1 VSOL 1219/2014-A-75
KSBR 26 INS 19812/2013 1 VSOL 1219/2014-A-75

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka H Z Brno spol. s r.o., se sídlem v Brně, Minská 160/102, Žabovřesky, PSČ 616 00, identifikační číslo: 469 64 720, zastoupeného Mgr. Magdou Havlovou, advokátkou, se sídlem Ivančice, Tyršova 1316/ 21, PSČ 664 91, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 26 INS 19812/2013, o insolvenčním návrhu navrhovatelů a) ADAPO Brno, spol. s r.o. v likvidaci, se sídlem v Brně, Nové Sady 27, PSČ 602 00, identifikační číslo: 469 05 626, b) Ing. Vlastimila anonymizovano , anonymizovano , bytem v Brně, Zavřená 310/19, PSČ 634 00, c) MP-SPED, s.r.o., se sídlem v Praze, Na Václavce 1263/5, PSČ 150 00, identifikační číslo: 273 96 711, zastoupeného Mgr. Miroslavem Penkou, advokátem, se sídlem v Brně, Zahradnická 6, PSČ 603 00, c) Antonína Havlíčka, bytem Kuřimské Jestřabí 32, PSČ 594 55, identifikační číslo: 714 53 911, o odvolání navrhovatele c) MP-SPED, s.r.o. ze dne 21.10.2014 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. října 2014, č.j. KSBR 26 INS 19812/2013-A-54,

t a k t o:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve vztahu k insolvenčnímu navrhovateli c) MP-SPED, s.r.o., identifikační číslo: 273 96 711, p o t v r z u j e.

I. Insolvenční navrhovatel c) MP-SPED, s.r.o., identifikační číslo: 273 96 711 je povinen uhradit dlužníkovi k rukám jeho advokátky na náhradě nákladů odvolacího řízení 8.228 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně s poukazem na ust. 105 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákona-dále jen též IZ ), zamítl insolvenční návrhy navrhovatelů a/, c/ a d/ (výrok I.), řízení o insolvenčním návrhu navrhovatele b/ zastavil, navrhovatele a/, c/ a d/ zavázal k povinnosti uhradit dlužníkovi náklady řízení ve výši 13 037,75 Kč včetně DPH do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právní zástupkyně Mgr. Magdě Havlové, a to každého jednou třetinou (výrok III.) a navrhovatele a/, b/ c/ a d/ zavázal k povinnosti uhradit soudní poplatek za insolvenční návrh ve výši 2 000 Kč společně a nerozdílně do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok IV.).

V odůvodnění, poté, kdy soud prvního stupně podrobně zrekapituloval insolvenční návrh navrhovatele a/, v němž tvrdil své splatné pohledávky za dlužníkem z titulu nájemní smlouvy, jejímž předmětem byly nebytové prostory v nemovitosti ve vlastnictví navrhovatele a/, v celkové výši 2.172.535,60 Kč, přistoupivšího navrhovatele c/, který tvrdil za dlužníkem splatné pohledávky ve výši nejméně 307.314 Kč z titulu smlouvy o vedení účetnictví a mzdové agendy, přistoupivšího navrhovatele d/, který tvrdil za dlužníkem své splatné pohledávky za vypracovaný znalecký posudek ve výši 23.000 Kč a vyjádření dlužníka, který pohledávky všech těchto navrhovatelů zpochybňoval s námitkou, že jde o návrhy šikanozní, a dále po té, kdy soud prvního stupně konstatoval, že přistoupivší navrhovatel b/ vzal v průběhu řízení svůj insolvenční návrh zpět, a proto vůči němu bylo řízení zastaveno, na základě provedených důkazů, z nichž učinil soud prvního stupně podrobná zjištění, dospěl k závěru, že návrhy zbývajících navrhovatelů nejsou důvodné, neboť s ohledem na obranu dlužníka a jím doložených listin, se jedná o pohledávky sporné.

K tomu závěru soud prvního stupně dospěl poté, kdy z dokladů předložených navrhovateli zjistil, že všechny právní úkony, na jejichž základě navrhovatelé uplatňují vůči dlužníkovi své pohledávky, učinil jménem dlužníka Ing. Vlastimil Dokulil, který byl ve funkci prokuristy dlužníka od 2.12.2002 do 6.10.2011.

Dlužník v průběhu řízení uvedl celou řadu tvrzení a také listinami dokládal, že Ing. Dokulil poškozoval dlužníka, vyváděl z jeho společnosti finanční prostředky ve svůj prospěch i ze společnosti ADAPO Brno s.r.o., v níž byl rovnocenným společníkem s druhým jednatelem Ing. Řeřuchou (pozn., který je i jedním z jednatelů dlužníka), odcizil razítko společnosti dlužníka, rovněž odcizil různé doklady dlužníka i jeho klientů, pozměňoval či ničil dlužníkovi počítačová data, dodatečně vyhotovoval a antidatoval různé smlouvy a vytvářel doklady, o kterých nebylo dlužníkovi nic známo, zavazoval dlužníka k úhradě různých plateb, o kterých však nebylo v účetnictví dlužníka nic účtováno. Dlužník proto podal ke Krajskému soudu v Brně proti Ing. Dokulilovi žalobu na ochranu dobré pověsti právnické osoby, řízení bylo vedeno pod sp. zn. 25 Cm 11/2012, ve věci byl vydán rozsudek, který byl potvrzen odvolacím soudem pod č. j. 1 Cmo 39/2014 a Ing. Dokulilovi bylo uloženo uhradit dlužníkovi přiměřené zadostiučinění ve výši 30 000 Kč. Jednání Ing. anonymizovano bylo v uvedeném řízení vyhodnoceno jako jednání porušující obecné zásady slušnosti a mravnosti. Dlužník dále doložil doklady o tom, že Ing. Dokulil poškozoval dlužníka, a to např. návrh na vydání platebního rozkazu z 30.10.2012, z něhož soud zjistil, že je v něm tvrzeno, že Ing. Dokulil vyčerpal z účtu dlužníka neoprávněně prostředky ve výši 1.068.156 Kč, naposledy výběrem kartou dne 7.11.2011 ve výši 5.000 Kč tj. v době, kdy již nebyl prokuristou. Z žaloby ze dne 8.9.2014 o zaplacení částky 640.000 Kč s přísl. soud zjistil, že dlužník žaluje Ing. anonymizovano , že jako prokurista zaměstnal u dlužníka svou manželku na dohodu o provedení práce, přičemž v dohodě bylo uvedeno, že bude provádět organizační práce dle pokynů zaměstnavatele, ostatní činnosti dle potřeby a zadání zaměstnavatele. Práce měla být vykonávána od 2.3.2010 do 31.12.2010 a za tuto práci byla sjednána odměna ve výši 640.000 Kč. Poté dal dne 24.11.2010 příkaz k úhradě fiktivní odměny své manželky z účtu dlužníka ve výši 544.000 Kč, částka byla odeslána na účet jeho manželky. Jednatelé dlužníka prohlašují, že manželka Ing. anonymizovano pro společnost žádné práce neprováděla, atd. Soud prvního stupně vyzval Ing. anonymizovano , aby doplnil svůj insolvenční návrh o doložení své pracovní smlouvy, výplatními lístky a dalšími doklady k prokázání existence své pohledávky za dlužníkem. Ing. Dokulil mj. jiné doložil mzdové listy za rok 2010, a to i dalších 15 zaměstnanců dlužníka; předložením těchto mzdových listů sám Ing. Dokulil potvrdil obranu dlužníka, že tyto doklady dlužníkovi odcizil. Rovněž z rozsudku vydaného v trestním řízení, kterým byl Ing. Dokulil odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody, soud zjistil, že jménem společnosti ADAPO Brno s.r.o. způsobil svým svévolným a ničím neodůvodněným jednáním škodu nájemníkům v domě na ulici Štefánikova 1.

Na základě všech těchto skutečností dospěl soud k závěru, že tvrzení dlužníka o jednání bývalého prokuristy Ing. anonymizovano , kterým jej poškozoval, jak materiálně, tak i morálně, jsou pravdivá. Soud má proto vážné pochybnosti o věrohodnosti osoby Ing. anonymizovano a v tomto kontextu také hodnotil všechny insolvenční návrhy, které vzešly výhradně na základě právních úkonů učiněných Ing. Dokulilem.

Při hodnocení aktivní legitimace navrhovatele a/ ADAPO Brno, s.r.o. v likvidaci, soud zjistil, že jeho pohledávka byla doložena pouze nájemní smlouvou podepsanou za obě strany Ing. Dokulilem a dvěma fakturami, kterými byly vyúčtovány náklady za telefon. Žádné jiné doklady nedoložil. Likvidátor sdělil, že žádné doklady nemá k dispozici. Dlužník popřel existenci této smlouvy a veškeré nároky tohoto navrhovatele. Doložil jinou nájemní smlouvu, která obsahuje zcela jiné ujednání. K prokázání skutečnosti, která smlouva je platná, považuje soud za nezbytné provést důkazy výslechem účastníků a rovněž i svědků, dále je nutno zjistit výši nákladů na služby za celý objekt; takové doklady však likvidátor navrhovatele a/ nemá k dispozici.

V případě navrhovatele c/ MP-SPED, s.r.o. soud zjistil, že smlouvu o vedení účetnictví a její dodatek za dlužníka podepsal opět Ing. Dokulil a dle tvrzení dlužníka byla vytvořena dodatečně. Dlužník doložil fakturami a výpisy z účtů i čestným prohlášením zaměstnanců, že za poskytované služby byl navrhovatelem hrazen paušál 35 000. Kč měsíčně, a že se nejednalo zálohy, které by měly být následně vyúčtovány. Soud prvního stupně proto uzavřel i ohledně pohledávek tohoto věřitele, že by bylo nezbytné provést další dokazování v tom směru, zda předložená písemná smlouva byla skutečně uzavřena nebo zda byly služby dlužníka poskytovány na základě ústních objednávek. K tomu by bylo nutno provést výslechy nejen účastníků, ale i dalších svědků, např. účetní dlužníka a dalších jeho zaměstnanců.

Pokud jde o navrhovatele d/ Antonína Havlíčka, veškeré písemné úkony byly za dlužníka opět podepsány Ing. Dokulilem. Dlužník tyto úkony popírá, popírá pravost předložených listin. Soud rovněž shledal rozpor v tom, že objednávka byla pro znalce vystavena dne 2.11.2009, přičemž znalcem byl ustanoven usnesením soudu až ze dne 26.11.2009. Zvláštní je také to, že navrhovatel Antonín Havlíček nepředložil dohodu o přistoupení dlužníka k tomuto závazku, avšak ani uznání závazku, v předchozím insolvenčním řízení. Zde by proto bylo nezbytné provést důkazy výslechy účastníků, svědků, a to i ze společnosti M.P.I.T s.r.o., ke zjištění, zda tato společnost skutečně navrhla soudu jako znalce Antonína Havlíčka, zda jí bylo předloženo vyúčtování znalečného, zda je jí známo, že dlužník přistoupil k závazku, atd.

Provedení všech uvedených důkazů považuje soud za nezbytné vzhledem k nevěrohodnosti osoby Ing. anonymizovano , neboť není vyloučeno, že doklady podepsané Ing. Dokulilem byly vytvořeny dodatečně pro účely tohoto řízení. Soud však není v insolvenčním řízení povolán k tomu, aby prováděl takové důkazy, neboť by tím nahrazoval nalézací řízení. Proto soud prvního stupně dospěl k závěru, že pohledávky tvrzené navrhovateli a), c) a d) jsou pohledávkami spornými, neboť jejich pohledávky dlužník popírá a listinami doloženými věřiteli, bez dalšího, osvědčeny nejsou (viz závěry v rozhodnutí Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 30/2009 ze dne 29.4.2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 14/2011). Proto soud prvního stupně insolvenční návrhy navrhovatelů a/,c/ a d/ zamítl a dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. je zavázal k úhradě úspěšnému dlužníku jeho nákladů řízení a všechny navrhovatele (včetně navrhovatele b/) zavázal k povinnosti zaplatit soudní poplatek z insolvenčního návrhu.

Proti tomuto usnesení podal věřitel c) včasné odvolání. Uvedl, že se závěrem soudu, že svou pohledávku nedoložil, nesouhlasí, neboť jim má za prokázanou předloženým uznáním dluhu ze dne 17.8.2011, které vystavil a podepsal za dlužníka Ing. Dokulil, tedy osobou oprávněnou za dlužníka jednat. Zde dlužník svůj dluh uznal co do důvodu a výše. Smyslem uznání dluhu či závazku je prokázána skutečnost, že dluh v době uznání trval. Navrhovatel se proto domnívá, že soud prvního stupně pochybil, když nepřihlédl k nezpochybnitelné důkazní hodnotě tohoto uznání a naopak na základě nevěrohodných a nedostatečně podložených a zjevně účelových tvrzení dlužníka, označil pohledávku odvolatele za spornou. O účelovosti dlužníkova tvrzení a záměrné manipulaci s informacemi hovoří např. to, že Ing. Dokulil nebyl v trestním řízení u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 25/2013 odsouzen, nýbrž naopak bylo od vedení trestního řízení upuštěno a věc byla postoupena správnímu orgánu za účelem projednání přestupku. Závěr soudu prvního stupně o nevěrohodnosti Ing. anonymizovano je proto nesprávný a tím i závěry ohledně důkazů vážící se k osobě jmenovaného. Jde proto o vadu řízení, kterou je nutno v rámci odvolacího řízení napravit Navrhl proto zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dlužník v písemném vyjádření k odvolání navrhovatele c/, jednak popsal další případ, kdy Ing. Dokulil za dlužníka neoprávněně jednal (ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 38 K 53/96) a opět zdůraznil, že jde o šikanozní návrh, neboť v řízení prokázal, že má dostatek finančních prostředků k úhradě pohledávky tohoto navrhovatele, avšak odmítá ji uhradit. Již v řízení před soudem prvního stupně popřel pravost listin, které předložil navrhovatel c/ a dalšími důkazy doložil, že pohledávka navrhovatele neexistuje, i přes doložené uznání, jehož pravost rovněž v řízení před soudem prvního stupně popřel. Navrhl potvrzení napadeného usnesení z důvodu jeho věcné správnosti a přiznání dlužníku práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Předně je třeba uvést, že insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno 16.7.2013. Zákonem č. 294/2013 Sb. byl s účinností od 1.1.2014 insolvenční zákon novelizován. Podle přechodného ustanovení v čl. II zák. č. 294/2013 Sb., zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (to je od 1.1.2014) platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Odvolací soud proto posuzoval věc dle zák. č. 182/20006 Sb., ve znění účinném od 1.1.2014.

Podle § 7 IZ v nyní platném znění platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a po nařízeném odvolacím jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Odvolací soud již na tomto místě konstatuje, že insolvenční navrhovatelé (věřitelé) s výjimkou případů, kdy mají vůči dlužníku společnou pohledávku nedílné povahy, mají v insolvenčním řízení postavení samostatných společníků (§ 91 odst. 1 o.s.ř.). Proto pokud odvolání proti napadenému usnesení podal pouze navrhovatel c/, odvolací soud vyšel z toho, že vůči zbývajícím navrhovatelům b/ a d/ byl jejich insolvenční návrh pravomocně zamítnut a z důvodu zpětvzetí návrhu navrhovatelem a/, bylo rovněž vůči němu řízení pravomocně zastaveno (viz k tomu závěry Nevyššího soudu např. v jeho rozhodnutí sen. zn. 29 Cdo 2290/2000, sen. zn. 29 Odo 678/2003, jež jsou dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu, a byť se jedná o rozhodnutí pro poměry v konkursním řízení dle zákona č. 328/1991 Sb., jde o závěry, které jsou uplatnitelné i v insolvenčním řízení.). Proto se odvolací soud otázkou aktivní legitimace věřitelů a/,b/ a d/ v odvolacím řízení nezabýval.

Proto také, pokud v rámci odvolacího řízení navrhovatel d/ vzal svůj insolvenční návrh zpět, pak o tomto jeho úkonu bude rozhodovat soud prvního stupně postupem dle ust. § 96 odst. 5 o.s.ř.

Dále odvolací soud dospěl k závěru, že ohledně obsahu insolvenčního návrhu navrhovatele c/, jeho tvrzení v něm, a doložené listiny, jimiž byl proveden důkaz, včetně obrany dlužníka a jím doložených listin, jsou skutková zjištění soudu prvního stupně správná, která mají ve spise plnou oporu, proto na ně odvolací soud, v zájmu stručnosti svého rozhodnutí, odkazuje. Se závěry soudu prvního stupně nutno souhlasit i potud, že dle dosavadních výsledků řízení byla vskutku věrohodnost listin, které za dlužníka vystavil Ing. Dokulil vážně zpochybněna (ať již jmenovaný byl či nebyl projednáván v trestním nebo v přestupkovém řízení) a nelze přehlédnout ani tu skutečnost, že vztahy mezi jmenovaným a dlužníkem (prostřednictvím jednatele Ing. Řeřuchy) jsou natolik složité a napjaté, že přerostly až ve vztah nepřátelský. V žádném případě však nelze bez dalšího podrobného dokazování vyloučit, že doklady podepsané Ing. Dokulilem, byly vytvořeny dodatečně, a tedy v době, když již nebyl oprávněn za dlužníka jednat.

Pouze s ohledem na odvolací námitky odvolatele, že na základě úkonu dlužníka má uznanou pohledávku, kterou tvrdí a že opak v tomto řízení nebyl prokázán, odvolací soud touto listinou zopakoval důkaz a z ní shodně se soudem prvního stupně zjistil, že je datována 17.8.2011 a v ní firma H Z Brno spol. s r.o. prohlásila, že má vůči firmě MP-SPED, s.r.o. závazek z obchodního styku ve výši 307.314 Kč, kterou se zavázala ve vyúčtování ze dne 29.6.2011 zaplatit, nejpozději do 31.7.2011 a že tento závazek dosud nezaplatili z důvodu nedostatku finančních prostředků a že tento dluh co do důvodu a výše uznávají s odkazem na ust. § 558 obč. zák. a že tento dluh zaplatí na označený účet. Dále listina obsahuje podpis, s tím, že jde o podpis prokuristy Ing. Vlastimila anonymizovano , označení a razítko firmy dlužníka.

K této listině, stejně jako před soudem prvního stupně, dlužník u odvolacího jednání namítal, že zpochybňuje její pravost, že tuto listinu viděl prvně až při jednání před soudem prvního stupně, jde o fotokopii, neví (namítá), zda ji Ing. Dokulil skutečně podepsal a pokud ano, tvrdí, že byla antidatována a vznikla účelově až pro toto řízení. Kromě toho dlužník namítl i pravdivost této listiny po obsahové stránce.

Navrhovatel c) k tomu uvedl, že soud prvního stupně neprovedl touto listinou důkaz řádně, stejně jako ostatními listinami a pokud b zde vůči ní byly výhrady, navrhl by výslech Ing. anonymizovano a to ohledně podpisu, kdy byla sepsána apod.

Jelikož tato listina má vztah k závazku mezi dlužníkem a navrhovatelem, který vyplývá z obchodněprávních vztahů, je nutno na ni aplikovat ust. § 323 obch. zák. v rozhodném znění, dle jehož odstavce 1 platí, že uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Tyto účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena.

Uvedené uznání je dále nutno hodnotit jako soukromou listinu. Pak platí (§ 133 o.s.ř.), že je-li v řízení popřena její pravost, účastníka řízení, který tuto listinu předložil k důkazu, stíhá povinnost důkazní a břemeno důkazní a tento účastník tedy nese procesně nepříznivé následky toho, že se v řízení nepodaří prokázat pravost této soukromé listiny.

V přezkoumávaném případě dlužník popřel pravost této listiny, což by si nepochybně vyžádalo další dokazování; výslech Ing. anonymizovano k jeho podpisu a k okolnostem sepsání této listiny a není vyloučeno ani další dokazování znaleckým posudkem, a to ať již v tom směru, zda byl soudu předložen originál této listiny, či fotokopie (což dlužník rovněž zpochybňuje), či zda jde skutečně o podpis Ing. anonymizovano a kdy byla tato listina vyhotovena. Toto naznačené dokazování jde nepochybně nad rámec tohoto insolvenčního řízení, aniž bylo nutno za této situace navrhovatele c/ ve smyslu ust. § 118a o.s.ř. poučovat o jeho povinnosti důkazní.

Proto ze všech shora uvedených důvodů postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a ve vztahu k navrhovateli c/ napadené usnesení soudu prvního stupně v celém rozsahu jako věcně správné potvrdil.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Rovněž v odvolacím řízení byl dlužník úspěšný, má proto na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení právo. Jedná se přitom o náklady, které mu vznikly v souvislosti s jeho právním zastoupením a činí celkovou částku 8.228 Kč. To je odměna advokátky za dva úkony právní služby po 3.100 Kč (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání-§ 9 odst. 4, § 11 odst. 1 písm. d/, a g/, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 2x náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 cit. vyhlášky), celkem 6.800, to vše zvýšené o DPH 21 % (tj. 1.248 Kč). Lhůtu k plnění a platební místo k zaplacení náhrady nákladů řízení určil odvolací soud podle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; navrhovateli c) a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 24. června 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu