1 VSOL 1240/2015-A-9
KSBR 31 INS 23848/2015 1 VSOL 1240/2015-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Lukáše anonymizovano , anonymizovano , bytem, Dolní Věstonice 67, PSČ 692 29, zastoupeného zmocněncem JUDr. Jaroslavem anonymizovano , anonymizovano , bytem Blučina, Návrší 591, PSČ 664 56, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 23848/2015, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka ze dne 17.10.2015 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.10.2015, č.j. KSBR 31 INS 23848/2015-A-4,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.10.2015, č.j. KSBR 31 INS 23848/2015-A-4, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 142 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) a dále s poukazem na ustanovení § 103 a § 104 občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ) zastavil insolvenční řízení ve věci dlužníka s odůvodněním, že předmětné insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka doručeným soudu 22.9.2015, kterým se domáhal zjištění jeho úpadku. Po vydání vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení (pozn. dne 22.9.2015) bylo soudem zjištěno, že u Krajského soudu v Brně bylo již dne 4.6.2015 zahájeno insolvenční řízení o insolvenčním návrhu dlužníka, které je vedeno pod sp. zn. KSBR 31 INS 14683/2015 a usnesením č.j. KSBR 31 INS 14683/2015-A-4 (pozn. ze dne 5.6.2015) byl uvedený insolvenční návrh dlužníka odmítnut, přičemž proti tomuto usnesení podal dlužník dne 23.6.2015 odvolání, o kterém nebylo dosud rozhodnuto a tedy uvedené řízení pod sp. zn. KSBR 31 INS 14683/2015 nebylo dosud pravomocně skončeno. Vzhledem k tomu, že zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení (ust. § 83 o.s.ř.), bylo řízení v předmětné věci, tj. o později podaném insolvenčním návrhu, pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, zastaveno (ust. § 104 odst. 1 o.s.ř., § 142 písm. b/ IZ). V neposlední řadě soud prvního stupně v závěru zdůraznil, že nelze vést dvě insolvenční řízení o téže věci dlužníka, a proto nebudou-li předchozí insolvenční řízení pravomocně zastavena (tedy usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu nebo usnesení o zastavení řízení nenabude právní moci), insolvenčnímu soudu nezbude než v souladu s ust. § 104 odst. 1 o.s.ř. jakákoliv další dlužníkem zahájená insolvenční řízení zastavit.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž namítal, že je sice pravdou, že podal u Krajského soudu v Brně dne 4.6.2015 insolvenční návrh, toto řízení však bylo usnesením soudu ze dne 16.6.2015 zamítnuto . Proti němu podal odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci, své odvolání však vzal svým podáním ze dne 19.8.2015 zpět. Jelikož jeho podání ze dne 4.6.2015 , vedené pod sp. zn. KSBR 31 INS 14683/2015 je vyřízené (i dle výpisu z insolvenčního rejstříku) a dlužníku nadále hrozil úpadek, proto podal dne 22.9.2015 nový insolvenční návrh, který spojil s návrhem na povolení oddlužení. Z uvedených důvodů je proto zastavení předmětného insolvenčního řízení nedůvodné. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení jako nesprávné zrušil a aby Krajský soud v Brně v předmětném řízení pokračoval.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 7 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014 platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že předmětné insolvenční, které je vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 23848/2015, bylo zahájeno dne 22.9.2015 insolvenčním návrhem dlužníka, který spojil s návrhem na povolení oddlužení a jako formu oddlužení navrhl splátkový kalendář. Na to vydal dne 2.10.2015 (A-4) soud prvního stupně nyní odvoláním napadené usnesení, kterým předmětné řízení podle ust. § 104 odst. 1 o.s.ř. a § 142 písm. b) IZ, pro překážku litispendence zastavil.

Z obsahu insolvenčního spisu vedeného u Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 31 INS 14683/2015 odvolací soud dále zjistil, že dlužník se již insolvenčním návrhem, spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu 4.6.2015 domáhal rovněž rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením. Usnesením ze dne 5.6.2015, č.j. KSBR 31 INS 14683/2015-A-4 Krajský soud v Brně tento insolvenční návrh dlužníka odmítl (pro vady). Dlužník proti tomuto usnesení podal podáním ze dne 19.6.2015 odvolání, které podáním ze dne 19.8.2015 vzal zpět. O tomto odvolání dlužníka, případně o jeho úkonu, spočívajícího ve zpětvzetí odvolání, nebylo dosud odvolacím soudem v uvedeném (prvním) řízení rozhodnuto. Jinými slovy dlužníkem zahájené první insolvenční řízení nebylo doposud (a to ani ke dni tohoto rozhodnutí odvolacího soudu) pravomocně skončeno.

Podle ustanovení § 83 o.s.ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení (odstavec 1-jde o tzv. překážku litispendence).

Podle ust. § 103 o.s.ř. platí, že kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

Ustanovení § 104 odst. 1, věta první o.s.ř. dále stanoví, že jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.

Podle ustanovení § 142 IZ jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu jsou a) odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady nebo pro zjevnou bezdůvodnost, b) zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu, c) zamítnutí insolvenčního návrhu (odstavec 1).

Odvolací soud na základě shora citovaných ustanovení konstatuje, že okamžikem rozhodným pro posouzení existence překážky litispendence (§ 83 o.s.ř.), která je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (§ 104 odst. 1 o.s.ř.), je stav v době vyhlášení (vydání) usnesení, přičemž ke dni rozhodování soudu prvního stupně v dané věci, tj. ke dni 2.10.2015, zde překážka věci zahájené ve smyslu ust. § 83 odst. 1 o.s.ř. existovala, neboť insolvenční návrh byl v předmětné věci podán u soudu dne 22.9.2015, rozhodnutí o zastavení řízení bylo v předmětné věci vydáno dne 2.10.2015, tedy v době, kdy o předchozím (prvním) insolvenčním návrhu dlužníka ve věci vedené pod sp. zn. KSBR 31 INS 14683/2015 nebylo dosud pravomocně rozhodnuto.

K tomu dlužno pro úplnost uvést, že i v případě, pokud by po vydání nyní napadeného usnesení soudu prvního stupně, to je po 2.10.2015, došlo k pravomocnému skončení prvního insolvenčního řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 14683/2015, pak ani k této skutečnosti by nemohl odvolací soud přihlédnout, neboť ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 IZ platí, že v řízení o odvolání proti rozhodnutí podle § 142 se nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 24. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu