1 VSOL 1208/2016-A-13
KSBR 52 INS 12152/2016 1 VSOL 1208/2016-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenčním řízení ve věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Těšany 141, PSČ 664 54, identifikační číslo osoby: 873 67 688, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 52 INS 12152/2016, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka ze dne 29.8.2016, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.8.2016, č. j. KSBR 52 INS 12152/2016-A-8,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.8.2016, č. j. KSBR 52 INS 12152/2016-A-8 se m ě n í tak, že dlužníku se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) a § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ ) uložil dlužníku, aby ve stanovené lhůtě od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet soudu nebo v hotovosti v jeho pokladně. isir.justi ce.cz

V důvodech uvedl, že insolvenčním návrhem, spojených s návrhem na povolení oddlužení (soudu doručeným dne 20.5.2016), se dlužník domáhal zjištění úpadku a jeho řešení oddlužením formou splátkového kalendáře. Soud zkoumal návrh dlužníka na povolení oddlužení a zjistil, že lze se zřetelem k dále uvedeným skutečnostem důvodně předpokládat, že dlužník svým návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr, neboť zvýhodnil jednoho věřitele na úkor ostatních, ve stavu úpadku. Dlužník v návrhu uvedl, že má 3 věřitele se třemi závazky, v celkové výši 256.475 Kč. Lustrací pak bylo zjištěno, že dlužník ve svém předchozím řízení vedeném pod sp. zn. KSBR 52 INS 28647/2015 uvedl 4 věřitele. Věřitelem neuvedeným v aktuálním řízení je Česká správa sociálního zabezpečení, resp. Okresní správa sociálního zabezpečení Brno-venkov, se závazkem ve výši 13.975 Kč. Závazek u tohoto věřitele pocházel z podnikání, avšak věřitel udělil dlužníku pouze podmíněný souhlas. Z tohoto důvodu byla dlužníku uložena v předchozím řízení záloha na náklady řízení ve výši 50.000 Kč, a jelikož dlužník zálohu nezaplatil, bylo řízení zastaveno usnesením č.j. KSBR 52 INS 28647/2015-A-20 ze dne 13.5. 2016. Z důvodů uvedených shora byl proto dlužník vyzván usnesením č.j. KSBR 52 INS 12152/2016-A-6 ze dne 24.5.2016, aby sdělil, z jakého důvodu v návrhu ani v seznamu závazků není uveden závazek vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Brno-venkov (dále jen OSSZ) s tím, že pokud byl v mezidobí závazek zaplacen, aby dlužník uvedl a doložil, kdo a kdy jej zaplatil, z jakého titulu. Dlužník ve vyjádření doručeným 1.6.2016 sdělil, že závazek u tohoto věřitele není uveden proto, že tento dluh za něj zaplatila 3. osoba, aby dlužník nekomplikoval rozhodování o povolení oddlužení jako v minulém řízení. Dále doložil potvrzení o zaplacení tohoto závazku ze dne 1. 6. 2016 . Na základě tohoto zjištění soud uzavřel, že dlužník se tímto dopustil zvýhodnění jednoho věřitele na úkor ostatních, neboť podal svůj insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení dne 20.5.2016 a dne 1.6.2016 byla celá pohledávka označeného věřitele zaplacena 3. osobou. Dle dlužníkova čestného prohlášení ze dne 1.6.2016 se jedná o úhradu za dlužníka. Dlužník se tedy nesnaží v době svého úpadku čestně vypořádat se všemi svými věřiteli, a proto rozhodl soud u uložení zálohy na náklady řízení z důvodu sledování nepoctivého záměru, neboť návrh na povolení oddlužení bude nutno zamítnout (§ 395 IZ) a úpadek dlužníka bude nutno řešit konkursem (§ 396 IZ). V další části odůvodnění soud vyložil smysl a účel požadované zálohy, včetně její výše.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž namítal, že po neúspěchu v předchozím řízení se svěřil svým známým a z důvodu, aby nebylo jeho oddlužení komplikováno, se rozhodla jeho známá paní Rozálie Turková, že tento závazek z podnikání za něj zaplatí, což učinila dne 4.4.2016. Proto podal nový insolvenční návrh a opětovně žádal o povolení oddlužení. Ke shora zmiňované výzvě soudu doložil vše potřebné a součástí jeho odpovědi byl i doklad od OSSZ, kde se jasně uvádí, že dluh u tohoto věřitele za něj dne 4.4.2016 zaplatila třetí osoba, nikoliv dlužník. Proto se dlužník domnívá, že se nedopustil žádného protiprávního jednání, zvýhodňování věřitele a nesouhlasí se závarem o jeho nepoctivém záměru; rovněž není pravda, že by uvedený dluh byl uhrazen až 1.6.2016. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání přecházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat odvolací jednání (§ 94 odst. 1 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka nelze upřít důvodnost.

Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu, spojeným s návrhem na povolení oddlužení, označil 3 své věřitele se splatnými pohledávkami (v roce 2013 a 2014) v celkové výši 256.475 Kč s tím, že s ohledem k jeho průměrným čistým měsíčním příjmům (pozn. dle propočtu odvolacího soudu v průměru ve výši 14.691 Kč) a vyživovací povinnosti (4.000 Kč měsíčně), není schopen své závazky hradit. Jedná se o návrh projednatelný, z něhož lze dovodit, že dlužník je v úpadku. Ke svému návrhu dlužní doložil mj. smlouvu o důchodu ze dne 12.4.2016, z níž vyplývá, že Rozálie Turková (ve smlouvě je nesprávně uvedeno její příjmení) se zavázala dlužníku poskytovat po dobu oddlužení měsíčně částku 870 Kč. Podpis na tuto smlouvu jmenovaná připojila dne 13.4.2016 a je úředně ověřen. Je dále skutečností, že v návrhu i v seznamu závazků dlužník neuvedl věřitele OSSZ, jako v předchozím řízení, vedeném pod sp. zn. KSBR 52 INS 28647/2015, a že k výzvě soudu ze dne 24.5.2016 (č.d. A-6) dlužník vysvětlil, že dluh vůči tomuto věřiteli zaplatila za něj Rozálie Turková. K důkazu předložil její čestné prohlášení datované dne 1.6.2016, v němž jmenovaná uvedla, že dne 4.4.2016 uradila dluh vůči OSSZ Brno-venkov ve výši 13.975 Kč za dlužníka. Toto prohlášení je opatřeno razítkem OSSZ Brno-venkov (číslo razítka 44) s datem 1.6.2016. Na to vydal soud prvního stupně nyní odvoláním napadené usnesení.

Na základě shora uvedených zjištění odvolací soud, oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že pokud za dlužníka uhradila jeho závazek z podnikání vůči OSSZ třetí osoba, která se současně zavázala poskytovat dlužníku za účelem jeho oddlužení pravidelné měsíční částky a současně ji dlužník neuvedl jako dalšího věřitele, pak z toho, bez dalšího, nelze nepoctivý záměr dlužníka dovozovat. Nelze rovněž přehlédnout, že závazek vůči OSSZ jmenovaná uhradila za dlužníka, nejde tedy o úhradu učiněnou samotným dlužníkem (nic takového dosud ze spisu nevyplývá) a že tato úhrada nebyla reakcí na výzvu soudu ze dne 24.5.2016, nýbrž k ní došlo již dne 4.4.2016 (tedy před podání návrhu), jak je uvedeno v čestném prohlášení.

Z uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 220 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužníku zaplacení zálohy neukládá.

V dalším řízení se proto bude soud prvního stupně insolvenčním návrhem dlužníka i jeho návrhem na povolení oddlužení zabývat věcně a dospěje-li k závěru, že zde nejsou jiné důvody pro odmítnutí či zamítnutí dlužníkova návrhu na povolení oddlužení, pak tomuto návrhu vyhoví.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 27. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu