1 VSOL 1225/2015-B-22
KSOS 14 INS 22864/2013 1 VSOL 1225/2015-B-22

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo 73102326, bytem Ostrava-Vítkovice, Zengrova 64/48, PSČ 703 00, zastoupeného Mgr. Danielem Keprtou, advokátem se sídlem Ostrava, Dlouhá 6, PSČ 702 00, o způsobu řešení úpadku, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.9.2015, č. j. KSOS 14 INS 22864/2013-B-16,

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 418 odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) rozhodl o zrušení schváleného oddlužení dlužníka Romana anonymizovano (výrok I.), podle ustanovení § 418 odst. 3 IZ prohlásil na majetek dlužníka konkurs s tím, že bude řešen jako nepatrný (výrok II.).

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník včas blanketní odvolání, které ani na výzvu soudu nedoplnil.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21.10.2015, č.j. KSOS 14 INS 22864/2013-B-18 vyzván, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení odstranil vady odvolání ze dne 29.9.2015, doručeného soudu téhož dne, podaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.9.2015, č. j. KSOS 14 INS 22864/2013-B-16 tak, že uvede: 1) v čem spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod), 2) čeho se odvoláním domáhá (změny rozhodnutí popřípadě zrušení a vrácení napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně k dalšímu řízení apod.), s tím, že podání je třeba soudu předložit ve dvou stejnopisech. Současně byl poučen, že po marném uplynutí stanovené lhůty bude věc předložena Vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu odvolacímu k dalšímu rozhodnutí. Nebudou-li vady odvolání odstraněny a v odvolací řízení nebude možné pro tento nedostatek pokračovat, odvolací soud podle ustanovení § 211 a § 43 odst. 2 odvolání odmítne. Na tuto výzvu, která byla doručena jeho advokátovi do datové schránky dne 21.10.2015 nereagoval a odvolání nedoplnil.

Podle ustanovení § 212a o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí soudu prvního stupně lze přezkoumat i z důvodů, které nebyly (§ 205 odst. 2) v odvolání uplatněny (odstavec 1). Rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, nelze přezkoumat podle odstavce 1, neobsahuje-li odvolání přes výzvu soudu (§ 43 a 209) žádné odvolací důvody (odstavec 2).

Podle ustanovení § 205 odst.1 o. s. ř. v odvolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Podle ustanovení § 205 odst. 2 o. s. ř., odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že a) nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, b) soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem,c) řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, d) soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností,e) soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, f) dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny (§ 205a), g) rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle ustanovení § 43 o. s. ř předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).

Podle ustanovení § 211 o.s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného. Odvolací soud konstatuje, že rozhodnutí o zrušení schváleného oddlužení podle ustanovení § 418 IZ je rozhodnutím ve věci samé, které nelze přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, neobsahuje-li odvolání přes výzvu soudu (§ 43 a § 209) žádné odvolací důvody (srov. § 212a o. s. ř.). Za situace, že dlužník ani přes výzvu soudu nedoplnil náležitosti odvolání, o kterých byl ve smyslu ustanovení § 205 o. s. ř. poučen, brání tyto nedostatky pokračování v odvolacím řízení, a proto odvolací soud jeho odvolání podle ustanovení § 43 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 211 o. s. ř. odmítl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. e/ o. s. ř.).

V Olomouci dne 24.listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu