1 VSOL 1239/2016-A-13
KSBR 37 INS 11921/2016 1 VSOL 1239/2016-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenčním řízení dlužníka PANE s.r.o. v likvidaci, identifikační číslo osoby: 48532355, se sídlem Modřínová 595/9, Nové Dvory, 674 01 Třebíč, zastoupeného likvidátorkou JUDr. Evou Hrbáčkovou, advokátkou se sídlem Bráfova 50, 674 01 Třebíč, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.6.2016, č.j. KSBR 37 INS 11921/2016-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2016, č. j. KSBR 37 INS 11921/2016-A-6, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím soud prvního stupně poukazem na ustanovení § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon- dále jen též IZ ), uložil dlužníku, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Rozhodnutí odůvodnil tím, že dne 18.5.2016 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužníka, kterým se domáhal rozhodnutí o zjištění svého úpadku. Protože minimální odměna insolvenčního správce podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí při konkursu 45.000 Kč bez DPH, rozhodl o uložení zálohy, neboť jejím účelem je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho isir.justi ce.cz

činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po jeho ustanovení do funkce a tím překlenout prvotní nedostatek pohotových peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možno majetkovou podstatu zpeněžit. Nelze dopustit, aby v případě, kdy nebudou postačovat prostředky v majetkové podstatě k úhradě nákladů insolvenčního řízení, aby tyto hradil stát.

Proti tomuto usnesení podal dlužník pouze tzv. blanketní odvolání, v němž uvedl, že se neztotožňuje se závěry v napadeném rozhodnutí.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomuto úkonu oprávněnou a směřuje proti rozhodnutí procesní povahy, o němž je možné rozhodnout na základě obsahu spisu, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je v posuzované věci občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014.

Z obsahu předloženého spisu se podává, že -dlužník se návrhem ze dne 13.5.2016, doručeným soudu dne 18.5.2016, domáhal rozhodnutí o svém úpadku, bez uvedení způsobu jeho řešení. V návrhu mimo jiné uvedl, že likvidátorka JUDr. Eva Hrbáčková, která insolvenční návrh za dlužníka podává, byla do funkce likvidátora jmenována usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23.6.2005, č.j. 1 Cm 99/2005. Dlužník nemá žádné zaměstnance; majetek tvořily zcela nehodnotné akcie dlužníka v PANE CZ, a.s. v likvidaci; nemá žádné pohledávky; hotovost má ve výši 284,29 Kč a má závazky u 6 věřitelů v celkové výši 5.960.633,99 Kč. Společnost (dlužník) je v likvidaci, závazky nesplácí, nemá majetek, nemá co zpeněžit, je předlužena. Likvidátorka navrhla vydání usnesení, kterým bude určeno, že PANE s.r.o. v likvidaci je v úpadku. -K návrhu dlužník připojil prohlášení o evidenci závazků věřitelů, prohlášení, že ve společnosti není žádný majetek a prohlášení, že ve společnosti nejsou evidováni žádní zaměstnanci. -Usnesením ze dne 25.5.2016 (č.d. A-4) soud vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 7 dnů předložil řádný seznam závazků s uvedením svých věřitelů a údajů o výši a splatnosti jednotlivých závazků a dále listiny, které dokládají dlužníkův úpadek. Podáním ze dne 6.6.2016 zaslal dlužník požadované doplnění insolvenčního návrhu v němž uvedl 4 závazky vůči 4 věřitelům v celkové výši 5.823.205 Kč, prohlásil, že má 6 závazků vůči 6 věřitelům v celkové výši 5.960.633,99 Kč a prohlásil, že nemá žádný majetek. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle § 144 IZ ve znění po novele zákona č. 294/2013 Sb. insolvenční návrh nelze zamítnout proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i když je to zřejmé.

Odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh dlužníka je projednatelný; vyplývá z něj, že dlužník je v úpadku z důvodu předlužení a lze očekávat, že jeho úpadek bude řešen konkursem (případně nepatrným konkursem), neboť ustanovení § 144 IZ v platném znění neumožňuje insolvenčnímu soudu zamítnout insolvenční návrh proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i když je to zřejmé. Z obsahu návrhu i ze seznamu majetku vyplývá, že dlužník nemá žádný majetek ani finanční prostředky, nicméně tuto skutečnost bude nutno v insolvenčním řízení prověřit.

Ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 IZ stanoví, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2).

Ze shora citovaného ustanovení je zřejmé, že po insolvenčním navrhovateli, včetně dlužníka (i když je v likvidaci), lze zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení požadovat, pokud tyto prostředky, zejména na počáteční činnost insolvenčního správce, nelze zajistit jinak, což je i případ dlužníka v projednávané věci.

Za dané situace dospěl odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně k závěru, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v přezkoumávaném případě nutné a to včetně požadované výše, neboť v případě, že po zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek, bude insolvenční správce zpeněžovat (např. se mu podaří zjistit a zpeněžit majetek dlužníka, vymoci pohledávky dlužníka), pak jen jeho odměna bude činit nejméně 45.000 Kč a zcela nepochybně mu vzniknou hotové výdaje či náklady konkursu. Smyslem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a dále rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, pokud by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku, případně majetku v potřebném rozsahu.

Dále je třeba poukázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu (včetně poslední novely), v jejíž části, týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně zdůraznil, že Obavám, že náklady vynaloženými na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele . ..Záloha bude v další fázi řízení spotřebována především na prověření majetkových poměrů dlužníka též z hlediska institutu odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů .

Z výše uvedeného je zřejmé, že postup zvolený soudem prvního stupně v dané věci je postupem, který zákonodárce předpokládal. Proto rovněž dlužník, který podává insolvenční návrh, musí počítat s tím, že bude k zaplacení této zálohy vyzván.

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že smyslem a účelem insolvenčního řízení není likvidace a výmaz nefunkční a případně nemajetné společnosti (bez ohledu na příčiny tohoto stavu), nýbrž řešení jejího úpadku některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 IZ). Proto ani případná otázka, jakým způsobem bude řešena situace zadluženého a nemajetného dlužníka z pohledu práva obchodní společnosti je pro rozhodování v insolvenčním řízení nevýznamná.

Podle § 82 odst. 1 zákona č. 304/2012 Sb. o veřejných rejstřících (dále ZVR) jestliže za právnickou osobu zrušenou rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci podal návrh na výmaz z veřejného rejstříku likvidátor jmenovaný soudem nebo jiným orgánem veřejné moci a je-li součástí takového návrhu prohlášení likvidátora o tom, že bezúspěšně prověřil možnost uplatnit neplatnost nebo neúčinnost právních jednání právnické osoby a že majetek této osoby nepostačuje ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení, soud provede zápis na základě tohoto návrhu. Ustanovení § 78 se nepoužije.

Odvolací soud opět odkazuje na důvodovou zprávu k poslední novele insolvenčního zákona, v níž zákonodárce k ustanovení § 144 IZ dále vyložil, že nový zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (zák. č. 304/2013-účinný od 1.1.2014) přenáší úpravu obsaženou dosud v ustanovení § 144 IZ, na půdu rejstříkových soudů, proto již není zapotřebí řešit danou problematiku v insolvenčním řízení zaváděním nesystémového institutu zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku (§ 82 ZVR)

Dále je třeba uvést, že jestliže by se v dalším řízení, po rozhodnutí o úpadku ukázalo, že nebude možno dohledat a zpeněžit majetek dlužníka v potřebném rozsahu (alespoň na úhradu nákladů insolvenčního řízení), pak by při nezaplacení zálohy (kterou je možno požadovat pouze do rozhodnutí o úpadku) veškeré náklady tohoto insolvenčního řízení nesl stát a nadto by věřitelé dlužníka nebyli uspokojeni ani poměrně, čímž by celé insolvenční řízení ztratilo svůj smysl.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je správné, a to včetně výše stanovené zálohy. Proto je odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. e/ o.s.ř., § 229 odst. 4 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 19. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu