1 VSOL 1222/2015-P8-11
KSBR 29 INS 24406/2014 1 VSOL 1222/2015-P8-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Táni Šimečkové ve věci dlužníků a) Stanislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Zlechov 163, PSČ 687 10, b) Kateřiny Bartošíkové, nar. 3.12.1976, Zlechov 163, PSČ 687 10, oba adresa pro doručování Zlechov 227, PSČ 687 10, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 29 INS 24406/2014, o přihlášce pohledávky č. 8 věřitele č. 7 AsisTeam, s.r.o., se sídlem Praha 1, Kaprova 42/14, PSČ 110 00 Praha 1, identifikační číslo osoby: 283 19 061, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Homolkou, advokátem, se sídlem v Jihlavě, Palackého 5001/1, PSČ 586 01, o odvolání věřitele č. 7 AsisTeam, s.r.o. ze dne 15.9.2015 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.9.2015, č.j. KSBR 29 INS 24406/2014-P8-5,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.9.2015, č.j. KSBR 29 INS 24406/2014-P8-5 se m ě n í tak, že přihláška pohledávky č. 8 věřitele č. 7 AsisTeam, s.r.o., doručená soudu 20.4.2015, se ve výši 510.492,70 Kč n e o d m í t á a účast tohoto věřitele ohledně části přihlášené pohledávky ve výši 510.492,70 Kč v insolvenčním řízení dlužníků n e k o n č í.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně odmítl podle ustanovení § 185, dále s poukazem na ustanovení § 197 odst. 2, § 198 odst. 1 zákona č. isir.justi ce.cz

182/2006 Sb., o úpadku a způsobem jeho řešení (insolvenčního zákona-dále jen IZ ), přihlášku pohledávky č. 8 věřitele č. 7 AsisTeam, s.r.o. ve výši 510.492,70 Kč (výrok I.) a deklaroval, že právní mocí usnesení účast tohoto věřitele v uvedeném rozsahu v insolvenčním řízení končí s tím, že věřitel zůstává účastníkem řízení ohledně své pohledávky ve výši 952.377,00 Kč.

V důvodech uvedl, že usnesením ze dne 27.3.2015, čj. KSBR 29 INS 24406/2014-A-23 byl zjištěn úpadek dlužníků a podáním doručeným soudu dne 20.4.2015 přihlásil věřitel AsisTeam, s.r.o. včas své dílčí pohledávky v souhrnné výši 1.462.869,70 Kč. Dílčí pohledávky ve výši 952.377,00 Kč byly na přezkumné jednání dne 1.6.2015 zařazeny jako vykonatelné a dílčí pohledávky ve výši 510.492,70 Kč byly zařazeny jako nevykonatelné, přitom nevykonatelné pohledávky ve výši 510.492,70 Kč byly popřeny insolvenčním správcem co do pravosti a výše. Insolvenční správce doložil soudu vyrozumění správce vůči tomuto věřiteli, že jeho nevykonatelné pohledávky byly popřeny a zároveň jej poučil o následcích tohoto popření; toto vyrozumění bylo advokátu věřitele doručeno 25.6.2015. Lhůta k uplatnění popřené pohledávky žalobou dle ustanovení § 198 odst. 1 IZ uplynula věřiteli 10.7.2015, žaloba na určení popřené pohledávky však nebyla v zákonné lhůtě u soudu podána. K popřeným dílčím pohledávkám v souhrnné výši 510.492,70 Kč se tedy nepřihlíží. Proto soud postupoval v souladu s ustanovením § 185 IZ a dílčí nevykonatelné pohledávky tohoto věřitele v rozsahu popření odmítl a současně uvědomil věřitele, že jeho účast ohledně těchto pohledávek v popřeném rozsahu 510.492,70 Kč v insolvenčním řízení končí a že zůstává nadále účastníkem řízení ohledně své přihlášky pohledávky č. 8 ve výši 952.377,00 Kč.

Proti tomuto usnesení podal věřitel č. 7 AsisTeam, s.r.o. včasné odvolání, v němž s podrobnou argumentací namítal, že do insolvenčního řízení dlužníků přihlásil své pohledávky v rozsahu celkem 1.462.869,70 Kč, a to všechny jako pohledávky vykonatelné (vedeno pod přihláškou P8). Přezkumného jednání dne 1.6.2015 se nezúčastnil a vyrozuměním ze dne 22.6.2015 byl uvědomen o popření jeho pohledávek v rozsahu 510.492,70 Kč, co do pravosti. Správce však již odvolatele nevyrozuměl o tom, že jeho dílčí pohledávky v popřeném rozsahu byly zařazeny a přezkoumány jako nevykonatelné. Z tohoto důvodu nebyl správcem řádně poučen, proto odvolateli lhůta k podání incidenční žaloby nezačala běžet a odkázal na judikaturu Vrchního soudu v Praze. V neposlední řadě poukázal na ustanovení § 191 odst. 2 IZ a závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.7.2013, sen. zn. 29 NSČR 25/2011 (R 105/2013) a zdůraznil, že vykonatelnost všech svých přihlášených pohledávek prokázal příslušnými rozhodčími nálezy a rozhodčími smlouvami, které doložil před přezkumným jednáním. Pokud správce část jeho pohledávek zařadil a přezkoumal jako nevykonatelné a část jako vykonatelné, pak postupoval v rozporu s uvedeným ustanovením. Dle judikatury Vrchního soudu v Praze, kterou odvolatel opět označil, se jedná o exces správce, který měl soud v rámci své dohlédací pravomoci korigovat. Je tedy zřejmé, že správce není oprávněn sám uplatněnou vykonatelnou pohledávku, pokud byl přiložen exekuční titul, zařadit jako pohledávku nevykonatelnou a v daném případě rovněž soud prvního stupně nevydal do skočení přezkumného jednání rozhodnutí o tom, zda se považuje jeho pohledávka za vykonatelnou či nikoliv. Nehledě k tomu, že není vůbec zřejmé, z jakého důvodu takto správce postupoval a proč část pohledávek zařadil jako vykonatelné a část jako nevykonatelné, když všechny pohledávky odvolatele byly uplatněny jako vykonatelné a vycházely ze stejných rozhodčích nálezů vydaných rozhodcem JUDr. Janem Havlíčkem dne 26.7.2013, č.j. 130024 a č.j. 130026. Je tedy zřejmé, že jak správce, tak soud ustanovení § 191 odst. 2 IZ zcela ignorovali, přestože je zákonodárce přijal právě s ohledem na zneužívání postojů insolvenčních správců ve vztahu k vykonatelnosti přihlášených pohledávek. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se jeho přihláška pohledávek v rozsahu 510.492,70 Kč neodmítá.

K podanému odvolání se žádný z účastníků řízení, ani insolvenční správce nevyjádřili.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu spisu soudu prvního stupně se podává, že předmětné insolvenční řízení bylo zahájeno dne 8.9.2014 insolvenčním návrhem dlužníků, kterým se domáhali zjištění jejich úpadku a jeho řešení oddlužením. Usnesením ze dne 27.3.2015 (č.d. A-23) soud zjistil úpadek dlužníků, povolil jim oddlužení a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Tomáše Kučeru. Do tohoto řízení odvolatel přihlásil mj. své pohledávky (vedené v přihlášce pod číslem 8) z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru č. 2012067 ze dne 12.12.2012 a to na jistině 515.708 Kč, včetně pevně sjednaného smluvního úroku 5.000 Kč za období ode dne čerpání úvěru do 31.12.2012, dále smluvního úroku ve výši 18% p.a. za dobu od 1.1.2013 do 17.9.2014 ve výši 207.526,55 a smluvního úroku z prodlení ve výši 15% p.a. z jistiny za dobu od 1.2.2013 do 17.9.2013 ve výši 166.368,81 Kč (příslušenství celkem 378.895,36 Kč), nákladů rozhodčího řízení 78.870,60 Kč a nákladů oprávněného v exekuci ve výši 15.512 (celkem dílčí pohledávka č. 1 v rozsahu 988.985,96 Kč), dále smluvní pokuty sjednané v uvedené úvěrové smlouvě ve výši 156.748 Kč (dílčí pohledávka č. 2), ve výši 129.921 Kč (dílčí pohledávka č. 3), ve výši

50.000 Kč (dílčí pohledávka č. 4) a smluvní pokutu z titulu zástavní smlouvy ze dne 12.12.2012 č. 2012067 ve výši 100.000 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení z částky 100.000 Kč od 13.6.2013 do 17.9.2014 ve výši 12.612,74 Kč a nákladů rozhodčího řízení ve výši 24.602 (dílčí pohledávka č. 5), celkem pohledávky v rozsahu 1.462.869,70 Kč,a to jako pohledávky vykonatelné na základě dvou rozhodčích nálezů rozhodce JUDr. Jana Havlíčka ze dne 26.7.2013, sp. zn. 130024 (dílčí pohledávky č. 1-4) a ze dne 26.7.2013, sp. zn. 130026 (dílčí pohledávka č. 5), které nabyly právní moci dne 13.8.2013 a staly se vykonatelné dnem 17.8.2013 a na základě titulu exekutora. Oba rozhodčí nálezy odvolatel ke své přihlášce pohledávek doložil, včetně úvěrové smlouvy, zástavní smlouvy, výzev, vyrozumění o zahájení exekuce a příkazů k úhradě nákladů exekuce (ze dne 15.4.2015), usnesení soudního exekutora o opakované dražbě (ze dne 21.7.2014) a usnesení o příklepu ze dne 17.9.2014. K výzvě správce věřitel dne 1.6.2015 doložil 3 rozhodčí smlouvy ze dne 12.12.2012.

Dále ze spisu vyplývá, že na přezkumném jednání dne 1.6.2015 insolvenční správce zařadil a přezkoumal jako vykonatelné pohledávky: jistinu 515.708 Kč (jako pohledávku č. 1), smluvní pokuty ve výši 156.748 Kč (jako pohledávku č. 2), ve výši 129.921 (jako pohledávku č. 3), ve výši 50.000 Kč (jako pohledávku č. 4) a ve výši 100.000 Kč (jako pohledávku č. 5). Všechny tyto pohledávky, tj. v rozsahu celkem 952.377 Kč správce popřel a to pohledávku č. 1 s tím, že nebyla prokázána její existence, pohledávky č. 2-5 s tím, že smluvní pokuty jsou nepřiměřené.

Naproti tomu správce zařadil jako nevykonatelné pohledávky: v rozhodčím řízení pravomocně přiznané příslušenství 378.89,36 (viz specifikace shora) jako pohledávku č. 1.1, pravomocně přiznané náklady rozhodčího řízení 78.870,60 Kč jako dílčí pohledávku č. 1.2, pravomocně přiznané náklady exekuce 15.512 Kč jako dílčí pohledávku č. 1.3, pravomocně přiznané úroky z prodlení (z jistiny č. 5-smluvní pokuty 100.000 Kč) ve výši 12.612,74 Kč jako dílčí pohledávku č. 5.1 a pravomocně přiznané náklady rozhodčího řízení ve výši 24.602 Kč jako dílčí pohledávku č. 5.2. Všechny tyto uvedené pohledávky (v rozsahu celkem 510.492,70 Kč) správce popřel a to dílčí pohledávku č. 1.1, s tím, že nebyla prokázána existence (vykonatelné) jistiny, proto popírá příslušenství, dále z důvodu, že došlo ke kumulaci úroků, což je v rozporu s dobrými mravy; dílčí pohledávku č. 1.2 s tím, že náklady rozhodčího řízení vznikly na základě rozhodčího nálezu, avšak mezi stranami nebyla sjednána rozhodčí doložka, nebyla doložena rozhodčí smlouva, neexistuje proto právní titul; dílčí pohledávku č. 1.3 s tím, že exekuční řízení proběhlo na základě rozhodčího řízení a s ním spojeného rozhodčího nálezu, rozhodčí doložka nebyla sjednána, nebyla doložena rozhodčí smlouva, exekuční řízení proběhlo bez právního titulu; dílčí pohledávku č. 5.1 (příslušenství) s tím, že nebyla prokázána existence pohledávky č. 5; dílčí pohledávku 5.2 s tím, že náklady rozhodčího řízení vznikly na základě rozhodčího nálezu, mezi stranami nebyla sjednána rozhodčí doložka, nebyla doložena rozhodčí smlouva, neexistuje proto právní titul. Z uvedeného plyne, že správce považoval (a zařadil) uvedené pohledávky za nevykonatelné z důvodů, pro které je popřel.

O popření těchto dílčích pohledávek pod č.1.1, 1.2, 1.3, 5.1., 5.2. (v celkové výši 510.492,70 Kč) vyrozuměl správce věřitele č. 7 oznámením ze dne 22.6.2015 (doručným dne 25.6.2015), v němž sdělil důvody popření, jak jsou uvedeny shora a poučil jej mj. dle ustanovení 198 odst. 1-3 IZ, aniž jej ovšem výslovně upozornil, že tyto pohledávky, které byly přihlášeny jako vykonatelné, přesto zařadil a přezkoumal jako nevykonatelné a důvod tohoto jeho postupu (při zařazení). Dne 29.6.2015 správce podal žalobu na určení mj. neexistence vykonatelných pohledávek, které zařadil pod č. 1, 2, 3. 4. a 5. (v celkové výši 952.377 Kč).

Následně dne 3.9.2015 vydal soud prvního stupně nyní odvoláním napadení usnesení.

Dlužno dodat, že po vydání napadeného usnesení, podáním ze dne 10.9.2015 správce vzal zpět své popření dílčích pohledávek č. 1 (515.708 Kč), 1.2 (78.870,60 Kč), 1.3 (15.512 Kč), 2 (156.748 Kč), 3 (129.921 Kč), 4 (50.000 Kč) a rovněž část popření dílčí pohledávky č. 1.1 v rozsahu 200.853,70 Kč s tím, že zůstává popřena pohledávka č. 5 (tj. 100.000 Kč), dílčí pohledávka č. 5.1 (tj. 12.612,74 Kč), dílčí pohledávka č. 5.2 (tj. 24.602 Kč) a část dílčí pohledávky č. 1.1 (tj. 178.041,66 Kč), celkem zůstává popřeno 315.256,40 Kč a celková výše zjištěných pohledávek dle něj činí 1.147.613,30 Kč.

Podle ustanovení § 191 odst. 2 IZ ve znění účinném od 1.1.2014 platí, že při přezkumném jednání se pokládá za vykonatelnou každá přihlášená pohledávka, ohledně které věřitel prokáže, že se stala vykonatelnou nejpozději ke dni rozhodnutí o úpadku. Při přezkumném jednání nelze považovat vykonatelnou pohledávku za nevykonatelnou z důvodů, pro které byla popřena. V pochybnostech rozhodne o tom, zda se pohledávka považuje pro účely jejího přezkoumání za vykonatelnou, do skončení přezkumného jednání insolvenční soud; učiní tak usnesením, které se nedoručuje a proti němuž není přípustný opravný prostředek.

V důvodové zprávě k novele, provedené zákonem č. 294/2013 Sb. a obsažené v § 191 odst. 2 IZ, se uvádí, že Ustanovení § 191 odst. 2 insolvenčního zákona posiluje právní jistotu přihlašovatelů pohledávek v insolvenčním řízení potud, aby posouzení, zda pohledávka bude popřena jako vykonatelná, nebylo ponecháno na libovůli insolvenčního správce, a aby bylo postaveno najisto, že konečné posouzení, zda pohledávka se přezkoumává jako vykonatelná, je v rukou insolvenčního soudu, který vede přezkumné jednání a jehož rozhodnutí má povahu rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení.

Podle ustanovení § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Ustanovení § 201 IZ dále stanoví, že pohledávka je zjištěna a) jestliže ji nepopřel insolvenční správce ani žádný z přihlášených věřitelů, b) jestliže ji nepopřel insolvenční správce a insolvenční soud odmítl její popření přihlášeným věřitelem, c) jestliže insolvenční správce nebo přihlášený věřitel, který ji popřel, vezme své popření zpět, nebo d) rozhodnutím insolvenčního soudu ve sporu o její pravost, výši nebo pořadí (odst. 1). Vykonatelná pohledávka je zjištěna také tehdy, jestliže insolvenční správce nepodal včas žalobu o její popření nebo byla-li taková žaloba zamítnuta anebo řízení o ní skončilo jinak než rozhodnutím ve věci samé (odst. 2).

Ze shora citovaného ustanovení § 191 odst. 2 IZ (včetně vzpomínané důvodové zprávy) nutno dovodit, že s účinností od 1.1.2014 platí, že jakmile věřitel přihlásí své pohledávky jako vykonatelné a doloží (připojí exekuční titul), že jeho pohledávka se stala vykonatelnou nejpozději ke dni rozhodnutí o úpadku, pak i při přezkumném jednání je nutno ji pokládat za vykonatelnou a to i přes důvody pro které případně byla správcem popřena. Jinými slovy sám insolvenční správce není již oprávněn takovou pohledávku zařadit na přezkumné jednání jako nevykonatelnou a v případě, že ji popře, pak je na něm, aby své popření (důvody) uplatnil včas podanou žalobou. Nepodá-li žalobu ve smyslu ustanovení § 199 odst. 1 IZ nebo nepodá-li ji včas, pak platí, že jde o pohledávku zjištěnou (§ 201 odst. 2 IZ).

Naproti tomu má-li správce pochybnost, zda jde o pohledávku vykonatelnou (např. zdali rozhodnutí-doložený exekuční titul-nabylo právní moci nebo že jde o nicotný rozhodčí nález apod.), měl by žádat insolvenční soud o rozhodnutí, zda bude pohledávka přezkoumána jako vykonatelná či nevykonatelná. Postupuje-li přesto správce tak, že bez dalšího vykonatelnou pohledávku zařadí jako nevykonatelnou a insolvenční soud do skončení přezkumného jednání nerozhodne, že se pohledávka považuje pro účely jejího přezkoumání za nevykonatelnou, pak věřitel, který takovou pohledávku přihlásil (jako vykonatelnou) nemá povinnost podat žalobu o její určení, neboť tuto povinnost má dle ustanovení § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce.

V přezkoumávaném případě odvolatel své pohledávky i v rozsahu 510.492,70 Kč přihlásil jako vykonatelné a na důkaz tohoto včas doložil pravomocná a vykonatelná rozhodnutí-rozhodčí nálezy ze dne 26.7.2013 a k výzvě správce ze dne 18.5.2015 rozhodčí smlouvy; úpadek dlužníků byl zjištěn 27.3.2015. Za této situace, a jestliže insolvenční soud do skončení přezkumného jednání nevydal rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 191 odst. 2 IZ, pak měly být i tyto pohledávky odvolatele správcem zařazeny jako vykonatelné (takto ostatně správce postupoval u zbývajících pohledávek č. 1-5 ) a jako s vykonatelnými mělo být nakládáno, tj. v případě popření bylo povinností správce podat včas žalobu na určení jejich neexistence. Jelikož se tak nestalo, jak vyplývá z insolvenčního rejstříku, je nutno tyto pohledávky považovat za zjištěné.

Za dané situace proto nebyl namístě postup ze strany soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 185 a § 198 odst. 1 IZ a tedy důvod rozhodovat o odmítnutí přihlášky pohledávek odvolatele v uvedeném rozsahu. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že správce (dle názoru odvolacího soudu nesprávně) bez dalšího vyzval věřitele č. 7 k podání incidenční žaloby ve smyslu ustanovení § 198 odst. 1 IZ; přitom je rovněž opodstatněná výtka odvolatele, že v této výzvě nebyl věřitel č. 7 ani upozorněn na skutečnost, že správce tyto jeho pohledávky zařadil a přezkoumal jako pohledávky nevykonatelné. Nicméně jak již bylo uvedeno shora, pohledávky odvolatele nebylo možno na přezkumném jednání považovat za nevykonatelné, proto k podání žaloby o určení jejich neexistence byl povinen insolvenční správce.

Ze všech uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 písm a) o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že přihláška pohledávky č. 8 věřitele č. 7 AsisTeam, s.r.o., v rozsahu 510.492,70 Kč se neodmítá a jeho účast v tomto rozsahu v insolvenčním řízení dlužníků nekončí.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; věřiteli, dlužníkům a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 31. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu