1 VSOL 1238/2015-A-15
KSBR 44 INS 22622/2015 1 VSOL 1238/2015-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní Dubňany 53, PSČ 671 73, o insolvenčním návrhu věřitele SYNINGOM s.r.o., IČ: 27569241, se sídlem Praha 7-Holešovice, Heřmanova 457/41, PSČ 170 00, k odvolání tohoto věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.10.2015, č. j. KSBR 44 INS 22622/2015-A-10,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.10.2015, č. j. KSBR 44 INS 22622/2015-A-10 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil navrhujícímu věřiteli SYNINGOM s.r.o. (dále jen insolvenční navrhovatel ) podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby do tří dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu. Při určení výše zálohy přihlédl ke skutečnosti, že navrhovaným způsobem řešení úpadku dlužnice je konkurs na její majetek (oddlužení může navrhnout pouze dlužník), přičemž při řešení

úpadku konkursem činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH. Dále uvedl, že dlužnice se k insolvenčnímu návrhu věřitele na výzvu soudu nevyjádřila a nepředložila ani seznam majetku, tudíž soudu není známo, zda dlužnice disponuje dostatkem pohotových finančních prostředků. Věřitel sice v návrhu uvádí, že dlužnice vlastní nemovitý majetek, ale v tomto okamžiku nelze předjímat kdy a za jakou cenu a zda vůbec se insolvenčnímu správci podaří tento majetek zpeněžit, a za této situace nelze připustit, aby do doby, než bude majetek dlužníka zpeněžen, nesl veškeré náklady řízení insolvenční správce.

Proti tomuto rozhodnutí podal insolvenční navrhovatel včas odvolání, ve kterém namítal, že není důvod k tomu, aby byla stanovena záloha na odměnu insolvenčního správce v plné možné výši, když je zde prokazatelný majetek dlužníka, ze kterého bude jednoznačně odměna insolvenčního správce saturována v plném rozsahu.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční navrhovatel se návrhem ze dne 2.9.2015, doručeným soudu dne 8.9.2015, domáhal rozhodnutí o úpadku dlužnice Marie anonymizovano a navrhoval, aby byl řešen prohlášením konkursu, případně oddlužením, pokud dlužnice splní zákonné podmínky pro povolení oddlužení. V návrhu mimo jiné uvedl, že má vůči dlužnici splatnou pohledávku z titulu úvěrové smlouvy ve výši 334.214,04 Kč, jejíž splatnost nastala dne 16.4.2015. V návrhu označil další dva věřitele, a to společnost AB 5 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným, se sídlem v Nizozemí a společnost PEGAS FINANCE, s.r.o., IČ: 29186820, vůči nimž má dlužnice splatné závazky. K návrhu připojil výpis z katastru nemovitostí vedený u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Znojmo na LV č. 286, pro obec a k.ú. Dolní Dubňany, z něhož vyplývá, že dlužnice je vlastnictví nemovitostí, které jsou zajištěny zástavním právem smluvním, jakož i zástavním právem exekutorským. K majetkové situaci dlužnice se v návrhu blíže nevyjádřil. Usnesením ze dne 9.9.2015 č. j. KSBR 44 INS 22622/2015-A-5, které bylo dlužnici doručeno společně s insolvenčním návrhem, byla dlužnice vyzvána, aby se ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně vyjádřila insolvenčnímu k návrhu věřitele a dále jí bylo uloženo, aby v této lhůtě předložila seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, seznam svých závazků s uvedením svých dlužníků a seznam zaměstnanců. Na tuto výzvu dlužnice nereagovala. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 108 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2). Nejde-li o dlužníka, může osoba, která zálohu zaplatila na náklady insolvenčního řízení, uplatnit její náhradu v insolvenčním řízení jako pohledávku za majetkovou podstatou (odstavec 4).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a soudu není známa struktura dlužníkova majetku, takže není najisto postaveno, že po rozhodnutí o úpadku budou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda má zpeněžitelný majetek, který bude postačovat k úhradě nákladů konkursu, resp. zda se ho podaří zpeněžit a za kolik. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Totéž platí při oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty.

V této souvislosti odvolací soud zdůrazňuje, že ve fázi rozhodování o povinnosti složit zálohu na náklady insolvenčního řízení nelze zjišťovat majetkovou situaci dlužníka jinak, než výzvou dle ustanovení § 128 odst. 3 IZ, což soud prvního stupně učinil, přičemž nesplnění této povinnosti dlužníkem má za následek pouze vyvratitelnou právní domněnku, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky (§ 3 odst. 2, písm. d/ IZ). Pokud odvolatel tvrdí, že dlužnice disponuje majetkem, z jehož výtěžku bude možno uhradit předpokládanou odměnu insolvenčního správce ve výši 45.000 Kč bez DPH, znamená to, že v rámci konkursu dojde ke zpeněžování tohoto majetku, ovšem s tím vzniknou náklady související s oceňováním a zpeněžováním majetku, přičemž nelze po insolvenčním správci spravedlivě požadovat, aby tyto náklady hradil ze svého. Totéž platí při způsobu řešení úpadku oddlužením formou zpeněžení majetkové podstaty.

Dále se odvolací soud z pohledu níže citovaných ustanovení zabýval otázkou výše uložené zálohy.

Podle ustanovení § 38 odst. IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumávaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle ustanovení § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů ve znění účinném od 1.1.2014, tj. ve znění novely provedené vyhláškou č. 398/2013 Sb. (dále jen vyhláška ), pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce součet odměny určené podle odstavce 2 a odstavce 3. Pro účely výpočtu odměny podle věty první zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům i částku připadající na odměnu insolvenčního správce (odstavec 1). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi zajištěné věřitele činí 9 % z částky od 0 do 1 mil. Kč (odstavec 2). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele činí 25 % z částky od 0 do 500 tis. Kč (odstavec 3). Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna správce nejméně 45.000 Kč (odstavec 5).

Podle § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů ve znění účinném od 1.1.2014, tj. ve znění novely provedené vyhláškou č. 398/2013 Sb. (dále jen vyhláška ), pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000 Kč, nejvýše však 1.000.000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000 Kč.

Uložení zálohy ve výší 50.000 Kč proto považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle shora citované vyhlášky činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH (nyní 21%), která ovšem může být při zpeněžování majetku ještě podstatně vyšší. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že lze očekávat náklady na soupis majetku, jeho ocenění, zpeněžení, přičemž nelze spravedlivě očekávat, že tyto náklady ponese insolvenční správce ze svého. Je též otázkou, zda se tento majetek vůbec podaří zpeněžit a za kolik. Nelze proto přisvědčit odvolateli, který namítá, že není důvod k tomu, aby byla stanovena záloha na odměnu insolvenčního správce v plné možné výši, když je zde prokazatelný majetek dlužníka, ze kterého bude jednoznačně odměna insolvenčního správce saturována v plném rozsahu. Záloha na náklady insolvenčního řízení totiž neplní pouze funkci zálohy na odměnu insolvenčního správce, ale slouží ke krytí všech nákladů insolvenčního řízení.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 3. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu