1 VSOL 1232/2016-A-14
KSBR 47 INS 15215/2016 1 VSOL 1232/2016-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Kroměříž, Smetanova 1303/1, PSČ 767 01, IČ: 62153609, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení a o insolvenčním návrhu věřitele Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem Kroměříž, Velehradská 4249/24b, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.8.2016, č.j. KSBR 47 INS 15215/2016-A-9 takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.8.2016, č.j. KSBR 47 INS 15215/2016-A-9 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě pěti dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužník není ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) IZ osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť isir.justi ce.cz v návrhu uvedl závazek z podnikání vůči nezajištěnému věřiteli Okresní správě sociálního zabezpečení Kroměříž, přičemž netvrdil žádné skutečnosti, na jejichž základě by soud mohl uzavřít, že existence tohoto závazku z podnikání nebrání řešení jeho úpadku oddlužením. Na výzvu soudu dlužník předložil sdělení tohoto věřitele, ve kterém je uvedeno, že ponechává otázku formy řešení úpadku dlužníka na zvážení insolvenčního soudu, přičemž bude-li dlužníkovi povoleno oddlužení, nebude za dodržení soudem stanovených podmínek tento věřitel proti průběhu insolvenčního řízení nijak aktivně vystupovat. Vzhledem k tomu, že tento věřitel neudělil dlužníkovi výslovný souhlas s řešením jeho úpadku oddlužením, absence tohoto souhlasu brání řešení dlužníkova úpadku oddlužením, a proto bude řešen prohlášením konkurzu na jeho majetek. Při tomto způsobu řešení úpadku činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH. Z obsahu insolvenčního spisu nevyplývá, že dlužník má pohotové finanční prostředky, které by bylo možno použít k úhradě nezbytných výdajů insolvenčního správce spojených s jeho činností po zjištění úpadku dlužníka, a proto považoval za nezbytné vybrat zálohu ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník včas odvolání, ve kterém namítal, že s ohledem na právní formulaci, kterou věřitel Okresní správa sociálního zabezpečení Kroměříž ve svém sdělení použil, nejedná se o jeho výslovný nesouhlas, zamítnutí, námitku či neudělení výslovného souhlasu s řešením jeho úpadku oddlužením.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že rozhodnutí nelze potvrdit ani změnit.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ).

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 24.6.2016, doručeným soudu dne 27.6.2016, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. Návrh podal na předepsaném formuláři a v kolonce 07 mimo jiné uvedl, že má jeden závazek z podnikání vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Kroměříž ve výši 77.850 Kč. Tento závazek pak uvedl též v kolonce 19 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) a v přiloženém seznamu závazků. Vzhledem k tomu, že v návrhu netvrdil souhlas tohoto věřitele s řešením jeho úpadku oddlužením, byl usnesením ze dne 27.7.2016, č.j. KSBR 47 INS 15215/2016-A-4 vyzván, aby uvedl skutečnosti, z nichž bude vyplývat, že tento závazek nebrání uplatnění institutu oddlužení ve smyslu ustanovení § 389 IZ, to znamená alespoň tvrzení, že věřitel, vůči němuž má dlužník nezajištěný závazek pocházející z podnikatelské činnosti, s uplatněním institutu oddlužení souhlasí. V reakci na tuto výzvu bylo do spisu bylo založeno stanovisko Okresní správy sociálního zabezpečení Kroměříž ze dne 3.8.2016, ve kterém bylo sděleno, že věřitel ČR-Česká správa sociálního zabezpečení ponechává otázku formy řešení úpadku insolvenčního dlužníka na zvážení insolvenčního soudu, přičemž bude-li dlužníkovi povoleno oddlužení, nebude za dodržení soudem stanovených podmínek tento věřitel proti průběhu insolvenčního řízení nijak aktivně vystupovat. Do tohoto řízení přistoupil věřitel Martin Roubalík, anonymizovano , bytem Kroměříž, Velehradská 4249/24b, který se insolvenčním návrhem ze dne 28.7.2016, doručeným soudu dne 29.7.2016, domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka a k návrhu připojil přihlášku pohledávky. Existenci tohoto dalšího insolvenčního navrhovatele soud prvního stupně zřejmě pominul, když odvoláním napadeným usnesením uložil zálohu pouze dlužníkovi, aniž odůvodnil, proč nepostupoval podle ustanovení § 108 odst. 2 IZ.

Podle ustanovení § 108 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 389 odst. 1 písm. b) IZ dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

Rozhodovací praxe odvolacího soudu je jednotná v názoru, že souhlas věřitele s oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ, pokud se věřitel k této otázce vyjadřuje, musí být výslovný, což v posuzované věci schází. Za souhlas nelze považovat sdělení věřitele, že ponechává otázku formy řešení úpadku insolvenčního dlužníka na zvážení insolvenčního soudu, přičemž bude-li dlužníkovi povoleno oddlužení, nebude za dodržení soudem stanovených podmínek tento věřitel proti průběhu insolvenčního řízení nijak aktivně vystupovat .

V posuzované věci je proto mimo jakoukoliv pochybnost, že dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má dluhy z podnikání, které brání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 písm. b/, odst. 2 písm. a/ IZ), což je bez dalšího důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ a rozhodnutí o způsobu řešení jejího úpadku konkursem podle ustanovení § 396 IZ, a nikoliv důvodem pro postup podle ustanovení § 397 IZ (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.9.2015, č.j. KSBR 29 INS 15846/2015-A-11, 1 VSOL 918/2015, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS pod číslem 49/2016, ve kterém je formulován a odůvodněn závěr, že má-li dlužník dluh z podnikání, je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst.2 insolvenčního zákona vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením. Jestliže dlužník, který má dluh z podnikání, v návrhu na povolení oddlužení ani na k výzvě soudu netvrdí skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 insolvenčního zákona vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku oddlužením, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne; totéž platí, má-li důvod, pro který dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, spočívat v tom, že s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde (§ 389 odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona), a dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvede, že takový souhlas nemá, nebo vyjde-li před rozhodnutím o návrhu na povolení oddlužení v řízení najevo, že věřitel, o jehož pohledávku jde, s oddlužením nesouhlasí. Postup podle ustanovení § 397 odst. 1, věty druhé insolvenčního zákona je v těchto případech vyloučen.

Od shora citovaného rozhodnutí, které je čerstvě publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS pod číslem 49/2016, nemá odvolací důvod se odchylovat. Od publikace tohoto rozhodnutí se očekává sjednocení dosud nejednotné praxe vrchních soudů.

Jak již bylo výše konstatováno, soud prvního stupně pominul, že v projednávané věci jsou dva insolvenční navrhovatelé, a proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) jako nepřezkoumatelné zrušil a podle ust. § 221 odst. 1 o.s.ř. věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 12.října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu