1 VSOL 127/2014-B-110
KSBR 47 INS 18730/2011 1 VSOL 127/2014-B-110

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Bas s.r.o., identifikační číslo: 182 00 010, se sídlem Hodonín, Brněnská 3497, PSČ 695 01, zastoupeného Mgr. Jaromírem Kráčalíkem, advokátem, se sídlem Hodonín, Lipová alej 6, PSČ 695 01, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, se sídlem Olomouc, 17. listopadu 909/44, PSČ 779 00, o způsobu řešení úpadku dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 9.12.2013 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. listopadu 2013, č.j. KSBR 47 INS 18730/2011-B-91,

t a k t o:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s odkazem na ustanovení § 149 odst. 1, § 150, § 152, § 316, § 318 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) zamítl návrh dlužníka na povolení reorganizace (výrok I.) a na majetek dlužníka prohlásil konkurs. V důvodech uvedl, že předmětné insolvenční řízení bylo zahájeno dne 17.10.2011 insolvenčním návrhem věřitele RaMu-Plus s.r.o., k jeho návrhu postupně přistoupili další tři věřitelé a dne 19.9.2012 rovněž dlužník. Podáním z 19.9.2012 předložil dlužník návrh na povolení reorganizace, který doplnil podáním z 30.10.2012 a z 20.11.2012. Usnesením ze dne 27.9.2012, č.j. KSBR 47 INS 18730/2011-A-75 rozhodl soud o úpadku dlužníka, ustanovil na základě opatření předsedy krajského soudu insolvenčním správcem JUDr. Jaroslava Svobodu a svolal na 29.11.2012 schůzi věřitelů. Nicméně zákonem předpokládaná schůze věřitelů se uskutečnila až 7.2.2013, bezprostředně po přezkumném jednání. Předmětem schůze věřitelů byl předem stanovený program: 1) zpráva insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti a jeho vyjádření o vhodnosti navrženého způsobu řešení úpadku, přičemž insolvenční správce považoval za vhodný způsob řešení úpadku dlužníka konkurs; 2) rozhodnutí o hlasovacích právech věřitelů, jejichž pohledávka byla na přezkumném jednání popřena, je vázána na podmínku nebo nebyla zjištěna-věřitelé s právem hlasovat nadpoloviční většinou přítomných věřitelů rozhodli postupně o právu hlasovat u všech na schůzi přítomných věřitelů, jejichž pohledávka byla částečně nebo zcela popřena, soud dále dospěl k závěru, že věřitel č. 89-Ing. Martin Miloš a věřitel č. 98-Mart s.r.o. nemají právo hlasovat na této schůzi věřitelů pro svůj faktický vliv na řízení nebo provozování podniku dlužníka; 3) hlasování o insolvenčním správci, kdy schůze věřitelů odvolala nadpoloviční většinou všech přihlášených věřitelů dosavadního správce a jmenovala ve stejném poměru hlasů nového správce-Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl a partneři v.o.s.; 4) hlasování o způsobu řešení úpadku dlužníka, případně o osobě znalce a zda věřitelé ponechají nebo odeberou dlužníkovi právo na sestavení reorganizačního plánu, pokud bude rozhodnuto o způsobu řešení úpadku reorganizací-pro řešení úpadku reorganizací nehlasoval žádný z přítomných věřitelů s právem hlasovat, schůze věřitelů tak nepřijala usnesení o řešení úpadku dlužníka reorganizací, jak navrhoval dlužník, pro řešení úpadku konkursem hlasovalo 100% přítomných věřitelů s hlasovacím právem a schůze věřitelů přijala usnesení o řešení úpadku dlužníka konkursem; 5) volba věřitelského orgánu-tříčlenný věřitelský výbor nebyl platně zvolen, soud proto jmenoval prozatímní věřitelský výbor; 6. bod programu nebyl realizován s ohledem na skutečnost, že nebyl doposud platně zvolen věřitelský orgán. Na základě těchto výsledků na schůzi věřitelů soud usnesením ze dne 7.2.2013, č.j. KSBR 47 18730/2011-B-39 rozhodl, že prohlášený úpadek dlužníka bude řešen konkursem, potvrdil odvolání JUDr. Jaroslava Svobody z funkce insolvenčního správce, potvrdil ustanovení nového insolvenčního správce Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl a partneři v.o.s., uložil novému správci převzít ve stanovené lhůtě funkci a současně uložil odvolanému správci řádně informovat ve stejném termínu nového správce o své dosavadní činnosti. Usnesením ze dne 10.10.2013, č.j. KSBR 47 INS 18730/2011, 1 VSOL 378/2013-B-85 Vrchní soud v Olomouci zrušil toto usnesení soudu prvního stupně v jeho výroku I. (o řešení úpadku dlužníka konkursem) a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem (v souladu s dnes již ustálenou judikaturou) a vytkl soudu prvního stupně, že jelikož dosud nerozhodl o dlužníkově návrhu na reorganizaci (přestože byl předmětem hlasování schůze věřitelů), proto bylo vyloučeno, aby rozhodl o řešení úpadku dlužníka konkursem.

Na základě shora uvedeného a především s poukazem na závěry Nejvyššího soudu ČR formulované v jeho usnesení ze dne 20.1.2011, sp. zn. KSBR 27 INS 3089/2009, 29 NSČR 30/2010-B-34 (R 96/2011)-které soud prvního stupně v odůvodnění z podstatné části odcitoval-dospěl soud prvního stupně k závěru, že jestliže na schůzi věřitelů 7.2.2013 pro řešení úpadku dlužníka reorganizací nehlasoval žádný z přítomných věřitelů s právem hlasovat a schůze věřitelů tak nepřijala předepsanou většinou (§ 151 IZ) usnesení o řešení úpadku dlužníka reorganizací, přičemž tímto závěrem schůze věřitelů je insolvenční soud vázán (§ 152 věty první IZ), proto rozhodl soud o zamítnutí návrhu dlužníka na povolení reorganizace. Dále rovněž z důvodu, že na schůzi věřitelů (7.2.2013) pro řešení úpadku dlužníka konkursem hlasovalo 100% přítomných věřitelů s právem hlasovat a schůze věřitelů přijala předepsanou většinou (§ 151 IZ) usnesení o tom, že způsobem řešení dlužníkova úpadku má být konkurs, přičemž tímto usnesením je opět insolvenční soud vázán (§ 152 věty první IZ), proto bylo současně rozhodnuto o prohlášení konkursu na majetek dlužníka.

Proti tomuto usnesení, v celém jeho rozsahu, podal dlužník včasné odvolání. Výslovně uvedl, že kromě obou výroků z rozhodnutí soudu stupně napadá samotný průběh schůze věřitelů, konané 7.2.2013, v jejímž důsledku byly vydány i odvolacím soudem neprojednané a dosud nezrušené výroky rozhodnutí č.j. KSBR 47 INS 18730/2011-B-39 ze dne 7.2.2013. Opětovně, jako v předchozím svém odvolání namítal, že:

-na přezkumném jednání 7.2.2013 byly zcela nebo zčásti popřeny pohledávky věřitelů č. 1, 19, 43, 48, 63, 82, 86 a 108, tito věřitelé se rovněž zúčastnili schůze věřitelů, která následovala po přezkumném jednání. Na této schůzi bylo jako druhý bod programu realizováno rozhodnutí o hlasovacích právech těchto věřitelů a již v úvodu schůze věřitelů soudkyně avizovala, že mezi dlužníkem a věřitelem Ing. Martinem Milošem (č. 86) a věřitelem Mart s.r.o. (č. 98) je koncern, což následně vyústilo v rozhodnutí soudu, že oba tito věřitelé nejsou oprávněni hlasovat na schůzi věřitelů ve smyslu § 53 IZ a to ani o otázkách, které s dlužníkem nesouvisí, to je odvolání insolvenčního správce a rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka;

-realizace rozhodování o hlasovacích právech věřitelů, jejichž pohledávka zůstala sporná, probíhala v rozporu s insolvenčním zákonem, zásadami insolvenčního řízení i obvyklou soudní praxí. Dle § 51 IZ věřitelé, jejichž pohledávka byla popřena, mohou v rozsahu popření hlasovat, usnese-li se na tom schůze věřitelů. V rozsahu, v němž takové usnesení není přijato, rozhodne o hlasovacím právu insolvenční soud. Do hlasování o hlasovacích právech věřitelů, jejichž pohledávka byla popřena, nelze však připustit ty věřitele, jejichž pohledávka bude zcela nebo zčásti předmětem hlasování. Hlasování o hlasovacích právech je ucelený bod programu, který se skládá z jednotlivých dílčích hlasování, ale suma pohledávek, která bude rozhodovat, musí zůstat konstantní pro všechna dílčí hlasování o hlasovacích právech. Logickým důvodem pro tento výklad je, aby se v průběhu realizace hlasování zabránilo kupčení s hlasovacími právy a možnou manipulací pro přezkoumávání hlasovacího práva schůzí věřitelů, což by zavdávalo důvody pro porušení práv přihlášených věřitelů a poškozování jejich zájmů a bylo by to v rozporu ze zásadami insolvenčního řízení garantující, že žádný věřitel nebude nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn, že celé řízení bude vedeno ve společném zájmu všech věřitelů tak, aby bylo dosaženo maximálního uspokojení. Jak vyplývá z protokolu ze schůze věřitelů, bylo postupováno v rozporu s tímto principem a to tak, že kvorum oprávněných hlasovat se postupně rozšiřovalo, podle toho, jak si jednotliví věřitelé přiznávali hlasovací právo. O hlasovacím právu dalších věřitelů tak hlasovali i ti, kteří na počátku tohoto bodu programu neměli, ať již zcela nebo zčásti, právo hlasovat. Zcela jistě tak došlo ke zvýhodnění některých věřitelů a poškození jiných a k možné manipulaci s hlasováním. Navíc, zcela v rozporu s původními závěry, soud nechal hlasovat o hlasovacích právech věřitele č. 86 Ing. Miloše, věřitele č. 98 Mart s.r.o., o nichž na počátku konstatoval koncern (§ 53 IZ); -dlužník má dále pochybnosti o správnosti spočteného hlasovacího kvora. Schůze věřitelů se zúčastnili dle presenční listiny věřitelé s objemem hlasů 52.326.164,93, práva hlasovat se vzdal věřitel č. 48 s popřenou pohledávkou 1.051.716,53 Kč a hlasovací právo bylo soudem odebráno věřitelům č. 86 a 98 s pohledávkami 7.085.245,90 Kč a 1.032.676,50 Kč. Po proběhnuvším hlasování o hlasovacích právech pak měli být oprávněni hlasovat věřitelé s počtem hlasů 43.156.526, ale soud uvedl při hlasování o způsobu řešení úpadku dlužníka kvorum 44.208.242,53 hlasů. Současně při prvotním hlasování o hlasovacích právech bylo kvorum oprávněných hlasovat vymezeno počtem hlasů 20.080.767,08 Kč (to je včetně uznaných částí nároků věřitelů, jejichž pohledávky byly alespoň částečně popřeny) a do hlasování byli připuštěni i věřitelé č. 19 a 43, jejichž pohledávka byla v té chvíli zčásti popřena, takže se neměli hlasování vůbec účastnit. Hlasovat měli jen ti s pohledávkou zcela zjištěnou, ti hlasují až do konce, rozšiřování kvora v průběhu hlasování je v rozporu s právní úpravou, stejně tak i připuštění do hlasování věřitelů, o jejichž právech se má rozhodovat, protože jinak by hlasovali ve vlastní věci, -dlužník je proto názoru, že k odvolání původního insolvenčního správce a volbě nového správce došlo v důsledku chybného hlasování o hlasovacích právech a je přesvědčen, že v opačném případě by věřitelé nedosáhli potřebného množství hlasovacích práv, které jsou potřeba k odvolání správce; -soud rovněž nesprávně odejmul hlasovací práva zajištěnému věřiteli Ing. Milošovi a společnosti Mart, s.r.o. se závěrem, že Ing. Miloš co by předseda představenstva M-art, a.s. (která je dlužníkovým jediným společníkem) tvoří s dlužníkem koncern, protože měl přímý a nepřímý vliv na řízení společnosti dlužníka. Skutečnost, že Ing. Miloš je předsedou představenstva jediného společníka dlužníka nemůže sama o sobě odůvodnit závěr o koncernu mezi dlužníkem a věřitelem. Nárok, který Ing. Miloš uplatňuje, nesouvisí s jeho účastí v představenstvu společníka dlužníka, šlo o soukromou půjčku, pohledávku uznanou, co do jistiny a části příslušenství insolvenčním správcem. Z předchozího jednání Ing. Miloše nemůže vzejít závěr, že by přímo či nepřímo ovlivňoval jednání dlužníka, protože dlužník má svůj statutární orgán, který jej vždy zastupoval a pokud se věřitel č. 86 účastnil jednání dlužníka a třetích osob, pak jako zástupce společníka dlužníka a hájil zde jeho zájmy a nikoliv jako soukromá osoba. Mezi dlužníkem a věřitelem č. 86 se proto o koncern dle § 66a odst. 2 obch. zák. nejedná. Soud rozhodl bez důkazů a své rozhodnutí blíže nezdůvodnil; -obdobný závěr je nutno zastávat i ve vztahu k věřiteli č. 98 Mart s.r.o., jehož koncernový vztah k dlužníkovi soud dovodil z nepřímé vazby prostřednictvím Ing. Miloše. Tato společnost však kromě přihlášené pohledávky, jež je nesporná, žádný vztah k dlužníkovi nemá a ani soud žádné skutečnosti či důkazy neuvedl a toto své rozhodnutí blíže nezdůvodnil; -hlasování o způsobu řešení úpadku dlužníka nelze považovat za hlasování ve věci osoby, která s věřitelem tvoří koncern (i pokud by se o koncern jednalo), čemuž odpovídá i aktuální legislativa, jež se stane účinnou od 14.1.2014, která tento způsob zcela nedůvodné eliminace věřitelů ze zcela zásadních hlasování vylučuje. Zákonodárce tak upřesněním ustanovení § 51 IZ vyvrací zcela chybnou interpretaci uvedeného ustanovení, která byla učiněna insolvenčním soudem. Rozhodování o způsobu řešení úpadku a které se týká průběhu insolvenčního řízení, nesouvisí s osobou dlužníka, ale s mírou uspokojení nároků věřitelů. Soud svým přístupem umožnil ostatním věřitelům, aby rozhodli o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem, který je pro ně ekonomicky méně výhodný, aniž dlužník mohl předložit relevantní podklady pro přijetí reorganizace. Pokud by nedošlo k chybě při hlasování (chybné přiznání hlasovacích práv a odejmutí práva hlasovat věřiteli č. 86 a 98), zřejmě by schůze věřitelů nebyla schopna o způsobu řešení úpadku rozhodnout. Pak by musel rozhodnout insolvenční soud, který by musel dát přednost řešení úpadku způsobem, který je pro věřitele výhodnější, což je dle dlužníka reorganizace. Z uvedených důvodů dlužník namítl, že všechny výroky napadených rozhodnutí jsou odvozeny od chybně a zmatečně zorganizovaného hlasování o hlasovacích právech věřitelů a eliminace hlasovacích práv věřitelů Ing. Miloše a Mart s.r.o. soudem z hlasování a napadá tak celé usnesení soudu prvního stupně č.j. KSBR 47 INS 18730/2011-39 a je názoru, že celý program schůze věřitelů by se tedy měl opakovat, protože nedošlo k řádnému rozhodnutí o způsobu řešení úpadku ani o odvolání insolvenčního správce a volbě nového. Navrhl, aby odvolací soud posledně uvedené usnesení soudu prvního ze dne 7.2.2013 a rovněž usnesení č.j. KSBR 47 INS 18730/2011-91 ze dne 11.11.2013 v celém rozsahu zrušil. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci odkázalo na svá přechozí vyjádření a u odvolacího jednání navrhlo potvrzení nyní odvoláním napadeného usnesení; ostatní účastníci tohoto řízení se k podanému odvolání nevyjádřili. Podle ust. § 7 IZ v nyní platném znění platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a po té, kdy u odvolacího jednání doplnil dokazování, dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Lze shrnout, že odvolacímu soudu byly odvoláním dlužníka předestřeny tři okruhy sporných otázek. Především, zda soud prvního stupně postupoval na schůzi věřitelů správně a v souladu se zákonem, pokud dvěma zmíněným věřitelům s odkazem na ust. § 66a odst. 2 obch. zák. upřel právo hlasovat mimo jiné o odvolání správce a způsobu řešení úpadku dlužníka, zda hlasování na schůzi věřitelů o hlasovacích právech přítomných věřitelů, jejichž pohledávky byly zcela či částečně popřeny, bylo platné a v návaznosti na to, zda tato schůze věřitelů závazně pro insolvenční soud rozhodla o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem.

Především odvolací soud konstatuje, že po vydání odvoláním napadeného usnesení byl zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení novelizován zák. č 294/2013 Sb., podle čl. II přechodných ustanovení tohoto zákona platí, že zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Dle ust. § 149 odst. 1 IZ ve znění ke dni konání schůze věřitelů a ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (dále jen též v rozhodném znění ), nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

Ustanovení § 150 IZ stanoví, že má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle § 149 odst. 1, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku.

Z ustanovení § 152 IZ vyplývá, že přijme-li schůze věřitelů usnesení podle § 150, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí, je-li v době přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u které zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení v rozporu s reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů, který dlužník předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; § 54 odst. 1 se nepoužije.

Podle ust. § 66a odst. 1-3 obch. zák. v rozhodném znění platí, že společník, který má většinu hlasů plynoucích z účasti ve společnosti, je většinovým společníkem a společnost, ve které tuto většinu má, je společností s většinovým společníkem. Hlasy plynoucí z účasti společníka ve veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti a společnosti s ručením omezeným jsou hlasy spojené s jeho podílem ve společnosti. U akciové společnosti se počítají do hlasů plynoucích z účasti akcionáře ve společnosti hlasy příslušející k jeho akciím s hlasovacími právy bez ohledu na to, zda již byly tyto akcie vydány. Prioritní akcie, se kterými není spojeno hlasovací právo, se považují pro účely tohoto ustanovení za akcie bez hlasovacích práv i v případech, kdy podle zákona hlasovací právo dočasně nabývají. Do celkového počtu hlasů plynoucích z účasti ve společnosti se nezapočítávají hlasy z vlastních podílů nebo akcií v majetku společnosti nebo jí ovládané osoby ani z podílů nebo akcií, které drží určitá osoba svým jménem na účet společnosti nebo osoby ovládané společností (dost. 1). Ovládající osobou je osoba, která fakticky nebo právně vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na řízení nebo provozování podniku jiné osoby (dále jen "ovládaná osoba"). Je-li ovládající osobou společnost, jde o společnost mateřskou a společnost jí ovládaná je společností dceřinou. Nepřímým vlivem se rozumí vliv vykonávaný prostřednictvím jiné osoby či jiných osob (odst. 2). Ovládající osobou je vždy osoba, která a) je většinovým společníkem; to neplatí, jestliže je ovládající osoba určena podle ustanovení písmene b), b) disponuje většinou hlasovacích práv na základě dohody uzavřené s jiným společníkem nebo společníky, nebo c) může prosadit jmenování nebo volbu nebo odvolání většiny osob, které jsou statutárním orgánem nebo jeho členem, anebo většiny osob, které jsou členy dozorčího orgánu právnické osoby, jejímž je společníkem.

Podle ust. § 66 odst. 6 obch. zák. v rozhodném znění platí, že ustanovení tohoto zákona a zvláštních právních předpisů o odpovědnosti a ručení orgánů a členů orgánů společnosti se vztahují také na osoby, které na základě dohody, podílu na společnosti či jiné skutečnosti ovlivňují podstatným způsobem chování společnosti, přestože nejsou orgány ani členy orgánů společnosti, bez zřetele k tomu, jaký vztah ke společnosti mají.

Pokud jde o dosavadní průběh insolvenčního řízení ve věci dlužníka před soudem prvního stupně ve směru jeho zahájení k návrhu věřitelů, přistoupení samotného dlužníka, který současně (včas dne 19.9.2012) podal rovněž návrh po povolení reorganizace, s tím, že splňuje podmínky dle ust. § 316 odst. 4 IZ, dále rozhodnutí o úpadku dlužníka, ustanovení insolvenčního správce JUDr. Jaroslava Svobody a konání přezkumného jednání, včetně schůze věřitelů dne 7.2.2013, odvolací soud zcela odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení a též na odůvodnění svého předchozího usnesení ze dne 10.10.2013, č.j. 1 VSOL 378/2013-B-85. V neposlední řadě odvolací soud zcela odkazuje na svá zjištění, která učinil již ve svém usnesení ze dne 15.10.2013, č.j. 1 VSOL 379/2013-B-87, jímž potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 7.2.2013, č.j. KSBR 47 INS 18730/2011-B-37, kterým soud prvního stupně nepotvrdil volbu věřitele č. 86 Ing. Martina Miloše za člena věřitelského výboru.

Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud prvního stupně oprávněně odepřel právo hlasovat věřiteli č. 86 Ing. Martinu Milošovi a věřiteli č. 98 Mart s.r.o.

Podle ust. § 53 IZ v rozhodném znění nejde-li o volbu věřitelského výboru, nesmí žádný z věřitelů hlasovat ve vlastní věci nebo ve věci osoby věřiteli blízké anebo osoby, která tvoří s věřitelem koncern.

Soud prvního stupně na schůzi věřitelů svým rozhodnutím neumožnil hlasovat shora uvedeným věřitelům z důvodu, že na základě obsahu insolvenčního spisu a dostupných informací z obchodního rejstříku dospěl k závěru, že oba věřitelé tvoří s dlužníkem koncern dle ust. § 66a odst. 2 obch. zák., když Ing. Martin Miloš je předsedou představenstva M-art, a.s., která je jediným společníkem dlužníka a měl tak přímo i nepřímo faktický vliv na řízení nebo provozování podniku dlužníka. Ve vztahu k věřiteli Mart, s.r.o. že jediným společníkem tohoto věřitele je právě Ing. Martin Miloš, který je současně předsedou představenstva jediného společníka dlužníka, měl přímo a nepřímo faktický vliv na řízení nebo provozování podniku dlužníka.

U odvolacího jednání odvolací soud provedl dokazování úplnými výpisy z obchodního rejstříku společností dlužníka, Mart s.r.o., M-art a.s. z e-mailové korespondence, jež je založena ve spise u č.d.B-23/4 a z nich zjistil, že:

-společnost dlužníka byla do obchodního rejstříku zapsána 25.4.1991; od 30.3.2009-3.10.2011 byl jediným společníkem dlužníka Ing. Martin Miloš; od 3.10.2011 dosud je jediným společníkem dlužníka společnost M-art, a.s. (na základě smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 27.9.2011-viz Sbírka listin, jež je veřejně dostupná). Od 13.9.2011 je předsedou představenstva M-art, a.s. Ing. Martin Miloš, který byl předsedou představenstva M-art, a.s. (zapsané do obchodního rejstříku 8.4.1997) rovněž v období od 8.7.1997 do 23.1.2008, po celou tuto dobu a rovněž od 13.9.2011 (v souladu ze Stanovami této společnosti dostupnými rovněž ve Sbírce listin) byl oprávněn tuto společnost zastupovat a podepisovat samostatně.

-Z e-mailové komunikace mezi jednatelem dlužníka a jednatelem A-TECHNOLOTGY s.r.o. (č.d. B-23/4), že Ing. Martin Miloš uděloval 31.10.2011, to je po zahájení předmětného insolvenčního řízení, nynějšímu jednateli dlužníka pokyny, jakým způsobem má postupovat při eventuálním uznání závazků dlužníka vůči uvedené společnosti.

-Společnost Mart s.r.o. byla do obchodního rejstříku zapsána 10.12.1997, od posledně uvedeného data do 6.5.2005 byl Ing. Miloš jednatelem této společnosti, od do 8.7.2004 byla jediným společníkem společnost M-art, a.s., od 8.7.2004 dosud je jediným společníkem Ing. Martin Miloš.

Jak již bylo uvedeno odvolacím soudem v jeho usnesení ze dne 15.10.2013, č.j. 1 VSOL 379/2013-B-87, z insolvenčního spisu dlužníka (sp. zn. KSBR 47 INS 18730/2011) se dále podává, že dlužník v předloženém seznamu závazků označil své věřitele s celkovým objemem závazků 45.029.945,06 Kč. Z tohoto seznamu dále vyplývá, že vůči celé řadě svých věřitelů dlužník evidoval postupně splatné závazky již v období od roku 2006 do června roku 2010 ve výši cca 1.006.000 Kč, dále závazky splatné v období roku 2011-2012, v řádech několika miliónů Kč. Obdobná zjištění lze učinit i ze seznamu závazků, který dlužník předložil ke svému návrhu na povolení reorganizace, jenž dlužník opatřil svým podpisem a též prohlášením, že jde o seznam správný a úplný. Z něho vyplývá, že jen z obchodního styku dlužník evidoval postupně splatné závazky v celkové výši 33.784.262,47 Kč, řada z nich byla splatná již v období od roku 2006 do června roku 2010. Dlužník dále předložil i seznam věřitelů, jejichž pohledávky popírá v rozsahu 11.657.078,63 Kč (věřitelé se splatnými pohledávkami do června 2010 mezi nimi uvedeni nejsou), dále seznam věřitelů se splatnými a zajištěnými pohledávkami, přičemž ve výši 7.085.245,90 Kč vůči Ing. Martinu Milošovi (splatný 31.12.2010), vůči Finančnímu úřadu v Hodoníně ve výši 1.169.525 Kč (splatný 14.9.2011), vůči Jiřímu Sugerovi ve výši 200.100 Kč (splatný 17.11.2011), dále i seznam věřitelů představujících organizační složky státu, zaměstnance a ostatní věřitele se splatnými pohledávkami (v období roku 2011-2012) v celkové výši 13.747.169,50 Kč.

Z přílohy účetní závěrky společnosti dlužníka za rok 2009 (vypracované 21.5.2010), jež je založena ve Sbírce listin a tedy veřejnosti dostupná, dále odvolací soud zjistil, že dlužník měl k 31.12.2009 závazky po lhůtě splatnosti ve výši 25.199.000 Kč, z toho závazky více než 180 dnů po lhůtě splatnosti ve výši 4.534.000 Kč, závazky z titulu úroků z prodlení ve výši 1.609.000 Kč. Tato příloha byla Finančnímu úřadu v Hodoníně předána 30.6.2010 a do Sbírky listin rejstříkového soudu byla založena 24.6.2011. Z přílohy účetní závěrky společnosti dlužníka za rok 2010 (vypracované 12.5.2011, do Sbírky listin založené 22.6.2011) dále odvolací soud zjistil, že dlužník měl k 31.12.2010 závazky po lhůtě splatnosti ve výši 11.734.000 Kč, z toho závazky více než 180 dnů po lhůtě splatnosti ve výši 1.980.000 Kč, závazky z titulu úroků z prodlení ve výši 1.609.000 Kč.

Ze spisu soudu prvního stupně se dále podává, že u přezkumného jednání 7.2.2013 byla mimo jiné přezkoumána i pohledávka věřitele č. 86 z titulu smlouvy o půjčce uzavřené s dlužníkem dne 11.5.2009 v celkové výši 7.085.245,90 Kč; tato pohledávka je zajištěna zástavním právem k převážné části nemovitostí dlužníka na základě zástavní smlouvy ze dne 3.6.2010, přičemž zajištění bylo sjednáno v době, kdy byl věřitel č. 86 jediným společníkem dlužníka. Pohledávka věřitele č. 86, včetně nároku na oddělené uspokojení, byla při přezkumném jednání dne 7.2.2013 správcem zjištěna ve výši 6.107.786,88 Kč, v části smluvního úroku z prodlení ve výši 977.459,02 Kč byla správcem popřena, dlužník pohledávku tohoto věřitele v celém rozsahu uznal, žádný z věřitelů svého práva popřít tuto pohledávku, včetně jejího zajištění, nevyužil.

Na základě shora uvedených zjištění dospěl odvolací soud, oproti názoru soudu prvního stupně k závěru, že koncernový vztah mezi věřitelem č. 86 a 98 ve smyslu ust. § 66a obch. zák. nelze bez dalšího dovodit. Především proto, že v řízení nebylo zjištěno, natož prokázáno, že by věřitel č. 86 Ing. Miloš byl majoritním akcionářem jediného vlastníka dlužníka a že by tak (současně jako předseda představenstva akciové společnosti M-art, a.s.) mohl chod dlužníka přímo či nepřímo ovlivňovat. Stejně tak nelze koncernový vztah dovodit mezi dlužníkem a věřitelem č. 98, jen proto, že Ing. Miloš je jediným společníkem tohoto věřitele.

Nicméně je odvolací soud názoru, že věřitele č. 86 Ing. Miloše, který byl od 30.3.2009-3.10.2011 jediným společníkem dlužníka, tedy i v době kdy dlužník již měl ekonomické potíže a dlužníku poskytl půjčku, kterou si následně zajistil rozsáhlým majetkem dlužníka, je vztah osoby blízké (§ 53 IZ, § 116 obč. zák. v rozhodném znění), neboť jak bylo zjištěno, jmenovaný stále chod dlužníka ovlivňuje a uděluje mu pokyny. Prostřednictvím jmenovaného lze pak dovodil tento vztah i mezi dlužníkem a věřitelem č. 98-Mart, s.r.o., kde je Ing. Miloš od roku 2004 dosud jediným společníkem. Jinými slovy Ing. Martina Miloše je možno stále považovat ve vztahu k dlužníku za tzv. stínového manažera . Nelze v této souvislosti odhlédnout od ust. § 66 odst. 6 obch. zák. (o odpovědnosti a ručení statutárních orgánů za závazky společnosti), které se vztahuje i na jiné osoby, přestože již nejsou orgány a členy orgánů společnosti. Lze tedy dovodit, že újmu dlužníka může Ing. Miloš pociťovat jako újmu vlastní. Dle názoru odvolacího soudu proto soud prvního stupně nepochybil, pokud věřitelům č. 86 a 98 hlasování o správci a způsobu řešení úpadku dlužníka neumožnil.

Pokud jde o průběh hlasování o hlasovacích právech na schůzi věřitelů dne 7.2.2013.

Podle ust. 49 odst. 1 IZ v rozhodném znění nestanoví-li tento zákon jinak, vyžaduje se k platnosti usnesení schůze věřitelů prostá většina hlasů přítomných nebo řádně zastoupených věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek; přitom platí, že na každou 1 Kč pohledávky připadá jeden hlas.

Podle § 50 odst. 1 IZ v rozhodném znění není-li dále stanoveno jinak, právo hlasovat mají všichni na schůzi přítomní věřitelé. Ke hlasu, který je vázán na splnění podmínky, se nepřihlíží.

Podle § 51 IZ věřitelé, jejichž pohledávka byla popřena, mohou v rozsahu popření hlasovat, usnese-li se na tom schůze věřitelů. V rozsahu v němž takové usnesení není přijato, rozhodne o hlasovacím právu insolvenční soud (odst. 1). Pro pohledávky věřitelů vázané na odkládací podmínku platí odstavec 1 obdobně (odst. 2). Popření pohledávky přihlášeným věřitelem nemá vliv na hlasovací právo věřitelů, jejichž pohledávka byla popřena (odst. 3). Nejde-li o případy uvedené v odstavcích 1 a 2, rozhodne o hlasovacím právu věřitelů, jejichž pohledávka nebyla ještě zjištěna nebo je sporná, insolvenční soud. Učiní tak jen na návrh dlužníka, insolvenčního správce nebo některého z věřitelů. Návrh lze podat i přede dnem konání schůze věřitelů (odst. 43).

Podle ust. § 52 IZ v rozhodném znění hlasovací právo zkoumá insolvenční soud u každého z věřitelů jednotlivě (odst. 1). Proti rozhodnutí insolvenčního soudu o hlasovacím právu věřitelů není přípustný opravný prostředek. Tímto rozhodnutím není insolvenční soud pro další schůzi věřitelů vázán (odst. 2).

V tomto směru se z insolvenčního spisu dlužníka podává, že vůči dlužníku přihlásili věřitelé včas své pohledávky s celkovým objemem (mimo pracovních) ve výši 73.544.782,91 Kč, včetně zajištěných a podmíněných. Z tohoto celkového počtu (bez pracovních) činily popřené a podmíněné pohledávky 36.710.312 Kč, zjištěny byly pohledávky v rozsahu 36.834.470,91 Kč. Z celkového počtu přihlášených věřitelů byli dva věřitelé zajištění (č. 86-Ing. Miloš, č. 101-Finanční úřad Hodonín), jeden věřitel č. 81 přihlásil svou pohledávku jako podmíněnou, pracovních pohledávek bylo přihlášeno v rozsahu 265.376 Kč.

Na schůzi věřitelů 7.2.2013 bylo přítomno 26 věřitelů (č. 1, 2, 5, 11, 12, 15, 16, 17, 18, 19, 23, 25, 35, 39, 42, 43, 46, 48, 58, 63, 80, 82, 86, 89, 98, 108) s celkovým objemem pohledávek 52.326165,25 Kč (71,14 % ze všech přihlášených, bez pracovních), z toho jeden zajištěný věřitel č. 86-Ing. Miloš s pohledávkou v celkové výši 7.085.246 Kč, z níž bylo na přezkumném jednání zjištěno 6.107.786,88 Kč, popřeno 977.459 Kč, pohledávky ostatních nezajištěných věřitelů činily celkem 45.240.919 Kč, z tohoto objemu byly těmto věřitelům zjištěny pohledávky v rozsahu 13.972.980 Kč, popřeny v rozsahu 31.267.939,23 Kč. Základní kvorum věřitelů, kteří dle výsledků přezkumného jednání měli právo hlasu, činilo 20.080.767 Kč.

Dle výsledků přezkumného jednání z přítomných věřitelů měl věřitel č. 1 popřenou celou přihlášenou pohledávku v rozsahu 2.469.341 Kč, věřitel č. 2 měl zjištěnou celou pohledávku 1.983.076 Kč, č. 5 měl zjištěnou celou pohledávku 66.332,59 Kč, č. 11 měl zjištěnou celou pohledávku 28.839 Kč, č. 12 měl zjištěnou celou pohledávku 75.430,50 Kč, č. 15 měl zjištěnou celou pohledávku 265.472 Kč, č. 16 měl zjištěnou celou pohledávku 139.640 Kč, č. 17 měl zjištěnou celou pohledávku 1. 062.073 Kč, č. 18 měl zjištěnou celou pohledávku 36.615.27 Kč, č. 19 měl zjištěnou pohledávku 119.489,80 Kč popřenou 5.066.291 Kč, č. 23 měl zjištěnou celou pohledávku 1.561.996 Kč, č. 25 měl zjištěnou celou pohledávku 135.811Kč, č. 35 měl zjištěnou celou pohledávku 1.143.342 Kč, č. 39 měl zjištěnou celou pohledávku 931.595 Kč, č. 42 měl zjištěnou celou pohledávku 270.132 Kč, č. 43 měl zjištěnou pohledávku 704.368 Kč popřeno 2.281 Kč, č. 46 měl zjištěnou celou pohledávku 239.346 Kč, č. 48 měl popřenou celou pohledávku 1.051.717 Kč, č. 58 měl zjištěnou celou pohledávku 1.513.884 Kč (v rozsahu 29.068,10 Kč popřel toliko dlužník), č. 63 měl popřenou celou pohledávku 1.710.187 Kč, č. 80 měl zjištěnou celou pohledávku 31.256 Kč, č. 82 měl popřenou celou pohledávku 988.537 Kč, č. 86 měl zjištěnou pohledávku 6.107.787, popřenou 977.459 Kč, č. 89 měl zjištěnou celou pohledávku 2.631.605 Kč, č. 98 měl zjištěnou celou pohledávku 1.032.677 Kč, č. 108 měl popřenou celou pohledávku 19.979.586 Kč.

Při hlasování o hlasovacím právu jednotlivých č. 1, 19, 43, 63, 82, 86,108, kteří měli pohledávky popřeny či částečně popřeny (věřitelka č. 48 se práva hlasovat vzdala) bylo hlasováno takto:

-pro udělení hlasovacího práva věřitele č. 1 byli pro věřitelé č. 2, 5, 11, 12, 15, 16, 17, 18, 19 (v rozsahu zjištěné pohledávky), 25, 35, 39, 42, 43 (v rozsahu zjištěné pohledávky), č. 46, č. 80, č. 89, to je v rozsahu 11.378.306 Kč, což je ze základního kvora 20.080.767 Kč 56,66% (§ 49-51 IZ). I v případě pokud bylo možno přisvědčit námitkám dlužníka, že neměli právo hlasovat věřitelé č. 19 a č. 43, kteří měli pohledávky popřeny jen částečně, pak by schůze věřitelů i bez hlasů věřitelů č. 19 a 43 dala právo hlasovat věřiteli č. 1, neboť se na tom usneslo nejméně 52% přítomných věřitelů s právem hlasu.

-pro udělení hlasovacího práva věřitele č. 19 byli pro věřitelé č. 1, 2, 5, 11, 12, 15, 16, 17, 18, 25, 35, 39, 42, 43 (v rozsahu zjištěné pohledávky), 46, 58, 80, 89, to je v rozsahu 13.728.158 Kč, což je 61,20%. Lze přisvědčit odvolateli, že nesprávně hlasoval věřitel č. 63, který měl popřenou pohledávku a o jehož hlasovacím právu dosud nebylo rozhodnuto, proto k jeho hlasování odvolací soud při výpočtu nepřihlédl. I v případě, že by bylo možno dále přihlédnout k námitkám dlužníka, že nesměl hlasovat věřitel č. 43, který měl pohledávku popřenou jen částečně, pak by schůze věřitelů i bez hlasů tohoto věřitele dala právo hlasovat věřiteli č. 19, neboť se na tom usneslo nejméně 52,87% zbývajících přítomných věřitelů s právem hlasu.

-pro udělení hlasovacího práva věřitele č. 43 (který měl pohledávku částečně popřenu) byli pro věřitelé č. 1, 2, 5, 11, 12, 15, 16, 17, 18, 19, 25, 35, 39, 42, 46, 58, 80, 89, to je v rozsahu 18.209.571 Kč, což je 67,66%. Lze přisvědčit odvolateli, že nesprávně hlasoval věřitel č. 63, který měl popřenou pohledávku a o jehož hlasovacím právu dosud nebylo rozhodnuto, proto k jeho hlasování odvolací soud při výpočtu nepřihlédl. I v případě, že by bylo možno dále přihlédnout k námitkám dlužníka, že nesměl hlasovat věřitel č. 1, č. 19, kterým bylo při předchozím hlasování uděleno právo hlasovat, pak nutno pět zdůraznit, že schůze věřitelů i bez hlasů těchto věřitelů dala právo hlasovat věřiteli č. 43, neboť se na tom usneslo nejméně 54,47% zbývajících přítomných věřitelů s právem hlasu.

-pro udělení hlasovacího práva věřitele č. 63 (který měl pohledávku zcela popřenu) byli pro věřitelé č. 1, 2, 5, 11, 12, 15, 16, 17, 18, 19, 25, 35, 39, 42, 43, 46, 58, 80, č. 89, to je v rozsahu 18.916.220 Kč, což je 68,49%. I v případě, že by bylo možno dále přihlédnout k námitkám dlužníka, že nesměl hlasovat věřitel č. 1, 19 a 43, kterým bylo při předchozím hlasování uděleno právo hlasovat, pak nutno pět zdůraznit, že schůze věřitelů i bez hlasů těchto věřitelů dala právo hlasovat věřiteli č. 63, neboť se na tom usneslo nejméně 52,54% zbývajících přítomných věřitelů s právem hlasu.

-pro udělení hlasovacího práva věřitele č. 82 (který měl pohledávku zcela popřenu) byli pro věřitelé č. 1, 2, 5, 11, 12, 15, 16, 17, 18, 19, 25, 35, 39, 42, 43, 46, 58, 63, 80, 89, to je v rozsahu 20.626.308 Kč, což je 70,33%, bez přihlédnutí k hlasům věřitelů 1, 19, 43, 63 (kterým bylo uděleno právo hlasovat na této schůzi) by se jednalo o nejméně 52,55% ze zbývajících přítomných věřitelů s právem hlasu.

-pro udělení hlasovacího práva věřitele č. 86 (který měl pohledávku částečně popřenu) byli proti věřitelé č. 1, 2, 5, 11, 12, 15, 16, 17, 18, 19, (23 nehlasoval), 25, 35, 39, 42, 43, 46, 58, 63, 80, 82, 89, to je v rozsahu 23.176.940 Kč, což je 95,73%. Bez hlasů věřitelů 1, 19, 43, 63, 82 v případě, že by nebylo možno k nim přihlédnout, viz námitky dlužníka, by se jednalo o 92,60%.

-pro udělení hlasovacího práva věřitele č. 108, který měl pohledávku zcela popřenu) byli pro věřitelé č. 1, 2, 5, 11, 12, 15, 16, 17, 18, 19, 25, 35, 39, 42, 43, 46, 58, 63, 80, 82, 89, to je v rozsahu 21.614.944 Kč, což je 71,29%, bez přihlédnutí k hlasům věřitelů 1, 19, 43, 63, 82 (kterým bylo uděleno právo hlasovat na této schůzi) by se jednalo o nejméně 56,66%, z přítomných věřitelů s právem hlasu.

Z uvedených zjištění vyplývá, že z přítomných věřitelů s celkovým objemem pohledávek 52.326165,25 Kč, měli tito věřitelé na základě uděleného práva právo hlasovat v další části schůzi věřitelů v rozsahu 50.296.990 Kč, z toho zajištěný věřitel č. 86 v rozsahu 6.107.786,80 Kč, ostatní v rozsahu 44.189.204 Kč. Již na tomto místě proto odvolací soud uzavírá, že potud námitky dlužníka, že hlasování bylo zmatečné, neplatné a že by se mělo opakovat, jsou neopodstatněné.

Pro další hlasování o správci a způsobu řešení úpadku soud odejmul hlasovací práva věřitelům č. 86 (zajištěný) a věřiteli č. 98. Z ostatních přítomných nezajištěných věřitelů s právem hlasu v rozsahu 43.156.527 Kč, hlasovalo pro odvolání správce JUDr. Svobody věřitelů v rozsahu 40.080.648 Kč (hlasu), to je 54,49 %, tedy více než polovina všech přihlášených a současně zjištěných pohledávek věřitelů s právem hlasu. Ve stejném rozsahu pak zvolili nového insolvenčního správce. Pokud tyto výsledky schůze věřitelů soud prvního stupně potvrdil, pak byl jeho postup správný.

Při hlasování o způsobu řešení úpadku dlužníka hlasovali všichni přítomní věřitelé s právem hlasu, to je 100% (§ 151 IZ v rozhodném znění) o způsobu řešení úpadku konkursem.

Jelikož tímto usnesením schůze věřitelů byl insolvenční soud vázán (§ 152 věty první IZ), proto postupoval soud prvního stupně správně, pokud zamítl návrh dlužníka na povolení reorganizace a rozhodl o řešení úpadku dlužníka konkursem. Ze shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru a státnímu zastupitelství se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 27. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu