně jednalo o další závazek vůči tomuto věřiteli (kromě dluhu 235.742,10 Kč, který dlužnice nerozporuje), pak by její celkové závazky byly podstatně vyšší (cca 898.926 Kč) a musela by si pro oddlužení splátkovým kalendářem opatřit i tomu odpovídající příjem (ať již z pracovního poměru-což je v jejím případě s ohledem na zdravotní stav zřejmě nereálné, nebo z daru od rodiny).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 11. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu