1 VSOL 1209/2013-A-16
KSBR 39 INS 26125/2013 1 VSOL 1209/2013-A-16

Usnesení Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenčním řízení ve věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Nová Ves 187, PSČ 664 91, adresa pro doručování Oslavany, Sportovní 7, PSČ 664 12, o insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice ze dne 6.11.2013 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.10.2013. č.j. KSBR 39 INS 26125/2013-A-8,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.10.2013. č.j. KSBR 39 INS 26125/2013-A-8 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 108, § 389 odst. 1, § 395 odst. 1 písm. b), § 396 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužnici, aby ve stanovené lhůtě od právní moci tohoto usnesení zaplatila na poznačený účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech uvedl, že dlužnice se svým insolvenčním návrhem, spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala zjištění jejího úpadku a povolení oddlužení. Ve svém návrhu uvedla, že vlastní nemovitý majetek (rodinný dům), který je zatížen zástavním právem a svůj movitý majetek ocenila na celkovou částku cca 7.500 Kč. Vzhledem k tomu, že nemovitý majetek je předmětem zajišťovacích práv, výtěžek z jeho případného zpeněžení by šel na uspokojení zajištěného věřitele, nikoli na úhradu nákladů řízení nebo na případné uspokojení nezajištěných věřitelů. Výše nezajištěných závazků dlužnice činí 166.610 Kč, zajištěný závazek je ve výši 911.125 Kč a je zajištěn právě výše uvedeným rodinným domem. Jediným příjmem dlužnice je mzda, která za rok 2013 činí 9.300 Kč hrubého, čistého pouze v průměru 7.500 Kč měsíčně. Dlužnice je rozvedená a nemá žádnou vyživovací povinnost, nedoložila žádnou smlouvu, na základě níž by jí třetí osoba případně měsíčně přispívala na úhradu splátek věřitelům.

Na základě těchto zjištění soud prvního stupně uzavřel, že dlužnice nesplňuje podmínku stanovenou § 395 odst. 1 písm. b) IZ, tedy, že se nezajištěným věřitelům musí dostat alespoň 30 % jejich pohledávek. Nezajištěné závazky dlužnice dosahují výše 166.610 Kč, 30% z této částky představuje 49.983 Kč. Dlužnice ze svého příjmu 7.500 Kč čistého může platit zákonné splátky ve výši pouze 957 Kč, což za 5 let je částka 57.420 Kč. Od této částky je však nutno odečíst odměnu insolvenčního správce, která za pět let oddlužení dosahuje částky minimálně 65.340 Kč. Z tohoto je zřejmé, že dlužnice by svými měsíčními splátkami neuhradila ani celou odměnu insolvenčního správce a nezajištění věřitelé by na úhradu svých pohledávek neobdrželi ani korunu. Pokud by dlužnice chtěla svůj úpadek řešit oddlužením, musela by si zajistit další příjmy dosahující alespoň částky 1.500 Kč až 2.000 Kč měsíčně a tyto příjmy insolvenčnímu soudu také ve lhůtě pro podání odvolání doložit (například darovací smlouvou s úředně ověřenými podpisy). V době rozhodnutí soudu prvního stupně je tedy zřejmé, že soud by musel v souladu s ust. § 395 IZ návrh dlužnice na povolení oddlužení zamítnout a současně rozhodnout o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem (§ 396 IZ). Minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem přitom činí 45.000 Kč (§ 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) a insolvenční správce má dále právo na náhradu hotových výdajů dle § 7 citované vyhlášky. Bylo by v rozporu s celospolečenským zájmem, aby tyto náklady nesl stát, přičemž smyslem úpravy zálohy na náklady insolvenčního řízení je právě zabránění této situaci. Z uvedených důvodů považuje insolvenční soud složení zálohy za nezbytné a to v maximální výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání. Namítala, že nemá na zaplacení zálohy v takové výši a že její měsíční příjem se zvýšil na částku 9.941 Kč, případně by mohla zajistit smlouvu o důchodu ze strany dětí. Navrhla zrušení napadeného usnesení, stanovení výše zálohy na 5.000 Kč, zbytek rozdělit do 60 splátek.

Především odvolací soud konstatuje, že po vydání napadeného usnesení byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů opět novelizován zákonem č. 294/2013 Sb., s účinností od 1.1.2014. Podle přechodného ustanovení v čl. II zák. č. 294/2013 Sb. platí, že zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (to je od 1.1.2014) platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle § 7 IZ v nyní platném znění platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání, po té, kdy dlužnice na výzvu odvolacího soudu doložila své čisté měsíční příjmy za období červenec 2013-prosinec 2013, dospěl k závěru, že odvolání odvolatelky je důvodné.

Skutková zjištění soudu prvního stupně, co do výše jednoho zajištěného závazku dlužnice (vůči věřiteli Richardu Durecovi-911 125 Kč) a výše nezajištěných závazků dlužnice (vůči 4 věřitelům-166.610 Kč), dále ohledně osobních poměrů dlužnice (rozvedená, bez vyživovací povinnosti, v pracovním poměru) jsou správná a úplná, proto odvolací v zájmu stručnosti svého rozhodnutí na tato zjištění v celém rozsahu odkazuje. Skutková zjištění soudu prvního stupně lze doplnit potud, že dle doposud doložených listin k insolvenčnímu návrhu je pohledávka zajištěného věřitele zajištěna zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví dlužnice a to k rodinnému domu č.p. 187, na p.č.st. 370, k par.č.st. 370 a p.č. 371/1-zahrada, nacházející se v obci Nová Ves, zapsané na LV č. 178 vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov a že dle doloženého usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Svobody, Exekutorský úřad Olomouc ze dne 26.7.2013, č.j. 164 EX 1115/12-98 cena těchto nemovitostí činí cca 895.000 Kč (aktuální znalecký posudek dlužnice přes výzvu soudu nedoložila).

Dále odvolací soud z dlužnicí v rámci odvolacího řízení doložených listin zjistil, že dlužnice je v pracovním poměru u společnosti BAUMANN, spol. s r.o. a za posledních 6 měsíců její průměrný čistý měsíční příjem činil 9.940,60 Kč. Dle předběžného propočtu odvolacího soudu by dlužnice ze svého příjmu byla schopna v rámci oddlužení formou splátkového kalendáře uhradit (po odpočtu nezabavitelných částek a nároků insolvenčního správce) svým nezajištěným věřitelům cca 50,81-57,62%, z celkové výše v návrhu uvedených pohledávek 166.610 Kč; tedy více než zákonem minimálně požadovaných 30%.

Lze tedy předběžně oproti závěrům soudu prvního stupně uzavřít, že dlužnice by se svými dosavadními příjmy mohla podmínky oddlužení formou splátkového kalendáře splňovat.

Dále je třeba uvést, že ustanovení § 108 IZ v nyní platném znění (tedy účinném po vydání napadeného usnesení) stanoví, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1).

Na základě shora uvedených zjištění a všech shora citovaných zákonných ustanovení odvolací soud uzavírá, že na přezkoumávanou věc je nutno již aplikovat ustanovení § 108 IZ ve znění účinném od 1.1.2014. Proto bude na soudu prvního stupně, aby opětovně zvážil, zda lze o úpadku dlužnice rozhodnout bez zbytečného odkladu a zda s ním lze též spojit rozhodnutí o povolení oddlužení. V kladném případě je třeba vzít v úvahu, že ust. § 108 odst. 1 IZ v nyní platném znění neumožňuje insolvenčnímu soudu požadovat po dlužníku v takovém případě zálohu na náklady insolvenčního řízení. Pouze v ustanovení § 136 odst. 4 IZ (v nyní platném znění) mu ukládá v rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uložit dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

V tomto směru odvolací soud odkazuje též na důvodovou zprávu k zákonu č. 294/2013 Sb., v části týkající se ust. § 108 IZ, z níž se podává, že doplnění pravidla, podle kterého v rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dále dlužníku, aby platil zálohy na odměnu insolvenčního správce (§ 136 odst. 4 věta třetí insolvenčního zákona), reaguje na potřeby praxe zajistit, aby insolvenční správce i v době mezi rozhodnutím o povolení oddlužení a jeho následným schválením mohl čerpat odměnu za výkon své činnosti a současně přimět insolvenční soudy k tomu, aby se při zajištění tohoto cíle nesoustřeďovaly v těchto insolvenčních řízeních na vlastní zálohu na náklady insolvenčního řízení (§ 108 insolvenčního zákona). Jeví se smysluplnějším nepodmiňovat v počátečních fázích insolvenčního řízení rozhodnutí o insolvenčním návrhu, jenž je spojen s návrhem na povolení oddlužení, složením zálohy na náklady insolvenčního řízení a zajistit pravidelný přísun částek, jež mají krýt aktivity insolvenčního správce způsobem, jenž lépe odpovídá majetkovým poměrům tohoto typu dlužníků .

Zejména z důvodu (uvedených shora), že odvolací soud neměl splněny podmínky pro to, aby požadavek soudu prvního stupně na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení korigoval (ve směru případného snížení), proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219a odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení zrušil a dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení bude soud prvního stupně postupovat ve směru naznačeném shora a znovu zváží, zda nic nebrání v rozhodnutí o úpadku dlužnice a zda lze toto rozhodnutí též spojit s rozhodnutím o povolení oddlužení dlužnice. Přitom nepřehlédne požadavek zákona ve smyslu ust. § 136 odst. 4 IZ v nyní platném znění.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 30. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu