1 VSOL 1260/2015-A-15
KSOL 10 INS 22880/2015 1 VSOL 1260/2015-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Stavebniny STEP s.r.o. v likvidaci, IČ 47972319, se sídlem Štěpánov, Pravoslavná 562/5, PSČ 783 13, o insolvenčním návrhu dlužníka, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 6.11.2015, č.j. KSOL 10 INS 22880/2015-A-8

tak to :

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 6.11.2015, č.j. KSOL 10 INS 22880/2015-A-8 se m ě n í tak, že dlužníkovi se ukládá, aby do 7 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000 Kč, a to na účet Krajského soudu v Ostravě vedeného u ČNB Ostrava, číslo účtu: 6015-4123761/0710, VS: 4802288015, KS: 0308.

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že očekávaným způsobem řešení úpadku dlužníka bude konkurs a při tomto způsobu řešení úpadku činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH. Při úvaze o potřebě zálohy na náklady insolvenčního řízení vycházel soud z insolvenčního návrhu dlužníka, seznamu majetku, z něhož vyplývá, že dlužník má finanční hotovost ve výši 5.400 Kč a finanční prostředky na bankovním účtu ve výši 5.976,14 Kč, takže nemá dostatek pohotových finančních prostředků ke krytí nákladů řízení.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník včas odvolání, ve kterém namítal, že nemá k dispozici požadovanou částku 50.000 Kč, a že z výtěžku získaného prodejem osobního automobilu Škoda Fabia Combi a nákladního automobilu Renault Maxity budou uhrazeny náklady insolvenčního řízení, a to včetně odměny insolvenčního správce, a proto žádá o snížení zálohy na úroveň vykázaných finančních prostředků, případně její prominutí.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se návrhem ze dne 10.9.2015, doručeným soudu téhož dne, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen prohlášením konkursu na jeho majetek. V návrhu uvedl, že má závazky ve výši celkem 806.701,51 Kč, přičemž identifikoval jednotlivé věřitele, výši jednotlivých závazků, jakož i jejich splatnost. K návrhu připojil seznam majetku ze dne 9.9.2015, ve kterém uvedl, že nemá žádný nemovitý ani movitý majetek, má peníze v hotovosti ve výši 5.400 Kč a peníze na bankovním účtu ve výši 5.976,14 Kč a dále pohledávku vůči dlužníkovi ITEMA spol. s r.o., IČ 46581511 ve výši 246.003 Kč a vůči dlužníkovi Jakubovi Spurnému ve výši 5.575,87 Kč. Na výzvu soudu tento seznam majetku doplnil a dále uvedl, že má v majetku osobní automobil Škoda Fabia Combi, pořízený na úvěr od společnosti ESSOX s.r.o. Zůstatková výše úvěru je 91.172 Kč. Dále má nákladní automobil Renault Maxity pořízený na úvěr od společnosti GE Money Auto, s.r.o. Zůstatková výše úvěru je 153.165,81 Kč. Na tomto základě rozhodl odvoláním napadeným rozhodnutím.

Dlužník na výzvu odvolacího soudu sdělil, že v pokladně má částku 5.482,05 Kč a doložil výpis z běžného účtu GE Money Bank, a.s., z něhož vyplývá, že k 30.11.2015 má na účtu částku 5.019,26 Kč.

Podle ustanovení § 108 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2). Nejde-li o dlužníka, může osoba, která zálohu zaplatila na náklady insolvenčního řízení, uplatnit její náhradu v insolvenčním řízení jako pohledávku za majetkovou podstatou (odstavec 4).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a s ohledem na strukturu majetku je zde obava, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není najisto postaveno, zda má zpeněžitelný majetek, který bude postačovat k úhradě nákladů konkursu, resp. zda se ho podaří zpeněžit a za kolik. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

V posuzované věci sám dlužník tvrdí, že v majetkové podstatě nemá dostatek pohotových finančních prostředků ke krytí nákladů insolvenčního řízení, pouze zmiňuje finanční prostředky ve výši cca 10.000 Kč a majetek (dva osobní automobily), který by mohl být předmětem zpeněžení, a dále dvě pohledávky, k jejichž dobytnosti se nevyjádřil. Za dané situace je nepochybné, že vzniknou náklady na oceňování a zpeněžování majetku, přičemž je značně nejisté, zda se ho podaří vůbec zpeněžit a za kolik. Uložení zálohy je důvodné, neboť dlužník nedisponuje dostatkem pohotových finančních prostředků a po insolvenčním správci nelze spravedlivě požadovat, aby tyto náklady nesl ze svého. Je zde tedy důvodná obava, že při neuložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, bude nutné hradit náklady insolvenčního řízení z prostředků státu.

Dále se odvolací soud z pohledu níže citovaných ustanovení zabýval otázkou výše uložené zálohy.

Podle ustanovení § 38 odst. IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumávaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle ustanovení § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb., pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce součet odměny určené podle odstavce 2 a odstavce 3. Pro účely výpočtu odměny podle věty první zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům i částku připadající na odměnu insolvenčního správce (odstavec 1). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi zajištěné věřitele činí 9 % z částky od 0 do 1 mil. Kč (odstavec 2). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele činí 25 % z částky od 0 do 500 tis. Kč (odstavec 3). Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna správce nejméně 45.000 Kč (odstavec 5).

Podle § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000 Kč, nejvýše však 1.000.000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000 Kč.

Odvolací soud přihlédl ke skutečnosti, že dlužník disponuje finanční částkou cca 10.000 Kč, a proto považuje za důvodné uložení zálohy ve výší 40.000 Kč, neboť podle shora citované vyhlášky činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH (nyní 21 %). V této souvislosti je nutné zdůraznit, že lze očekávat náklady na zpeněžení a že bude povinností insolvenčního správce majetek dlužníka dohledávat a zabývat se případnými neúčinnými právními úkony dlužníka. S ohledem na stáří obou automobilů a jejich pořizovací cenu je značně nejisté, zda se nakonec podaří tyto zpeněžit a za kolik, resp., zda bude možné vyplatit insolvenčnímu správci odměnu z výtěžku zpeněžení.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst.1 o.s.ř. změnil tak, že dlužníkovi se ukládá, aby do 7 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000 Kč

Poučen í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 14.ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu