1 VSOL 1206/2013-A-9
KSBR 45 INS 33478/2013 1 VSOL 1206/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Ivana anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Rousínovská 26, PSČ 627 00, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.11.2013, č.j. KSBR 45 INS 33478/2013-A-4

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.11.2013, č.j. KSBR 45 INS 33478/2013-A-4 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), insolvenční návrh dlužníka s odůvodněním, že neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, které by osvědčovaly úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, neboť návrh neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti, je nesrozumitelný, neurčitý a neúplný. Jedná se o takové nedostatky, pro které nelze pokračovat v řízení.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém pouze uvedl, že nesouhlasí s rozhodnutím Krajského soudu v Brně a žádá o pomoc ve věci svého oddlužení .

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 25.11.2013, doručeným soudu téhož dne, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení, aniž navrhoval způsob jeho řešení. Návrh podal na předepsaném formuláři, který řádně nevyplnil, takže v bodu 06 pouze uvedl, že navrhuje, aby soud rozhodl o úpadku dlužníka a zároveň rozhodl o povolení oddlužení, aniž popsal rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek nebo hrozící úpadek. Kolonky 18 až 21 týkající se popisu všech závazků dlužníka zůstaly zcela nevyplněny. K návrhu dlužník připojil seznam závazků, ve kterém označil 4 věřitele s tím, že u dvou z nich uvedl datum poslední řádné platby, a to 18.9.2013 a 18.11.2013. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný a nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolání, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplní-li povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh musí mít náležitosti dle ust. § 103 a 104 IZ, návrh na povolení oddlužení náležitosti dle ust. § 391 IZ, a že podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu. K náležitostem insolvenčního návrhu srov. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod pořadovým č. 88/2010).

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že insolvenční návrh dlužníka postrádá uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek, tedy úpadek tak, jak je definován v ustanovení § 3 odst. 1, 2 IZ, neboť v něm schází tvrzení o tom, že má vůči nejméně 2 věřitelům peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jakož i o tom, že je v platební neschopnosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1, písm. c) ve spojení s ustanovením § 3 odst. 2 IZ. Dlužník v návrhu doručeném soudu 25.11.2013, respektive v seznamu závazků, který k návrhu připojil, tvrdil pouze jeden peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a to vůči věřiteli Home Credit, a.s. ve výši 189.071 Kč, kterému zaplatil naposled splátku 18.9.2013. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , není ve smyslu § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010 sp. zn. 29 NSČR 22/2009, publikovaný v časopise Soudní judikatura 2/2012 na str. 141). Povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na jakýkoliv listinný důkaz, který připojil k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (srov. např. usnesení NS ČR ze dne 26.2.2009, sp. zn. 29 NSČR 7/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod pořadovým č. 91/2009). Odkaz na listinný důkaz lze výjimečně připustit pouze u insolvenčního návrhu dlužníka, je-li odkazováno na seznam závazků jako povinnou přílohu dlužnického návrhu dle ust. § 104 odst.1 IZ, ovšem dlužník v seznamu majetku uvedl sice 4 věřitele, ale pouze u dvou závazků uvedl splatnost, resp. datum poslední platby (18.9.2013 a 18.11.2013), z čehož nelze usoudit, že ke dni podání insolvenčního návrhu ( 25.11.2013) má nejméně 2 závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopen plnit ve smyslu § 3 odst.2 IZ, tj. že a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že rozhodovací praxe soudů se ustálila na závěru, že vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit jen do rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu dle § 128 odst.1 IZ, a že k odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPH 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2009). Dále odvolací soud zdůrazňuje, že podle ust. § 128 odst.1, poslední věta IZ se nepoužije ust. § 43 o.s.ř., takže nelze spravedlivě očekávat, že insolvenční soud bude vyzývat insolvenčního navrhovatele k odstranění vad návrhu.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné v ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 16. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu