1 VSOL 1216/2015-A-34
KSBR 47 INS 899/2015 1 VSOL 1216/2015-A-34

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Jarmily anonymizovano , anonymizovano , bytem Horní Dunajovice 187, PSČ 671 34, zastoupené JUDr. Janem Juračkou, advokátem, se sídlem Znojmo, Tovární 881/7, PSČ 669 02, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 47 INS 899/2015, o insolvenčním návrhu 1) věřitele Sparkasse Haugsdorf, se sídlem Rakousko, 2054 Haugsdorf, Hauptplatz 1, zastoupeného Mgr. Vlastimilem Šopákem, advokátem, se sídlem Znojmo, Jana Palacha 954/4, PSČ 669 02, 2) dlužnice Jarmily anonymizovano , spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice ze dne 29.10.2015 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. září 2015, č.j. KSBR 47 INS 899/2015-A-26,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. září 2015, č.j. KSBR 47 INS 899/2015-A-26, se ve výroku II. a III. z r u š u j e a v tomto rozsahu se věc v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 3 odst. 1, odst. 2 a § 390 odst. 1, odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), zjistil úpadek dlužnice Jarmily anonymizovano (výrok I.), návrh dlužnice na povolení oddlužení odmítl (výrok II.), na majetek dlužnice prohlásil konkurs (výrok III.), s tím, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají zveřejněním v insolvenčním rejstříku (výrok V.), insolvenčním správcem se ustanovil Ing. Jiřího Mlčocha (výrok IV.), učinil výzvy vůči věřitelům, třetím osobám ve smyslu ust. § 136 IZ a udělil pokyny správci (výrok VI., VII., VIII., XI.-XIII.), nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů, u níž určil její program (výrok IX., X.) a uložil věřiteli Sparkasse Haugsdorf, ve stanovené lhůtě zaplatit soudní poplatek za podaný insolvenční návrh 2.000 Kč (výrok XIV.).

V důvodech uvedl, že insolvenčním návrhem doručeným soudu 16.1.2015 se věřitel domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice a prohlášení konkurzu na její majetek. Usnesením ze dne 27.1.2015, č.j. KSBR 47 INS 899/2015-A-4 soud vyzval dlužnici, aby se k podanému návrhu vyjádřila, předložila seznamy dle ustanovení § 104 IZ a sdělila soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání. Toto usnesení bylo dlužnici doručeno fikcí dne 16.2.2015. Dlužnice na výzvu reagovala podáním ze dne 26.2.2015, ve kterém uvedla, že nesouhlasí s insolvenčním návrhem, jelikož je schopna plnit své splatné závazky, a také nesouhlasí, aby soud rozhodl bez nařízení jednání. Seznamy dle § 104 IZ dlužnice nepředložila. Dále soud vyzval věřitele, které označil ve svém návrhu navrhovatel, a to CETELEM ČR, a.s., a ESSOX s r.o., kteří potvrdili, že mají za dlužnicí splatné a již vykonatelné pohledávky (č.d. A-9, A-11), a tato tvrzení doložili listinami. U jednání dne 16.4.2015 soud konstatoval, že dlužnice nesplnila povinnost uloženou v usnesení ze dne 27.1.2015 (A-4), tj. nepředložila požadované seznamy, které by splňovaly náležitosti vyžadované insolvenčním zákonem a že tím nastala vyvratitelná právní domněnka, že dlužnice není schopna plnit své peněžité závazky. Po té, kdy po provedeném dokazování byly osvědčeny pohledávky věřitelů a to navrhovatele ve výši 913.606,19 Kč, splatná nejpozději ke dni podání insolvenčního návrhu, věřitele č. 2-CP Inkaso s.r.o. ve výši 124.084,31 Kč, splatná nejpozději 9.10.2013, věřitele CETELEM ČR, a.s. ve výši 65.286,42 Kč s přísl., splatná nejpozději ke dni podání insolvenčního návrhu, věřitele Mgr. Vojtěcha Jaroše, soudního exekutora, ve výši 11.000 Kč, splatná nejpozději ke dni podání insolvenčního návrhu, advokát navrhovatele žádal, aby soud ve věci nerozhodl, vzhledem k možnosti mimosoudního řešení. Tomuto návrhu soud vyhověl, avšak dne 30.4.2015 bylo doručeno podání navrhovatele, ve kterém sdělil, že dlužnice věřiteli nepředložila žádné listiny osvědčující její schopnost splácet jeho pohledávky, proto žádal o pokračování v řízení. Jelikož na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že dlužnice má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit, přičemž dlužnice v tomto směru neunesla důkazní břemeno, když na výzvu soudu nepředložila seznamy, které by splňovaly náležitosti dle ustanovení § 104 IZ (§ 3 odst. 1, odst. 2 písm d) IZ), tedy neosvědčila neexistenci pohledávek a neprokázala, že by byla schopen plnit své závazky. Proto dospěl soud k závěru, že dlužnice se nachází v úpadku ve smyslu ustanovení § 3 IZ. Vzhledem k tomu že návrh na povolení oddlužení byl dlužnicí podán až dne 27.8.2015, tedy po třicetidenní lhůtě, která dlužnici uběhla dne 18.3.2015, soud spojil rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o prohlášení konkursu na její majetek (§ 148 odst. 1 IZ) a její návrh na povolení oddlužení odmítl. Pokud dlužnice již v podání ze dne

24.7.2015 namítala, že jí lhůta pro podání návrhu na povolení oddlužení dosud neuplynula, neboť usnesení soudu ze dne 27.1.2015, č.j. KSBR 47 INS 899/2015-A-4, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 3.2.2015, jí nebylo řádně doručeno, neboť žádnou výzvu pošty o uložení zásilky neobdržela, soud prvního stupně uzavřel, že tato námitka není důvodná. Dle doručenky na zásilce, byla zásilka (písemnost) uložena a připravena k vyzvednutí dne 5.2.2015 a adresátu byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Vzhledem k tomu, že si dlužnice zásilku obsahující usnesení ze dne 27.1.2015, č. j. KSBR 47 INS 899/2015-A-4 v úložní době nevyzvedla, nastala vyvratitelná domněnka, že písemnost byla dlužnici doručena desátým dnem od uložení, tedy dne 16.2.2015. Vzhledem k tomu, že na zásilce vrácené soudu po úložní době chybí výzva, která se zanechává adresátovi a vzhledem k tomu, že zásilka byla uložena na poště a nikoli ihned vrácena soudu dle ust. § 49 odst. 2 o.s.ř., soud má za prokázané, že zásilka byla doručena fikcí dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. Po vrácení zásilky soudu, bylo o tomto vyvěšeno sdělení na úřední desce a dlužnice měla možnost si zásilku po dalších deset dnů vyzvednout v kanceláři soudu č. dv. 323. O doručení této zásilky svědčí dle soudu i skutečnost, že v době kdy bylo vyvěšeno sdělení na úřední desce, bylo již soudu doručeno podání dlužnice s vyjádřením ve věci.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, v němž namítla, že rozhodnutí soudu o jejím úpadku brání překážka stanovená v insolvenčním zákoně, a to ustanovení o doručování. Soud na její majetek prohlásil konkurs přesto, že podala návrh na oddlužení, formou splátkového kalendáře. Návrh na povolení oddlužení podala dne 27.8.2015, kdy se domnívala, že lhůta pro podání tohoto návrhu jí byla zachována, neboť usnesení s výzvou jí nebylo doručeno v souladu s ustanovením § 74 IZ, přičemž dle jejího názoru příslušná ustanovení o doručování fikcí dle občanského soudního řádu nelze v insolvenčním řízení aplikovat. Dále namítala, že by měla mít možnost splatit své závazky, stejně jako řada ostatních občanů, a to formou oddlužení pomoci splátkového kalendáře. Rovněž poukázala na nedostatek poučení napadeném usnesení, v němž není uvedena lhůta k možnosti podat odvolání. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 1 písm d/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné, avšak částečně z jiných, než dlužnicí uváděných důvodů.

Podle ustanovení § 97 odst. 5 IZ platí, že insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle ustanovení § 389 IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání odst. 1). Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na povolení oddlužení podat (odst. 3).

Podle ustanovení § 390 odst. 1 IZ platí, že návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Ze shora citovaného ustanovení § 390 IZ vyplývá, že pokud podal insolvenční návrh (jen) dlužník a hodlá řešit svůj úpadek oddlužením, pak musí spolu (současně) s insolvenčním návrhem podat i návrh na povolení oddlužení (jde tedy o návrhy dva). Podá-li však insolvenční návrh vůči dlužníku věřitel, může dlužník podat návrh na povolení oddlužení (aniž by musel současně podat i insolvenční návrh) nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen. K tomu dlužno pro úplnost uvést, že návrh dlužníka na povolení oddlužení musí být podán na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ); hodlá-li dlužník využít tohoto formuláře i k podání insolvenčního návrhu musí to uvést v bodu 07 tohoto formuláře, v němž vyznačí (zaškrtne), že podává insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení dále zaškrtne, zda navrhuje, aby bylo rozhodnuto o jeho úpadku, či hrozícím úpadku a musí zde uvést všechny rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek (ve smyslu ustanovení § 103, v návaznosti na ustanovení § 3 IZ).

Dále je třeba pro přezkoumávanou věc uvést, že judikatura Nejvyššího soudu ČR, konkrétně v usnesení ze dne 26.6.2012, sen. zn. 29 NSČR 39/2012, jež je dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu, dovodila, že je-li insolvenční řízení zahájeno návrhem věřitele, který se domáhá zjištění úpadku dlužníka, pak dlužník, kterému je takový návrh doručován, musí být soudem výslovně poučen o tom, že pokud dle jeho názoru splňuje podmínky pro řešení svého úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 a násl. IZ, může podat do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu na předepsaném formuláři, jenž je k dispozici na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti, návrh na povolení oddlužení. Později podaný návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne.

Z uvedeného je tedy zřejmé, že dlužníku se v takovém případě musí dostat nejen poučení o možnosti podat ve stanovené lhůtě na předepsaném formuláři návrh na povolení oddlužení, ale i poučení o následcích, pokud dlužník návrh na povolení oddlužení nepodá včas.

V přezkoumávaném případě se ze spisu soudu prvního stupně podává, že předmětné insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele dne 16.1.2015, přičemž usnesení o zahájení tohoto řízení (§ 101 IZ) bylo soudem zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne. Dlužnici bylo toto usnesení doručeno zvlášť dne 19.1.2015 (dle záznamu na doručence-vložením do domovní schránky na adrese Horní Dunajovice 187). Insolvenční návrh věřitele, spolu s usnesením ze dne 27.1.2015 (č.d. A-4), byl dlužnici doručován na stejnou adresu zásilkou určenou do vlastních rukou (typ obálky I.). Dle záznamu pošty na této zásilce, adresát nebyl zastižen, zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 5.2.2015 a adresátu byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl (záznam je podepsán doručovatelkou Veronikou Radovou), současně byla od zásilky oddělena příslušná výzva. Dne 18.2.2015 byla zásilka odeslána zpět soudu 18.2.2015 s poznámkou, že zásilku nebylo možno po uplynutí 10 dnů vložit do schránky adresáta s tím, že adresát zde nemá domovní schránku, podpis Veronika Radová ; zásilka byla soudu vrácena dne 19.2.2015. Sdělení soudu ve smyslu ustanovení § 49 odst. 4 o.s.ř. adresátu Jarmile anonymizovano , aby si zásilku vyzvedla, bylo vyvěšeno na úřední desce soudu od 23.2.2015 do 6.3.2015 (v insolvenčním rejstříku zveřejněno 23.2.2015). Dne 27.2.2015 (emailem, poštou doručeno 2.3.2015) dlužnice mj. sdělila, že s návrhem věřitele nesouhlasí, ani s rozhodnutí bez nařízení jednání, jediným jejím majetkem je dům, v němž s dětmi bydlí, dluhy se snaží plnit, veškerou dokumentaci předloží v nejkratším termínu. Předvolání k nařízenému jednání na 16.4.2015 (zaslaném na stejnou adresu) dlužnice převzala osobně (po předchozím uložení na poště) dne 8.4.2015. Po projednání věci soudem dne 16.4.2015 (bez rozhodnutí ve věci), v podání ze dne 15.7.2015 dlužnice oznámila, že hodlá podat návrh na povolení oddlužení s tím, že jí lhůta dosud neuplynula, neboť neobdržela žádnou výzvu o tom, že zásilka (obsahující návrh věřitele a výzvu soudu ze dne 27.1.2015, A-4) byla pro ni uložena na poště. Namítla, že má na své adrese domovní schránku, do které je běžně doručována korespondence, proto není pravda, že nebylo možno po uplynutí lhůty zásilku vložit do její domovní schránky. Následně dne 27.8.2015 dlužnice doručila soudu návrh na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), v němž vyznačila (bod 07), že podává insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a navrhla, aby soud rozhodl o jejím úpadku . K tomuto návrhu předložila listiny, včetně seznamu majetku a závazků.

Ve shora uvedeném a doručovaném usnesení ze dne 27.1.2015 (A-4) byla dlužnice mj. vyzvána, aby se ve věci vyjádřila, sestavila a též (dle poučení v tomto usnesení), aby předložila seznamy ve smyslu ust. § 104 odst. 2 IZ. Toto usnesení obsahuje rovněž poučení soudu, že dlužník, který není podnikatelem, může nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu podat návrh na povolení oddlužení dle ustanovení § 390 odst. 1 IZ . Nicméně o následcích, to je o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení v případě, pokud jej dlužnice nepodá ve stanovené lhůtě 30 dnů od doručení věřitelského návrhu, dlužnice výslovně poučena nebyla.

Proto s ohledem na shora uvedené, aniž by za dané situace považoval odvolací soud za potřebné (z důvodu procesní ekonomie) provádět šetření, zda námitky dlužnice ohledně (ne)doručení insolvenčního návrhu a výzvy soudu ze dne 27.1.2015 (č.d A-4), jsou důvodné, zda postup při tomto doručování byl správný a zda došlo k fikci doručení (kterou lze ve smyslu občanského soudního řádu aplikovat i v insolvenčním řízení), v intencích shora citovaného usnesení Nejvyššího soudu ČR učinil odvolací soud závěr, že z důvodu, kdy dlužnice nebyla v tomto usnesení (jehož obsah je dlužnici zcela nepochybně již znám) řádně poučena, kromě možnosti podat návrh na povolení oddlužení ve stanovené lhůtě, též o následcích nedodržení této lhůty, pak jí dosud neuplynula lhůta k podání návrhu povolení oddlužení. Proto návrh dlužnice na povolení oddlužení, který soudu prvního stupně doručila dne 27.8.2015, je nutno vyhodnotit jako včasný. Jinými slovy za dané situace nebyly dány podmínky k tomu, aby soud prvního stupně návrh dlužnice na povolení oddlužení toliko z důvodu jeho opožděnosti odmítl. Z uvedených důvodů je proto napadené usnesení soudu prvního stupně v jeho výrocích II. a III. předčasné a ve svých důsledcích nesprávné.

Dále odvolací soud konstatuje, že po posouzení odvolání dlužnice dle jejího obsahu (§ 43 odst. 2 o.s.ř.) a rovněž s přihlédnutím k tomu, že dne 27.8.2015 sama dlužnice podala insolvenční návrh, kterým se domáhá zjištění svého úpadku a který spojila s návrhem na povolení oddlužení (viz zjištění shora), čímž k insolvenčnímu návrhu věřitele Sparkasse Haugsdorf přistoupila (ve smysl ustanovení § 107 odst. 1, odst. 2 IZ), dospěl odvolací soud k závěru, že dlužnice nebrojí proti výroku I. napadeného usnesení, kterým byl zjištěn její úpadek, nýbrž, že dlužnice svým odvoláním napadla pouze rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích II. a III., tj. výroky o odmítnutí jejího návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu na její majetek. Pokud by totiž dlužnice svým odvoláním výslovně napadla i rozhodnutí soudu prvního stupně o jejím úpadku (výrok I.), pak toto její odvolání by bylo nutno odmítnout (§ 218 písm. b/ o.s.ř.), neboť z důvodů uvedených shora, dlužnice není oprávněna proti tomuto výroku odvolání podat (není k němu subjektivně legitimována).

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. a ve výroku II. a III. napadené usnesení zrušil a v tomto rozsahu dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení se bude soud prvního stupně návrhem dlužnice na povolení oddlužení zabývat a shledá-li jej bezvadným, případně po zvážení, že byl podán osobou oprávněnou, nezbude než o něm rozhodnout věcně.

Pro úplnost považuje odvolací soud za nutné v závěru uvést, že dle obsahu spisu, při jednání dne 16.4.2015 (č.d. A-16) dlužnice soudu předložila plnou moc ze dne 15.4.2015, kterou ke svému zastupování v tomto řízení, a to až do jeho skončení, udělila advokátu JUDr. Janu Juračkovi (který byl rovněž, resp. jím zmocněný zástupce, přítomen osobně). Aniž ze spisu vyplývá, že by toto zastoupení bylo ukončeno, soud prvního stupně napadené usnesení tomuto advokátu nedoručil, ač měl. Jelikož sama dlužnice podala své odvolání včas, tím byla uvedená vada v doručení zhojena. Nicméně protože dlužnice svůj insolvenční návrh, spojený s návrhem na povolení oddlužení a též odvolání podávala sama, měl by soud prvního stupně pro další řízení dlužnici (případně advokáta JUDr. Jana Juračku) vyzvat ke sdělení, zda právní zastoupení dlužnice trvá, či zda bylo ukončeno (především i z důvodu zajištění správného doručování).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, navrhujícímu věřiteli a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 22. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu