1 VSOL 1234/2014-B-16
KSOS 34 INS 20129/2013 1 VSOL 1234/2014-B-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Vlastimily anonymizovano , anonymizovano , bytem Kopřivnice, Francouzská 1188/32, PSČ 742 21, o způsobu řešení úpadku dlužnice , k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.7.2014, č.j. KSOS 34 INS 20129/2013-B-11

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.7.2014, č.j. KSOS 34 INS 20129/2013-B-11 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení § 405 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) o neschválení oddlužení dlužnice Vlastimily anonymizovano (výrok I.) a podle ustanovení § 405 odst. 2 IZ prohlásil na majetek dlužnice konkurs, který bude podle ustanovení § 314 odst. 1, písm. a) veden jako nepatrný (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že dlužnice nesplňuje podmínku pro schválení oddlužení, neboť se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, když měsíční příjem dlužnice je ve výši 10.700 Kč, má 2 vyživovací povinnosti a závazky vůči nezajištěným věřitelům ve výši 698.460 Kč. V průběhu insolvenčního řízení tak vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, ve kterém nezpochybňovala závěr soudu prvního stupně o tom, že s ohledem na výši příjmu nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, ale namítala, že soud prvního stupně postupoval nesprávně, když její insolvenční řízení nespojil s insolvenčním řízením jejího manžela vedeným u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 20126/2013. V této souvislosti namítala, že insolvenční řízení obou manželů bylo zahájeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 294/2013, kterým byl s účinností od 1.1.2014 změněn insolvenční zákon, takže insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 na insolvenční řízení dlužnice a jejího manžela nedopadají a právní účinky spojené s podáním jejich návrhů zůstávají zachovány, takže soudu nic nebrání rozhodnout podle ustanovení § 112 odst. 1 o.s.ř. o spojení insolvenčních řízeních obou manželů ke společnému řízení. Dále soudu prvního stupně vytýkala, že jeho postup je v rozporu s dosavadní judikaturou, na kterou odkazovala, a též v rozporu s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Soud prvního stupně měl v duchu zachování ústavnosti postupovat v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR a předložit věc k posouzení Ústavnímu soudu ČR, neboť zákon, jehož má být při řešení předmětné insolvenční věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem. Navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře schválí, zruší rozhodnutí o konkursu a rozhodne o spojení insolvenčního řízení dlužnice s insolvenčním řízením jejího manžela Karla anonymizovano , anonymizovano , vedeným u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 20126/2013, případně, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se návrhem ze dne 10.7.2013, doručeným soudu dne 18.7.2013, domáhala rozhodnutí o úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. Návrh podala na předepsaném formuláři a v kolonce 06 mimo jiné navrhovala spojení jejího insolvenčního řízení s insolvenčním řízením jejího manžela anonymizovano , neboť jejich závazky vznikly za doby trvání manželství a spadají do společného jmění manželů. Usnesením ze dne 29.7.2013, č.j. KSOS 34 INS 20129/2013-A-5 soud prvního stupně zjistil úpadek dlužnice, ustanovil insolvenčního správce, povolil řešení úpadku oddlužením, vyzval věřitele k podávání přihlášek a na den 29.10.2013 nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů. Dlužnice do protokolu o přezkumném jednání uvedla, že se pokusí ve svém okolí získat dárce, který by jí pomáhal pravidelným měsíčním darem v minimální výši 3.600 Kč pro potřebu splátkového kalendáře, a že o uzavření darovací smlouvy, případně jiném postupu, bude soud informovat. U přezkumného jednání byla zjištěna pohledávka P1 vůči Komerční bance, a.s. ve výši 216.556,98 Kč a pohledávka P2 vůči věřiteli CETELEM ČR, a.s. ve výši 481.903,26 Kč. V seznamu přihlášených pohledávek je poznámka, že obě pohledávky jsou současně přihlášeny do insolvenčního řízení manžela Karla anonymizovano . Na výzvu soudu k předložení avizované darovací smlouvy reagovala insolvenční správkyně dlužnice sdělením, že dlužnice žádnou darovací smlouvu neuzavřela. Na schůzi věřitelů dne 15.7.2014 bylo rozhodnuto, že se oddlužení dlužnice neschvaluje a na její majetek se prohlašuje konkurs, který bude projednáván jako nepatrný.

Z obsahu insolvenčního spisu sp. zn. KSOS 34 INS 20126/2013 vyplývá, že manžel dlužnice Karel Gazdík, anonymizovano se insolvenčním návrhem ze dne 10.7.2013, doručeným soudu 18.7.2013, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. Návrh podal na předepsaném formuláři a v kolonce 06 mimo jiné uvedl, že žádá o spojení jeho insolvenčního řízení s insolvenčním řízením jeho manželky Vlastimily anonymizovano , anonymizovano , neboť z obou insolvenčních návrhů vyplývá, že jsou manželé, jejich závazky vznikly za dobu trvání jejich manželství a spadají tak do společného jmění manželů. Usnesením ze dne 29.7.2013, č.j. KSOS 34 INS 20126/2013-A-5 byl zjištěn úpadek dlužníka Karla anonymizovano , ustanoven insolvenční správce, povoleno řešení úpadku oddlužením, věřitelé vyzváni k podání přihlášek a na den 29.10.2013 nařízeno přezkumné jednání a svolána schůze věřitelů. Na tomto přezkumném jednání byla zjištěna pohledávka P1 vůči Komerční bance, a.s. ve výši celkem 235.141,28 Kč, sestávající z dílčí pohledávky č. 1 ve výši 216.556,98 Kč a dílčí pohledávky č. 2 ve výši 18.584,30 Kč, a dále pohledávka P2 vůči věřiteli CETELEM ČR, a.s. ve výši celkem 509.463,03 Kč, sestávající z dílčí pohledávky č. 1 ve výši 27.559,77 Kč a dílčí pohledávky č. 2 ve výši 481.903,26 Kč.

Podle ustanovení § 83a IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, není-li dále stanoveno jinak, není v insolvenčním řízení přípustné spojení věcí různých dlužníků ke společnému řízení.

Podle ustanovení § 394a IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, manželé, z nichž každý samostatně je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, mohou tento návrh podat společně. Pro posouzení, zda jde o osoby oprávněné podat společný návrh manželů na povolení oddlužení, je rozhodné, zda jde o manžele ke dni, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu (odstavec 1). Společný návrh manželů na povolení oddlužení musí obsahovat výslovné prohlášení obou manželů, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů; podpisy obou manželů u tohoto prohlášení musí být úředně ověřeny (odstavec 2). Manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, mají po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu a po dobu trvání účinků oddlužení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka (odstavec 3).

Ze shora citovaného ustanovení §83a IZ vyplývá, že s účinností od 1.1.2014 již není v insolvenčním řízení přípustné spojení věcí různých dlužníků ke společnému řízení a že ustanovení § 374a IZ připouští pouze společný návrh manželů na povolení oddlužení podaný po 1.1.2014.

Dlužnice se mýlí, pokud se domnívá, že podle čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 294/2013 Sb., kterým byl s účinností od 1.1.2014 novelizován zákon č.182/2006, lze i po účinnosti této novely rozhodnout o spojení insolvenčních řízení manželů podle ustanovení § 112 odst.1 o.s.ř., když oba podali návrhy ještě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, takže právní účinky těchto úkonů zůstávají zachovány. Odvolací soud v této souvislosti zdůrazňuje, že účinky, které insolvenční zákon spojuje se zahájením insolvenčního řízení jsou vyjmenovány v ustanovení §109 IZ, a právě tyto právní účinky úkonů (posuzováno ve vztahu k insolvenčnímu návrhu) má na mysli čl. II. shora citovaných přechodných ustanovení novely a pouze ty zůstávají zachovány. Za situace, že předmětné insolvenční řízení bylo dle ustanovení § 97 odst.1 IZ zahájeno podáním návrhu 18.7.2013, tj. ještě přede dnem nabytí účinnosti insolvenčního zákona ve znění zákona č. 294/2013 Sb., zůstávají zachovány právní účinky vyjmenované v ustanovení § 109 IZ ve znění účinném do 31.12.2013. Jinak i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 294/2013 Sb. platí insolvenční zákon ve znění od 1.1.2014, tedy zákon, který zakazuje v ustanovení § 83a IZ spojení insolvenčních řízení různých dlužníků.

Soud prvního stupně proto postupoval procesně správně, když po 1.1.2014 již insolvenční řízení dlužnice a jejího manžela nespojil ke společnému řízení. V této otázce je praxe soudů jednotná, takže pokud odvolatelka zmiňovala konkrétní jiná řízení, ve kterých došlo ke spojení insolvenčních řízení manželů, jednalo se o rozhodnutí vydaná do 31.21.2013.

Dále odvolací soud ve smyslu níže citovaných zákonných ustanovení přezkoumal závěr soudu prvního stupně o tom, že v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, neboť dlužnice nesplňuje podmínku pro schválení oddlužení, když se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek.

Podle ustanovení § 398 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odstavec 1). Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu (odstavec 2). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění konkursu (odstavec 3).

Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne tak namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Podle ustanovení § 314 odst. 1, písm. a) IZ o nepatrný konkurs jde, jestliže dlužníkem je fyzická osoba, která není podnikatelem.

Dlužnice má příjem ve výši 10.700Kč měsíčně, závazky vůči nezajištěným věřitelům ve výši 698.460 Kč a dvě vyživovací povinnosti, lze tedy se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nedosáhne 30 % jejich pohledávek a souhlas věřitelů s nižším plněním nebyl doložen.

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 29.9.2010, sp. zn. 29 NSČR 6/2008, které je publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 61/2011, formuloval a odůvodnil závěr, že pokud dlužník nenabízí svým nezajištěným věřitelům, kteří nesouhlasili s nižším plněním (alespoň 30 % jejich pohledávek), pak je to ve smyslu § 395 odst. 1, písm. b) IZ důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. V dalším rozhodnutí ze dne 28.2.2013, sp. zn. 29 NSČR 12/2013, které je publikováno Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 77/2013 formuloval a odůvodnil závěr, že lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou, přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení.

Promítnuto na poměry projednávané věci to znamená, že pokud dlužnice nemá dostatečný příjem nelze schválit oddlužení plněním splátkového kalendáře.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 25. listopadu 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu