1 VSOL 1229/2016-A-13
KSOS 36 INS 16553/2016 1 VSOL 1229/2016-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužnice Dagmar anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby: 73176338, bytem Studentská 1154/6, 736 01 Havířov, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. srpna 2016, č. j. KSOS 36 INS 16553/2016-A-8, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. srpna 2016, č. j. KSOS 36 INS 16553/2016-A-8, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), uložil dlužnici, aby ve lhůtě do 7 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatila na označený účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění soud uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu 14.7.2016, bylo zahájeno insolvenční řízení. Z návrhu je zřejmé, že dlužnice je v úpadku; v návrhu uvedla, že má dluhy z podnikání a uvědomila věřitele, vůči nimž má dluhy z podnikání, o svém záměru podat insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Přípisem doručeným soudu dne 17.8.2016 sdělil věřitel Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště v Karviné, že nesouhlasí s řešením úpadku oddlužením. Pro aktivní nesouhlas věřitele nelze v daném případě oddlužení povolit a jako způsob řešení úpadku zbývá pouze konkurs. Proto soud uložil dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, která je nutná ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak, a to v maximální výši 50.000 Kč. isir.justi ce.cz

Proti tomuto usnesení podala odvolání dlužnice, v němž uvedla, že se nechce vyhýbat úhradě svých dosavadních závazků, ale nemá v současné době finanční prostředky, aby své závazky v měsíčních splátkách včas a plně hradila. Protože v insolvenčním řízení nelze zvýhodnit věřitele úhradou závazků v plné výši, žádá o povolení oddlužení a úhradu závazků prostřednictvím insolvenčního řízení. Ke sdělení finančního úřadu uvedla, že podíl ve výši 1/2 chaty neprodala, ale převedla na syna k uspokojení pohledávky, kterou vůči synovi měla pro zajištění rodinných vztahů. Kdyby došlo k prodeji, určitě by přednostně z utržené části kupní ceny těmito prostředky umořila pohledávky vůči svým věřitelům. Jedinou možností, aby alespoň část závazků věřitelům uhradila je právě insolvenční řízení; bez tohoto řízení dochází k nárůstu jejích závazků penalizacemi a smluvními pokutami a rovněž k předávání závazků k vymáhání exekutorům. Nevlastní žádný majetek, který by mohl být zpeněžen a pro věřitele bude určitě vhodnější a přijatelnější povolení splácení závazků splátkovým kalendářem. Navrhla zrušení usnesení v plném rozsahu a stanovení nového výpočtu pro splácení závazků splátkovým kalendářem.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že: -insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 14.7.2016, se dlužnice domáhala rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužnice tvrdila 46 závazků u 33 věřitelů a celkovou výši nezajištěných závazků 1.984.218 Kč. Uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost; pobírá invalidní důchod ve výši 5.256 Kč, podporu v nezaměstnanosti ve výši 6.697 Kč. Současně bude mít dar ze smlouvy o důchodu od Patrika Křižáka ve výši 8.300 Kč. V kolonce 15 návrhu-majetek, který není předmětem zajišťovacích práv-uvedla televizor LG v odhadované ceně 4.000 Kč, telefon LG v odhadované ceně 2.000 Kč, lednici Ardo v odhadované ceně 1.000 Kč a starší nábytek v odhadované ceně 1.500 Kč. Dále uvedla, že nevlastní žádný nemovitý majetek. K návrhu připojila čestné prohlášení, v kterém uvedla, že má závazek z podnikání u Finančního úřadu Karviná ve výši 12.366 Kč. Dále připojila přípis České správy sociálního zabezpečení ze dne 16.10.2015, kterým ČSSZ sdělila, že má za dlužnicí evidované pohledávky na pojistném a penále ve výši 18.148 Kč a věřitel ponechává na zvážení soudu, zda bude hrozící úpadek řešen formou oddlužení a toto rozhodnutí soudu bude věřitel akceptovat. Z rozhodnutí ČSSZ ze dne 5.5.2015 vyplývá, že dlužnici byl přiznán invalidní důchod ve výši 5.256 Kč měsíčně. -Usnesením ze dne 25.7.2016 (A-4) soud prvního stupně vyzval dlužnici, aby doložila důchodový výměr na rok 2016 a dále písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se s dlužnicí dohodl s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky a uvede, jaká bude nižší hodnota plnění u této pohledávky, anebo doplní své očekávané příjmy v následujících 5 letech. -Dne 9.8.2016 (A-5) dlužnice doplnila smlouvu o důchodu ze dne 4.8.2016, z které vyplývá, že plátce David Křižák se zavazuje poskytovat dlužnici měsíčně částku 800 Kč po dobu trvání oddlužení. Dále předložila oznámení ČSSZ ze dne 14.12.2015 o zvýšení základní výměry vypláceného důchodu na částku 5.296 Kč měsíčně. -Dne 17.8.2016 sdělil věřitel Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště v Karviné, že nesouhlasí s tím, aby daňová pohledávka v celkové výši 27.900 Kč dlužnice Dagmar anonymizovano byla řešena oddlužením. Správce daně z výpisu z katastru zjistil, že daňový dlužník dne 29.5.2015 převedl 1/2 nemovitostí uvedených na LV č. 135 darovací smlouvou na Křižáka Davida. Z tohoto důvodu se domnívá, že daňový dlužník měl prostředky na zaplacení daňových pohledávek vůči Finančnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj. -Poté vydal soud prvního stupně napadené rozhodnutí.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014), dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Předně odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh dlužnice je projednatelný a vyplývá z něj, že dlužnice je v úpadku.

Rozhodovací praxe odvolacího soudu je jednotná v názoru, že souhlas věřitele s oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ, pokud se věřitel k této otázce vyjadřuje, musí být výslovný, přičemž v dané věci věřitel Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště v Karviné sdělil, že s řešením úpadku oddlužením nesouhlasí.

V posuzované věci je proto mimo jakoukoliv pochybnost, že dlužnice není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má dluhy z podnikání, které brání řešení jejího úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 písm. b/, odst. 2 písm. a/ IZ), což je bez dalšího důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ a rozhodnutí o způsobu řešení jejího úpadku konkursem podle ustanovení § 396 IZ, a nikoliv důvodem pro postup podle ustanovení § 397 IZ. Srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 9. 2015, č.j. KSBR 29 INS 15846/2015-A-11, 1 VSOL 918/2015, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS pod číslem 49/2016, ve kterém je formulován a odůvodněn závěr, že má-li dlužník dluh z podnikání, je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 insolvenčního zákona vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením. Jestliže dlužník, který má dluh z podnikání, v návrhu na povolení oddlužení ani na k výzvě soudu netvrdí skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku oddlužením, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne; totéž platí, má-li důvod, pro který dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, spočívat v tom, že s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde (§ 389 odst. 2 písm. a/ IZ), a dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvede, že takový souhlas nemá, nebo vyjde-li před rozhodnutím o návrhu na povolení oddlužení v řízení najevo, že věřitel, o jehož pohledávku jde, s oddlužením nesouhlasí. Postup podle ustanovení § 397 odst. 1, věty druhé insolvenčního zákona je v těchto případech vyloučen.

Od shora citovaného rozhodnutí, které je aktuálně publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS pod číslem 49/2016, nemá odvolací soud důvod se odchylovat. Od publikace tohoto rozhodnutí se očekává sjednocení dosud nejednotné praxe vrchních soudů.

Vzhledem k obsahu sdělení věřitele Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště v Karviné o tom, že dlužnice převedla1/2 nemovitostí uvedených na LV č. 135 darovací smlouvou na Křižáka Davida v době, kdy měla dluh vůči tomuto věřiteli lze mít navíc i pochybnosti o poctivém záměru dlužnice při podání insolvenčního návrhu a to s ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR vyjádřenou např. v rozhodnutí ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž je vyjádřen a odůvodněn mimo jiné závěr, že nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení se nevyčerpává jednáními popsanými v § 395 odst. 3 IZ, když k úsudku ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít např. o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka a podobně. Promítnuto na projednávanou věc, v převodu majetku dlužnice na syna darovací smlouvou ze dne 29.5.2015, na který upozornil věřitel závazku dlužnice z podnikání, již před zahájením prvního insolvenčního řízení dlužnice dne 5.10.2015 vedeného pod sp. zn. KSOS 36 INS 25025/2015, může být spatřován i nepoctivý záměr dlužnice při podání insolvenčního návrhu, který je rovněž podle ust. § 395 odst. odst. 1 písm. a) IZ důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu podle ust. § 396 IZ.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 108 odst. 2 věty první IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 38 odst. IZ insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumávaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů ve znění účinném od 1.1.2014, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna správce nejméně 45.000 Kč.

Podle § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000 Kč.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka bude postačovat k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužnice je v úpadku a s ohledem na shora uvedené je zřejmé, že její úpadek bude nutno řešit konkursem. Složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou v souvislosti s prověřováním stavu dlužníkova majetku, se soupisem majetkové podstaty, a případně též s oceňováním a zpeněžováním majetku, jakož i nákladů na odměnu a další hotové výdaje insolvenčního správce, je v daném případě nezbytné. Správce bude k této své činnosti nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které ovšem dlužnice v majetkové podstatě nemá. Proto je nutné prostředky na úhradu těchto nákladů zajistit uložením povinnosti zaplatit zálohu.

Uložení zálohy ve výši 50.000 Kč považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle shora citované vyhlášky činí při řešení úpadku dlužnice konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH (nyní 21 %), přičemž záloha neslouží jen na krytí odměny, ale též hotových výdajů insolvenčního správce, které mu vznikají bezprostředně po rozhodnutí o úpadku.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 10. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu