1 VSOL 121/2012-A-20
KSBR 46 INS 15778/2011 1 VSOL 121/2012-A-20

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka IT Corporation s.r.o., se sídlem Břeclav, ulice 17. listopadu 6, PSČ 690 02, IČ: 26959321, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 46 INS 15778/2011-A-15 ze dne 18.1.2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 46 INS 15778/2011-A-15 ze dne 18.1.2012 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Brně zastavil insolvenční řízení o insolvenčním návrhu dlužníka pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení (§ 108 odst. 3 insolvenčního zákona).

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesení, kterým byl dlužník vyzván, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč a v němž byl dlužník poučen mimo jiné i o následcích, pokud ve stanovené lhůtě zálohu nezaplatí, včetně možnosti zastavení insolvenčního řízení, napadl dlužník odvoláním. K odvolání Vrchní soud v Olomouci rozhodnutím z 10.11.2011 toto usnesení potvrdil a rozhodnutí se tak stalo pravomocným dne 12.12.2011. Dlužník však do vydání rozhodnutí soudu prvního stupně zálohu nezaplatil.

Toto usnesení napadl dlužník odvoláním. Uvedl, že ustanovení § 108 odst. 3 insolvenčního zákona dává soudu pouze možnost před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, pokud záloha nebude zaplacena. Soud tedy nemusel řízení zastavovat, ale mohl vydat jiné rozhodnutí, například takové, že odloží splatnost požadované zálohy do doby zpeněžení majetkové podstaty. Dále uvedl, že dle jeho názoru měl soud zohlednit, že dlužník nemá prostředky pro potřebnou zálohu a že přitom jeho situaci nelze jinak řešit než prohlášením konkursu. Zastavení řízení v takovém případě považuje dlužník za rozhodnutí, jímž ztrácí insolvenční zákon jakýkoliv smysl. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že rozhodne o úpadku společnosti a jeho řešení konkursem a o tom, že se splatnost zálohy odkládá do doby rozvrhového jednání o výtěžku .

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věty první a odst. 3 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z insolvenčního spisu vyplývá správnost skutkových zjištění, která uvedl soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, pokud se týká uložení povinnosti dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení včetně řádného poučení o následcích, pokud tak neučiní, včetně možnosti zastavení insolvenčního řízení a potvrzení rozhodnutí o uložení zálohy odvolacím soudem. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo dlužníku doručeno zvlášť dne 12.12.2011 a je tímto dnem pravomocné. V soudcovské lhůtě, tj. do 5 dnů od právní moci tohoto usnesení, ani do doby vydání napadeného rozhodnutí, ani do doby vydání rozhodnutí odvolacího soudu, dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil.

Insolvenční soud proto postupoval správně, když insolvenční řízení dle § 108 odst. 3 IZ zastavil. Odvolací námitky o tom, že zastavení řízení v takovém případě je pouze jednou z možností postupu insolvenčního soudu, jsou zcela irelevantní, neboť dlužník byl i o možnosti tohoto následku nezaplacení zálohy řádně poučen a je věcí úvahy samotného insolvenčního soudu, zda zvolí v případě nezaplacení zálohy možnost zastavení insolvenčního řízení, anebo další postup, který mu alternativně umožňuje shora citované ustanovení § 108 odst. 3 IZ (tj. přikročit k vymáhání zálohy). Možnost odložení splatnosti zálohy však zákon insolvenčnímu soudu nedává. Přitom úvaha insolvenčního soudu o volbě jedné z možností, kterou toto zákonné ustanovení umožňuje, není přezkoumatelná odvolacím soudem. Základní předpoklad pro zastavení insolvenčního řízení v případě nezaplacení zálohy byl splněn tím, že byl dlužník při uložení povinnosti zaplatit zálohu o všech možných následcích jejího nezaplacení řádně poučen, a dále pak je již jen rozhodná pouze skutečnost, zda záloha na náklady insolvenčního řízení byla zaplacena.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud shledal napadené rozhodnutí věcně správným, a proto ho postupem podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 2. března 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Ivana Waltrová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu