1 VSOL 1228/2015-A-9
KSOL 10 INS 24850/2015 1 VSOL 1228/2015-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Marcel anonymizovano , anonymizovano , bytem Kojetín, Sladovní 1192, PSČ 752 01, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 22.10.2015, č.j. KSOL 10 INS 24850/2015-A-4

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 22.10.2015, č.j. KSOL 10 INS 24850/2015-A-4 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), insolvenční návrh dlužníka s odůvodněním, že v něm neuvedl rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek, neboť označil pouze jednoho věřitele, vůči němuž má dva peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. a/, b/, c/ IZ dlužník je v úpadku, jestliže má více věřitelů, tj. nejméně dva věřitele a vůči těmto více věřitelům peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit (§ 3 odst. 2 písm. a/, b/, c/, d/ IZ).

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník včas odvolání, ve kterém uvedl, že odmítnutím insolvenčního návrhu jej soud předurčuje k situaci, kdy nebude schopen platit ani svůj třetí závazek vůči společnosti Stavební spořitelna České spořitelny, a.s. a zejména namítal, že z ustanovení § 3 odst. 1 IZ nevyplývá požadavek, aby peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti byly vůči různým věřitelům. Bude-li odvolací soud jiného názoru, tak pro tento případ nově namítal, že splňuje podmínky § 3 odst. 4 IZ o hrozícím úpadku. Uvádí, že je otázkou času, kdy budou na jeho plat nařízeny srážky a v takovém případě, kdy by mu zůstávala jen základní nezabavitelná částka, by mu peníze nedostačovaly ani na pokrytí jeho běžných denních potřeb, když cca 3.000 Kč měsíčně projede do práce, takže by si musel brát další půjčky. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil, zjistil hrozící úpadek dlužníka a povolil oddlužení.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se návrhem ze dne 2.10.2015, doručeným soudu dne 5.10.2015, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. Návrh podal na předepsaném formuláři a v kolonce 07 mimo jiné uvedl, že má tři závazky vůči dvěma věřitelům, tedy jeden závazek vůči Stavební spořitelně České spořitelny, a.s., s jehož splácením zatím není v prodlení, a dále dva závazky vůči věřiteli QI investiční společnost, a.s., s jejichž splácením je v prodlení po dobu delší jak 30 dnů . U obou těchto závazků uvedl splatnost, jakož i rozhodnutí na základě kterého se staly vykonatelnými. Totéž pak zopakoval v seznamu závazků, který k návrhu připojil. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný a nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplní-li povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 3 odst. 4 IZ o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh musí mít náležitosti dle ustanovení § 103 a 104 IZ, návrh na povolení oddlužení náležitosti dle ustanovení § 391 IZ, a že podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu.

K náležitostem insolvenčního návrhu se vyslovil Nejvyšší soud např. v rozhodnutí NS ČR ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod číslem 88/2010, ve kterém vyslovil a odůvodnil závěr, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona). Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona). Tam, kde dlužník podal insolvenční návrh proto, že mu úpadek teprve hrozí (§ 3 odst. 4 insolvenčního zákona), se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují hrozící úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít (se zřetelem ke všem okolnostem případu), že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu. Jinak řečeno, že v budoucnu nastane dlužníkova platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, přičemž k podmínce, aby dlužník i v tomto případě měl nejméně dva věřitele s pohledávkami, jež se v budoucnu stanou splatnými, se v takovém případě pojí i požadavek, aby se neschopnost v budoucnu plnit pohledávky věřitelů, týkala "podstatné části" dlužníkových peněžitých závazků.

K otázce mnohosti věřitelů se nejvyšší soud dále vyjadřuje v R 26/2011 i z usnesení

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že insolvenční návrh dlužníka postrádá uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek, tedy úpadek tak, jak je definován v ustanovení § 3 odst. 1, 2 IZ, neboť v něm schází tvrzení o existenci peněžitých závazků po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti vůči nejméně dvěma věřitelům (§ 3 odst. 1 písm. a/, b/ IZ), neboť dlužník v návrhu sice označil dva věřitele, ovšem prodlení se splácením závazků po dobu delší jak 30 dnů tvrdil pouze u dvou závazků vůči jednomu věřiteli QI investiční společnost, a.s.

Dlužník v odvolání sice obecně konstatuje, že splňuje podmínky § 3 odst. 4 IZ o hrozícím úpadku, ovšem žádné rozhodné skutečnosti k osvědčení hrozícího úpadku netvrdí. Pouze uvádí, že je otázkou času, kdy budou na jeho plat nařízeny srážky a v takovém případě, kdy by mu zůstávala jen základní nezabavitelná částka, a peníze by mu nedostačovaly ani na pokrytí jeho běžných denních potřeb, když cca 3.000 Kč měsíčně projede do práce, takže by si musel brát další půjčky. Podkladem pro závěr o hrozícím úpadku nejsou ani skutečnosti uvedené v původním insolvenčním návrhu, neboť v kolonce 10 insolvenčního návrhu dlužník uvedl, že jeho měsíční čistý příjem činí 31.014 Kč. V návrhu uvedl dva věřitele, a to 1) Stavební spořitelnu České pojišťovny, a.s., která má vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 140.970,72 Kč, a kterou dlužník dosud splácí ve splátkách po 1.557 Kč, splatných vždy k 25. dni kalendářního měsíce a s úhradou těchto splátek není v prodlení, 2) QI investiční společnost, a.s., která má vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 1.063.823,30Kč přiznanou platebním rozkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 5.6.2015, č.j. 12 C 63/2015-21, který nabyl právní moci 8.7.2015. Tento dluh dlužník původně splácel ve splátkách po 6.208,87 Kč, splatných vždy k 16. dni příslušného kalendářního měsíce a se splácením je v prodlení od 10.7.2014. Věřitel QI investiční společnost, a.s. má vůči dlužníkovi ještě další pohledávku ve výši 328,61 Kč, přiznanou platebním rozkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 7.5.2015, č.j. 12 C 68/2015-22, který nabyl právní moci 6.6.2015. Se splácením tohoto dluhu je v prodlení od 11.9.2014.

K tomu odvolací soud zdůrazňuje, že dlužník se insolvenčním návrhem domáhá rozhodnutí o svém úpadku, navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře a současně žádá o stanovení měsíčních splátek ve výši 12.000 Kč.

Podle ustanovení § 398 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu (odstavec 3). Dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží (odstavec 4).

V současné době nelze předjímat, zda žádosti dlužníka o nižší splátky bude vyhověno, takže dlužník musí teoreticky počítat i s tím , že do majetkové podstaty bude náležet jeho příjem, a to ve stejném rozsahu, v jakém z něho mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 206 odst.1 písm. i) § 207 odst.2 IZ), takže mu zůstane pouze nezabavitelná částka, z níž ovšem, jak sám nyní tvrdí v odvolání, není schopen vyžít, a proto je otázkou, zda lze důvodně předpokládat plnění povinností v oddlužení.

Tvrzení, že dlužníkovi hrozí úpadek ve smyslu § 3 odst. 4 IZ, neboť kdyby na jeho plat byly nařízeny srážky (zřejmě pro vykonatelné pohledávky věřitele QI investiční společnost, a.s.) a zůstávala by mu jen základní nezabavitelná částka, která by mu nedostačovala ani na pokrytí jeho běžných denních potřeb, dostal by se do prodlení i se splácení dluhu vůči Stavební spořitelně České spořitelny, a.s., není bez dalšího podkladem pro závěr, že dlužníkovi hrozí úpadek ve smyslu ustanovení § 3 odst. 4 IZ. Dlužník totiž-vedle příjmu ve výši 31.014 Kč měsíčně-vlastní ještě movitý i nemovitý majetek, který není předmětem zajišťovacích práv, takže případný výkon rozhodnutí pro pohledávky věřitele QI investiční společnost, a.s., lze vést různými způsoby, takže není důvodné předpokládat, že v budoucnu nastane shora popisovaná situace, v důsledku níž se dlužník dostane do prodlení i se splácením dluhu vůči Stavební spořitelně České spořitelny, a.s., který splácí ve splátkách pouze ve výši 1.557 Kč měsíčně. Pro stručnost odvolací soud odkazuje na shora citované R 88/2010.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 3.prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu